Světová historie histologie
3
Úvod do histologie
Dějiny histologie jsou spjaté se sestrojením světelného mikroskopu, a proto jsou v porovnání s některými jinými obory poměrně krátké. Například ještě roku 1882 byla na Univerzitě Karlově v Praze histologie vyučována pouze v rámci anatomie. První český docent histologie a embryologie Jan Janošík habilitoval v roce 1884 a samostatný histologický ústav byl na Univerzitě Karlově v Praze založen roku 1886. V této podkapitole představujeme mozaiku vybraných osobností. Pro ucelený historický přehled odkazujme na použitou literaturu. V biologických vědách nepatřilo prvenství v použití mikroskopu univerzitním badatelům, ale univerzitně biologicky a medicínsky nevzdělanému nizozemskému obchodníku s plátnem. Jmenoval se Antonie van Leeuwenhoek a kromě jiného vynikal v broušení optických čoček. Podařilo se mu sestrojit mikroskop s přibližně 200násobným zvětšením, což mu umožnilo jako prvnímu člověku pozorovat v krvi červené krvinky. V dalších vzorcích pozoroval bakterie a prvoky, které označoval jako animalcules. V londýnském časopise Royal Society uveřejnil pouze souhrn svých základních pozorování, avšak souborné vydání jeho díla s vyobrazeními zabírá čtyři svazky. Leeuwenhoek si svůj mikroskop mimořádným způsobem střežil a jedinou další osobou, která jej potajmu mohla využívat, byl Ham, pomocník v obchodě s plátnem. Tomu je také připisováno prvenství v popisu spermií.
Antonie van Leeuwenhoek (1632 – 1723)
Pojem „buňka“ (cellula) použil v biologickém smyslu jako první anglický vědec Robert Hooke. Ve svém díle „Micrographia“, vydaném v roce 1665, označil tímto termínem drobné dutinky v korku stromů (mrtvá vnější vrstva rostlinné borky pod kůrou). Hooke sestrojil mikroskop s vlastním zdrojem světla, k čemuž využil plamen olejové lampy. Vlivem nedokonalostí mikroskopů 17. století se živočišné buňky, které jsou obecně menší než rostlinné a postrádají nápadnou buněčnou stěnu, staly předmětem zájmu mnohem později.
Robert Hooke (1635 – 1703) Marcello Malpighi byl italský lékař, který je rovněž nazýván „otcem mikroskopické anatomie“. Zkoumal mikroskopickou stavbu lidského těla, obratlovců, bezobratlých včetně hmyzu, ale i rostlin. Při studiu parenchymu plic žab objevil krevní kapiláry, které byly do té doby pouze nepozorovatelnými hypotetickými spojkami mezi tepenným a žilním řečištěm. Z dalších útvarů popsal například chuťové pohárky jazyka, ledvinná tělíska, folikuly bílé pulpy sleziny či vývoj kuřecího zárodku.
Marcello Malpighi (1628 – 1694)
Marie François Xavier Bichat byl francouzský anatom. Přestože ke své práci nepoužíval mikroskop, zavedl jako první pojem „tkáň“. Na základě pitev předpokládal, že lidské tělo sestává celkem z 21 různých typů tkání (např. nervová, cévní, serózní, mucinózní, pojivová), které jsou v různých poměrech součástí všech orgánů. Byl prvním, jenž předpokládal existenci autonomního nervového systému nezávislého na mozku.
Xavier Bichat (1771 – 1802)
Nizozemský anatom Regnier de Graaf je považován za zakladatele reprodukční biologie. Roku 1668 uveřejnil monografii zaměřenou na anatomii mužského pohlavního systému a v roce 1672 obdobné dílo věnované ženskému pohlavnímu systému. Přestože neměl k dispozici mikroskop (zemřel v témže roce, v němž Leeuwenhoek zveřejnil svá první mikroskopická pozorování), díky podrobným pitvám a četným pokusům u králíka odhalil význam vejcovodů. Jako první popsal neprůchodnost vejcovodů a mimoděložní těhotenství ve vejcovodu (tubární graviditu) v důsledku pozánětlivých srůstů sliznice. Jsou po něm pojmenovány zralé folikuly v kůře vaječníku, jejichž vývoj zdokumentoval. Při své práci se de Graaf dopustil i některých omylů, např. předpokládal, že k oplození dochází ve vaječníku nebo že k uchovávání spermií dochází v měchýřkových žlázách.
Regnier de Graaf (1641 – 1673) 4