O NÁS PRO VÁS

V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. Dnes je to náš dlouholetý kolega, vrchní střihač, kameraman a šéf technického úseku Mojmír Maňásek.

Snil jsi někdy o tom, že bys stříhal

celovečerní film? (Barča)

Párkrát jsem byl u střihu celovečerního filmu. Práce je to sice zajímavá, ale třeba střih a vůbec postprodukce hudebního videoklipu nebo výroba Lyrics videa, pří padně kombinace obojího, mi připadá mnohem zajímavější .

Co bylo dřív? Vejce, nebo slepice?

(Jirka)

Jirko, zkus si dát občas ke snídani i něco jiného než míchaná vajíčka, omeletu a volské oko. Tohle jsou potom ty následky. Stále kvoká, stále kvoká!

Kde a jak nejraději dobíjíš baterky?

(Jirka)

Způsoby relaxace jsou různé, podle momentální nálady. To platí i pro mě. Rád trávím hlavně čas se svým dospívajícím synkem, dokud ještě o mou společnost stojí, než ho začnou zajímat jiné věci. Možná to zní trochu familiérně, ale to je asi to hlavní, co mi opravdu dobíjí baterky, a mám z něj velkou radost. Jinak trávím rád čas mezi přáteli. Nejsem sice samotářský typ, ale občas není špatné být i chvilku sám. V takovém pří padě si třeba udělám výlet na kole po okolí nebo si zahraju na klavír.

Jak bys, coby pravověrný rocker, reagoval na výhru lístků na vystou

pení Veselé trojky? (František)

Veselá trojka??? Metallica, Megadeth, Slayer. Tak to bych jel tak rychle, že moje boty by musely jet až další m vlakem.

Bez jakého denního rituálu nedoká

žeš fungovat? (Nikča)

Myslím, že nemám žádný denní rituál, bez kterého bych nedokázal fungovat. Jakmile se ráno probudím a jsem schopný vstát z postele, pak už zvládnu cokoliv.

Mojku, pokud by sis mohl “střihnout” filmového padoucha, do koho by ses s chutí převtělil?

(Lucka)

Převtělit se do nějakého filmového padoucha bych asi nikdy nechtěl. Ale když jsem byl malý a sledoval jsem v televizi Jen počkej zajíci, tak jsem vždycky fandil vlkovi.

Kdyby ses mohl na jeden den stát

DJem redakce, jaké sladké tóny by

se linuly vzduchem? (Lucka)

Já se nepovažuju za zastánce jednoho hudebního stylu, poslechnu si téměř cokoliv, z čeho je cítit nějaké hudební nadání... takže slovenský rap bych si asi nepustil.

Máš radši pondělní odpoledne,

nebo páteční ráno? (Michal)

Těžko ří ct, pondělní odpoledne i páteční rána mívají různé podoby. Asi bych spíš řekl, že mám nejradši sobotu večer a neděli ráno, pokud mám volno.

Jaké ovládáš hudební nástroje a jaké skladby si na nich nejraději

přehráváš? (Laďa)

Hraju občas na klavír. To je takový univerzální hudební nástroj. Nejraději si přehrávám něco, co se mi zrovna líbí. Pak se mi začne líbit zase něco jiného a tak to jde pořád dokola. Takže momentálně Pink Floyd – High hopes, R.E.M – Night swimming, Nightwish – Nemo, Queen – Don´t stop me now. Je toho víc, ale to by byl dlouhý seznam a za týden zase určitě přibude něco nového.

Mojku, pamatuješ si na nejveselejší příhodu v televizi TVS? Pokud ano, můžeš se s námi podělit? (David)

Jednou jsme měli točit v Uherském Brodě v muzeu historickou svatbu. S redaktorkou jsme byli domluvení, že se sejdeme až na místě. Jen jsme se asi nějak špatně pochopili, ona přijela do Brodu a já jsem myslel, že se to koná ve Vlčnově. Dojel jsem do Vlčnova na křižovatku, zavolal jsem jí a ona mi řekla, ať jedu po kostkové cestě do kopce až k muzeu. Popis seděl, protože v Brodě i ve Vlčnově skutečně vede kostková cesta do kopce k muzeu, takže jsem vůbec nepochyboval o tom, že by mohlo být něco špatně. U muzea jsem viděl, že tam nikdo není, tak už jsem měl trochu pochybnosti. Naneštěstí jelo kolem koňské spřežení s povozem a v něm ženich a nevěsta. Tak jsem si ří kal, to bude určitě ono. Vytáhl jsem z auta kameru, přidal jsem se ke svatebnímu průvodu a nakonec jsme skončili v jedné z místních restaurací. Já jsem natáčel, hosté se bavili a byli rádi, že je přijela točit televize. Prostě pohoda. Jen mi přišlo divné, že pořád nikde nemůžu najít svou kolegyni. Až po půlhodině mi volala: „Kde jsi?! Za chvilku už to bude končit!“ Já jsem ří kal, ať je v klidu, že obrázky už natočené mám. Ještě to chvíli trvalo, než jsme zjistili, že jsme každý úplně na jiném místě. Historickou svatbu jsem tehdy už nestihl, ale tahle vzpomínka nám zůstala.

Kde jsi přišel k tak namakaným

lýtkům? (Katka)

Asi bych měl ří ct kolo, turistika, fotbal, posilovna, běhání, tvrdý trénink nebo něco podobného, ale lhát se nemá. Ne, že bych se těmto aktivitám vůbec nevěnoval, ale tím to určitě nebude. Možná, že i ty koncerty na tom mají svůj podíl. Stát několik hodin v tlačenici na jednom místě dá těm nohám taky docela zabrat.

Mojku, jsi „gamer“? Hraješ mimo střih i hry? Jaký typ her máš nejradši a na jakých jsi vyrůstal na PC ?

(Mirek Pakr)

Asi spíš odpovím na tu druhou část. Teď už na hraní není moc času. Můj syn hraje na PS, tak si s ním občas zahraju GTA nebo si proti sobě dáme fotbálek. A na čem jsem vyrůstal? S kamarády jsme strávili hodně hodin hraním Dooma po síti. Dneska už jsou stří lečky po síti běžnou záležitostí, ale za nás to byla revoluce v hraní počítačových her. O pár let později vyšla Mafie 1 a to byla pro mě další návyková záležitost. Ve dne v noci jsem tehdy seděl u počítače a celý týden mě nikdo neviděl.

Co ty a sport? Děláš nějaký?

(Kamča)

Co se týká sportů, rád se účastním čehokoliv, ale pouze rekreačně. Nemám žádný sport, který bych provozoval nějak pravidelně. Rád si zahraju fotbálek, hokej, volejbal, stolní tenis, plavání. Asi víš , že jsem si před nedávnem poří dil nové kolo, tak přes léto jsem strávil dost času i tímto způsobem, když jsem na to měl čas a když vyšlo počasí. A v zimě rád lyžuju.

Co tě v poslední době nejvíc potěši

lo? (Slávek)

Nejvíc mě těší to, že já i moje rodina jsme všichni v pořádku a zdraví. A v takovém pří padě už si přece můžeme udělat radost každý den z čehokoliv podle vlastních představ a těšit se i z maličkostí, které mnohdy považujeme za samozřejmost.