synthesia noviny
8 zázraky chemie VŠEDNÍHO dne
Martin Pém
Kde každé ráno vylétává včelka Mája Zatímco včelstvo všech zemí to nemá zrovna jednoduché, k vosám a sršňům bývá příroda přívětivější, zvláště letošní parné léto. Všechny druhy jsou svým způsobem užitečné - jedny vyrábějí med, druhé provozují predátorskou živnost – ale v okamžiku, kdy to od nich „koupíme“, si na ně umíme pěkně zanadávat. Co nám to v tu chvíli koluje krví a co se s námi děje? Takže, jako na základce – říše: živočichové, kmen: členovci, podkmen: šestinozí, třída: hmyz, řád: blanokřídlí, podřád: štíhlopasí…. Uf, dneska za jedna, ale jen díky Googlu. Takto jsme se prolistovali až k vosám, včelám a sršňům. Zajímavostí je, že do stejné party patří i mravenci. Všichni mají něco společného – když se jim zachce, dokážou pěkně potrápit. Těžko jim ta žihadla a kusadla zazlívat, nějak se bránit musejí, svět je přece krutý. A tak po miliony let přemýšleli a zkoušeli, až vymysleli a umíchali speciální jed, který jim zajistí vzdušnou nadvládu nad poli a loukami, městy a vesnicemi, lidmi a zvířaty. Jed si pro sebe zabraly samičky (samečci prý mají svaly) a umístily jej do jedových žláz, jedových váčků, a samozřejmě žihadla. Zároveň vymyslely i taktiku. Když některá z bojovnic zpozoruje nebezpečí, vystříkne trochu svého jedu do vzduchu a v něm obsažené těkavé látky přilákají i další kumpány. Jde vlastně o feromony, které u sociálního hmyzu hrají zásadní komunikační úlohu. Když už nějaký chudák dostane vosím žihadlem, vlije se mu do žil bezbarvá šťávička, nahořklá a voňavá. Včela by mu darovala jed trochu hustší, nažloutlý, také hořký, ale páchnoucí. To na pobodaného v tu chvíli
rozhodně dojem neudělá, na jídlo ani nepomyslí. Chuťové a čichové buňky proto nechme stranou a raději si ten jed vychutnejme pěkně nitrožilně, jak se sluší a patří.
V žihadle jednoho bodavce se ukrývá přibližně 0,3 mg jedu – taková miniaturní kapička, a jak dokáže potrápit! Složení jedu se u každého druhu trochu liší, ale všechny jedy obsahují tři toxikologicky významné složky – biogenní aminy, polypeptidy a enzymy. První složka, biogenní aminy, je široká skupina látek, z níž se rekrutují důležití pomocníci každého biologického systému – neurotransmitery a hormony. Ve vosím i včelím jedu nalezneme například serotonin, do-
pamin, adrenalin nebo histamin. Tyto látky mají normálně za úkol přenášet informace nervovým systémem a krevním řečištěm do celého těla. Ať už působí kdekoliv, vždycky jde v prin-
cipu o to, že jsou nejprve nějakým impulzem vyplaveny do těla, putují k místu svého působení a přimknou se ke speciálnímu místu zvanému receptor. To si lze představit jako tlačítko, které když zmáčknou, daná informace je předána a něco se stane. Funguje to dobře, pokud je neurotransmiterů i hormonů to správné množství. V opačném případě, po vosím bodnutí, se přenášená informace zkreslí a máme malér. Tak se třeba stane, že se zasaženému stáhnou sva-
ly až tak, že dočasně ochrne. Vosy si pak mnou ruce (nebo vlastně nohy), protože právě to chtěly. Ještě horší ale je, když důsledkem vbodnutého histaminu nastane alergická reakce, což je vlastně obranná reakce organismu na domnělé nebezpečí. Poplašnou zprávu šíří právě histamin, kterému je třeba jeho blouznivé aktivity utnout, třeba léky zvanými antihistaminika. Druhá významná složka jedu, polypeptidy, dále dělené na kininy a mastoparany, také pomáhají spouštět alergické reakce tak, že samotnému histaminu pomáhají v jeho působení. Nepěkně se totiž chovají k žilám, které rozšiřují. Ty pak ztrácejí něco ze své soudržnosti, pouštejí vodičku ven a způsobují záněty a otoky. Polypeptidy se také pletou do tvorby nových buněk a jejich odezvy na různé podněty. No, pěkné neřádstvo to je. Třetí důležitou složkou jedu jsou enzymy. Zástupcem budiž fosfolipáza A2, která je kromě svého exotického názvu zajímavá tím, že je přítomná i v mnoha hadích jedech. Funguje jako neurotoxin a blokuje přenos nervového vzruchu. Umí i odbourávat buněčné membrány a měnit tak jejich prostupnost. Umí poškodit i vnitřek buňky, třeba mitochondrie (buněčné elektrárny) nebo rozkládat červené krvinky.
Když všechny tři složky jedu sečteme a podtrhneme, dostaneme docela nebezpečný koktejl. Jen díky tomu, že je jedu v jednom žihadle méně než malé množství, se to „dá“. Jenomže stále přibývající zástup alergiků se kroutí panikou a žádá vládu o řešení. Ještěže už léto končí a s tím i vosí aktivita. Tak uvidíme zase za rok, co nám paní Příroda přichystá.
