IV. 4
Úvod
1 Dolní dýchací cesty
Sklípkový strom a plícní sklípky
Sklípkový strom (arbor alveolaris) začíná dýchaDolní dýchací cesty začínají hrtanem, jehož stěnu podkládají růzcími průdušinkami. Dýchací průdušinky (bronchioli ně uspořádané nepárové (štítná, prstencová, příklopková) a párové respiratorii) jsou první částí dýchacích cest, z jejichž (hlasivková a sezamské) chrupavky. Většinou se jedná o hyalinní stěn se již vyklenují plicní sklípky (alveoli pulmonis). chrupavky, jen celá příklopková je elastická a některé sezamské chruDýchací průdušinky po třech děleních pokračují jako pavky jsou fibroelastické. V hrtanu se vytváří základní hlas proudem sklípkové chodbičky (ductus alveolares) a ty opět vzduchu, který rozechvívá hlasivky. Dutina hrtanu připomíná tvarem po třech děleních ústí do sklípkové síňky (atrium alpřesýpací hodiny. Hrtanovým vchodem vzduch vstoupí do předsíně, veolare). Atrium alveolare se otvírá do dvou či více kterou kaudálně ukončují nepravé hlasové řasy (plicae vestibulares) sklípkových váčků (sacculi alveolares), z nichž vybípomocí předsíňové štěrbiny (rima vestibuli). Pod nimi se hrtan opět hají konečné plicní sklípky. rozšíří v krátkou část zvanou glottis, ukončenou pravou hlasovou Plicní sklípky jsou slepá rozšířená zakončení po štěrbinou (rima glottidis), jež tvoří nejužší místo hrtanu u dospělécelé délce sklípkového stromu. Jejich stěnu tvoří jedho. Ohraničují ji hlasivky (pravé hlasové řasy, plicae vocales) kryté novrstevný plochý epitel (dýchací/respirační epitel) vícevrstevným dlaždicovým nerohovějícím epitelem a podložené sestávající ze dvou druhů buněk navzájem spojených hlasovým vazem a svalem (lig. vocale et m. vocalis). Dále následuje pomocí dezmozomů a zonulae occludentes. Jedná se rozšířená část, podhlasivková dutina (cavitas infraglottica), volně přeo pneumocyty I. a II. typu (alveolární/sklípkové buňcházející v úrovni obratle C6 do průdušnice (trachea). ky). Pneumocyty I. typu (membranózní Stěnu průdušnice tvoří soubor podkovovitých chruPlicní sklípky jsou pneumocyty) jsou velmi ploché buňky pavek otevřených dozadu. Zadní stěnu mezi konci pods výjimečně tenkými výběžky a tvokov vyplňuje hladká svalovina. Průdušnice vstupuje do slepá rozšířená ří podstatnou část výstelky plicního hrudníku, do horního mezihrudí a v úrovni obratle T4 zakončení po celé sklípku. Umožňují výměnu plynů mezi se větví. Rozvidlením na dvě hlavní průdušky (bronchi) délce sklípkového krví a vzduchem. Pneumocyty II. typu začíná tzv. průduškový strom, jenž pokračuje přibližně dalšími 14 úrovněmi rozvidlení (dělení) uvnitř plicní tká- stromu. Jejich stěnu (granulární/sekreční pneumocyty) jsou ně. Hlavní průdušky vstupují do plic skrz plicní branku tvoří jednovrstevný uložené v rozích plícních sklípků a sloujednak k obnově dýchacího epitelu (hilum pulmonis) a rozvidlují se na lalokové a následně plochý epitel (dýcha- ží a jednak vyměšují složky surfaktantu. na segmentové průdušky. Směrem do periferie postupně ubývá ve stěně zastoupení chrupavky a žlázek, cí/respirační epitel). Mezisklípkové přepážky (septa interalveolaria) oddělují jednotlivé plicní naopak přibývá hladké svaloviny a elastických vláken. sklípky a jsou vyplněny retikulárním vazivem s příStah svalu umožní zúžení průsvitu průdušek, elastická vlákna brání měsí elastických vláken s vlásečnicemi vystlanými nadměrnému rozepnutí. Dále ubývá