OP
Dolní Kounice
Biskupství brněnské
PODĚKOVÁNÍ
Rádi bychom jménem všech, kteří se na výstavě a katalogu podíleli, poděkovali z celého srdce vedení města Dolní Kounice za jejich vstřícnost. Bez jejich ochoty a podpory by tato výstava a předkládané práce vznikaly jen velmi těžce. Rovněž bychom rádi poděkovali Biskupství brněnskému za jejich ochotu a pomoc nejen v rámci zpracování diplomových prací, ale rovněž za možnost vystavovat práce v rámci festivalu Kefasfest v klášteře Rosa Coeli. Dále naše poděkování míří vedoucím prací, jmenovitě prof. Ing. arch. Mojmírovi Kyselkovi CSc., Ing. arch. Pavlovi Jurovi, Ing. arch. Davidovi Mikuláškovi a doc. Ing. arch. Karlovi Havlišovi a pořadatelům Kefasfestu.
SLOVO ÚVODEM
Dolní Kounice a jejich magický střed − Rosa coeli s oběžnicemi zámku, poutního kostela sv. Antonína, řady dalších kostelů a renesančních paláců a synagogy spojeny velebnou řekou v dramatickém údolí a kouzlem místního vína, přitahují po mnohé generace snivé a tvůrčí osobnosti. Co bylo návrhů na zastřešení zříceniny, rekonstrukce zámku i středověkého křesťanského i židovského města. Kráčejí od nadšení po depresi a rezignaci k novým impulzům. Až po současnou novou vlnu iniciativy, která se tu na výstavě v Růži nebeské představuje objevnými, smělými, ale bez pomoci z nebeské, státní i bruselské hůry, nereálnými návrhy. Jak jinak mohou být započaty než novými návrhy na střechy nad Rosa coeli. Dva autoři – Vankušová a Proisl − přinášejí každý svoji odlišnou, ale okouzlující konstrukci. Jakákoliv – vždy nákladná střecha staví nutnou otázku: jaké intenzivní využití úžasného prostoru – od duchovního přes kulturní po společenský , bude alespoň vyrovnaně neziskový? Čas a třeba šťastná náhoda by to mohly ukázat. V každém případě se sem putuje − za mysteriem, kulturou a vínem. Poutní tradici z jiného magického kouta naší země – broumovského výběžku uvádí na výstavě Kubát. Plejáda kostelů podivuhodně architektonicky vyspělého vrcholného baroka architektů Dientzenhoferů ve snivé hraniční krajině inspiruje k putování. Zde originální kostelní stavby a cesty mezi nimi lemované starými stromy podněcují k úvahám o víře a naději, ale i hněvu, který se projevil v „odsunu“ předválečných obyvatel, kteří by současné chátrání nepřipustili. Vrcholem kounické výstavy je práce trojice studentů − nyní již „ingarchů“ Palenčara, Struhaříka a Vašuta z Fakulty architektury VUT v Brně, kteří měli jako diplomovou práci navrhnout komunitní centrum. Odmítli je řešit na brněnském panelovém sídlišti a díky vstřícnosti vedení Dolních Kounic zpracovali projekt pro toto malé město. Začali systematicky od průzkumu názorů obyvatel na kvalitu prostředí a života v různých částech sídla. Vypracovali mentální mapu a pokračovali urbanistickou analýzou a návrhem úprav atraktivních městských prostorů až po společné vyhodnocení stávajícího
8.
kulturního domu jako nejvhodnějšího objektu pro úpravu na komunitní centrum. To vyřešili opravdu směle, velkoryse a s otevřeností, dosud zakuklené budovy obyvatelům. Každý odlišně, ale vždy tak, že se kulturně komunitní dům stává další výtvarnou dominantou města. Spojení s nábřežím, vytvoření volného prostoru u předmostí. Hlavně pak úsporné a provozně vhodné řešení interiérů kulturního domu bylo oceněno zkušební komisí Fakulty architektury jednak urbanisticky − Cenou Bohuslava Fuchse a pak vysokým hodnocením diplomových prací při obhajobě. Na závěr si nelze než přát, aby všechny vystavené projekty a jejich ideje inspirovaly obyvatele i vedení města Dolní Kounice, ale třeba také bohaté donátory k jejich alespoň částečné realizaci.
V Brně v dubnu 2016.
Prof. Ing. arch. Mojmír K yselka CSc.
9.
HIGH LEVEL V DOLNÍCH KOUNICÍCH
Chtěl jsem blahořečit, ale musím si postěžovat. Současná společnost – nepoučená a nepoučitelná předchozím vývojem – preferuje formu před obsahem, zaměňuje společenství lidí za virtuální sociální síť, řemeslo a vzdělávání nahrazuje devalvovaným akademickým titulem. Naštěstí jsou místa, kde historie a tradice je dostatečně silná na to, aby poskytla pevný základ pro pohled k budoucnosti. Naštěstí jsou společenství, která – vědoma si předchozího vývoje – jsou imunní vůči krátkozrakým cílům a iluzi „rychlého zisku“. Naštěstí jsou studenti, kteří usilují o podstatu věci a na místo „laikování, workshopování“ a jiného prázdného tlachání, prostě odvedou práci – nakreslí projekt a vydají knihu.
V Brně v červnu 2016
11.
Ing. arch. Pavel Jura
Často se setkávám s obecným vnímáním architektury, které rozlišuje „tu novou, moderní“, tedy tvorbu, řekněme, posledních dvaceti let a jejíž jednotlivé příklady jsou masivně prezentovány v médiích. O ní se vedou diskuse, zde je dobrá, či špatná (nehovořím o pohledu architekta, ale běžného pozorovatele). A pak jsou tu „ty památky“, tedy architektura historická, dejme tomu předválečná a starší. Ta je, opět obecně řečeno, vnímána veskrze pozitivně (čím starší, tím lepší). Obojí jsou ale pouze okraje velkého množství staveb, které nás obklopují, které užíváme a ke kterým máme v podstatě neutrální vztah, pokud fungují. A zatímco moderní stavby jsou „ty nové“ (a často nehorázně drahé, nutno podotknout), které ještě opravy nepotřebují, a zatímco u těch historických, u kulturních památek, víceméně nepochybujeme jakým způsobem je udržovat a opravovat, jsou zde ty ostatní. Stavby, které ještě neměly čas zestárnout do podoby „památky“, ale současně nejsou „nové“. Stavby, které jsme si přizpůsobovali drobnými zásahy k aktuální potřebě, a které se tak stávají katalogem dlažeb a obkladů posledních čtyřiceti let. A protože se pouze přidávalo a rozdíly nejsou výrazné, pouze nuanční, nejsme ani schopni rozlišit, co je původní a co novější. A to je ta reálná architektura běžného života a to je i případ kulturního domu v Dolních Kounicích. Současná doba ve své zkratkovitosti je ale schopna rozlišit pouze dva extrémy – uvést do původního stavu nebo zbourat a postavit (samozřejmě za podpory vhodného dotačního titulu) něco nového, nejlépe úplně jiného. Tento přístup ale nikam nevede – buď opravujeme něco, co nemá až takovou hodnotu, nebo se naopak určité hodnoty zbavíme, abychom ji často nahradili hodnotou sice „novou“, ale daleko méně kvalitní. Na následujících stranách se můžete seznámit se studentskými pracemi, které řeší doplnění budovy místního kláštera a práci, která se věnuje poutním kostelům na Broumovsku, což se dá brát jako příklad „té historické“ architektury a práce, které se věnují budově kulturního domu, stavby, která rozhodně není historická, ale taky už není nejmladší. A postupnými úpravami se dostala do současného stavu, u kterého cítíme, „že
12.
to není úplně ono“, ale současně to vlastně „tak nějak funguje“. A zatímco u první skupiny je potřeba citlivá, mnohdy minimální práce s duchovní hodnotou, u té druhé skupiny je nutné spíše nalezení rovnováhy mezi zachováním původního a doplněním nového tak, aby vznikl vyvážený celek. U všech prací je společným jmenovatelem ono výše zmíněné hledání hodnot a také možností, jak s nimi naložit. Tedy co je zachováníhodné, co je nahraditelné, co odstranit, co přidat. A to nejen v oblasti konstrukční a technické, ale také prostorové, výtvarné, legislativní a samozřejmě ekonomické. Tak, aby vše tvořilo jeden vyvážený celek – architekturu. A jsem přesvědčen, že se studenti tohoto nelehkého úkolu zhostili se ctí, což dává do budoucna naději, že se vrátíme od dotačních a zateplovacích, podivně barevných experimentů zpět k architektuře.
