Úvod
1 Žláza (glandula)
III. 1
Dělení žláz
Žlázy jsou struktury, jejichž stěžejní funkcí je tvorba Způsob, jakým buňky látku tvoří, je dalším hlediskem, podle látek různého chemického i biologického charakteru. něhož je možné žlázy rozlišovat. Rozeznáváme čtyři hlavní způsoTyto látky jsou tvořeny a vylučovány epitelovými buňby vyměšování. Ekkrinní sekrece je založena na aktivním přenosu kami, které mohou být jednotlivě roztroušeny mezi iontů a molekul přes plazmatickou membránu sekreční buňky, ostatními buňkami bez sekreční funkce – jednobuněčkterá zůstává zcela nedotčená (intaktní). Voda následuje po osné (unicelulární) žlázy, jako jsou například pohárkové motickém gradientu. Merokrinní sekrece spočívá ve vyloučení buňky – nebo se mohou sdružovat do celistvých struklátky pomocí exocytózy, při níž je obal sekreční vezikuly zavzat tur různého tvaru – mnohobuněčné (multicelulární) do cytoplazmatické membrány a její obsah vypuštěn do mimožlázy, jejichž příkladem je třeba slinivka. buněčného prostoru. Apokrinní sekrece využívá cytoplazmatické Výměšek může být ze žlázy vylučován různým způmembrány jako zdroje pro obalení vylučovaného působku. Výměsobem. Podle způsobu vylučování a schopnosti ovlivnit šek se „natlačí“ do výběžků apikální cytoplazmatické membrány různě vzdálené struktury rozlišujeme základní typy vya pomalu se odděluje od zbytku buňky. Vznikne vyloučená kapénměšování (sekrece). Prvním typem je endokrinní vyka obalená membránou (původem z cytoplazmatické membrány měšování, při němž jsou působky z buněk uvolňovány sekreční buňky) a obsahující působek. Sekreční buňka chybějící do mezibuněčného prostoru a pronikají do krevního části cytoplazmatické membrány dotvoří a buňka přežívá. Při hořečiště. Žlázy s tímto typem sekrece postrádají žlázové lokrinní sekreci podléhá buňka programované smrti a její výměvývody, ale jsou opatřeny hustou kapilární sítí s fenesšek je uvolněn i s rozpadovými částmi sekreční buňky. trovanou cévní výstelkou (pro snadný průnik látek do Výměšek vylučovaný jednotlivými žlázami se samozřejmě liší krve). Druhým typem je exokrinní vyměšování, v jehož svým chemickým složením a zastoupením jednotlivých látek. Rozpřípadě je produkt tvořen sekrečním lišujeme proto základní tři typy žláz podle charakoddílem (složeným z epitelových buněk teru výměšku. Serózní žláza tvoří řídký výměšek Žlázy jsou tvořeny se sekreční funkcí) a následně přenesen bohatý na proteiny (velmi často s enzymatickou skupinou buněk nebo systémem epitelových vývodů (v nichž aktivitou) a nejčastěji využívá merokrinní typ vymůže být různě upravován, například i jednotlivými buňkami, lučování. Tyto žlázy jsou tvořeny pouze serózními zahuštěn vstřebáním podílu vody) do epitelovými buňkami, které se v běžném barvení které vylučují látky průsvitu dutého orgánu (například výjeví tmavší a vykazují typickou charakteristiku bus biologickou funkcí. vod slinivkových trávicích enzymů do něk tvořících proteiny (výrazný Golgiho aparát, dvanáctníku). Třetí typ představuje drsné endoplazmatické retikulum). Na druhou parakrinní vyměšování, při němž působky pronikastranu, mucinózní žlázy vyměšují hustý sekret s vysokým objí pouze do mezibuněčného prostoru (nikoli do krve) sahem mucinu, vysoce glykosylovaného proteinu. Nejběžnější a difúzí mohou ovlivnit buňky pouze na velmi krátkou funkcí tohoto typu výměšku je mechanická a chemická ochrana vzdálenost. Autokrinní vyměšování je čtvrtým typem, slizničního povrchu. V běžném barvení se jeví mnohem světlejší při němž buňky vylučují působky pouze do jejich beznež buňky serózní. Posledním typem je kombinace předchozích prostředního okolí a tyto látky potom zpětně ovlivňují dvou, seromucinózní žláza (také nazývaná smíšená žláza), u níž jen tyto buňky samotné. Jde tedy o jistý způsob autojsou v jednom sekrečním oddílu přítomny oba typy buněk – seregulace. Pátým typem je neurokrinní vyměšování, při rózní i mucinózní. kterém jsou látky produkovány nervovými buňkami. Žlázy také můžeme dělit podle stavby jejich sekrečních oddílů. Tyto působky (neurotransmitery) ovlivňují přes nervové Rozlišujeme žlázy tubulózní, u nichž je patrný průsvit mající všude synapse další buňky, popřípadě mohou pronikat do krve přibližně stejnou šířku. Alveolární žlázy jsou tvořeny „vakovitým“ podobně jako u endokrinního typu. Dalším typem je rozšířením sekreční části, u níž je zcela patrný její průsvit, do něamfikrinní vyměšování, jež není ničím jiným než kombihož je vylučován sekret. Acinózní žlázy mají tvar měchýřkovitý nací exokrinního a endokrinního typu. To se může dít na (podobný alveolárním žlázám), ale průsvit zde není ve většině dvou různých úrovních – na první jsou v jednom orgánu případů viditelný. Existují kombinace, u nichž je proximální část přítomné dva druhy buněk, jedny využívají exokrinní žlázy tvořena tubulózním sekrečním oddílem s distálním rozšířesekreci a druhé endokrinní. Takovým orgánem je napříním v alveolární (je patrný průsvit) či acinózní (průsvit není viklad slinivka, v níž exokrinní část představují epitelové ditelný) strukturu. Takové žlázy nazýváme tuboalveolární nebo buňky uspořádané do acinů tvořících trávicí enzymy, tuboacinózní. a endokrinní část je zastoupena buňkami LangerhansoSystém žlázových vývodů může být jednoduchý či složený. Jedvých ostrůvků, které do krve vylučují hormony. Druhá noduchá žláza má jeden vývod, který není větvený. Složená žláza úroveň amfikrinního vyměšování představuje situaci, má složitě větvený systém vývodů, který ještě dělíme podle jejich v níž jeden typ buněk využívá oba způsoby vyměšování. vztahu k lalůčkům žlázového parenchymu. Intralobulární (nitPříkladem je jaterní buňka (hepatocyt), která vyměšuje rolalůčkové) vývody jsou umístěny uvnitř lalůčků a navazují na žluč do střeva. Posledním typem je intrakrinní vyměsekreční oddíly žlázy. Ústí do interlobulárních (mezilalůčkových) šování, při němž není látka vůbec vyloučena z buňky vývodů, které probíhají ve vazivových přepážkách mezi lalůčky. a celý děj se proto odehrává v nitrobuněčném prostoru. Tyto ústí do největších interlobárních (mezilalokových) vývodů, Vytvořený působek se váže na intracelulární receptory které se často obdobně spojují do jediného hlavního vývodu (nea ovlivňuje tak činnost pouze jedné buňky. Jde o zpětmusí tomu tak být vždy, mohou také ústit jednotlivě na povrch, nou vazbu na nitrobuněčné úrovni. jako například u mléčné žlázy).
69