6
Gaster – Žaludek
Trávicí systém
Buňky vlastních žaludečních žlázek 1 Hlavní buňka Tvar: cylindrický Jádro: 1 kulové či oválné (uložené bazálně) Tinkce cytoplazmy: bazofilní – vysoká intenzita kvůli velkému obsahu ribozomů – apikálně se nacházejí eozinofilní zymogenní granula obsahující pepsinogen Charakteristika: – převažují v hlubších (bazálních) oddílech gll. gastricae propriae – tvoří protein pepsinogen, který je po styku s kyselou žaludeční štávou přeměněn na proteolytický enzym pepsin – mají organelovou výbavu typickou pro buňky vylučující proteiny (hodně granulárního endoplazmatického retikula)
Zymogenní sekreční granula
Hlavní buňka
2 Krycí (parietální) buňka Tvar: pyramidový – větší proti okolním buňkám, Intracelulární kanálky takže vzbuzují dojem, že okolní buňky překrývají – apikálně obsahují hluboké vchlípeniny buněčné membrány (intracelulární kanálky) – součástí membrány kanálků jsou protonové pumpy sekretující H+ Jádro: 1–2 kulová (uložená centrálně) Tinkce cytoplazmy: eozinofilní – vysoká intenzita kvůli velkému obsahu mitochondrií, které dodávají Krycí (parietální) buňka energii pro činnost protonových pump Charakteristika: – jsou přítomné zejména na rozhraní těla a krčku žlázky – tvoří kyselinu chlorovodíkovu (HCl), která je vylučovaná do nitra žlázky – samostatně uvolňují H+ a Cl-, které se spojují až v průsvitu žlázky – tvoří bikarbonát (HCO3-), který je vylučovaný do krve Hlenová – vylučují vnitřní (Castelův) faktor do nitra žlázky, který je granula nezbytný pro vstřebávání vitamínu B12 3 Mucinózní buňka Tvar: nepravidelný Jádro: 1 kulové (uložené bazálně) Tinkce cytoplazmy: eozinofilní (nízká intenzita) – vyplněna malými četnými světlými hlenovými granuly Charakteristika: tvoří hlen 4 Nediferencovaná (kmenová) buňka Tvar: nízce cylindrický Jádro: 1 oválné (uložené bazálně) – velké světlé jádro – buňky jsou v preparátu patrné spíše mitotickými figurami při buněčném dělení Tinkce cytoplazmy: necharakteristická Charakteristika: nacházejí se v oblasti krčku – proliferují, diferencují se a cestují dvěma směry – nahoru k povrchu sliznice, v níž nahrazují epitelové mucinózní buňky tvořící výstelku žaludku (včetně jamek) – dolů, kde udržují populaci buněk žlázky
264
5 Enteroendokrinní buňka Tvar: nízce cylindrický Jádro: 1 kulové (uložené centrálně, malé tmavé) Tinkce cytoplazmy: bazofilní (velmi nízká intenzita) Charakteristika: jsou nepravidelně roztroušené mezi ostatními buňkami – buňky s endokrinní a parakrinní funkcí, podílejí se na řízení funkce trávicího ústrojí – bazálně jsou obvykle ve styku s vlásečnicemi, do nichž vylučují hormony
Mucinózní buňka
Dělící se chromozomy
Kmenová buňka (s mitotickou figurou)
Sekreční granula
Enteroendokrinní buňka
Buněčná membrána krycích buněk vytváří jediněčné nitrobuněčné kanálky. Do nich pomocí pump vylučují parietální buňky protony vodíku a snižují pH žaludeční štávy. Lymfatická tkáň střeva se označuje jako GALT (gut-associated lymphoid tissue). Na začátku vývoje je dvanáctník uložen intraperitoneálně a zavěšen na mezoduodenum. Postupně však ztrácí závěs, přesunuje se retroperitoneálně a přestává být pohyblivý, proto mluvíme o sekundárně retro peritoneálním umístění. Lačník a kyčelník jsou naopak stále uloženy intraperitoneálně, zavěšeny pomocí mezenteria a jsou pohyblivé. Mucin je možno v histologickém preparátu zvýraznit PAS-reakcí. K průkazu mucinu lze užít taky barvení mucikarmínem nebo alciánovou modří.
Klinika Protonové pumpy lze léčebně inhibovat tzv. blokátory protonových pump (např. omeprazol), které zvyšují pH žaludeční štávy a zmírňují její schopnost chemického dráždění. Používají se např. v léčbě žaludečních vředů. Zollingerův-Ellisonův syndrom je nádorové onemocnění, při kterém se G-buňky patologicky množí a tvoří nadměrné množství gastrinu. Výsledkem je nadměrná stimulace parietálních buněk, nadměrná tvorba žaludeční šťávy a vznik vícečetných žaludečních vředů Vnitřní faktor se v žaludku naváže na vitamín B12 (vnější faktor) a umožní tak jeho vstřebávaní v tenkém střevě (ileu). Porucha funkce tvorby vnitřního faktoru způsobí poruchu vstřebávání vitamínu B12, který je nezbytný pro vyzrávání erytrocytů. Klinickým projevem jeho nedostatku je chudokrevnost (anémie). Poměrně častým onemocněním je nedostatek enzymu laktázy (disacharidázy štěpící laktózu), následkem je nesnášenlivost laktózy (mléka a mléčných výrobků). Ta zůstává nevstřebána, což vede k dysmikrobii a k osmotickému průjmu.