Velkonoce – temnotami ke světlu

Pána a již se nechtěl vrátit du světa, nýbrž nevýslovnou blažeností naplněn, chtěl na hoře zůstati. Jen nejsvětější Pannu v jasně záři nebeské viděla v Lurdech Bemadetta a navždy byla lhostejná k největším krásám a slávě to­ hoto světa. — Jen šest slov zaslechla Magdalena Kaadeová z úst Neposkvrněné Rodičky Boží — a jak sama vy­ pravovala, od té doby ničím není v uších jejích i ta nej­ líbeznější harmonie, kterou na světě možno slyšeti. — Jakou blaženost tedy pocítí duše, až uvidí Boha v jeho celé nesmírné slávě a velebnosti. Uslyší jásavé hymny chórů andělských a účastna bude nebeského stolu, který Bůh sám připravil. Sv. Terezie vypravuje, že Pán dal jí jednoho okamžiku nahlédnouti v blaženost věčnou a pravil: „Viz, dcero má, co ztrácejí ti, kdož mne urážejí!”

A světice spatřivši nekonečnou blaženost, kterou Bůh přichystal těm, kteří ho milují, nemohla se ani dočkati smrti a při každém udeření hodin se radovala, že zase je blíž smrti a věčným radostem. A sv. Bernard rozvažoval: „Když odměna knížete jest knížecí a krále královská, jest blaženost, kterou Bůh 6vým věrným přichystal, božská, zajisté taková, aby odpovídala moci všemohou­ cího.” Jest tak veliká, že nelze ji změřiti, tak rozmanitá, že nelze ji sečísti, tak vzácná, že nelze ji oceniti.

A tato blaženost bude věčná. Co by ji mohlo přerůsti?

Pokušení? A od koho, když tam pokušitelů nebude?

Tři jsou, kteří nás pokoušejí: tělo, svět a ďábel. Tělo svleče smrtelnost a s ní i žádostivost, která k tomu po­ kušení vede, svět bude opuštěn a ďábel v nebi ani místa, ani moci nemá. Věčný Bůh odměňuje na věky. Slavný misionář Brydaine mluvě o věčnosti, pravil: „Hodiny věčnosti nemají ciferníku, ani ručiček, jen kyvadlo bez přestání se hýbe a kdyby se kdo tázal, kolik je hodin, odpoví se mu: jest — věčnost!” Proto se oddávají vy­ volení blaženosti své bez bázně, že blaženost jejich někdy vezme konec nebo umenšení. Již mudrc Sokrates to tušil, 52