Základní dělení pojivové tkáně
5
Pojivová tkáň
Podle tvaru a funkce buněk i podle převládajícího složení mezibuněčné hmoty rozlišujeme vazivovou, chrupavčitou a kostní tkáň. Krev a míza svým vývojem představují pojiva s tekutou mezibuněčnou hmotou. 1 Vazivo – buňky obklopené mezibuněčnou hmotou, jež má konzistenci gelu vyztuženého vlákny 2 Chrupavka – buňky v mezibuněčné hmotě, jež má pevnou, ale pružnou konzistenci 3 Kost – buňky v mineralizované mezibunečné hmotě 4 Tekutá pojiva (krev, míza) – buňky a elementy jsou suspendované v tekuté krevní plazmě či v míze
Vazivo
5.1
Chrupavka
Tekutá pojiva
Kost
Textus connectivus proprius – Vazivo
Orgány lidského těla a prostory mezi nimi jsou již od zárodečného vývoje protkávány mezenchymem, jenž je vzájemně propojuje. Později mezenchym vyzrává v různé druhy vaziva. Podle převažujícího typu zastoupených vláken rozlišujeme kolagenní, elastické a retikulární vazivo. Pokud ve vazivu převládají buňky spolu se základní hmotou nad vlákny, označujeme jej jako řídké vazivo. Při převaze vláken (zejména kolagenních) nad buňkami a základní hmotou jde o husté vazivo. Všechny druhy vaziva jsou prokrvené. Základní členění vaziva 1 Nediferencované a zárodečné vazivo 1.1 Mezenchym 1.2 Rosolovité/mucinózní vazivo 2 Diferencované vazivo 2.1 Řídké kolagenní vazivo 2.2 Husté kolagenní vazivo 2.2.1 Husté kolagenní uspořádané vazivo 2.2.1 Husté kolagenní neuspořádané vazivo 2.3 Specializované vazivo 2.3.1 Tukové vazivo 2.3.1.1 Bílé tukové vazivo 2.3.1.2 Hnědé tukové vazivo 2.3.2 Retikulární vazivo 2.3.3 Elastické vazivo
Mezenchym – vazivo zárodku a plodu – tvořen mezenchymovými buňkami, fibroblasty, jemnými kolagenními a retikulárními vlákny – podle hojnosti a složení základní hmoty může být vysoce buněčný (zahuštěný, kondenzovaný) nebo naopak řidší s většími mezibuněčnými rozestupy – během vývoje zde vznikají první cévy (vaskulogeneze) a krevní buňky (mezoblastické období krvetvorby)
104
Funkce vaziva 1 Podpůrná – podpora a opora epitelových, svalových i nervových buněk 2 Ochranná – vazivové obaly na povrchu orgánů a tlumení nárazů 3 Výživná (trofická) – obsahuje krevní a mízní cévy – tvoří mikroprostředí pro difúzi látek tkáňovou tekutinou 4 Obranná a imunitní – je osídleno buňkami imunitního systému 5 Zásobní – shromažďování tuku 6 Hojivá (reparační) – účastní se obnovy orgánů při poranění Mezenchymové buňky Vlákna a základní hmota vřetenovitého a hvězdicovitého tvaru v mezibuněčném prostoru Krevní céva
Mezenchym
Vzhledem k různorodosti a proměnlivosti pojiva se o jeho jedno tlivých typech (vazivo, chrupavka, kost) v souladu s platným názvoslovím hovoří také jako o tkáních v širším slova smyslu (vazivová tkáň, chrupavčitá tkáň, kostní tkáň). Tyto podtypy však stále spadají pod tkáň pojivovou, která je jedním ze čtyř základních druhů tkání v užším slova smyslu (viz úvod k Obecné histologii). Vzhledem k proměnlivosti stavby vaziva se jednotlivé klasifikace při popisu preparátů vzájemně kombinují. Některé typy vaziva mohou během vývoje i v rámci téhož orgánu vzájemně a postupně přecházet v jiný typ tím, že změní zastoupení svých složek. Během stárnutí jedince klesá míra hydratace pojivových tkání, zejména vaziva a chrupavek. Je to způsobeno zejména sníženou schopností tvořit glykosaminoglykany mezibuněčné hmoty, které obvykle poutají vodu v mezibuněčných prostorech. Stroma označuje vazivo uvnitř epitelového orgánu (žláz). Epitelová složka žláz se pak označuje jako parenchym. Řídké vazivo je také někdy označováno jako „areolární“. Krev strana 170. Míza strana 232.
Klinika Edém (otok) tkáně je nahromadění tkáňového moku v mezibuněčných (intersticiálních) prostorech pojivových tkání. Může být způsoben vyšší propustností (permeabilitou) kapilár, hromaděním osmoticky aktivních látek (např. rozpadových produktů makromolekul) vážících vodu či poruchou odtoku tkáňového moku do mízních vlásečnic. Při chronických chorobách v sebe mohou jednotlivé typy pojiva přecházet. Např. při opakovaných a dlouhodobých zánětech plic se diferenciací mezenchymových buněk v jemném vazivu vytváří tzv. racemózní (Luschkova) osifikace v podobě tenkých jehliček kosti v plicním intersticiu. Dalším příkladem jsou tuberózní (uzlíkovité) osifikace při překrvení plic z důvodu nedostatečnosti mitrální chlopně. Zhoubné nádory mezenchymálního původu se označují jako sarkomy. Kromě zhoubných nádorů pojivové tkáně sem patří i zhoubné nádory svalové tkáně, která má rovněž mezenchymální původ.