Úvod
1
Dýchací systém
Dýchací (respirační) systém slouží k výměně krevních plynů (O2 a CO2) mezi vzduchem a krví. Pro zajištění této činnosti využívá ohromné plochy plicních sklípků na konci větvení sklípkového stromu plic. Do průduškového stromu se však musí kyslík (a opačným směrem oxid uhličitý) dopravit z vnějšího prostředí. Tuto obousměrnou dopravu zajišťují dýchací cesty, soustava dutých trubic vyplněných vzduchem. Nejprve vzduch proudí od nosních dírek nosní dutinou a spojením skrz hltan (trávicí cesty) se dostává do dolních dýchacích cest (hrtanu a průdušnice). Nepárové dýchací cesty se v hrudníku opakovaně pravidelně rozvidlují (dichotomicky dělí) v průduškovém a později sklípkovém stromu. Vlastní výměna plynů probíhá skrz spojenou stěnu plicního sklípku a vlásečnice. Kromě dýchání se plíce podílejí na udržování homeostázy (zejména acidobazické rovnováhy), hrtan na tvorbě hlasu (fonaci) a nosní dutina též na vnímání čichových podnětů (olfakci). K dýchání je nezbytná součinnost kosterních dýchacích svalů, zejména bránice. Dělení dýchacího systému
Horní dýchací cesty
Dýchací systém se dělí popisně a funkčně. Popisně (anatomicky) Nosní dutina je vstupní částí dýchacích cest. Nosnísestává ze dvou částí – horních a dolních dýchacích cest, jež mají mi dírkami vzduch vstoupí do nosní předsíně a dále do odlišný vývojový původ. Horní dýchací cesty zahrnují nosní dutinu průduchů nosní dutiny rozdělené nosní přepážkou. Průa hltan, dolní ostatní trubice od hrtanu do periferie. Z chirurgicduchy (meatus) jsou částečně odděleny nosními skořekého hlediska je hranice dána vstupem průdušnice do hrudníku, pami. Skořepy (conchae) pokrývá sliznice, jejíž řídké z hlediska otorinolaryngologie je určena hlasovou štěrbinou mezi kolagenní vazivo obsahuje žilní pleteně. Ze středního hlasivkami hrtanu. a horního nosního průduchu se do okolních kostí vyDýchací systém funkčně sestává z dýchacích cest (kondukční odklenují vedlejší nosní dutiny (čelistní, čelní, klínová dudíl) a dýchacího (respiračního) oddílu. První část vytváří tzv. anatina a čichové sklípky). Funkcí nosní dutiny i vedlejších tomický mrtvý prostor (přibližně 500 ml), tedy objem, který nelze nosních dutin je ohřívat, zvlhčovat a očišťovat vdechovyužít k výměně plynů. Druhá část zahrnuje sklípvaný vzduch, srážet vlhkost vydekový strom plic, tedy dělení průdušinek od úrovně V dýchacích cestách slou- chovaného vzduchu a rezonancí přidýchacích (respiračních) průdušinek dále do perife- žících k vedení vzduchu je spívat k tvorbě hlasu. Nosní dutina rie. Všechny části sklípkového stromu obsahují do víceřadý cylindrický epi- i vedlejší nosní dutiny jsou vystlány stran se vyklenující plicní sklípky, proto slouží jak víceřadým cylindrickým epitelem tel. V respiračním oddíle, s řasinkami a pohárkovými buňkak vedení vzduchu, tak k výměně plynů. Celé vlastní dýchací cesty jsou vystlány epite- sloužícím k výměně plynů mi. Povrch sliznice je zvlhčován selem dýchacích cest, tedy víceřadým cylindrickým mezi vnějším a vnitřním romucinózními žlázami uloženými ve epitelem s řasinkami, které kmitají k nejbližšímu slizničním vazivu. Na stropě nosní duprostředím, se epitel vyústění. Úseky společné trávicí i dýchací soustavy tiny a v rozsahu horní nosní skořepy postupně ztenčuje až na se nachází okrsek čichového epitelu, jsou vystlány odolným, vícevrstevným dlaždicovým jednovrstevný plochý. nerohovějícím epitelem. Tento druh epitelu se který je rovněž víceřadý cylindrický však také nachází v mechanicky velmi namáhaných s řasinkami a nalézají se v něm prvčástech dýchacích cest, např. na hlasivkách a na většině příklopky ní neurony čichové dráhy. Nosní dutina pokračuje do (epiglottis). nosohltanu skrz kostěné nosní východy (choanae). Na Stěna dýchacích cest sestává ze tří základních vrstev. Sliznice stropě nosohltanu se nachází nosní mandle (tonsilla tvoří vnitřní vrstvu a skládá se z epitelu a vlastní slizniční vrstvy pharyngealis), první velká imunologická bariéra orgatvořené vazivem. Obsahuje rovněž žlázy, obvykle smíšené seronizmu (zejména u dětí). Od měkkého patra prochází mucinózní tuboalveolární, vyměšující k ochraně epitelu hlen, ktevzduch dalšími částmi hltanu (společně s trávicími cesrý posléze odstraňují řasinky svým kmitáním. Další vrstva (tunica tami) a konečně vstupuje skrz hrtanový vchod do dolfibromusculocartilaginea) je hlavní nosnou součástí stěny a obsaních dýchacích cest. Tento vchod při polykání uzavírá huje v různých oddílech rozdílné složky – vazivo (všude), kosterní příklopka (epiglottis), která je u kojenců uložená výše, svalovinu (v hrtanu), hladkou svalovinu (v průdušnici, průduškách čímž zakrývá čípek měkkého patra a umožňuje zároveň i průdušinkách), chrupavku (v hrtanu, průdušnici a průduškách) dýchání i polykání. a v průdušinkách větší podíl elastických vláken. Třetí vrstvu tvoří Samoočišťovací schopnost dýchacích cest zahrnuje adventicie – vazivo připojující orgán do okolí, výjimkou jsou jen plítři děje a zajišťuje udržení povrchu plicních sklípků bez ce, jež jako celek pokrývá seróza (pleura). přítomnosti mikroorganizmů a prachových částic. VelPleura je lesklá tenká vazivová blána pokrývající povrch plíce ké částice se zachytí v nosní dutině a epitel dýchacích jako poplicnice (pleura visceralis) a vystýlající hrudní dutinu zevnitř cest je odstraní prostřednictvím mukociliárního transjako pohrudnice (pleura parietalis). Oba listy v sebe přecházejí portu (kmitáním řasinek posunujících hlen). Středně v plicní brance (hilum pulmonis). Mezi listy se nachází štěrbinovivelké částice se zachytí v průduškách a průdušinkách tá pohrudniční dutina vyplněná tekutinou (asi 15 ml), usnadňující a jsou odstraněny obdobně. Malé částice proniknou pohyb plíce a mající tlak nižší než je tlak atmosferický. Stavebně se až do plicních sklípků a jsou pohlceny alveolárními jedná o mezotel, tedy o jednovrstevnou plochou výstelku mezomakrofágy, jež se po fagocytóze částic prachu nazývají dermového původu na bazální membráně, podloženou vlastní prašné buňky (koniofágy), a řasinkami se posunují od vrstvičkou vaziva (lamina propria) a tenkou vrstvou kolagenních plicních sklípků až do hltanu, případně cirkulují mízou. a zejména elastických vláken v subserózním vazivu (tela subserosa).
294