PROJEKTY < BcA. JANA VYCHYTILOVÁ jana.vychytilova@email.cz
[1]
[2]
[3]
Krásné (užitečné) sklo „Peču, pečeš, pečeme“, tak byl pojmenován první úkol zadání klauzurních prací, kdy měli studenti Průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT vytvořit libovolný produkt z lisované skloviny Simax. Druhým úkolem bylo volné téma z laboratorního skla. Navržené studentské práce pak byly realizovány ve sklárně Kavalierglass a v dílnách dalších sklářů. Výsledky studentských klauzurních prací byly v červnu představeny na atraktivní fakultní expozici.
[4]
[5]
Hlavním tématem letního semestru bylo zpracování skla. Před prvním úkolem studenti absolvovali exkurzi ve sklárně Kavalierglass, kde mohli načerpat inspiraci a získat informace o různých omezeních a výhodách, které nabízí Simaxové sklo. Výsledkem tohoto úkolu je kolekce různorodého skleněného nádobí, které využívá odolnosti vůči teplotním rozdílům. Vznikly například návrhy na fondue, hot pot, tajine, pekáč, nebo parní lázeň na čokoládu. Zadání druhého klauzurního úkolu bylo již znatelně volnější, což je patrné i na výsledných pracích, neboť jsou navzájem velmi odlišné. Je v nich vidět osobitý přístup každého studenta a radost ze samotného navrhování. Studenti se již nemuseli řídit pouze funkčností objektu, ale mohli se zaměřit i na estetiku, proto vytvořili téměř umělecké objekty. „Celé zadání pro nás bylo velmi přínosné. Nikdo z nás předtím se sklem nepracoval, a tak jsme opravdu mohli popustit uzdu vlastní fantazii,“ říká Anna Semancová, studentka druhého ročníku. „Naštěstí se nám risk vyplatil a většinu návrhů se podařilo realizovat.“ Vývoj projektů studenti pravidelně konzultovali s vedoucím ateliéru MgA. Janem Jarošem, jehož kontakty na sklárny a zkušenosti s designováním skleněných výrobků a výrobou skla velice pomohly dovést všechny práce do zdárného konce. Při druhém zadání čerpali studenti ze získaných zkušeností, projekty se však vyvíjely individuálně a dle druhu projektu a technologie výroby designu si každý sám našel sklárnu/skláře, se kterým konzultoval a který mu pomohl projekt realizovat. Výroba projektů nakonec probíhala ve velkých i menších sklárnách či individuálně s vybranými skláři. Ne každému se povedlo dostat přímo do výroby – na sklářskou huť. Některé projekty vznikly na dálku na základě objednávky výroby, jiné byly ovlivněny přítomností autora při vytváření. A jak probíhala spolupráce se sklárnami? „Design a možnosti výroby jsme konzultovali mailem a telefonicky, na základě toho jsme se domluvili na vzorovací hodině, kde nám byli k dispozici dva skláři, kteří realizovali naše projekty,“ popisuje výbornou spolupráci se sklárnou Ajeto studentka BcA. Jana Vychytilová. V této velké sklárně, kde i přes naplnění výrobních kapacit dokázali najít individuální přístup ke každému projektu a pomoci s realizací netypických zakázek, se zrodil nejen projekt Jany Vychytilové s názvem zesilovač Expaudia, ale i šperk NYA Terezy Drobné. „Domluva se sklárnou byla velice rychlá. Výroba probíhala přímo na sklářské huti a my jsme byly u zrodu projektu, kde jsme měly možnost ovlivnit samotnou výrobu. U výroby byl s námi přímo majitel sklárny pan Petr Novotný, který svými zkušenostmi z mezinárodních sympozií i výroby netypických tvarových objektů velice pomohl při zrodu našich návrhů ve hmotě. Po vyfouknutí objektů jsme se domluvili na dalším zpracování zbroušením a následných finálních úpravách po vychladnutí skla,“ dodává autorka šperku NYA Tereza Drobná. (red)
[1] [2] Ve sklárně Ajeto ožily studentské návrhy i díky umu renomovaného designera a skláře Petra Novotného [ foto: Jana Vychytilová ] [3] Výstava klauzurních prací v prostorách Fakulty architektury [ Foto: Jiří Ryszawy ] [4] Šperk NYA Terezy Drobné [ Foto: Jiří Ryszawy ] [5] Zesilovač Expaudia Jany Vychytilové [ Foto: Marek Ondráček ]
TECNICALL podzim 2015 | 7