mízní tkáně, která je ve formě souvislým a těsně spojeným endotelem. Plicní sklípmízních uzlíků uložena v místě rozvidlení průdušek. Ohledně buněčky jsou navzájem propojeny Kohnovými póry v meného zastoupení sestává epitel dýchacích cest z řasinkových cylinzisklípkových přepážkách pro vyrovnání tlaku. Mezidrických buněk a pohárkových buněk tvořících hlen. Směrem do pesklípková přepážka se skládá z tlustého oddílu (jenž riferie přibývá buněk difúzního neuroendokrinního systému (DNES) obsahuje fibroblasty, makrofágy, žírné buňky, retikutvořících působky pro lokální (parakrinní) regulaci. Dále přibývá karlární a elastická vlákna) a z tenkého oddílu (jenž tvoří táčových buněk, podílejících se na senzitivním čití, a bazálních buněk, alveolokapilární membrána, bariéra krev-vzduch). sloužících k obnově epitelu. V průdušinkách dochází postupně k přeTloušťka alveolokapilární membrány se pohybuje měně víceřadého cylindrického epitelu s řasinkami na jednovrstevjen kolem 0,2–0,6 μm a umožňuje výměnu dýchacích ný kubický epitel. Řasinek postupně ubývá a v průdušinkách chybějí plynů mezi vzduchem a krví (O2 do krve a CO2 z krve). jak ostrůvky chrupavky, tak seromucinózní žlázy. Pohárkových buněk Vlastními vrstvami alveolokapilární membrány jsou směrem ke konci dýchacích cest ubývá. V koncových průdušinkách se pneumocyty I. typu, jejich bazální lamina splývající téměř nevyskytují, naopak je pro ně příznačná přítomnost Clarových s bazální laminou naléhajících krevních vlásečnic buněk, které slouží k obnově epitelu, oxidují škodlivé látky z vdechoa dále endotel těchto vlásečnic. vaného vzduchu a jejich výměšek ovlivňuje povrchové napětí v průduSurfaktant (surface-active-agent), složený z 90 % šinkách, čímž plní úlohu obdobnou jako surfaktant v plicních sklípcích. lipidů a 10 % proteinů, uvolňovaných z pneumocytů Bazální membrána epitelu průdušnice a průdušek je velmi silná a je II. typu a Clarových buněk. Vyplňuje prostor mezi dobře viditelná ve světelném mikroskopu. řasinkami jako řídká vrstva, pokrývá tedy vnitřní poPlicní branka (hilum pulmonis) přivádí hlavní průdušky, krevní vrch a pomáhá udržet vnitřní napětí v průsvitu průi mízní cévy a nervy do plic. Plíce mají dva krevní oběhy – funkční dušinek a plicních sklípků, aby se plíce nezhroutily a vyživující. Funkční oběh sestává z plicních tepen (arteriae pulmo(nezkolabovaly). Surfaktant se začíná tvořit kolem 20. nales), větví odstupujících z plicnice a přivádějících odkysličenou krev týdne, v 28. týdnu již jeho množství a složení umožz pravé srdeční komory. Větví se a probíhají v adventicii průdušek ňuje přežití a v 36. týdnu je jeho množství i složení a průdušinek, tvoří bohatou vlásečnicovou síť kolem plicních sklípplně dostačující. Malé množství a nedostatečná zraků a zajišťují přívod krve pro výměnu plynů. Odpovídající žíly sbírají lost surfaktantu bývá u nezralých novorozenců jedokysličenou krev, probíhají nezávisle na průduškách a nakonec se nou z příčin syndromu dechové tísně (infant respirasbírají do čtyř plicních žil ústících do levé srdeční síně. Vyživující (nutory distress syndrome, IRDS). tritivní) oběh sestává z průduškových větví (rami bronchiales), které odstupují z hrudní aorty. Probíhají obdobně jako plicní tepny, avšak jsou slabší a na úrovni dýchacích průdušinek anastomózují s malými větvemi funkčního oběhu. Vyživují průduškovou a plicní tkáň.
295