České křesťanství – Církev Kristova a jiné náboženské společnosti v naší vlasti

lidu israelského sloučeného v teokratickou společnost s Jahvem: Quahal a edah. Septuaginta překládá tyto ná­ zvy: ekklesia a synagogé. V románských řečech se užívá názvu E c c l e s i a (italsky: chiesa; francouzsky: l’église).

Ve slovanských řečech název církev je odvozen z řeckého adjektivu kyriaké, t. j. Páně.

Po seslání Ducha svatého rozrůstá se nová náboženská společnost, jíž dal počátek i ústavu Ježíš Kristus, šiří se nejen mezi 2idy, ale záhy i mezi pohany. Po prvé vyzna­ vači Kristovi jsou zváni »christiani«, Kristovci v Antiochii.

Ač první křesťané se mohli prostě zváti královstvím Bo­ žím, přece se všeobecně užívá pro novou společnost názvu: ecclesia — církev. Ve Skutcích apoštolských je tohoto ná­ zvu užito 23kráte, v listech sv. Pavla 65kráte, v Apokalypsi sv. Jana 29krát, 2kráte u sv. Matouše a jedenkráte u sv.

Jakuba. Názvu se užívá jak pro označení celé společnosti křesťanské, tak pro jednotlivé obce.

Užil Kristus sám tohoto výrazu? Mluvil-li jazykem aramejským, pak pravděpodobně užil výrazu: quehala a Queništa. Není žádných pochybností, abychom připustili tuto .možnost. Podle sv. Matouše Kristus stotožftuje Církev a království Boží. Tuto skutečnost, dosvědčenou známým textem prvního evangelisty (Mt. XVI. 18: »Ty jsi P e tr. . .«) nutno zdůrazniti.

Tedy Kristus založil sám Církev jako společnost v i d i ­ t e l n o u a jí svěřil své náboženství. Doklady jak z Písma svatého, tak z tradice, jsou tak jasné, že není potřebí zvláštního vysvětlování. Hned na počátku svého veřejného působení vyvoluje si apoštoly, naznačoval jasně, že založí Církev, jejímž základem bude sv. Šimon Petr. Po svém zmrtvýchvstání uděluje apoštolům poslání, sdílí jim svou plnomoc. Ze známého textu sv. Matouše (XXVIII 18-20): »Dána je mi veškerá m oc. . .« — odvodíme snadno trojí prvek nové náboženské společnosti, jež předpokládá: vy­ znání víry, účast na těchže obřadech a podřízení se pravo17