V Brně v červnu 2016
13.
Ing. arch. David Mikulášek
OBSAH
5.
poděkování
8.
slovo úvodem
17.
obsah
21.
obnova poutních tradic
21. 63.
Ing. arch. Jan Kubát komunitní centrum v Dolních Kounicích
63.
Ing. arch. Daniel Struhařík
107.
Ing. arch. Štěpán Vašut
149.
Ing. arch. Ondřej Palenčar
201.
revitalizace kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích
201.
Ing. arch. Katarína Vankušová
235.
Ing. arch. Daniel Proisl
JK. pt
OBNOVA POUTNร CH TRADIC NA BROUMOVSKU Ing. arch. Jan Kubรกt
JK. pt
26.
OBNOVA POUTNÍCH TRADIC NA BROUMOVSKU
Vydáš se na pouť, na cestu, u které neznáš cíl. Namaluješ si ho na mapu, vysníš si ho v představách, ukážeš si prstem do dálav za horizont. Prožiješ těžké rozloučení, chvíli útěku z bezpečí, kdy dáš sbohem všemu, co není Tebou. Je to obtížné, připustit si samotu, jako v momentě, kdy vejdeš v tento svět. Zdánlivě nehostinný, nepřátelský, přesto nádherný, žadonící o prožití. Vydáš se směrem, kterým Ti buší srdce, dychtivě. Pereš se s nepřízní, učíš se přijímat a vracet vděčně. Učíš se. Dojdeš ke katarzi. Bodu zlomu, kdy máš jen dvě cesty, tu zbabělou nazpět, nebo tu do neznáma směrem dopředu. Rozhodneš se vykročit dopředu, protože i cesta zpět je dopředu. V momentě vyčerpání, bezmoci, ve chvíli, kdy už není kam jít dál, se odehraje zlom, který Tě poznamená. V ten jediný moment jsi to Ty, plně vědom sám sebe, přesto pln pokory vnímáš celé Boží dílo okolo sebe. Chceš se ho nadechnout. Dojdeš svému cíli. Objevíš smysl. Chceš si povídat, o tom, co jsi prožil, ale nejde to. Chceš předat dalším, kam a jak se mají dívat, ale nejde to. Chceš po sobě nechat svědectví a dojde Ti, že jsi žil. Narodil se. Prožil dětství, dospělost, stáří. Zemřel.
Vydané fotografie jsou fragmentem práce obnovy poutních tradic v příhraničním regionu Broumovska a dokumentují Velikonoční pouť k Panně Marii ve Wambierzycích.
27.
rozloučení. v pokušení otočit se, vrátit se.
přemýšlel jsi někdy nad kamenem, co se odráží od hladiny, ne a ne se ponořit? je jako informace, vědění když je rychlý, odrazí se, zanechá rozčeřenou hladinu pouze velké kameny, nebo dostatečně pomalé se proderou hladinou a pak klesají ke dnu ta ironická paralela společnost čeříme hladinu a přitom si myslíme, bůhvíjak se noříme do bahna je mi to líto
28.
přelud v mlze /kostel sv. Máří Magdaleny v Božanově/
29.
jako rodné stavení , opuštění /statek v Božanově/
30.
stodola /Radkรณw/
31.
nové obzory a chlad šedavé dálavy /Szczeliniec/
32.
rannĂ pastva /BoĹžanov/
33.
je tak tendenční opovrhovat úpadkem vznešena smát se plaketám s falešnými modlami
34.
strach z vlastnà minulosti /dveře statku v Pasterce/
35.
očistec. smývat hříchy, nechat je stéct jak kapky potu.
mít vše na dlani, vysvětlipředejprodejvypadni svět topící se v informacích, zjednodušení a plochosti zpřístupňujeme, je to ale dobře? odmítli jsme dlouhou cestu, chceme jednoduchou volbu. raději žádnou odvykli jsme si hledat hledat v? hledat co? hledat sami sebe bojíš se, co bys našel?
36.
vzrušení z neznámého cíle /cesta nad Machovem /
37.
uhýbat pohledem kamenu /socha kalvárie ve Wambierzycích /
38.
pokora /Pánův kříž/
39.
ve stínu /kříž nad Nouzínem /
40.
blankyt /polnĂ cesta mezi BoĹžanovem a Otovicemi/
41.
není důležité, co vidíme nikdy nebylo vidíme pouze to, co vidět chceme
42.
neprostupná mlha /zarůstající ruiny kříže v Božanově/
43.
vykoupení. tlukot srdce a zrychlený tep tváří v tvář štěstí.
potom nechám, všem bratřím sentimentu, vykrvácet rozbitou hlavu a kochat se proudy odlesky hladin, šum listů, vůně květin
odvát pryč
44.
vhled do vzdáleného světa /Błedne Skały/
45.
intimita /Błedne Skały/
46.
drama v širé krajině a klid na nebi /kříž na cestě mezi Broumovem a Rožmitálem/
47.
nekonečno /momenty před úsvitem/
48.
příliv /hrana Broumovské kotliny/
49.
pocit štěstí, euforie rozechvělé prsty k popraskaným rtům, jak se zalykají nekonečnou radostí a krásou a pak ten první záblesk nového dne jsem vděčný
50.
souboj /les nad Křinicemi/
51.
shledání. jinak stejný. jinde zpět.
nevědomá krajina je naivní nevědomý vstup člověka je pln pokory uvědomění krajiny je pompézní, ano vědomý vstup člověka je arogantní
52.
připomínky prožitých chvil /kaple v Božanově/
53.
pĹ™ed branou /bazilika Nawiedzenia Najswietszej Maryi Panny ve WambierzycĂch/
54.
rodina /svatá mše Velikonoční v bazilice Nawiedzenia Najswietszej Maryi Panny ve Wambierzycích/
55.
doma /kostel sv. Markéty v Šonově/
56.
kde dva stojí, je i Bůh /kříž na cestě mezi Otovicemi a Šonovem/
57.
58.
dojdeš na kraj srázu, jenom vánek Ti dělá společnost nadechneš se svobody a ucítíš klid zhasne svět a dál
59.
DS . kc
DOLNOKOUNICKÁ SOKOLOVNA Ing. arch. Daniel Struhařík
DS . kc
68.
