Čtyři typy tkání
1 Vývojově pochází ze všech tří zárodečných listů. Epitelové buňky jsou připevněny k vrstvičce mezibuněčné hmoty (bazální lamině), která je odděluje od okolních tkání. Buňky jsou velmi těsně uspořádány. Jsou spojeny prostřednictvím mezibuněčných spojů, díky nimž mohou i vzájemně komunikovat. Mezi buňkami jsou velmi malé mezibuněčné prostory vyplněné malým množstvím mezibuněčné hmoty. Mezi epitelovými buňkami nenacházíme cévy (epitely jsou avaskulární).
Základním stavebním principem jsou buňky obklopené proměnlivým množstvím mezibuněčné hmoty (extracelulární matrix). K typickým funkcím patří úloha mechanické podpory, udržování mikroskopické architektoniky orgánů, spojování dalších struktur, vedení cévního a nervového zásobení, zásobárna energie(zejména tukové vazivo), imunitní funkce, hojení apod.
Epitelová složka orgánů tvořených více typy tkání se v histopatologii označuje jako parenchym (např. hepatocyty v játrech).
Mezi pojiva patří různé typy vaziva, chrupavky, kosti, dále i sklovina, zubovina a cement. Na krev a mízu lze také pohlížet jako na pojivo, jehož mezibuněčná hmota je tekutá.
Typickými intermediárními filamenty epitelových buněk jsou cytokeratinová filamenta.
Pojivová složka orgánů tvořených více typy tkání se v histopatologii označuje jako stroma (např. vazivové stroma jater).
Epitelová tkáň
Vývojově pochází z neuroektodermu, z něhož se vyvíjí v podobě nervové trubice a neurální lišty.
Nervová tkáň
Mikroskopicky lze rozlišit dva druhy buněk: neurony a neuroglie. Hlavními funkcemi je tvorba, šíření, zpracovávání a modulace vzruchové aktivity, řízení motorických, senzitivních, senzorických, paměťových, kognitivních a dalších procesů. Nervová tkáň tvoří rovněž hormony a účastní se homeostázy. Makroskopicky i mikroskopicky lze v centrálním nervovém systému rozlišit nakupeniny těl neuronů, což je šedá hmota, a nahromadění výběžků neuronů, což je bílá hmota. Mezibuněčné hmoty je malé množství a většina mezibuněčného prostoru je vyplněna výběžky neuronů a neuroglie (tzv. neuropil). Intermediárním filamentem neuronů je neurofilamentární protein, gliové buňky obsahují GFAP (gliální fibrilární kyselý protein).
66
Vývojově pochází z mezenchymu, což je nediferencované embryonální pojivo vznikající nejčastěji z mezodermu a ojediněle i z ektodermu.
Pojivová tkáň
Typickým intermediárním filamentem pojivových buněk mezenchymového původu je vimentinové filamentum.
Vývojově pochází z mezenchymu, který je většinou mezodermového původu.
Svalová tkáň
Důležitými a vzájemně propojenými vlastnostmi jsou stažitelnost (kontraktilita) a vzrušivost (excitabilita, schopnost vytvářet a šířit vzruchovou aktivitu). Svalové stahy slouží k tvorbě napětí, k pohybu těla a jeho částí, mění tvar a velikost vnitřních orgánů a zodpovídají za tvorbu části tělesného tepla. Uvnitř buňky jsou proteiny kontraktilního aparátu. Buď jsou uspořádány do pravidelně se opakujících jednotek (sarkomer), jako je tomu u kosterní a srdeční svaloviny, nebo neperiodicky probíhají napříč buňkami, jak je tomu u hladké svaloviny. K bílkovinám umožňujícím stažitelnost patří aktin, myosin, přídatné proteiny a u sarkomerické svaloviny i tropomyosin a troponiny. Společně vytvářejí vláknité komplexy zvané myofibrily. Typickým intermediárním filamentem svalových buněk je dezminové filamentum.