1.4.2 Tunica vasculosa bulbi / uvea – Cévnatá střední vrstva / živnatka Cévnatá střední vrstva oka sestává z cévnatky, řasnatého tělesa a duhovky. Cévnatka (choroidea) je tenká černohnědá blána, která zabezpečuje cévní zásobení pro sítnici, především pro její světločivné buňky (tyčinky a čípky). Řasnaté těleso (corpus ciliare) má tvar mezikruží s trojúhelníkovým průřezem. Tvoří komorový mok a jeho hladký sval způsobuje vyklenutí čočky a zaostření do blízka. Duhovka (iris) má také tvar mezikruží, v jehož středu se nachází otvor zvaný zornice (pupilla). Duhovka obsahuje hladké svaly, které ovlivňují průměr zornice, a tím působí jako světelná clona. Choroidea – cévnatka – tenká černohnědá vrstva zabezpečující cévní zásobení sítnice (0,2–0,4 mm) – tmavou barvou krve a pigmentu tvoří temnou komoru pro světločivné buňky (pohlcuje světlo a zabraňuje odrazům) a také pevný nezvlněný podklad sítnice – pružným napětím se podílí na klidovém zaostření čočky do dálky (oplošťuje čočku)
Vrstvy
• 1 Lamina suprachoroidea (lamina fusca sclerae) – fibroblasty a melanocyty • 2 Lamina vasculosa – obsahuje tepny
Pigmentová vrstva sítnice 4 3
• •
Vrstvy cévnatky
Stavba
1 Orbiculus ciliaris (pars plana; anulus ciliaris) – obvodová plochá část (4 mm široká) 2 Corona ciliaris (pars plicata) – vnitřní část s asi 70 sagitálními řasami vzadu a několika výběžky vepředu 2.1 Plicae ciliares et processus ciliares – řasy a výběžky zvětšují povrch řasnatého tělesa – jsou místem tvorby komorového moku 3 Musculus ciliaris – hladký sval – stahem uvolňuje závěs čočky, tím způsobuje její vyklenutí 3 a zaostření do blízka 2 4 Zonula ciliaris Zinni – závěsný aparát 2.1 čočky na řasnaté těleso
• • •
Vrstvy
4
1 Lamina supraciliaris – pokračování lamina suprachoroidea cévnatky 2 Stroma ciliare – obsahuje hladký sval (m. ciliaris) a vrstvu fenestrovaných vlásečnic – věkem zde dochází k hyalinizaci Prostorové zobrazení přední části oka a usazování vápenatých solí 3 Epithelium ciliare / pars ciliaris retinae – ciliární dvojvrstevný epitel 3.1 Vnější vrstva pigmentových buněk (epithelium pigmentosum) – přechází ze zrakové části sítnice do vnější vrstvy duhovkového epitelu – jejich lamina basalis je součástí Bruchovy membrány 3.2 Ciliární kanál – tvořen apikálními plochami buněk přilehlých epitelových vrstev – místo tvorby komorového moku 3.3 Vnitřní vrstva kubických nepigmentových buněk (epithelium non pigmentosum) – je v přímém styku s komorovým mokem, navazuje laterálně u ora serrata na sítnici a mediálně přechází do vnější vrstvy epitelu zadní plochy duhovky
426
Bruchova membrána sestává z pěti vrstev: lamina basalis vlásečnic, vrstvy kolagenních, elastických a opět kolagenních vláken a lamina basalis pigmentového epitelu. Spatium perichoroideum je virtuální prostor mezi lamina fusca sclerae a lamina vasculosa choroideae. Obě vrstvy spojují nemnohá kolagenní vlákna, a proto tu lze uměle vytvořit prostor s řídkým vazivem, jenž může sloužit jako přístupová cesta k zadnímu segmentu oka. Fibrae meridionales, radiales, circulares et longitudinales jsou vlákna m. ciliaris probíhající různými směry. Koganeiovy buňky jsou makrofágy uvnitř stromatu duhovky. Barva duhovky závisí na množství barviva melaninu (pigmentu). Pokud je pouze v sítnici a v duhovce chybí, je duhovka modrá (novorozenci). S růstem se může barva duhovky měnit postupným ukládáním barviva. Barva duhovky a typ kresby na její přední ploše se využívá při identifikaci osob v iridologii.
(větve z aa. ciliares posteriores breves), žíly (přítoky do vv. vorticosae), kolagenní 2 a elastická vlákna s fibroblasty, melanocyty 3 Lamina choroidocapillaris – fenestrované vlásečnice zásobující vnější vrstvy sítnice (pigmentové buňky, tyčinky a čípky) 4 Complexus basalis Bruchi (Bruchova membrána) 1 – 2–4 µm tlustá eozinofilní vrstva Bělima
Corpus ciliare – řasnaté těleso
Smysly a kůže
Hladká svalovina duhovky je mozaikového typu, tj. každá hladká svalová buňka má vlastní a nezávislou inervaci, buňky nejsou propojeny vodivými spoji typu nexus. Pupilární vzdálenost (mezi středy obou zornic) má průměrnou hodnotu 65 mm u mužů a 62 mm u žen. Hodnota naměřená u daného jedince se užívá pro správné vystředění skel při výrobě brýlí.
Klinika Drúzy jsou nahromadění proteinů na vnitřní straně Bruchovy membrány (mezi ní a buňkami pigmentového epitelu), jež mohou zvápenatět. Odtlačují světločivné buňky od vlásečnic a mohou způsobovat jejich degeneraci. Jsou prvním příznakem vyvíjející se věkem podmíněné (stařecké) makulární degenerace. Sítnice není pevně spojena s cévnatkou, a proto může docházet k jejímu odchlípení (amoci, amotio). Oddělí se od sebe pigmentový epitel a vrstva světločivných buněk. To má za následek omezení přenosu živin a kyslíku k tyčinkám a čípkům a odstraňování zplodin metabolizmu, omezení odstraňování a recyklace disků z vnějších segmentů tyčinek a čípků. Projevuje se záblesky (fosfény), muškami (malými výpadky), výpadky (skotomy) až postupnou ztrátou zraku.