DOLNOKOUNICKÁ SOKOLOVNA
Během předdiplomového projektu jsme zpracovali koncepci pro město Dolní Kounice. Výsledek reprezentuje červená kniha. V druhé části jsem hledal, jakým způsobem k domu přistoupit. Celý koncept je zachycen v knize modré. Na parcele kulturního domu stával špitál s kapličkou a Orlovna. Orel se stal nechtěnou organizací a budova byla odstraněna. Na jejím místě měl v akci „Z“ vzniknout velkorysý dům kultury. Z počátečních velkolepých plánů zbyla stavba, která se realizovala čtvrt století. Paradoxně tak došlo k situaci, kdy po dvacet pět let budova kulturního domu většinu kultury zničila. Dům se nachází na zcela zásadní parcele ve městě, v oblasti břehu řeky Jihlavy a u jediného mostu, který v Dolních Kounicích můžeme najít. Z této spojnice obou břehů se vinou Masarykovo náměstí a náměstí Míru. Stejně jako z mnoha míst v Dolních Kounicích, i před kulturním domem je vidět dominanta města − kaple svatého Antonína. Odpověď na přístup k rekonstrukci kulturního domu v Kounicích jsem nalezl v záměrné neaditivnosti nové formy ke stávající budově. A to i přesto, že je tento klasický postup aditivnosti /nové vrstvy ke stávajícímu/, ve městech staletími ověřený. Nemyslím si však, že jde o pravidlo zcela univerzální. Kulturní dům v Dolních Kounicích hodnotu historickou ani estetickou nemá. Není tedy možné na předchozí nekvalitu navazovat. Jednalo by se pouze o řetězení chyby. Provozně objekt rovněž nevyhovuje a nijak nekomunikuje s okolím. Řešení se tedy nabízí dvě. První z nich je stavbu odstranit a postavit na tomto místě dům nový. Druhá cesta, kterou jsem se vydal já, je prověřit, zda je možné stávající objekt rekonstruovat a propsat do něj nové kvality. Zásadním tématem bylo spojení domu s okolím města, které vytváří mystickou atmosféru. Kruhový otvor na fasádě vstupu je jediným místem, kde z ochozu můžeme vidět kapli sv. Antonína.
69.
Umělecký objekt před hlavním vstupem ukončuje osu náměstí a je připomínkou kaple sv. Kateřiny, která na tomto místě kdysi stávala. Fasáda od řeky je místem, kde kulturní dům spatří většina obyvatel při příjezdu do centra města. Cílem tedy bylo ze stávající zadní fasády udělat reprezentativní průčelí. Toho je docíleno napojením domu na řeku prostřednictvím velkorysých otvorů vytažených směrem k řece. Prostor sálu vnímám ve svém účelu spíše jako “sokolovnu“. Tedy místo, jež rozvíjí dvě základní složky člověka − tělo a ducha. Prostor pro kulturní události města − pořádání plesů, výstav, divadelních představení a koncertů. Sál se ale rovněž může využívat pro sportovní aktivity nejen místních obyvatel.
70.
71.
1.1 foyer 1.2 chodba 1.3
spolky / ZUŠ
1.4
spolky / ZUŠ
1.5
spolky / ZUŠ
1.6
spolky / ZUŠ
1.7
wc ženy
1.8
wc muži
1.9 šatna 1.10
restaurace odbyt
1.11 chodba 1.12
salonek restaurace
1.13
hlavní sál
1.14 vstup 1.15 chodba 1.16 knihovna 1.17 sklad
situace + 1NP /návrh / 1:500
5 m
15 m
72.
1.16 1.12 1.15
1.11
1.13 1.14
1.10
1.5
1.6
1.7 1.8
1.9
1.2 1.4
1.1 1.3
1.17
73.
2.1 ochoz 2.2 chodba 2.3
spolky / ZUŠ
2.4
spolky / ZUŠ
2.5
spolky / ZUŠ
2.6
spolky / ZUŠ
2.7
spolky / ZUŠ
2.8
úklidová místnost
2.9
wc ženy
2.10
wc muži
2.11
wc invalidé
2.12
zázemí galerie
2.13 galerie 2.14
balkon – jeviště
2.15 chodba 2.16
kancelář – knihovna
2.17
ochoz – knihovna
2.18
technické zázemí
2NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
74.
A/03
M1:200
2.17
2.15
2.16
2.13
2.14 2.12 2.6
2.7 2.8 2.9 2.10 2.11
2.1
2.2
2.5
2.4
2.3 2.18
20m
75.
3.1 chodba 3.2
spolky / ZUŠ
3.3
spolky / ZUŠ
3.4
sekretářka – ředitel
3.5 ředitel 3.6 chodba 3.7
wc invalidé
3.8
úklidová místnost
3.9
wc muži
3.10
wc ženy
3.11 klubovna 3.12 sklad
3NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
76.
A/03
KROVÍ M1:200
3.8 3.9 3.10 308
3.7 307
309
310
3.6
306
3.1
301
304
3.5
3.4
303
3.3
302
3.2
3.11 311
305
3.12 312
20m
77.
0.1 sklad 0.2
kancelář restaurace
0.3 sklad 0.4 chodba 0.5 strojovna 0.6 chodba 0.7
technické zázemí
0.8 chodba 0.9
úklidová místnost
0.10
wc ženy
0.11
wc muži
0.12
vstup kuchyň
0.13
wc zaměstanci
0.14
příjem / výdej
0.15 kuchyň 0.16
mytí nádobí
0.17
příprava a sklad zeleniny
0.18
příprava masa
0.25
šatny muži
0.19 odpad
0.26
šatny ženy
0.20
0.27
šatny ženy
0.21 sprcha
0.28
sprchy ženy
0.22 nářaďovna
0.29
wc muži
0.23
0.30
wc ženy
denní místnost
technologie jeviště
0.31 orchestřiště
0.24 chodba
1PP /návrh / 1:400
4 m
12 m
78.
A/01
M1:200
0.22
0.23
-122
-123
0.26 -126
0.28
0.25
0.27
-125
-128
-127
0.24 -124
0.21 -121
0.20 -120
0.31 -131
0.19 -119
0.29 -129
0.18 -118
0.15
0.17
-115
-117
0.16 -116
-114
0.14 0.13 0.12
-110
0.1
-101
0.2
-111
0.9 -109
-113
-102
0.11
0.10
-112
0.8
-108
0.6
-106
0.4 -104
0.3
-103
0.7 -107
0.5 -105
20m
79.
0.30 -130
západní řezopohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
80.
81.
příčný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
82.
83.
podélný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
84.
85.
východní řezopohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
86.
87.
severní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
88.
89.
jižní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
90.
91.
východní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
92.
93.
západní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
94.
95.
pohled z Masarykova náměstí /současný stav/
96.
pohled z Masarykova náměstí /návrh/
97.
pohled z protějšího nábřeží Jihlavy /současný stav/
98.
pohled z protějšího nábřeží Jihlavy /návrh/
99.
interiér foyer /současný stav/
100.
interiér foyer /návrh/
101.
interiér sálu /současný stav/
102.
interiér sálu /návrh/
103.
Å V. kc
KOMUNITNÍ CENTRUM DOLNÍCH KOUNIC Ing. arch. Štěpán Vašut
Å V. kc
112.
