Urethra – Močová trubice
6
Močový systém
Močová trubice se liší u mužů a u žen morfologicky i funkčně. U mužů je delší, užší, dvakrát zahnutá a čtyřikrát zúžená, obsahuje 4 druhy epitelu a od ústí ductus ejaculatorii zastává vedle role močového vývodu i funkci pohlavních vývodních cest. U obou pohlaví shodně vybíhá z močového měchýře a odvádí moč při močení (mikci). Urethra feminina – ženská močová trubice Anatomické části
– délka ženské močové trubice je v rozmezí 2,5–4 cm 1 Pars intramuralis – měchýřová část – probíhá stěnou hrdla močového měchýře 2 Pars pelvica – pánevní část – mezi močovým měchýřem a pánevním dnem 3 Pars perinealis – hrázová část – probíhá svalovinou pánevního a močopohlavního dna 1 2 Histologická stavba 3 1 Tunica mucosa – sliznice – tvoří nízké podélné řasy Sagitální řez ženskou pánví (crista urethralis) na zadní stěně 1.1 Lamina epithelialis – epitelová vrstva 1.1.1 Urotel (přechodní epitel) – vystýlá pars intramuralis 1.1.2 Vícevrstevný dlaždicový nerohovějící epitel – vystýlá pars pelvica et perinealis včetně vnějšího ústí močové trubice do vestibulum vaginae 1.1.3 Lacunae urethrales Morgagni – Morgagniho žlázky – intraepitelové žlázky tvořené mucinózními buňkami přímo v epitelu močové trubice 1.2 Lamina propria mucosae – vazivová vrstva sliznice – řídké kolagenní vazivo s nervy, krevními a lymfatickými cévami a elastickými vlákny 1.2.1 Glandulae paraurethrales Skenei – Skeneho žlázy – exokrinnní mucinózní žláza – rozvětvená tubuloalveolární žláza 1.2.2 Tunica spongiosa – houbovitá vrstva – obsahuje mocné žilní pleteně napomáhající k zadržování moči 2 Tunica muscularis – vrstva hladké svaloviny 2.1 Stratum longitudinale – vnitřní vrstva s převážně podélným uspořádáním – v pars perinealis je navíc vnější cirkulární vrstva kosterní svaloviny (m. sphincter urethrae externus, m. compressor urethrae a m. sphincter urethrovaginalis) 3 Tunica adventitia – adventicie, řídké kolagenní vazivo přecházející do vaziva okolí
• • •
•
•
• •
3
2
1.2
1.1
Přechodní epitel v pars intramuralis
1.1.3 1.2.1
Stavba stěny ženské močové trubice
328
Vícevrstevný dlaždicový nerohovějící epitel v pars pelvica a pars perinealis
Paraurethrium je synonymum pro adventicii ženské močové trubice. Jako ženská prostata se označují nejdistálnější Skeneho žlázy (glandulae vestibulares minores). Jako ekvivalent mužské prostaty jsou odpovědné za ženskou ejakulaci během orgazmu některých žen. Ejakulovaný sekret obsahuje řadu podobných chemických látek, jaké produkuje mužská prostata. Žlázky se nacházejí v zadní části močové trubice a vystupují v blízkosti jejího ústí do vestibulum vaginae. Vykazují ale vysokou anatomickou variabilitu a u části žen mohou i zcela chybět. Lissosphincter je termín označující svěrač složený z hladké svaloviny. Svěrač z kosterní svaloviny se někdy nazývá rhabdosfincter. Hlavním svěračem u mužů je m. sphincter urethrae externus z příčně pruhované svaloviny. Skládá se především z vláken pomalého typu. Ta jsou schopna dlouhodobé kontrakce a zajišťují tak kontinenci moči. V mužské močové trubici mohou být vyvinuty nekonstantní slizniční řasy (nesprávně nazývané chlopně), které mohou představovat překážku při cévkování. Obvykle se vyskytuje valvula fossae navicularis. Penilní uretra je klinický termín popisující pars spongiosa urethrae masculinae.
Klinika Kratší ženská močová trubice představuje snáze překonatelnou bariéru pro vzestupné (ascendentní) infekce a následné záněty močových cest. Navíc se vnější ústí močové trubice nachází v blízkosti vysoce infekčního řitního otvoru. Právě střevní mikroflóra se často stává původcem močových obtíží. Ženská močová trubice je zároveň širší, což spolu s kratší délkou umožňuje o mnoho snazší cévkování oproti mužské močové trubici. Poruchou svěračů vzniká močová inkontinence. Ta může mít ale i řadu jiných příčin. Slizniční žlázky v ženské močové trubici odpovídají vývojově prostatickým žlázkám muže. Stejně jako předstojná žláza mužů, i ony mohou podléhat hyperplázii, ba dokonce zhoubné (maligní) transformaci.