III. 1
Bazální membrána – Membrana basalis
2.1
Tato membrána je nebuněčná (acelulární) a odděluje epitelové buňky od subepitelové pojivové tkáně. Má charakter spíš rosolu (gelu) než pevné membrány. Za určitých podmínek umožňuje přestup (diapedézu) některých buněk. U vícevrstevných epitelů se nachází pouze pod spodní (bazální) vrstvou epitelových buněk, které jsou k ní připojeny pomocí hemidezmozomů. Ve světelném mikroskopu je obvykle obtížně rozeznatelná, dobře patrná je např. v průdušnici a velkých průduškách. Při pozorování v elektronovém mikroskopu je možné rozlišit její dvě části: lamina basalis a lamina fibroreticularis. Stavba
1 Lamina basalis – bazální lamina je produktem epitelových buněk
– skládá se z kolagenu (hlavně typu IV), glykoproteinů (lamininy, entaktin) a proteoglykanů (perlecan – heparan sulfát) – nenachází se pouze u epitelových buněk, ale také u jiných typů buněk, které mají kontakt s vazivem – svalové buňky, tukové buňky, Schwannovy buňky (podpůrné gliové buňky periferních nervů) 1.1 Lamina rara/lucida – elektronově málo denzní (světlá) vrstva 1.2 Lamina densa – elektronově denzní (tmavá) vrstva 2 Lamina fibroreticularis – je produktem buněk subepitelového vaziva – skládá se hlavně z retikulárních vláken tvořených kolagenem typu III
•
• •
1.1 1.2
2
Funkce 1.1 1. mechanicky upevňuje epitel pomocí hemidezmozomů 2. tvoří selektivní bariéru, je složkou 1.2 2.1 filtrační bariéry v glomerulech ledviny, skrz kterou se filtruje krev a tvoří se primární moč 2.2 alveolokapilární membrány v plicích, přes kterou probíhá výměna 2 dýchacích plynů mezi vzduchem v alveolech a krví v kapilárách plic 2.3 hematoencefalické bariéry, která tvoří bariéru mezi mozkem a krví a chrání ho tak částečně před některými škodlivými látkami 3. částečně zabraňuje šíření epitelových nádorových buněk do pojiva pod epitelem
2.2
Trojrozměrná bazální membrána
Bazální membrána – schéma
Polarita epitelových buněk, diferenciace buněčné membrány a buněčné spoje
U epitelových buněk nalézáme často specializaci bazálního a apikálního pólu a laterální plochy či celé přilehlé buněčné domény, hovoříme pak o polaritě buněk. 1 Bazální pól (polus basalis / basis cellularis) 1.1 Bazolaterální labyrint (facies basolateralis) 1.2 Hemidezmozom (hemidesmosoma) 2 Apikální pól (polus apicalis / apex cellularis) 2.1 Mikroklky (microvilli) 2.2 Řasinky/kinocílie (kinocilia) 2.3 2.3 Vlásky/stereocílie (stereocilia) 2.2 3 Laterální plocha (facies lateralis) 2.1 – směřuje k sousedním buňkám 3.1 Zonula occludens (těsné spojení / 3.1 junctio occludens / tight junction) 3.1 3.2 Zonula adhaerens (pásový dezmozom) 3.2 3.2 3.3 Dezmozom (macula adhaerens / 3.3 3.3 desmosoma) 3.4 Nexus / gap junction (macula 3.4 communicans / synapsis electrica) 3.4 1.1 3.5 Bazolaterální labyrint – typicky přechází 1.2 na spodní část laterální plochy 4 Bazolaterální povrch (facies basolateralis) Schématicky zobrazená polarita – bývá zprohýbaný a slouží čilé výměně látek
• • • • •
2.1
• • • •
dvou epitelových buněk
Trojrozměrně znázorněná polarita tří epitelových buněk
71