KOMUNITNÍ CENTRUM DOLNÍCH KOUNIC
k programu Otázku, jestli Dolní Kounice potřebují nové společensko kulturní centrum či komunitní dům a kde by toto centrum mělo v Dolních Kounicích stát, jsme si kladli před necelým rokem. Protože se z počátku nabízelo více řešení, považovali jsme za důležité vypracovat celkovou koncepci Dolních Kounic. V Kounicích jsme strávili týden, organizovali jsme debaty s místním o tom, kam by se město mělo a nemělo ubírat. Výstupem této koncepce byla jednak regulace pro novou výstavbu v Dolních Kounicích a také řešení vytipovaných míst či prostor, které byly podle nás nevhodně řešeny nebo nabízely skrytý potenciál. Po debatách s místními jsme byli přesvědčeni, že Dolním Kounicím takovéto centrum chybí. Jsou zde sice dva kluby pro děti, které klubovny mají, jedna klubovna je však až na konci vesnice a město si ji musí na akce pronajímat. V Dolních Kounicích je také mnoho dalších spolků a organizací. Pro projekt společensko kulturního centra jsme vybrali parcelou je parcelu, na které stojí kulturní dům. Na místě bývalého špitálu, v návaznosti na Masarykovo náměstí, nádraží. Je to parcela s výhledem na tok řeky Jihlavy a na kopce, mezi kterými se Dolní Kounice rozprostírají. k provozu V návrhu zůstává bytová část kulturního domu téměř netknuta. Stavba je očištěna od přístavby terasy a hmoty se zázemím a kanceláří u řeky. Návrh pracuje s rozdrobením celkové hmoty kulturního domu na jednotlivé části, ale zároveň pracuje se stavbou jako s další dominantou na náměstí. Dominantou je třípodlažní vstupní část s fasádou ze skleněných tvárnic vyplněných transparentní izolací. Dovnitř domu se tak z exteriéru dostává množství světla. Dům může být navenek v různé době při různých kulturních a společenských aktivitách
113.
různě osvětlen a může tak o dění uvnitř vypovídat i navenek. Při debatách spolků proniká z budovy světlo z interiérů a propisuje se tak navenek nosná kostra domu. Při divadelních představeních, koncertech nebo vernisážích se dům může rozjasnit jako celek a vypovídá o tom, že je uvnitř živo. Druhou navrženou hmotou je předsálí. Původně zamýšlená restaurace na místě dnešní pošty se realizace nedočkala a předsálí tak sálu chybí. Skleněná hmota lemuje sál, rozšiřuje jej, částečně ho otevírá a pouští do něj společně s novými okny nad ní více světla. Předsálí může sloužit jako bar při kulturních a společenských akcích, může být pronajímáno jako kavárna nebo restaurace. Předsálí je přístupné i přímo z ulice a může tak fungovat jen samostatně. Hmota sálu je ze všech stran obestavěna, čímž člověk ztrácí pojem o tom, kde se vlastně nachází. Nyní do sálu přichází jediné světlo ze tří malých oken na galerii. Přítomnost řeky v sále není patrná. Mezi sálem a řekou je jeviště bez okenních otvorů. Sál je nyní ve třetině rozdělen do dvou výškových úrovní. Rozdělení znemožňuje využití sálu pro míčové a další sporty. Plocha sálu je 12 x 18 metrů, což nestačí na regulérní velikost hřiště, ale pro volejbal po práci nebo fotbálek po škole i o víkendu vyhoví. Galerie nad sálem je ponechána. Úrovně podlahy jsou v sálu vyrovnány. Ve stěně jeviště přiléhající k řece jsou vybourány nové otvory, umožňující kontakt s krajinou a městem. Prostor před kulturním domem v návaznosti na předsálí lemuje dvojité stromořadí sakur doplněné lavičkami a zpestřuje tak průchod od nádraží k mostu, nabízí možnost setkání, funguje jako rozptylový prostor k sálu a umožňuje i prostor pro debaty nad kulturními představeními. ke koncepci Kulturní dům je členěn na soustavu hmot, které zmenšují měřítko celé stavby. Hmota vstupní části je naopak umocněna svým členěním a zvolenými materiály.
114.
Řešení fasád ostatních hmot je oproti vstupní části potlačeno. Kulturní dům se tak z původního rozpačitého objektu mění na nové centrum s jasným architektonickým výrazem. Otevírá se do náměstí, v patrech umožňuje výhledy na synagogu, náměstí a kostely. Vymezuje se vůči relativně rušné silnici a následuje most až téměř nad řeku, kde dům divákovi předkládá úchvatnou krajinu i jedinečné město. Tyto hodnoty jsou propsány i do interiéru domu. Nové průhledy, otvory ve stěnách a nová okna přinášejí část Dolních Kounic do nitra domu.
115.
1.1 foyer 1.2 šatna 1.3 toalety 1.4 nářaďovna 1.5 sál 1.6 předsálí 1.7 jeviště 1.8 sklad
situace + 1NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
116.
1.8 1.7
1.6
1.5
1.4
1.1 1.3 1.2
117.
2.1 galerie 2.2
malá tělocvična
2.3 studovna 2.4 zázemí 2.5 toalety 2.6 sklad 2.7 galerie
2NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
118.
2.7
2.6 2.5
2.2
119.
2.4
2.1 2.3
3.1 galerie 3.2 klubovna 3.3
zasedací místnost
3.4 klubovna 3.5 sklad 3.6 kuchyňka 3.7 toalety
3NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
120.
3.5
3.6
3.7
3.1
3.2 3.4 3.3
121.
0.1 chodba 0.2 šatny 0.3
tech. místnost
0.4 šatny 0.5 kuchyň 0.6 chodba 0.7 sklad 0.8 sklad 0.9 sklad 0.10 pronájem 0.11 pronájem
1PP /návrh / 1:400
4 m
12 m
122.
0.7
0.8
0.9
0.6
0.5
0.10
0.4 0.3 0.1 0.11
0.2
123.
příčný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
124.
125.
podélný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
126.
127.
severní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
128.
129.
jižní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
130.
131.
východní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
132.
133.
západní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
134.
135.
pohled z Masarykova náměstí /současný stav/
136.
pohled z Masarykova náměstí /návrh/
137.
pohled z protějšího nábřeží Jihlavy /současný stav/
138.
pohled z protějšího nábřeží Jihlavy /návrh/
139.
140.
interiér foyer /návrh/
141.
142.
interiér sálu /návrh/
143.
144.
interiér předsálí /návrh/
145.
OP. kc
KOMUNITNÍ CENTRUM V DOLNÍCH KOUNICÍCH Ing. arch. Ondřej Palenčar
OP. kc
154.
KOMUNITNÍ CENTRUM V DOLNÍCH KOUNICÍCH
k programu • Z analytické práce a z diskuzí s občany i se zastupiteli města postupně vykrystalizoval požadovaný program. • Je důležité zvýšit využitelnost sálu. To také znamená vytvoření alespoň minimálních šaten a lépe přístupného sociálního zázemí. • Nové, dobře fungující klubovny by mohla využívat široká veřejnost. Především by měly sloužit maminkám s dětmi, školní družině, uměleckým kroužkům ale například také seniorům. • Městská knihovna je v tristním stavu. Pošta, která momentálně sídlí v KD za minimální nájem, by se mohla přemístit do některého z jiných domů patřících městu (například na ulici Jiráskovu 409/11) a uvolnit tak tento prostor významnější funkci. Knihovna by mohla sloužit zároveň jako klubovna, čítárna, pracovna, nebo počítačová učebna. • Již v předsemestrálním projektu bylo vytipováno jako jeden z nejdůležitějších zásahů zvelebení nábřeží řeky Jihlavy. Prostory dnešní tiskárny doslova vybízejí k umístění baru / vinárny u řeky. Vytvořilo by se tak zajímavé místo setkávání u vody. • Vstupní část s foyer by se mohla stát veřejným prostorem spojujícím všechny tyto funkce. Mohla by zde také sídlit malá kavárna otevřená k městu. Pokud by o pronájem kavárny nebyl zájem, sloužil by prostor pouze příležitostně, jako prostor pro catering větších událostí. Jsem si však poměrně jistý, že by například maminky ocenily místo k odpočinku při čekání než přijdou děti z družiny. k provozu Je otázkou, zda je lepší rozprostřít veřejné funkce rovnoměrně po celém městě, nebo je soustředit do jednoho domu. Ve chvíli, kdy má ale obec k dispozici takto veliké prostory,
155.
