LYŽE
POZORUHODNÉ OSUDY
FOTO: ARCHÍV BARBARY KOFLER
Kochler při závodech v kategorii masters, 1970
TEXT: TOM ŘEPÍK
Bývá to až ta druhá myš, která si v pastičce smlsne na sýru: ačkoli za vynálezem revoluční polyetylénové skluznice stojí Rakušan Walter Kofler se svým materiálem Kofix, smetánku v podobě oborové slávy a silného byznysu slízl imitující švýcarský konkurent P-tex.
PŘÍCHOD
umělohmotné skluznice
J
eště v padesátých letech uplynulého století mívala naprostá většina všech typů lyží dřevěné skluznice, jež se běžně impregnovaly celuloidovým lakem vyráběným rozpuštěním celuloidu v éteru, acetonu nebo alkoholu. Každá továrna měla pro tento materiál svůj vlastní název – například Plasticite, Celloblitz atd. Nátěr
42
vytvářel hladký lesklý povrch, poměrně záhy se však ze skluznice vytrácel. Když začalo dřevo na povrchu skluznice prosakovat, lyžaři si mohli skluzné plochy přetírat celuloidovým lakem prodávaným v plechovkách pod značkami Faski a Blue Streak. S koncem druhé světové války všechny hlavní evropské továrny
na lyže obnovily svou výrobu, a to s několika novými lepidly a plasty. Počátkem roku 1945, během několika měsíců po osvobození, začala společnost Dynamic používat pevný celuloidový plát – nikoliv lak – pro zvýšení rychlosti skluzu. Jejich Dynamic Cellolix odpuzoval vodu, držel vosk a odolával poškození od kamenů, ale jak stárl, často pras-
kal. Přesto byl celuloid skvělým řešením pro první hliníkové lyže a ve formě měkčí lepicí fólie jej používala i značka TEY na svých lyžích Alu-60. Švýcarský národní šampion a později lyžařský producent Adolf Attenhofer natíral skluznice svých kovových lyží Temporit epoxidovou pryskyřicí Araldite, kterou vyvinul během války.