15
Praktické tipy k mikroskopování
Mikroskopovací techniky
Jako každá činnost, má i práce se světelným mikroskopem při praktických cvičeních své zásady. Přestože může mít každý studující k osvojení této dovednosti rozdílné předpoklady, existují prověřené zásady, při jejichž dodržování si můžeme základní správné návyky osvojit. Díky nim se čas strávený nad preparáty s pomocí mikroskopu vbrzku stává účelně využitým, mikroskop nám dobře slouží a můžeme se věnovat vlastnímu studiu. Mikroskopování je dovednost využitelná kromě histologie i v biologii, mikrobiologii a patologii.
1 Preparáty
Preparáty (podložní skla) držíme při manipulaci mezi prsty za okraje a omezíme tak tvorbu otisků prstů na skle. 1. Ještě před vlastním mikroskopováním si prohlédneme preparát makroskopicky. Zjistíme tak řadu užitečných informací. Již prostým okem je zpravidla zjevné: – zda se jedná o kompaktní orgán (např. ledvina, játra, slezina, mozek) – zda jde o průřez dutým orgánem (např. jícen, průdušnice, vejcovod, močovod) – je-li orgán zachycen na preparátu celý včetně svých přirozených hranic (časté u drobných orgánů, např. podvěsek mozkový, drobná mízní uzlina), či zda jde naopak o uměle ohraničený výřez z většího celku (libovolný větší orgán, např. plíce) – zda má orgán na řezu zjevně vrstevnatou stavbu (úseky trávicí trubice) – má-li orgán charakteristický reliéf povrchu (slizniční řasy u trávicí trubice, ampuly vejcovodu či u močovodu, krypty krční mandle) – obsahuje-li orgán nějaké makroskopicky význačné struktury (chrupavka u průdušnice, příklopky hrtanové či boltce) – zda má nějaké jedinečné rysy, které se jinde nevyskytují (veliké dutiny folikulů u vaječníku, „arbor vitae“ mozečku, obrys šedé hmoty míchy, výbrus či řez zubem) 2. Zapneme zdroj světla a na stolek vsuneme preparát silným podložním sklem směrem od objektivu (zpravidla tedy dolů), tenkým krycím sklem k objektivu. 3. Ostříme pomocí makroposuvu (makrošroubu) a doostříme obraz mikroposuvem (mikrošroubem). 4. Ujistíme se, že máme správně seřízené osvětlení a zbytečně se neoslňujeme. Používáme jen tolik světla, kolik je pro dané zvětšení potřebné. 5. Mikroskopování preparátu zahajujeme objektivem s nejmenším zvětšením. Získáme tak přehled o preparátu jako celku. 6. Při prohlížení preparátu postupujeme systematicky, například meandrovitě („cikcak“) od jednoho okraje k druhému, poté se posuneme o šířku zorného pole nahoru či dolů a pokračujeme dále, dokud neprohlédneme celý řez. 7. Nalezneme-li útvar, jehož zkoumání vyžaduje vyšší zvětšení a rozlišení, použijeme další objektivy. 8. Po skončení mikroskopování nastavíme na revolverové hlavici opět nejméně zvětšující objektiv, ztlumíme intenzitu osvětlení a pak je vypneme. 9. Ujistíme se, že poslední pozorovaný preparát nezůstal na stolku mikroskopu.
Pozorujeme oběma očima
Pozorovat preparát jedním okem je možné, ovšem pro dlouhodobou práci je méně únavné, pokud obě oči zaměstnáváme obdobnou činností a pozorujeme oběma očima.
486
1. 2. 3. 4. 5.
2
Další výhodou využití obou okulárů v porovnání s monokulárním pozorováním je širší zorné pole. Zaostříme si mikroposuvem preparát nejprve na jedno oko při okuláru s dioptrickou korekcí nastavenou na nulu. Pokud máme dioptrickou korekci jen na jednom okuláru, ostříme nejprve na okulár bez korekce. Poté již mikroposuvem nemanipulujeme a druhý okulár doostříme pootočením jeho dioptrické korekce. Vidíme tak každým okem nezávisle na sobě ostrý obraz. Nemáme-li dosud návyk na pozorování oběma očima, oddálíme od sebe okuláry na mikroskopu. Pak se postupně očima přibližujeme k okulárům a současně k sobě přibližujeme i okuláry až do okamžiku, v němž nám obrazy preparátu z pravého a levého oka splynou. Při mikroskopování sedíme uvolněně, mikroskop máme blízko u sebe, abychom nebyli nuceni předsunutím hlavy přetěžovat krční páteř. Pracovního stolu můžeme využít jako opory pro lokty. Během mikroskopování se díváme oběma očima do okulárů (máme-li binokulární mikroskop), jednou rukou ovládáme posun preparátu v horizontální rovině a druhou rukou neustále doostřujeme obraz v okulárech pomocí mikroposuvu.