cizinců legálně pobývajících. Na základě výše uvedených údajů lze tedy konstatovat, že opatření přijatá k minimalizaci nelegální migrace na území České republiky jsou efektivní a účinná a plní účel, ke kterému byla přijata. To však v žádném případě neznamená, že by se v této oblasti nehledala další účinná opatření. Jedním z nově přijatých opatření v roce 2006 je speciální pobytové oprávnění pro cizince, kteří s pomocí další osoby nedovoleně překročili státní hranici, a to za podmínky, že tito cizinci spolupracují s orgány činnými v trestním řízení a jejich svědectví je významné pro odhalení pachatele nebo organizované skupiny, kteří se zabývají organizováním nebo umožněním nedovoleného překročení státní hranice. Uvedeným cizincům je vydáno pobytové oprávnění na omezenou dobu a je pro ně připraven speciální program sociální a další pomoci při jejich pobytu na území. Opatření, ke kterému Česká republika dosud nepřistoupila a v dohledné době ani nepřistoupí, je regularizace, tedy pobytová amnestie pro nelegálně pobývající migranty. Stát jím rezignuje na dodržování zákonných předpisů v této oblasti a přiznává, že není schopen se s nelegálními migranty na území vypořádat jiným způsobem, než jim udělit pobytové oprávnění. Informace z vybraných států jednoznačně ukazují, že toto opatření nevede ke snížení počtu nelegálních migrantů na území, ale právě naopak. Stát, který jednou přistoupil k regularizaci jako k výjimečnému řešení dané situace, k ní po určité době většinou přikročí znovu, jako tomu bylo například ve Španělsku, Belgii nebo Itálii. Regularizace působí mezi potenciálními nelegálními migranty jako jeden z „pull“ faktorů a negativně ovlivňuje situaci nejen v zemi, kde byla provedena, ale i v širším kontextu. Regularizace nebývá ani konečným řešením pro samotné nelegální migranty. Mnoho z těch, kdo v rámci tohoto opatření získali na určitou dobu pobytové oprávnění, opět končí v postavení nelegálního migranta, protože si po vypršení platnosti pobytového oprávnění nepožádají o jeho prodloužení. Týká se to až 20 % z celkového počtu regularizovaných osob. Existují i programy, které se zaměřují na regularizaci již jednou regularizovaných cizinců. Po vyhodnocení všech dostupných údajů o programech regularizací v jiných státech ministerstvo vnitra tedy dospělo k závěru, že toto opatření není efektivním řešením, které by vedlo k potírání nelegální migrace. Z tohoto důvodu nelze předpokládat, že by k podobnému kroku přistoupilo. Závěrem lze dodat, že opatření, která mají směřovat k maximálnímu omezení nelegální migrace, musí tvořit ucelený a vzájemně se doplňující systém, a to od efektivní prevence přes účinnou kontrolu a represi. Vytvoření a udržení takového systému je cílem ministerstva vnitra a lze konstatovat, že se jej daří realizovat. Výše zmíněná opatření nelze v žádném případě považovat za vyčerpávající výčet všech postupů státních orgánů České republiky. Uvedeny byly pouze některé příklady projektů ministerstva vnitra a zcela nezmíněna zůstala opatření ostatních orgánů státní správy, které se na boji s nelegální migrací výrazně podílejí.
NEREGULÉRNÍ POBY T CIZINCŮ V ČR: PROBLÉMY A JEJICH ŘEŠENÍ
- 93 -