Vánoce – cesta k nebeskému Betlemu

Marii: „a nazveš jméno jeho Ježíš!” (Luk. 1, 31). Všecko, začkoli prosíme Boha ve jménu tom ■ — dá nám. Toto jméno vyslovuje Církev nejčastěji — ale nepřipouští, aby na křtu svatém bylo znovu někomu dáno; ono patří jen Synu Božímu. Ve jménu tom udělují se sv. svátosti, ono je pozdravem, heslem katolických křesťanů, do zlata vtepáno plá na hrotech věží a štítech chrámů, zlatem vyšito se leskne na vlajících praporech a korouhvích, na znaku říší. Miliony pomníků, soch a obrazů hlásají jeho slávu — zaznívá z úst drobného dítěte a splývá se rtů šedobradého kmeta . . .

Srovnal jsem Krista se světlem. Ano, jeho jméno právě potvrzuje správnost obrazu. Jako blesk od východu slunce vychází a ukazuje se až na západ (Mat. 24, 27) — tak letí ono nejsvětější jméno od východu na západ, od pólu k pólu, od úst k ústům, od věků k věkům — a co svět světem stojí, není jiného, slavnějšího jména pod nebem daného lidem (Skut. apošt. 4, 12). A čím se to jméno proslavilo? 0 tom uvažujme dnes.

Slavný spisovatel anglický John Henry Mackay vy­ pravuje následující událost: Byla zima a led. Všecka ves je venku na ledě, kde se pořádá slavnost. Jen chudá, stará matička zbyla nemocna na loži. Z něho může přehlédnouti hemžení a radovánky na ledě. Ale vidí ještě víc, čeho nevidí ostatní: malý, bílý mráček na obzoru, který zvěstuje bouři a záhubu lidem celé vsi. I zapálí slámu svého lože. A hle — když poslední lidé dostihnou pevného břehu, jsouce voláni požárem, praskne led. Sta­ řena sama zahynula v plamenech, ale zachránila všecky obyvatele celé vesnice. Vděčný národ anglický zvěčnil tuto stařenu . . . a z prosté ženy stala se slavná národní hrdinka. Ale znám reka, který nezachránil obyvatele jedné vesnice, ale který zachránil obyvatele celého světa — veškeré Člověčenstvo. Byla zima a led. Slunce milosti Boží posvěcující skrývalo se za devaterými horami — 152