synthesia noviny
REPORTÁŽ
3
Jeden den s... petr mako
Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud… Vítáme vás u dalšího dílu letošního nového seriálu „Jeden den s…“. Pod pokličku – tentokráte SBU Energetika – se mrkne v pořadí již třetí člen redakční rady, výzkumník Petr Mako. 5:45 Vyrážím směr Zelená louka, a jelikož mi ruce přimrzají k řidítkům modrého oře, nemohu se dočkat, až dorazím na místo určení. ZL 7 je sice na pohled administrativní budovou, ale zároveň součástí teplárny, kde, jak brzy zjišťuji, panují opravdu klimaticky příznivější podmínky. 5:55 Živ a zdráv parkuji bicykl a pospíchám za svým dnešním garantem, Vladko Hladíkem, vedoucím oddělení výroby Teplárna ZL. Potkávám ho již na chodbě před jeho kanceláří v obležení spolupracovníků; už zde řeší problémy z noční směny. Po přivítání se seznamuji s plánem exkurze. 6:00 Nejprve se přesouváme do nedaleké mistrovny, kterou lze bez nadsázky považovat za CME (centrální mozek energetiky). Je tu opravdový šrumec, dveře se tu netrhnou, dva chlapi sem, tři tam – hlava mi lítá, chvilku si připadám jako při finále Wimbledonu. V jednu chvilku jsem v mistrovně napočítal až devět pracovníků. Předává se šichta raníkům, řeší se především priority oprav, příprava zařízení na jejich realizaci a vykládka dorazivší vlakové soupravy černého uhlí z Moravy. Vedoucí prodeje energií kamsi volá a ověřuje počet vagónů. Je jich skutečně 24, pro mne závratné číslo, ale vzápětí se dozvídám, že se jedná pouze o menší vlak :o)). Před malou chvílí totiž přijela další souprava čítající 26 vagónů polského černého uhlí, ale jezdívají i soupravy o 38 vagónech. Následně se všichni rozprchnou do provozu zmapovat aktuální situaci ve výrobě, spotřeby a případné anomálie. Mezitím jsem zasvěcován do tajů teplárny, respektive seznamuji se s principy zpracování uhlí, výroby páry a následné elektrické energie a ochotně dostávám odpovědi na mé všetečné, ale z pohledu odborníka jistě triviální, otázky. 6:45 Začíná krátká operativní porada u Vladko Hladíka; ten přivítá všechny přítomné klidným autoritativním hlasem. Dnes se tu jako obvykle sešli všichni technologové (kotelny, strojovny, chemické úpravny vody, elektro, teplárny ZL). Debatuje se o rizicích, o případném ohrožení výroby, stanovení termínů oprav, nebo alespoň předpokladů, kdy budou moci být dané opravy realizovány, samozřejmě s přihlédnutím k dennímu diagramu dodávek elektrické energie, kde jsou uvedeny přesné denní dodávky energie od 0 do 24 hod. Jeho tvorbu mají na starosti Jiří Mokošín a Jiří Jičínský, kteří jej utvářejí společně s odběrateli s minimálně jednodenním předstihem. Vladko Hladík ještě připomíná blížící se termín odevzdání a následného odeslání „Programu prací údržeb na celozávodní zastávku“, při níž dochází
k celovíkendové odstávce rozvodné sítě páry, elektřiny, tlakového vzduchu a dusíku; letos nás čeká 4. a 5. srpna. 7:30 S Petrem Koubou, technologem kotelny , který v naší společnosti pracuje již od roku 1969, tedy téměř 43 let, se jdeme podívat do vykládací haly , do které se vejde 10 vagónů. Pod ní v podzemí se nachází 150 m dlouhý zásobník s celkovou kapacitou neuvěřitelných 1 000 tun. Poté se jdeme mrknout do útrob tohoto megazásobníku. Zde se pomocí dvou pásových dopravníků dopravuje uhlí buď do zásobníků ke kotlům, tzv. bunkrů, nebo na skládku – každý z pásů dopraví na místo určení až 300 t/h. Na plynulou dopravu uhlí dohlíží Milan Novotný, řidič pracovních strojů . Přesouváme se do velínu „Zauhlování“, kde vládne pevnou rukou Božena Havelková. Ochotně mi ukazuje provozní záznamy a evidenci sledování vagónů, buldozeru, spotřeby motorové nafty a váhy dopravních pásů. Pod palcem má rovněž automatickou požární stanici a analyzátory hlídající zejména obsah oxidu uhelnatého a uhlovodíků na zauhlovacích mostech. 8:15 Konečně nastává velká chvíle, na kterou jsem se tak těšil. Jdeme ke kotlům. Celý provoz sám o sobě budí respekt, můj průvodce mne blíže zasvěcuje do technologie a vyráží dech hned první větou: „Kotel začíná od 0 metrů a sahá do výše 28 metrů, tedy přes všech šest podlaží!“. A to se ještě dozvídám, že takovýchto obrů je na provoze celkem pět (jeden je ale trvale odstaven). V chodu jsou střídavě vždy dva z nich, po každém z jedné teplárny. Dozvídám se, že se uhlí musí nejprve rozemlít v tlukadlovém mlýnu (vypancéřovaná skříň) na uhelný prášek a následně vysušit v mlecím okruhu pomocí spalin z kotle. Uhelný prach je dále veden do spalovací komory , ve které je teplota až 1 600 °C. Spalovací komoru kotle tvoří výparník, ve kterém se pomocí plamene dodává výparné teplo napájecí vodě proudící v jeho trubkách, aby sytá pára na výstupu z hlavního kotlového tělesa mohla být dále vedena na přehřívačové systémy tlakového celku kotle k dosažení výstupních parametrů, tlaku 9,32 MPa a teploty 510 °C.