návrhy na budování jiných ztrácí smysl. Jednoznačně je jednodušší kontrolovat jeden dům, navíc se tak automaticky snižuje množství personálu nutného pro jeho provoz a údržbu. Je nutné dbát na to, aby rozmanité funkce navzájem negativně neovlivňovaly provoz. V ideálním případě by se tyto funkce dokonce mohly doplňovat a umožnit tak maximální variabilitu domu. Například splnění norem pro hygienické zázemí kulturně-sportovní stavby není snadné. Pokud však mají jednotlivé provozy své vlastní zázemí, při využití celého domu dohromady normu splní. (př.: V podzemním podlaží jsou umístěny samostatné toalety pro bar. V přízemí pak toalety pro kavárnu a sál. Ve chvíli, kdy se koná hasičský ples a dům tak využívá enormní množství návštěvníků, je využíván také bar se svým sociálním zázemím.) pozn.: Vzhledem k existenci bytových jednotek je pro dobré fungování provozu nutné zajistit maximální možnou akustickou izolaci. ke koncepci podtržení charakteru V současné struktuře města zaujímá Kulturní dům jasnou pozici. Z východní a jižní strany jej obklopují rušné ulice. Do vnitřního dvora jsou orientovány byty. Na severní straně teče řeka, kolem níž vede vyšlapaná stezka. Bylo by vhodné toto charakteristické rozložení ještě více podtrhnout. Dvůr by měl sloužit obytné části a neměl by být rušen náročným provozem pošty či tiskárny. Nábřeží by mělo být lépe využito. Vytvořením zpevněné stezky by se stalo oblíbeným místem pro rekreaci místních i turistů. Odpočinkový charakter by mohla doplnit například vinárna v prostorách dnešní tiskárny.
156.
snížení provozních nákladů Domy tohoto typu byly často značně předimenzovány. Dnes nemají obce rozpočet na to, aby je dokázali provozovat celoročně. Dochází tak k neefektivnímu využívání a také k chátrání staveb. Odstranění přebytečné hmoty by mělo snížit provozní náklady stavby a zároveň zlepšit její využitelnost. Rozhodl jsem se tedy především bourat a přistavovat pouze minimálně. Velmi důležité je také zajistit alespoň částečnou finanční samostatnost KD a to především efektivnějším pronájmem prostor. Nešťastným momentem v devadesátých letech byla transformace ubytovny na bytové jednotky. Tuto chybu již ale není možné napravit. Obec nebude mít peníze na jejich odkup a opětovnou transformaci. provázání s okolím Takto důležitá stavba v centru obce by měla lépe komunikovat se svým okolím. Odstraněním přístaveb se otevírá prostor pro vytvoření piazzety u řeky. Tento prostor je mnohem reprezentativnější, než Mlýnské náměstí, mohlo by tedy sloužit k pořádání trhů, hodů či slavností vína. V jižní prosluněné fasádě měl být původně umístěn hlavní vchod do domu. Vrátit vstup na toto místo není úplně vhodné, vzhledem k malému předprostoru a terénnímu skoku. Umístěním prosklené kavárny by však mělo dojít alespoň k vizuálnímu kontaktu se zajímavým výhledem směrem k židovské synagoze.
157.
1.1 foyer 1.2 toalety 1.3
velký sál
1.4
malý sál
1.5
šatna herců
1.6 nářaďovna 1.7 knihovna 1.8
kancelář / archiv
situace + 1NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
158.
0.5
0.4
0.6
0.3
0.7
0.2 0.8
0.1
159.
2.1
balkon foyer
2.2 šatny 2.3
hlediště / promítač
půdorys 2NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
160.
2.3
2.2
2.1
161.
3.1 chodba 3.2
sklad pomůcek
3.3 úklid 3.4 toalety 3.5 klubovna 3.6 klubovna
půdorys 3NP /návrh / 1:400
4 m
12 m
162.
3.2
3.3
3.1 3.4 3.6 3.5
163.
0.1 vinárna 0.2 vinotéka 0.3 toalety 0.4 zázemí 0.5 sklad
půdorys 1PP /návrh / 1:400
4 m
12 m
164.
0.2 0.4 0.3 0.1
0.5
165.
příčný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
166.
ĜH] D D
ĜH] E E
b a´ b´ 167.
podélný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
168.
1
ĜH] D D
169.
severní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
170.
29$1e Ĝ(ã(1Ì
SRKOHG VHYHUQt
SRKOHG MLåQt
171.
1$95+29$1e ฤ ( 3RKOHG\
S
S
S jiลพnรญ pohled /nรกvrh / 1:400
4โ m
12โ m
172.
(ã(1Ì
SRKOHG VHYHUQt
SRKOHG MLåQt
SRKOHG YêFKRGQt
173.
východní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
174.
SRKOHG VHYHUQt
SRKOHG MLåQt
SRKOHG YêFKRGQt
SRKOHG ]iSDGQt
175.
západní pohled /návrh / 1:400
4 m
12 m
176.
SRKOHG MLåQt
SRKOHG YêFKRGQt
SRKOHG ]iSDGQt
177.
pohled z Masarykova náměstí /současný stav/
178.
pohled z Masarykova náměstí /návrh/
179.
pohled z protější strany ulice u mostu /současný stav/
180.
pohled z protější strany ulice u mostu /návrh/
181.
pohled z protějšího nábřeží řeky Jihlavy /současný stav/
182.
pohled z protějšího nábřeží řeky Jihlavy /návrh/
183.
184.
foyer /nรกvrh/
185.
186.
velký sál během večerního promítání filmů /návrh/
187.
velký sál během ping-pongového turnaje /návrh/
188.
velký sál během divadelního představení /návrh/
189.
detail fasรกdy /nรกvrh/
190.
detail fasรกdy /nรกvrh/
191.
192.
detail fasรกdy /nรกvrh/
193.
PŘEDMLUVA HAVLIŠ
Dolní Kounice a jejich magický střed − Rosa coeli s oběžnicemi zámku, poutního kostela sv. Antonína, řady dalších kostelů a renesančních paláců a synagogy spojeny velebnou řekou v dramatickém údolí a kouzlem místního vína, přitahují po mnohé generace snivé a tvůrčí osobnosti. Co bylo návrhů na zastřešení zříceniny, rekonstrukce zámku i středověkého křesťanského i židovského města. Kráčejí od nadšení po depresi a rezignaci k novým impulzům. Až po současnou novou vlnu iniciativy, která se tu na výstavě v Růži nebeské představuje objevnými, smělými, ale bez pomoci z nebeské, státní i bruselské hůry, nereálnými návrhy. Jak jinak mohou být započaty než novými návrhy na střechy nad Rosa coeli. Dva autoři – Vankušová a Proisl − přinášejí každý svoji odlišnou, ale okouzlující konstrukci. Jakákoliv – vždy nákladná střecha staví nutnou otázku: jaké intenzivní využití úžasného prostoru – od duchovního přes kulturní po společenský , bude alespoň vyrovnaně neziskový? Čas a třeba šťastná náhoda by to mohly ukázat. V každém případě se sem putuje − za mysteriem, kulturou a vínem. Poutní tradici z jiného magického kouta naší země – broumovského výběžku uvádí na výstavě Kubát. Plejáda kostelů podivuhodně architektonicky vyspělého vrcholného baroka architektů Dientzenhoferů ve snivé hraniční krajině inspiruje k putování. Zde originální kostelní stavby a cesty mezi nimi lemované starými stromy podněcují k úvahám o víře a naději, ale i hněvu, který se projevil v „odsunu“ předválečných obyvatel, kteří by současné chátrání nepřipustili. Vrcholem kounické výstavy je práce trojice studentů − nyní již „ingarchů“ Palenčara, Struhaříka a Vašuta z Fakulty architektury VUT v Brně, kteří měli jako diplomovou práci navrhnout komunitní centrum. Odmítli je řešit na brněnském panelovém sídlišti a díky vstřícnosti vedení Dolních Kounic zpracovali projekt pro toto malé město. Začali systematicky od průzkumu názorů obyvatel na kvalitu prostředí a života v různých částech sídla. Vypracovali mentální mapu a pokračovali urbanistickou analýzou a návrhem úprav atraktivních městských prostorů až po společné vyhodnocení stávajícího
196.
