PŘEDMLUVA
Vážení příznivci a přátelé betonu, dostává se Vám do rukou »PŘÍRUČKA TECHNOLOGA – BETON – SUROVINY, VÝROBA, VLASTNOSTI«, kterou pro Vás připravila společnost Českomoravský cement. Jsem plně přesvědčen, že tato publikace bude mít stejně příznivý ohlas jako mají příručky »BETON TASCHENBUCH« v Německu. Beton, dříve definovaný jako umělý kámen, je nejrozšířenějším stavebním materiálem. Je ho možno považovat za kompozitní stavební látku, skládající se z plniva, v daném případě z kameniva a pojiva, které zde představuje hydraulické pojivo (většinou cement). Mimo to je v této látce obsaženo určité množství pórů. Slovo beton (převzaté z francouzského béton = hrubá malta, pocházející z latinského betunium = kamenná malta, anglicky Concrete concrescere) se stalo synonymem i pro ostatní stavební kompozity (např. asfaltobeton, plastbeton, pórobeton aj.). Technologie betonu je vědní a technická disciplína, která se zabývá složením, výrobou a vlastnostmi betonu s cílem dosažení potřebných vlastností s minimální energetickou náročností (úsporou cementu) a minimálním zatížením životního prostředí. Postupně se přechází od empirického poznání a pozorování k obecné formulaci problémů jazykem matematiky, zvyšuje se stupeň matematizace oboru. Historie betonu sahá až do roku asi 3600 př. n. l., kdy podle Plinia existovaly sloupy v Egyptě z umělého kamene. Kolem roku 1000 př. n. l. stavěli Féničané v Jeruzalémě velké vodní cisterny a vodovodní přivaděče. Podobně se féničtí stavitelé podíleli kolem r. 690 př. n. l. na stavbách sloužících k zásobování vodou asyrského královského sídelního města Ninive. Féničanům