Úvod
1
Epitelová tkáň
Epitelová tkáň pokrývá povrch těla, tvoří výstelku dutých orgánů (trávicí trubice, dýchací cesty a plíce, močové a pohlavní vývodní cesty a cévy) a vytváří parenchym žláz a výstelku jejich vývodů. Některé specializované epitely mají funkci smyslových receptorů (čich, chuť, sluch, zrak). Těžko bychom v lidském těle hledali orgán, v němž žádný epitel nenajdeme. Epitelové buňky tvořící žlázy jsou specializované k syntéze a produkci žlázových výměšků (sekretů), které mohou mít různé složení i funkci. Některé výměšky jsou vodnaté a řídké (serózní) a obsahují enzymy potřebné ke štěpení látek, jiné jsou husté a hlenovité (mucinózní) a tvoří ochrannou vrstvu sliznic. Epitelové buňky vystýlající žlázové vývody mají často schopnost výměšek sekundárně upravovat (např. resorpcí vody či úpravou iontového složení výměšku). Naproti tomu žlázy bez vývodů, které vydávají svůj sekret do vnitřního prostředí, nazýváme endokrinní. Epitel (epithelium)
Dělení epitelů
Epitelové tkáně mají několik společných charakteristik, Epitely dělíme podle uspořádání buněk. podle kterých je můžeme spolehlivě zařadit. Jsou avaskuNejběžnější z epitelů je epitel plošný (krycí). Buňky jsou lární, neobsahují krevní ani mízní cévy. Buňky jsou ve velmi uspořádány do plochy a tvoří výstelku různých dutých orgátěsném kontaktu, mezi nimi se nachází jen minimální množnů – trávicí trubice, plic, močových cest a dalších. Charakství mezibuněčné hmoty. Navzájem se spojují a komunikují ter plošného epitelu má rovněž pokožka (epidermis). Pokud pomocí specializovaných mezibuněčných spojů. Charakterisbuňky tvoří trámce, jedná se o trámčitý epitel. Takové uspotickou součástí cytoskeletu epitelových buněk jsou cytokerařádaní mají např. v játrech nebo v předním laloku podvěsku tinová intermediární filamenta. Ta jsou pro epitelové buňky mozkového. Pokud buňky vytvářejí síť (reticulum), jedná se natolik typická, že se jejich průkaz pomocí imunohistocheo epitel retikulární (síťovitý). Ten je velmi vzácný, u dospělémických metod používá v diagnostice nádorů. Uspořádání ho člověka ho najdeme pouze v brzlíku. Kromě toho se uplatbuněk není náhodné. Můžeme rozlišit apikální, bazální a laňuje i ve vývoji zubů, kde vytváří sklovinný orgán. terální doménu. Každá část buňky má vlastní funkci. Podle Druhá možnost dělení je podle počtu vrstev buněk. Toto funkcí jednotlivých domén jsou v buňce umístěny organely, dělení ma smysl pouze u plošných epitelů. Pokud je epitel inkluze nebo např. také bílkoviny plaztvořený jednou vrstvou buněk, epitel je matické membrány. Charakteristickou jednovrstevný. Důležitý je fakt, zda všechEpitelové tkáně mají několik vlastností je také vysoká schopnost ny buňky nasedají na bazální membránu. společných charakteristik. regenerace. Jednovrstevný epitel najdeme např. ve Buňky jsou ve velmi těsném S vývojovým původem epitelů je to vejcovodu nebo ve žlučníku. Speciálním složité. Během ontogeneze vznikají epitypem jednovrstevného epitelu je epitel kontaktu, můžeme u nich telové struktury (včetně žláz s vnějším víceřadý. V mikroskopu je nápadná různá rozlišit apikální, bazální i vnitřním vyměšováním) ze zárodečvzdálenost jader buněk od bazální mema laterální doménu, nemají ných listů, tj. z ektodermu, entodermu brány, protože epitel je tvořen nízkými cévy a mají vysokou a mezodermu. Během organogeneze i vysokými buňkami. Nápadná jádra buse ve vývoji epitelů uplatňují proceněk jsou uspořádána ve více řadách, avšak schopnost regenerace. sy jako např. vchlipování (invaginace) všechny buňky nasedají v jedné vrstvě a vychlipování (evaginace), odštěpení na stejnou bazální membránu. Proto se vrstev (delaminace), změny přilnavosti (adheze) a soudržjedná o jednovrstevný epitel. Najdeme jej např. v dýchacích nosti (koheze). K epitelovému uspořádání může dospět i tkáň cestách nebo v nadvarleti. Pokud je epitel tvořený dvěma neurální lišty, která má přechodně povahu mezenchymu (ema více vrstvami, jedná se o vícevrstevný epitel. Na bazální bryonálního pojiva), např. u výstelky části středoušní dutiny. membránu nasedá první vrstva buněk, každá další na vrstvu Je potřeba zdůraznit funkční a morfologickou polaritu epipředchozí. Vícevrstevné epitely jsou mechanicky odolnější telových buněk. Jako u ostatních buněk, jejich plazmatická než epitely jednovrstevné. Najdeme je např. v ústní dutině, membrána není pouze dvojvrstvou fosfolipidů. Najdeme v ní řiti nebo pochvě a tvoří rovněž pokožku. různé bílkoviny, cukry, tuky a další chemické sloučeniny, které Epitely můžeme dále dělit podle tvaru buněk, které je spolu tvoří receptory, kanály, pumpy a mezibuněčné spoje. tvoří. U vícevrstevných epitelů je přitom rozhodující povrK tomu je membrána různě zprohýbána a vytváří tak mikchová vrstva. Popisují se epitely ploché (dlaždicové), kubické roklky, řasinky, bazolaterální labyrinty a další specializace a cylindrické. buněčného povrchu. Zastoupení těchto speciálních útvarů Čtvrté dělení epitelů je podle převládající funkce. Tímto není náhodné. Naopak, odpovídá přesně funkci té které části způsobem rozlišujeme epitel krycí, vstřebávací (resorpční), buňky. Rozlišujeme proto apikální část buňky, která směřuje vyměšovací (sekreční), dýchací (respirační), výměnný (transdo průsvitu dutého orgánu a vytváří např. řasinky. Laterální portní), smyslový (senzorický), svalový a zárodečný (germičásti buňky se spojují se sousedními buňkami, proto zde nanální). Jeden epitel má většinou zároveň vícero funkcí. Napříjdeme mnoho mezibuněčných spojů. Bazální část naléhá na klad epitel žaludku má současně jak funkci krycí (ochrannou), bazální membránu, pod níž se nachází síť kapilár. Proto se zde tak vyměšovací. Dýchací epitel kromě přenosu dýchacích nalézá bazolaterální labyrint, který usnadňuje výměnu látek plynů také tvoří surfaktant, který snižuje povrchové napětí mezi buňkou a mezibuněčnou hmotou. Vidíme, že stavba bua brání tak kolapsu plicních sklípků při výdechu. něk není náhodná, ale naopak výborně uzpůsobená funkci.
68