197.
KV. rc
REVITALIZACE A PROSTOROVÁ KULTIVACE KLÁŠTERA ROSA COELI V DOLNÍCH KOUNICÍCH Ing. arch. Katarína Vankušová
KV. rc
206.
REVITALIZÁCIA KLÁŠTORA ROSA COELI
potenciály územia Predpriestor pred Rosa Coeli: Zo štvorcovej plochy sa optickou bariérou − stromoradím − stane priestor podlhovastý s vypointovaním v podobe priečelia Rosa Coeli. Model zodpovedá stredovekej predstave o stavbe námestí s kostolom v Taliansku, Predpriestor bude mať náväznosť aj na zámok, s ktorým chýba priame spojenie. Vyhliadková veža: Veselá hora je ideálne miesto pre umiestnenie vyhliadkovej veže s výhľadom na zámok, Rosa coeli a veľkú časť Dolných Kounic. Kameňolom: Vyťažené terasovité územie vyslúženého kameňolomu by sa mohlo zmeniť na rekreačnú oblasť s vysadenou zeleňou. Nejedná sa o klasický brownfield, kameňolom nie je súčasťou mesta, nemôže byť preto začlenený do mestskej zástavby. Na území Dolních Kounic sa nachádza niekoľko miest, ktoré by šlo vylepšiť malým zásahom výsadba zelene, stavba mostu pre peších, či vyhliadková veža sú v mierke malého mesta dosiahnuteľné vylepšenia, ktoré možno uskutočniť v rozmedzí rokov − možnosť rozfázovania. Motívy sa navzájom nevylučujú, ale dopĺňajú. urbanistické súvislosti Areál kláštora sa z hľadiska dopravy nachádza v ústraní. Na druhej strane to taktiež znamená, že je pamiatka skrytá pred očami náhodných návštevníkov prechádzajúcich cez mesto. V rámci výkresu širších vzťahov sa projekt snažil vyriešiť tento problém prepojením s dvoma ďalšími významnými bodmi mesta, ktorými sú námestie a zámok. Námestie spája s ostatnými dvoma bodmi priame spojenie, kolízny bod nastáva pri riešení prepojenia kláštorného areálu so zámkom. Strmý terén je beriérou pre autá i väčšinu rekreačných cyklistov, ostáva však ešte jeden spôsob vzájomnej väzby, a tým je cestička
207.
do kopca pre odchodlaných peších návštevníkov. Výhodným ,,obmedzením“ predpriestoru pred kláštorom sa stalo súkromné vlastníctvo pozemkou, cez ktoré je možné navštíviť kláštor. Odchytné parkovisko tak nie je umiestnené priamo v predpriestore pred kostolom, ale nachádza až o ulicu nižšie. Tento fakt tovrí správny základ pre návrh fungujúceho verejného priestoru, kde sa môžu ľudia nerušene pohybovať, sedieť, odpočívať. Vo výkrese územia 1 : 1000 možno vidieť, že štedrý priestor pred pamiatkou je predelený dvojitou alejou, čím sa vytvára úzky koridor orientovaný na štítovú stenu kostola. Táto stena však nie je viditeľná hneď od začiatku. Ako je to už typické pre sakrálne stavby, aj koncept tohto územia predstavuje skôr ,,cestu“ ako ,,cieľ“. Táto cesta nekončí pred dverami kostola, ale symbolicky prostredníctvom jednotnej dlažby pokračuje pozdĺž celou hlavnou loďou kostola. Rozptylná plocha pred kostolom je spevnená dlažobnými kockami, ktoré umožňujú rast drobnej vegetácie a zároveň poskytujú vhodný povrch aj pre konanie väčších jednorazových akcii. Návrh tohto areálu predstavuje použitie tradičného materiálu odlišným spôsobom. Obyčajne sa typ povrchu komunikácie volí v náležitosti na prepojenie s okolitými komunikáciami. V prípade konceptu tohto projektu šlo o nadväznosť exteriéru s poloexteriérom, keďže sa síce jedná o zastrešený objekt, ale bez klasickej prevádzky a uzatvoreného fungovania. Rozdelenie plôch na spevnené a nespevnené plochy má za úlohu evokovať, ktoré plochy sú prístupné pre všetkých a ktoré slúžia len na okrasu. Trávnatá plocha v podstate vymedzuje pozemky v súkromnom vlastníctve, ktoré sú neinvazívne oddelené zelenou bariérou Aj rovnaký povrch s odlišnou farbou vypovedá o tom, kde sú napríklad vymedzené hranice cesty, alebo kde začína a končí predpriestor pred kostolom, tzv. rozptylná plocha.
208.
architektonický výraz Strecha zvonku aj zvnútra nasleduje ikonický tvar západnej fasády. Medzi strešnou krytinou a interiérom sa však odohráva stret rôznych síl v podobe priestorového dreveného prvku. Drevo ako materiál bol jeden z hlavných formovateľov výsledného konceptu. Ako tyčový prvok je vhodný na namáhanie na tlak či ťah, hlavne v smere vlákien materiálu. Základný drevený prvok je z väčšej strany tvorený tyčovými prvkami, ktoré sú namáhané na tlak. Priame napojenie plochy strešnej krytiny na nosný múr berie inšpiráciu u gotických kostoch, v prípade zastrešenia Rosa Coeli to má ale význam toho, že optickým nadvihnutím (zneprehľadnenie čitateľnosti konštrukcie zvonku kvôli žalúziám) sa strecha pomyselne oddelila od ruiny. Je to náznak toho, že táto konštrukcia vôbec nemá ambíciu trvalého zásahu. Slúži skôr ako prostriedok na overenie toho, či by sa nad myšlienkou zastrešenia Rosa Coeli oplatilo minimálne zamyslieť. Hlavná loď sa zámerne vyčlenila ako samostatný podlhovastý priestor, ktorý nie je prepojený s transeptom. Je to tak preto, že kvôli nosným oblúkom sa beztak kostol priestorovo nedá považovať za kríž. dispozičné riešenie Keďže sa v rámci vnútorných plôch jedná skôr o verejný priestor, ako o konkrétne typy podláh, rovnako aj koncepčne nie je kostol uspôsobený na jeden konkrétny spôsob využitia. Spolu so zastrešením by sa mohol vyriešiť problém nestálych poveternostných podmienok, ale zároveň sa tým dosiahne i ochrana ruiny, nielen využitie amotného kostola.
209.
konštrukčné riešenie Sklon strechy predurčil, že sa nebude jednať o klasický spôsob strešnej konštrukcie, ale mohlo za zasiahnuť aj do odvážnejších podôb krovu. V mojom prípade sa obyčajná 2D schéma jednotlivého prvky zmenila na pevnejšiu podobu priestorovej. Jednotlivé styčníky všetkých tyčových prvkov sú riešené neviditeľným žiletkovým spojom, kedy sa jednotlivé spojovacie profily skryjú do dreveného masívu. strešná krytina Vďaka tomu, že nebolo nutné riešiť tepelnú nepriepustnosť, naskytla sa príležitosť experimentovať s materiálmi. Plochy, ktoré vypĺňajú oblasť pri hrebeni strechy sú zo sklenených štvorcových
210.
211.
situácie /návrh / 1:1000
10 m
30 m
212.
213.
214.
axonometria areรกlu
215.
