Klíč z kamene
Vlevo: Městečko Loket sevřené meandrem řeky Ohře si zachovalo starobylý ráz a je oblíbeným výletním místem severních Čech. Projděte se po hradbách, navštivte expozici knižní vazby v místní knihovně a dejte si kávu na náměstí, kudy se procházel okouzlený Johann Wolfgang von Goethe. Krásný pohled na město korunované hradem skýtá vyhlídková trasa vedoucí lesem za řekou.
válka a další šarvátky. Hrad chátral a v roce 1788 se začalo jednat o jeho přestavbě na věznici. Letopočty možná nejsou pro návštěvníky hradu tím nejzajímavějším, ale určitě pobaví fakt, že pověřený stavitel slíbil snížené náklady, ty se následně zvyšovaly, pak se přestavba zastavila úplně a dokončil ji až cílevědomý purkmistr v roce 1822. Přeměna to byla důkladná, hrad přišel o zdobné architektonické prvky, zato v jeho útrobách vznikly větší či menší kobky včetně studených temnic hluboko pod zemí. Vězení na hradě fungovalo až do roku 1949 a návštěvníci si můžou jeho atmosféru vyzkoušet na vlastní kůži – a že není příjemná. Zažil ji ostatně svého času i tříletý budoucí Otec vlasti Karel IV., kterého nechal v hradním sklepení na dva měsíce uvěznit jeho otec Jan Lucemburský. Navzdory tomu se v dospělosti král a císař Říše římské na Loket rád vracel a podle legendy dokonce během lovu narazila jeho družina na vřídelní prameny, které daly základ nedalekým věhlasným lázním (jméno uhodnete jistě sami). Kdo nemá žaludek na expozici útrpného práva, může o to víc času strávit prohlídkou muzejních sbírek, které přibližují historii kraje, ať už jsou to malované selské truhly a skříně z oblasti Chebska nebo pitoreskní terče místního spolku ostrostřelců. Expozici doplňuje historický porcelán, který k Lokti patří – porcelánka zde vznikla už v roce 1811 a celý kraj jimi byl v 19. století doslova prošpikovaný. Vzácným a kuriózním exponátem je loketský meteorit, respektive jeho část. Možná dopadl v roce 1422 přímo na hradní nádvoří, možná se našel na nedalekém poli, ale každopádně zamotal v průběhu staletí hlavy mnoha badatelům a je to nejstarší známý meteorit vůbec. Nesmírně těžký kámen se podíval i na dno hradní studny, kde ho místní schovali před švédskými vojsky. Nakonec ho v touze po poznání v 19. století vědecky rozřezali a dnes jeho části zdobí přírodovědné sbírky od Spojených států až po Indii. Inu, věčná škoda, jak si posteskl už zmíněný Goethe, který Loket několikrát navštívil. Podle pověsti se navíc beztak nejedná o meteorit, nýbrž o purkrabího Gerharda von Wüstenfels, jenž se proměnil v kámen za to, jak krutě zacházel s poddanými. Vážil prý 107 kilo, což by asi odpovídalo. Podobně barvitými pověstmi a příběhy je opředené celé Loketsko. Zajeďte si sem na výlet, ať si najdete ten svůj. ■
127