Pancreas – Slinivka
12
Trávicí systém
Slinivka je podvojná žláza podélného tvaru, uložená sekundárně retroperitoneálně za žaludkem a před dolní dutou žílou a břišní aortou. Je to složená, serózní, tuboalveolární žláza, bez žíhaných vývodů. Má exokrinní a endokrinní část. Exokrinní část tvoří serózní pankreatickou šťávu s enzymy, která je odváděna do dvanáctníku a zásadně se podílí na trávení potravy. Endokrinní část uvolňuje hormony do krve, zejména inzulín a glukagon. Vnější stavba
• 1 Caput pancreatis – rozšířená a zaoblená hlava slinivky 2 Collum pancreatis – krátká část nad vasa mesenterica superiora • 3 Corpus pancreatis – tělo slinivky se táhne doleva přes břišní aortu • 4 Cauda pancreatis – ocas slinivky směřující ke slezině, je uložen intraperitoneálně • 5 Ductus pancreaticus Wirsungi – slinivkový vývod – probíhá v celé délce slinivky a ústí na papilla duodeni major Vateri obvykle společně se žlučovodem jako ampulla hepatopancreatica 5.1 Musculus sphincter ductus pancreatici – hladký svěrač slinivkového vývodu před vyústěním do dvanáctníku (je součástí Oddiho svěrače) 6 Ductus pancreaticus accessorius Santorini – přídatný slinivkový vývod je vytvořen v 70 % případů – sbírá šťávu z horní části hlavy slinivky a ústí na papilla duodeni minor
•
4
6
3
5 1
Slinivka vzniká intraperitoneálně ze dvou nestejně velkých základů, jež poté splývají. Z ventrálního základu vzniká dolní část hlavy slinivky a její processus uncinatus, z dorzálního základu vzniká horní část hlavy, tělo a ocas slinivky. Do retroperitoneálního prostoru se dostává během vývoje v souvislostí s rotací střeva a střevního závěsu (mezenteria), a proto se označuje jako sekundárně retroperitoneální orgán. Ductus choledochus a ductus pan creaticus se obvykle spojují a vyúsťují společně. Někdy však mohou ústit každý zvlášť. Buňky endokrinní části slinivky, které jsou zastoupeny méně než v 1 %: D1-buňka tvoří vazoaktivní intestinální polypeptid (VIP), a tím navozuje ochabování kruhové svaloviny a svěračů ve stěně střeva. EC-buňka (enterochromafinní) tvoří substanci P a serotonin, které zvyšují střevní motilitu. G-buňky tvoří gastrin, který zvyšuje sekreci žaludeční šťávy. Ghrelin-tvořící buňka tvoří ghrelin, který ovlivňuje energetickou homeostázu organizmu – příjem a výdej energie. Endokrinní část slinivky str. 473.
Vnitřní stavba
Vnější stavba slinivky
1 Vazivové stroma – vytváří pouzdro a přepážky 1.1 Pouzdro slinivky – na povrchu parenchymu 1.2 Vazivové přepážky – vybíhají do parenchymu a dělí ho na lalůčky – probíhají v nich krevní a mízní cévy, pankreatické vývody a nervy 2 Parenchym – tvořen exokrinní a endokrinní částí 2.1 Exokrinní část – tvoří hlavní hmotu slinivky, sestává ze slinivkových acinů a vývodů 2.1.1 Slinivkové aciny (acini pancreatici) – představují sekreční složku žlázy 2.1.2 Slinivkové vývody – odvádějí pankreatické enzymy do tenkého střeva 2.2 Endokrinní část – sestává ze slinivkových (Langerhansových) ostrůvků 2.2.1 Slinivkové (Langerhansovy) ostrůvky (insulae pancreaticae) – tvoří a vylučují do krve hormony řídící metabolizmus cukrů, tuků a bílkovin, zejména inzulín a glukagon
2.1.2
2.2.1
2.1.1 1.2
Vnitřní stavba slinivky
278
Klinika Nádory hlavy slinivky mohou způsobit zúžení ductus choledochus vedoucí ke žloutence (ikterus), zúžení vrátníku či dvanáctníku vedoucí k poruše pasáže tráveniny nebo zúžení vrátnicové žíly vedoucí k portální hypertenzi. Při úplné ztrátě funkce slinivky (např. po silném zánětu – pankreatitidě) je nutné nahradit jak její exokrinní funkci (podáváním enzymů ke každému jídlu), tak endokrinní funkci (podáváním inzulínu). Život bez slinivky je tedy možný, ale značně obtížný a léčba je náročná a celoživotní. Akutní pankreatitida je závažné zánětlivé onemocnění, často vzniká při uzávěru slinivkového vývodu kamenem ve společném ústí slinivkového vývodu a žlučovodu do dvanáctníku. Následkem je zadržování pankreatické šťávy ve slinivce a její samonatrávení s rozkladem tkáně spojené s aktivací enzymů.