C E S T A NA N E B E S A
I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi Ty? Od pověděl Ježíš: Ty pravíš — já jsem král. Jan 18, 37.
P o ulicích jerusalemských valí se nepřehledný zá stup lidu . . . V pestré směsici viděti vážné kněze sta rozákonní vedle nevázaných žoldnéřů a pochopů řím ských, zákonníky přísných tváří mezi pouliční luzou, hlavy šedivé i mládence v plném květů let. Leč ze zraků všech těch různých lidí srší stejná zášť, všechny vede stejná cesta — a na jazyku každého jedna stejná žá dost: Smrt Ježíši Nazaretskému! A čeho se dopustil, jakým děsným činem provinil se ten Ježíš, o němž přece známo, že chodil všude dobře čině? „Praví se býti krá lem” (Luk. 32, 2), tak zní odpověď a tak zní také ob žaloba rozvášněného lidu, když stanul před domem Pilátovým. I nastal soud. Jak Písmo 6v. nám jej líčí, vyšel Pilát a otázal se: „Tedy král jsi‚ty?” — Odpově děl Ježíš: „Ty pravíš, já jsem král!” — A pro ta slova, moji drazí, pro ta slova, jež omezený rozum lidský ne chápal, propadl Kristus před soudem lidským, pro ta slova hlavně jest usmrcen, a usmrcen neprávem. Neboť Kristus vskutku byl, jest a povždy bude králem, což nejen sám, jenž „věčná pravda” jest, o sobě tvrdil, nýbrž dokázal to také, kdyby ničím jiným, tedy svými zákony a zázraky. Ba, Pán Ježíš jako král již ve Starém zákoně předpovídán — tak volá na př. Zachariáš: „Plesej velice, dcero Sionská, vesel se dcero jcrusalemská, aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a Spasitel. . . a pa nování jeho bude od moře až k moři, a od řek až do končin 185