VÍTE, ŽE... › jed se dá rychle odstranit vysokou teplotou? Když ihned po bodnutí přiložíte blízko k pokožce zapálenou cigaretu nebo zapalovač, jed se začne rozkládat. › největší druh vosy na světě měří 6 cm s žihadlem dlouhým 1 cm? Říká se jí hrabalka obecná a lze ji potkat i v ČR. Loví velké pavouky včetně sklípkanů, které omráčí a naklade do nich svá vajíčka. Na živém pavoukovi si potom pochutnají vylíhnuté larvy. › sršeň, i když je největší a nejobávanější, nemá nejsilnější jed? Alespoň sršeň obecná, žijící u nás, má jed slabší než včela. Pro člověka a jiné savce je jed dokonce méně toxický než pro hmyz, neboť právě hmyz je hlavním předmětem sršního zájmu.
KOMUNIKACE › Jindřich Kára ›
Tábory nejen pro děti Dnes si představíme hned trojici našich kolegů, které spojují nejen rodinné vztahy, ale i to, čemu se věnují ve volném čase. Michaela Polanská z oddělení Bezpečnost práce, Hana Demele, manažer kvality z SBU NCL, a Jiří Demele, vedoucí BU OXY, tráví spolu každoročně svůj čas na táborech pro mentálně postižené. Míša Polanská: » Míšo, můžeš nám říct něco o pobytu na táboře? Pod slovem tábory si určitě nepředstavujte stany s podsadou a polní kuchyni. Oficiální označení je letní rehabilitační pobyt pro mentálně postižené. Já na tyto pobyty jezdím od roku 1999 a mohu říct, že to patří mezi to nejlepší, co mě zatím v životě potkalo. Hodně těžko se vztah s těmito spoluobčany popisuje, ale vůbec nezáleží na tom, zda jsi hubený, tlustý, nalíčený, perfektně oblečený; oni se na Tebe dívají jinak, dívají se Ti dovnitř, jaký jsi člověk. Úplně jiný svět. Po několika letech jsem se začala starat o organizaci a v roce 2012 jsem založila Občanské sdružení Myška, které tyto tábory a občasné výlety pořádá. » Kolik lidí s vámi jezdí? A jak jsou na tom věkově? Máme kolem 30 účastníků s věkovým průměrem asi 35 let. Za posledních pár let nám všichni nějak zestárli, ale to i my, vedoucí. » Jak vypadá táborová náplň? Můžeme dělat jakoukoli aktivitu,
jen ji musíme přizpůsobit možnostem našich klientů. Ale zkusili jsme na mírném kopečku i zorbing, dělali jsme hipoterapii (terapie za pomoci koně), v poslední době se zaměřujeme i na canisterapii (terapie za pomoci psa), nechybí ani masáže a vířivka. A ještě mnoho dalších činností, které s pobytem na táboře souvisejí.
byl bezvadný, takže od té doby jezdím pravidelně a letos jsem ho absolvoval už počtvrté…
Hanka Demele: » Hanko, jak a kdy jsi začala Ty jezdit na tábory s mentálně postiženými? Asi před 14 lety mi zavolala sestra (Míša Polanská, pozn. redakce) z tábora, že si musím rychle zabalit batoh. Na otázku „Proč?“ mi jen odpověděla: „Potřebujeme vedoucího navíc, řádí nám tady viróza.“ Marně jsem se z toho zkoušela vyvlíknout. Nevěděla jsem, jak se mám k mentálně postiženým chovat, bála jsem se, že mi jich bude líto, že to „nedám“. Teď jsem moc ráda, že jsem nakonec vyrazila, bylo to tam naprosto úžasné. Nyní už jezdím pravidelně.
si tábor dokáží užít. A i když se s nimi potkáš za měsíc po skončení, řeknou Ti, že se už těší na příští rok. Zdravé děti nejsou tak nadšené. Přijde mi, že naši účastníci jsou méně konfliktní, vidíš nadšení, úsměv, radost, vděk, a to opravdu stojí za to.
» Lze srovnat běžný a ten váš tábor? Ano, mám zkušenost s oběma. Obrovský rozdíl je v tom, že naše „děti“
Jirka Demele: » Jirko, stejná otázka i pro Tebe, jaké byly Tvé začátky s těmito tábory?
Když mi manželka líčila zážitky, moc práce jí nedalo, aby mě zlákala taky. Už jen představa možnosti strávit jeden týden v přírodě a vrátit se tak trochu do dětství, mě zaujala. Nicméně musím přiznat, že z prvního pobytu s mentálně postiženými, se kterými jsem se do té doby blíže nesetkal, jsem měl obavy a určitá nervozita jistě byla. Proto mě můj první tábor mile překvapil, kolektiv účastníků i vedoucích
» A jak se podílíš na chodu tábora Ty? Jsem vedoucím oddílu. Ostatně tak působíme všichni, snad kromě naší zdravotnice. Většinou mám na starosti oddíl kluků, což je vzhledem k minimu mužských vedoucích poměrně logické. Chodíme na výlety, k čemuž jsou okolní lesy se skalami jako dělané, pořádáme sportovní olympiády, hrajeme fotbal a další hry. Samozřejmě nemůže chybět táborák, opékání vuřtů či vaření gulášovky v kotlíku na ohni. Kromě toho musí každý z vedoucích dávat na „své děti“ pozor, protože je za ně samozřejmě zodpovědný. Musíme je prakticky stále přepočítávat, při túrách jim pomáhat zdolávat těžší terén, protože jejich motorika je v určitých případech trošku snížena. Ač je to občas poněkud náročnější, myslím si, že všichni zúčastnění si tábor užívají. Všem vám děkuji za rozhovor a za všechno, co pro naše handicapované občany děláte.