STORY
NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM
TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: WPST
Živobytím lyžař Od šedesátých do devadesátých let minulého století se v USA vystřídala řada podnikatelů, kteří se snažili prosadit ryze profesionální soutěž coby přímou konkurenci Světovému poháru. Jeden z nich, Ed Rogers, se svými sedmi křížky na krku před nedávnem kdysi slavnou lyžařskou Pro Tour oživil.
P
očítáme-li pouze prize money, vydělala v uplynulé sezóně nejvýše postavená závodnice v alpském lyžování – Američanka Mikaela Shiffrinová s 13 vítězstvími ve Světovém poháru přes 964 tisíc švýcarských franků, tedy asi 1,04 milionu dolarů. Tím skoro trojnásobně překonala výdělky druhé lyžařky v pořadí vyjetých odměn, italské sjezdařky Sofie Goggiaové, jež si přišla na asi 365 tisíc dolarů. Mužem číslo jedna byl v uplynulé sezóně Švýcar Marco Odermatt s 1,01 milionem dolarů, následovaný Mikaeliným norským klukem Aleksandrem Aamodt Kildem s 673 tisíci dolary.
48
Letos šlo o třicátou zimní sezónu od doby, kdy Mezinárodní lyžařská federace (FIS) začala poprvé povolovat peněžní odměny, a na okruhu Světového poháru v alpském lyžování bylo rozděleno vysoko přes 10 milionů dolarů. V této částce nejsou zahrnuty peníze, které sportovci získávají z jiných zdrojů, jako je například podpora produktů: podle zákulisních odhadů si Shiffrinová vloni přišla na 4 až 5 milionů dolarů. Co se týče výdělků, profesionální lyžaři zaostávají za superhvězdami jiných sportů – roční příjmy Shiffrinové a Odermatta jsou sotva dvacetinou toho, co vydělávají třeba golfové špičky.
Úspěšná lyžařská kariéra však stále může být relativně lukrativním živobytím; částečně i díky hnutí profesionálních závodníků, které se v 60. letech minulého století postavilo politice amatérismu a ovlivnilo lyžařské závodění na věky věků.
Střet o amatérismus
Již v roce 1936 se Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a Mezinárodní lyžařská federace (FIS) střetly kvůli roli peněz v lyžařských závodech. Toho roku MOV oznámil, že lyžařští instruktoři mají být považováni za profesionály, a proto nemají nárok na účast na zimních olympijských hrách v německém Garmisch-
-Partenkirchenu. Rakousko a Švýcarsko na protest stáhly své nejlepší alpské závodníky. V roce 1952, kdy se do čela MOV postavil chicagský milionář Avery Brundage, se připravovala půda pro roztržku. Boháč Brundage byl pokrytecky posedlý myšlenkou čistého amatérismu a považoval závodníky v alpském lyžování podle vlastních slov za rakovinu olympijských her kvůli penězům, které jim platily firmy vyrábějící vybavení za používání jejich výrobků. Mezitím našli alpští závodníci upřímného zastánce v prezidentovi FIS Marcu Hodlerovi, který tvrdil, že by jim mělo být umožněno vydělávat peníze