9:30 Přemísťujeme se ven k velké stříbrné bedně. Není to ledajaká stříbrná bedna, ale elektrofiltr, do kterého ventilátor odvádí spaliny ze spalovací komory, a dochází v něm k odlučování popílku, tedy bedna pro ochranu našeho zdraví. Elektrofiltr obsahuje analyzátor, který nepřetržitě monitoruje oxid – uhelnatý, dusíku a siřičitý. Popílek je odváděn do bagrovací stanice, kde se hydrosměs (popílek, voda a škvára) čerpá tzv. bagrovkami do dva kilometry vzdáleného popílkoviště, a po následné sedimentaci popílku přepadá již čistá voda do Labe. 10:00 Se staronovým průvodcem Vladko Hladíkem se jdeme podívat do strojovny na turbogenerátory , prostřednictvím kterých je z páry získávaná elektrická energie. Jsou tu celkem čtyři kousky. Ve zkratce mi přibližuje princip: do turbogenerátoru vstupuje pára z kotlů o dané teplotě a tlaku, dochází k roztočení turbíny a generátoru a k výrobě elektrické energie. Z každé turbíny je vyvedena pára na dvou tlakových úrovních. Pára o tlaku 2 bar je používána pro technologická zařízení vlastní spotřeby teplárny, pára o tlaku 6 bar je vyvedena přes rozdělovače do výstupních parovodů a do areálu firmy jako pára technologická. Pára na konci turbíny vstupuje do kondenzátoru, který obsahuje cca 2 300 trubek, v nichž proudí voda z chladících věží . Tímto ochlazením páry a její kondenzací dochází v kondenzátoru ke vzniku téměř absolutního vakua, které je nutné pro bezpečný chod turbíny. Naše kroky směřují na velín strojovny nejvýkonnějšího turbogenerátoru TG 13. Převážná část výrobního procesu je řízena výpočetní technikou, obsluha sleduje a řídí chod tohoto turbogenerátoru, horkovodní stanice, systém sběru oteplených vod z chlazení technologických zařízení turboge-
nerátorů, a v případě vzdálení se operátora turbogenerátorů TG 11 a TG 12 dozoruje také tato zařízení. 10:25 Pod svá křídla si mne bere Stanislav Oliva, technolog chemické úpravy vod . Vydáváme se do nedalekého objektu ZL 5, kterému dominuje reaktor Kurgajev. V něm dochází k vyčiření labské vody, která dále postupuje na pískové filtry. Poté se přesouváme na ZL 10 do demineralizační stanice, která byla postavena roku 1975. Zde probíhá čtyřstupňové čištění. Upravená chemicky čistá demineralizovaná voda slouží jako napájecí voda pro vysokotlaké parní kotle. Asi si řeknete, proč je potřeba vodu takto upravovat?! Důvod je zcela prostý – vzpomeňte si na vaši varnou konvici nebo vodovodní kohoutek a ten nevzhledný povlak, který na nich postupem času ulpívá. Ano, jedná se o vodní kámen, jenž právě minerály způsobují. Stejně jako ve vaší domácnosti by přítomnost vodního kamene v aparaturách způsobovala jejich zanášení a následné neplánované odstávky zařízení nebo dokonce havárie tlakových celků kotlů a turbín. 10:50 Čas nás neúprosně tlačí, ale ještě pospícháme prohlédnout PSA jednotku na výrobu dusíku (N2), kde se setkávám s montéry, kteří se podílejí na modernizaci jednotky za provozu. V rychlosti se ještě seznamuji s principem získávání tohoto inertního plynu na nové PSA jednotce. Kompresor o výkonu 400 m3/h dodává vzduch do zásobníku, odkud je přetlačen do jednoho ze dvou střídavě pracujících
adsorberů , vyplněných molekulovými síty. Z adsorberů odchází N2 s obsahem max. 2% kyslíku do sběrného zásobníku, odkud je rozváděn do odběratelských sítí po celém areálu. Případné výkyvy výroby N2 jsou nahrazovány ze sousedící odpařovací stanice kapalného dusíku. Závěrem mi nezbývá říci nic jiného, než – SBU Energetika má v Synthesii své nezastupitelné místo. Bez pravidelných dodávek energií, ať již páry, elektřiny, dusíku či vzduchu by práce nás ostatních neměla žádný smysl.
VÍTE, ŽE... › energetika disponuje dvěma samostatně fungujícími teplárnami – ZL 1 a ZL 2? › první teplárna ZL 1 byla postavena již v letech 1952–1953? › teplárenské komíny sahají do úctyhodné výšky 102 metry? › v zimním období bývá najížděn také třetí kotel a teplovodní stanice, jako výpomoc dodávek tepla pro Elektrárnu Opatovice? › roční spotřeba tepláren činí přibližně 160 000 t černého a 30 000 t hnědého uhlí? › jeden kotel spotřebuje 12–15 t uhlí za hodinu a turbogenerátor TG 13 vyrobí 25 MWh elektrické energie? › každý z vagónů přiveze do areálu teplárny 52–53 t uhlí?