FOTO: GETTY IMAGE
WORLD CUP
OSOBNOSTI TEXT: TOM ŘEPÍK
Létající Norka
Kari TRAAOVÁ
Když chcete být nejlepší, nesmíte mít nikdy žádné výmluvy
Fenomenální akrobatická šampionka se po kariéře usadila v norském Vossu, vychovává děti a řídí svou multimilionovou firmu vyrábějící dámské sportovní oděvy. Přesto dál stíhá létat vzduchem.
V
e svých čtrnácti letech začala Kari Traaová jezdit boulařské závody ve velkých zděděných botách a na těžkopádně dlouhých lyžích. O tři roky později už reprezentovala Norsko na ZOH v Albertville 1992, na nichž mělo akrobatické lyžování svou olympijskou premiéru. „Myslím, že si mě do nově stavěného týmu vybrali, protože jsem byla mladá a nebojácná,“ vzpomíná na počátek devadesátých let do norských novin Kari Traaová. Tedy nebojácná, dokud se nedozvěděla, že Mezinárodní olympijský výbor požaduje, aby sportovkyně prošly ověřením pohlaví. (Tehdejší plošná praxe MOV, nazývaná „kontrola ženskosti“, byla zrušena v roce 1999.) „Říkala jsem si, sakra! Ty budeš
34
muset být před těmi lidmi nahá?“ loví z paměti. „Bylo mi sedmnáct. Můj trenér se mnou jel do laboratoře hodně rychle a byla pořádná mlha. Vzpomínám si, jak jsem si přála, ať se radši vybouráme – ať tenhle divnej život skončí.“ Na klinice byli tři muži v dlouhých bílých pláštích a jedna žena, která „vypadala jako muž, protože měla takový knírek,“ líčí Kari. „Začala jsem se svlékat a oni na mě: Ne, jen si sedněte na tuhle židli. Dali mi do pusy Q-test, vložili ho do přístroje a oznámili: Jste žena, gratulujeme. To byl moment, kdy jsem si přikázala: Kari, do konce života už nikdy nebuď nervózní kvůli něčemu, o čem nic nevíš.“ Tehdejší zimní hry v Albertville však měly znovu prověřit její odvahu.
Neposlušná prsa
Na svou olympijskou kvalifikaci Kari vzpomíná: „Na závod jsem byla nažhavená. Rozjela jsem se a zprvu šlo všechno jak po drátkách. Můj první skok byl super dobrý. Blížila jsem se ke druhému skoku, a když jsem se začala zvedat, ucítila jsem prásk! – najednou mi vypadly prsa. Praskla mi podprsenka! Nebyla to sportovní podprsenka, bylo to takové běžné ženské prádlo. Přistála jsem z druhého skoku, jenže pak musíte sjet dlouhým mogulovým svahem do cílové rovinky. V té době jsem byla, jak se ohleduplně říká, velká holka. Měla jsem pocit, že celý svět vidí, že mi lítají prsa úplně všude. Víte, nesnášela jsem kupovat si sama podprsenky, spodní prádlo a všechny tyhle věci, takže jsem to vždycky
brala od své starší sestry. Když jsem jí pak řekla, že se jí rozbila podprsenka, protože nebyla dost pevná, zeptala se mě, zda je to její chyba. Odpověděla jsem jí, že ne – byla to moje chyba.“ „V cíli jsem stála přehnutá přes hůlky. Moje oči se vůbec nesoustředily na dosažený výsledek (14. místo), ale na to, co kde dřív schovat. Všechny kamery jsou na vás upřeny a vy si říkáte: Sakra! Tohle vůbec není ten správný čas!“ Sotvakdo mohl tušit, ani Kari samotná, že tyto peprné okolnosti se stanou příslovečným odrazovým můstkem pro její následný podnikatelský rozmach. Budoucí královna sportovních podprsenek už byla na světě, jen prozatím neznámá, zadýchaná a zrudlá studem, ohnutá v pase…