216.
axonometria konceptu
217.
výkres krovu /návrh / 1:400
4 m
12 m
218.
219.
výkres strechy /návrh / 1:400
4 m
12 m
220.
221.
východný pohľad /návrh / 1:400
4 m
12 m
222.
223.
severný rezopohľad /návrh / 1:400
4 m
12 m
224.
225.
226.
pohľad do chrámovej lode /návrh /
227.
228.
pohľad na záver chrámovej lode – apsida /návrh /
229.
230.
pohľad do bočného transeptu /návrh /
231.
D P. rc
REVITALIZACE A PROSTOROVÁ KULTIVACE KLÁŠTERA ROSA COELI V DOLNÍCH KOUNICÍCH Ing. arch. Daniel Proisl
D P. rc
240.
REVITALIZACE A PROSTOROVÁ KULTIVACE KLÁŠTERA ROSA COELI V DOLNÍCH KOUNICÍCH teoretická východiska pro zvolený prostorový koncept K ochraně a rekonstrukci památek lze obecně přistupovat třemi základními způsoby − dostavbou více či méně přesnou kopií chybějících historických částí, přiznanou dostavbou a/nebo přístavbou nové části a konzervací. Ač by se poslední jmenovaný způsob mohl zdát jako vhodný kompromis neboli nejmenší zlo, domnívám se že je tomu právě naopak. Myslím si, že konzervace nutně vede dříve či později k degradaci. To ale není jediný důvod mého zamítavého postoje. Proti konzervaci podle mého také mluví její nadužívání jako univerzálního řešení na většinu “problémů”. Historie architektury je plná kombinací různých stylů ať už šlo o přirozený vývoj nebo o experimenty a je tímto bezesporu obohacena. Nicméně trend velí jít cestou nejmenšího odporu, a tak konzervace (zatím) vítězí i v případě klášterního kostela Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Situaci neulehčuje ani církev. Kostel Rosa Coeli není vysvěcen a v Dolních Kounicích je funkční kostel svatého Petra a Pavla na Masarykově náměstí. Není tedy nutně potřeba kostel využívat. Na druhou stranu je ale obtížné kostel využít civilně − například pro svatby, po kterých je na takovém místě velká poptávka. Působivá ruina kostela má jistě svoje kouzlo a může být v této formě turistickým lákadlem, myslím si ale, že v dnešní době je škoda mít takovouto hodnotnou památku s potencionálně atraktivním okolím pouze na nedělní prohlídky. Z historického průzkumu můžeme vidět, že se celý areál v čase postupně vyvíjel. Jeho vývoj byl však často přerušován z důvodu změny majitele častěji pak z důvodů finančních. Na perspektivních pohledech je vidět že tehdejší stavitelé neměli zdaleka takové zábrany, jako ti dnešní. Výsledná kompozice tím však neutrpěla, možná právě naopak. Kostel jako dominanta dělí pozemek a přímo vybízí k navržení venkovních prostorů různého charakteru − klidnější zahradní část na jih a “rušnější” sadová úprava v sevření kostela, konventu a řeky Jihlavy.
241.
Zastřešování starých kostelů je jistě jedno z kontroverznějších odvětví architektury. Když se k tomu přičte ještě ikoničnost ruiny kostela Rosa Coeli, dá se očekávat že jakýkoliv návrh zvedne vlnu emocí. A to nemluvíme o technických úskalích takových návrhů. Své o tom ví Zdeněk Dřevěný a Radim Kousal z libereckého SIALu, kteří spolupracovali na návrhu zastřešení Kostela Nanebevzetí panny Marie v Neratově. Návrhy byly nakonec celkem tři − od odvážné kapky ze SIALu až po celkem umírněný návrh Jiřího Starého a Petra Dostála, který byl nakonec také realizován. Co všechny tři návrhy dělá výjimečnými, byl požadavek na transparentnost střešní konstrukce, aby byl zachován ráz mší pod širým nebem. Zcela jiný příběh je pak zastřešování kostela karmelitánů ve Frankfurtu nad Mohanem od Mirko Bauma. Ve své knize Ulice na konci světa Mirko Baum píše, že první a vlastně i téměř finální podoba návrhu vznikla z důvodu časové tísně prakticky přes noc. Poplatný svému heslu “nemám strach před inteligentním plagiátem” využil znalosti systému montovaného betonového krovu katedrály v Remeši a převedl jej do elegantní ocelové konstrukce. Oba systémy byly navrženy tak, aby s jednotlivými díly mohl manipulovat jeden nebo dva lidé čímž byla usnadněna a výrazně zlevněna montáž na místě. Konstrukce krovu frankfurtského kostela je také výjimečná svým estetickým působením − krov je totiž otevřen a pro zvýraznění lehkosti konstrukce jsou vazníky navrženy jako zdvojené. V úvodu druhý zmiňovaný přístup při rekonstrukcích − přiznaná dostavba − bývá vzhledem k přísnější kontrole často citlivější než konzervace. Obzvlášť pokorně působí vestavby jako je muzeum v Moritzburgu od Nieto Sobejano Arquitectos. Fragmenty historické fasády zde dostaly přednost před moderní přístavbou která je upozaděna a ukazuje pouze tam kde původní fasáda chybí. Zajímavý je pak kontrast v interiéru kdy se mísí zážitek z historické struktury s moderní architekturou.
242.
průvodní zpráva se zásadami konceptu Dolní Kounice jsou výjimečným místem, když přijde řeč na kulturní památky. Počtem památek přepočítaným na obyvatele totiž výrazně překračuje průměr českých obcí. Charakter města formují tři význačné body − kaplička sv. Antonína s křížovou cestou, zámek a pod ním vzácná kulturní památka − torzo bývalého kláštera Rosa Coeli. Klášter byl založený roku 1181 Vilémem z Pulína pro sestry premonstrátského řádu. Výstavbou měl odčinit své pustošení klášterů a kostelů v Rakousku. Snahy o obnovu kláštera potom zanikly po požáru v roce 1703. Areál kláštera Rosa Coeli je v současné době využíván částečně jako přechodné ubytování v druhém nadzemním podlaží konventu, které bylo před nedávnem rekonstruováno. Kostela se občasně využívá ke koncertům, dětským dnům nebo křesťanskému festivalu. Rajská zahrada je po částečné rekonstrukci zastřešena. Přístup do Rajské zahrady z druhého patra konventu je však z neznámých důvodů zazděn. Bezprostřední okolí kláštera je obehnáno kamennou zdí. Uvnitř těchto zdí je v jižní straně divoce zarostlá zahrada, v sevření kostela, konventu a řeky pak neudržovaný sad. Břeh řeky je zarostlý a více méně nepřístupný. Na východní straně za zdí v těsné blízkosti areálu bylo vybudováno fotbalové hřiště se zázemím. Za ním se pak nachází skupina garáží (některé soudě podle přistavěných komínů slouží i jako bydlení). Patrně z důvodů neuvážené regulace toku Jihlavy − vybudování splavu uprostřed města − se z většiny pozemku pod areálem kláštera stala záplavová oblast, což se potvrdilo při povodni v dubnu roku 2006. Zaplaven byl téměř celý areál včetně kostela. V současné době se zpracovává návrh na protipovodňové opatření v podobě zdi kopírující dnešní kamennou klášterní zeď. Ale ne všechno lze svádět na novodobé regulace. Už od dvanáctého století docházelo k nepravidelným záplavám, které mají usazováním naplavenin za následek dnešní zvlněný terén na kterém se areál nachází. Návrh na revitalizaci areálu v širším měřítku začíná již prostorem před areálem −
243.
předpolím. Navzdory komplikované situaci v otázce vlastnických poměrů vše funguje v pořádku a i když příjezdová cesta k areálu není v majetku obce ani biskupství, nejsou zde v současné době žádné problémy. Tato situace však nenabízí mnoho manipulačního prostoru pro případnou revitalizaci a zvelebení předpolí. Vjezd je sice celkem jasně označen kamennou bránou, avšak po průjezdu se návštěvník ocitne v nedefinovaném prostoru. Navrhuji proto rozdělit čtvercový prostor na příjezd/příchod k areálu s kamennou dlažbou a prostor před domy jako zatravněnou předzahrádku. Tyto dva prostory pak budou odděleny menším stromořadím, které současně nasměruje návštěvníky směrem k areálu. Takový model odpovídá středověké představě o stavbě náměstí s kostelem v Itálii. Uvnitř areálu je pak potřeba využít nabízeného potenciálu k různým rekreačním plochám. Po vstupu napravo od kostela v prostoru odděleném jak kostelem, tak kamennou zdí, je navržena květná zahrada jako místo klidu a rozjímání. Tato postupně kolem kostela přechází v ovocný sad protkaný kamennými chodníčky v trávě. Břeh v bezprostřední blízkosti areálu je pomocí vysuté pěšinky uzpůsoben k pohybu lidí podél řeky a kolem kláštera a spojuje tak navržené parky v okolí. Parková úprava za areálem je také v souladu z územním plánem obce a měla by sloužit jako zklidňující meziprostor a další vyžití pro místní obyvatele. Ve vlastním návrhu jsem se pokusil skloubit historické stopy kleneb a dochovaný sklon střechy s moderní montovanou a ve velké míře (možná i celkově) prefabrikovanou konstrukcí a membránovou krytinou. Prvním a zásadním úskalím je zde snížený štít. Ze stavebně historického průzkumu plyne, že v minulosti byl štít až o tři metry výš, než je dnes. To je ostatně vidět i na překladech některých oken, která musela být z tohoto důvodu snížena. Tyto překlady jsou na rozdíl od kamenných stěn cihlové. Historicky bývaly také odděleny konstrukce kleneb a konstrukce krovů. Vzhledem ke zmíněnému nedostatku místa tak vyvstala otázka, jak zkombinovat kon-
244.
strukci klenby s konstrukcí krovu. Navzdory tomu, že návrh je dnešní, tedy moderní, bylo důležitým bodem programu vytvoření stopy původních obloukových kleneb. Přestože v současnosti je kostel bez kleneb, není nemožné na základě dochovaných detailů zrekonstruovat zamýšlený stav i dnes. Žebra s reliéfně zdobenými svorníky nesla šestidílné a sedmidílné klenby. Klenba lodě byla křížová. Další zásadou zde byla transparentnost kvůli zachování pocitu otevřenosti. Výsledkem je prostorový konstrukční systém založený na opakování základní vazby tvořené dvěma obloukovými pruty (“klenby”) a dvěma rovnými pruty (“krokve”). Tyto pruty jsou vzájemně spojeny vždy sedmnácti žebry. Jednotlivé vazby jsou spojeny kloubem a vytvářejí na hřebeni střechy lomenici. Základní forma vazby je použita na většině hlavní lodi, kromě křížení a apsidy. V transeptu a apsidě je využito stejného principu vazby pouze s jiným postavením prutů klenby a krokve. Směřování žeber se v průběhu mění, a muselo tedy být upuštěno od původního záměru navrhnout klenební pruty z válcovaných a ohýbaných “T” profilů. Vzhledem k tomuto prostorovému průběhu bylo nutno navrhnout systém z jednotlivých spojnic tvaru deformovaného “T” smontovaných s kroucenými spojovacími díly. Díky tomuto řešení mohou být spojnice navrženy v jedné rovině jako dva odpovídající profily vyřezané z 20 mm plechu a spojeny šrouby s distančními vložkami silnými taktéž 20 mm. Lícové spojení je pak provedeno uložením 20 mm silného styčníkového plechu do vzniklé mezery. Hlavní pruty (klenby a krokve) mají obdélníkový profil o rozměrech 125 x 60 mm. Žebra spojující tyto pruty jsou ze dvou plechů o průřezu 20 x 60 mm spojeny prošroubováním s distančními vložkami o tloušťce 20 mm (případně se styčníkovými nebo distančními plechy o stejném průřezu pro zamezení kroucení), dohromady se pak skládají do profilu 90 x 60 mm. Krokve jsou podobně jako klenební pruty tvořeny spojnicemi svařenými a smon-
245.
tovanými z 20 mm silného plechu. Díly tvořící kapsy pro styčníkové plechy žeber jsou přivařeny pod odpovídajícím úhlem. U běžné vazby se sbíhají vždy dva klenební pruty do jednoho uložení na věnci. Uložení je navrženo jako základ ve tvaru “L” z 20 mm plechu, který je přikotven k železobetonovému věnci. Na tento základ je navařena podobná spojnice jako u klenebních prutů − dva stejné profily vyřezané z 20 mm plechu s 20 mm širokou mezerou. Do této mezery se zasadí čep litého dílu tvaru “Y” spojujícího dva klenební pruty v jeden. Značně komplikovanější je uložení v místě křížení lodi s transeptem. Do jednoho místa se zde sbíhají tři klenební pruty a dvě krokve. Celé uložení tak bude odlito z několika dílů a sešroubováno na místě. Jak již bylo zmíněno, konstrukce je založena na železobetonovém věnci, který slouží ke zpevnění a srovnání koruny zdiva. Pro vylehčení se při betonování v návrhu počítá s využitím vložek z lehkých materiálů tam, kde to konstrukce krovu dovolí. Barva betonu věnce je navržena jako světle šedá, pro zvýraznění oddělení historické a nově navržené konstrukce. Konstrukce je kryta zvenku i zevnitř membránou typu ETFE folie. V návrhu se počítá s poloprůsvitnou membránou, která by nerušila dojem otevřenosti a dala vyniknout výrazu konstrukce. Střecha je v podstatě dvouplášťová s provětrávanou mezerou, aby se zamezilo přehřívání nebo případnému srážení vody na vnitřní vrstvě. Odvětrání je pak řešeno přerušením vnější membrány u vrcholu a překrytím druhou vrstvou s větrací mezerou. Toto nepřetržité provětrávání by mělo zamezit skleníkovému klimatu uvnitř při kostela současné ochraně jeho historicky cenných konstrukcí.
246.
247.
situace /návrh / 1:1000
10 m
30 m
248.
0
21
200
200
210
220
249.
výkres krovu /návrh / 1:400
4 m
12 m
250.
5100
5050
5050
5090
8595
4725
4700
8335
251.
11300 8700 11300
výkres střechy /návrh / 1:400
4 m
12 m
252.
1300 20200 8610
53549 1300
8800
8700
17750 1300 31897
253.
8770
1300
příčný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
254.
+23,850
+13,500 +11,810
+1,740
-2,200
B - B'
255.
-2,300
+23,850 +23,850
+18,560 +18,560
+15,700 +15,700
+7,000 +7,000
-1,800 -1,800
A -AA'- A'
podélný řez /návrh / 1:400
4 m
12 m
256.
+2,3850
+13,500 +10,970
+1,300
-2,700
257.
± 0,000 = 195
258.
prvky nosné konstrukce zastřešení
259.
260.
pohled do chrámové lodi /návrh /
261.
262.
pohled na klášter ze zpřístupněné klášterní zahrady
263.
264.
pohled na závěr chrámové lodi s transeptem
265.
266.
využití chrámové lodi /divadlo/
267.
268.
využití chrámové lodi /koncert/
269.
270.
využití chrámové lodi /výstava soch /
271.
272.
využití chrámové lodi /svatba/
273.
274.
využití chrámové lodi /umělecký workshop/
275.