Co by měl vědět každý rodič dospělého dítěte
Existuje sedm věcí, které by měl vědět každý rodič dospělého dítěte, a většinou vám nikdo ani jednu z nich neřekne. Myslím, že by bylo milé, kdyby se někdo aspoň o některé z nich zmínil ještě dříve, než byly moje děti dost staré na to, aby vykročily v ústrety dospělosti. Alespoň bych se na to mohla připravit. Když jste mladí a připravujete se na rodičovství, tak vám starší a zkušenější rodiče ze srdce blahopřejí k tomu, že čekáte dítě, a pak vám blahopřejí znovu, když se vaše dítě narodí, ale tentokrát přidávají také rady k výchově vašeho potomka. O období dospělosti však každý mlčí, všichni se jen významně usmívají a nezmíní se o ničem z toho, co vás čeká. Jsem přesvědčená, že si v duchu říkají: „Proč bychom jim měli něco říkat teď? Až přijde čas, na všechno přijdou sami.“ Anebo si myslí, že jsou jediní, komu dělají jejich dospělé děti těžkosti, tak proč děsit ostatní? Ať už k tomu mají jakýkoli důvod, setrvávají v mlčení. Alespoň já jsem od nikoho na toto téma nikdy nic neslyšela. Myslela jsem si, že když bude mým dětem osmnáct, odmaturují a odejdou na vysokou, více méně tím naše rodičovské povinnosti skončí. Budou mít svůj život a vy zase svůj a budou si pamatovat všechno, co jste je naučili. Najdou si proto dobře placené místo, uzavřou 7
manželství a několikrát do roka vás přijedou i s vnoučaty navštívit. Voila! Tím období rodičovství končí! Odteď můžete dělat vše, o čem jste snili, ale natolik jste se věnovali výchově dětí, že jste na to neměli čas. Tak na to úplně zapomeňte! Nic takového se totiž nestane! Vašemu dítěti sice bude osmnáct let a – jak doufáte – odmaturuje, ale v tu chvíli zjistíte, že vaše důležitá rodičovská role tím teprve začíná. Modlíte se za to, aby se váš potomek dostal na dobrou školu nebo našel dobrou práci a aby ho přednášející neučili, že Bůh je mrtvý a komunismus ten nejlepší režim nebo že morálka je relativní a zvrácenost v pořádku. Vlivy, kterým je dnes vaše dospělé dítě vystavováno, jsou mnohem zlověstnější, než jste si před lety, kdy se narodilo, vůbec dokázali představit; přinejmenším jsou hrozivější než v době, kdy jste končili střední školu vy, a bez přestání myslíte na to, co všechno by se jim mohlo stát. A zatímco důvodů k obavám je více, zároveň máte nad jejich životem menší kontrolu než kdykoli předtím. Pevně doufáte, že až vaše děti odmaturují (pokud odmaturují), najdou si práci, která je zabezpečí a poskytne jim určité výhody. Pak si budete dělat starosti o to, aby našly toho pravého, s kým uzavřou manželství, a až ho uzavřou, aby v něm také setrvaly. Zajímá vás, jak pečují o své zdraví a zda zvládají platit výdaje za bydlení. Děláte si starosti o vnoučata – zda jednoho dne budete nějaká mít a zda budou zdravá a vychovávaná tak, aby z nich vyrostli dobří a věřící lidé. Jsem tu tedy, abych vám řekla to, co už možná sami tušíte nebo čím jste si teď naprosto jistí. Nechci vám pouze odhalit pravdu, kterou jste měli znát už mnohem dřív, ale chci vám také nabídnout návod, jak si se vším poradit. Nejdříve bych se s vámi ráda podělila o sedm věcí, které by měl vědět každý rodič dospělého dítěte. 8
1. Měli byste vědět, že to nikdy neskončí Nikdo vám neřekne, že rodičovství nikdy neskončí. Dříve jsem si dělávala legraci z unavených a vyčerpaných rodičů jejich prvorozených dětí, kteří měli obavy z nenadálé „zodpovědnosti po dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu“ a z „nikdy nekončícího seznamu toho, co je třeba za jeden den stihnout, aniž byste na to měli dost času“. Tehdy jsem jim říkávala: „Nemějte obavy, tohle všechno bude trvat jen dalších osmnáct let.“ Byla jsem si vědoma, že je to trochu krutý žert, ale chtěla jsem, aby znali pravdu. A kromě toho jsem s oblibou sledovala jejich znavený povzdech, po kterém následoval nesmělý úsměv. Teď ale vidím, že ten vtip byl určen především mně, což je ještě krutější, než jsem si myslela. Pravdou totiž je, že to všechno neskončí nikdy! I když každé období přináší jiné rodičovské povinnosti, vaše srdce i mysl budou po zbytek života vždy s každým z vašich dětí a to vůbec není lehký úkol, protože bez ohledu na to, kam půjdou nebo co budou dělat, část vašeho já bude vždycky s nimi. Když jsou ony šťastné, jste šťastní i vy. Když trpí, trpíte i vy. Dokonce i poté, co dospějí a nejste s nimi dennodenně v jejich přítomnosti, si děláte bez ustání starosti – a dodala bych, že častokrát i v noci –, jestli jsou v pořádku, dotýkají se vás jejich životní zápasy, znepokojujete se kvůli jejich obavám, slabostem či selháním, vnitřně prožíváte jejich rozhodnutí a omyly, anebo se těšíte z jejich úspěchů. Nejenom že své děti nosíte neustále ve svém srdci, a to i poté, co dospějí, ale ony jsou s vámi často i fyzicky. Vzpomínám si na den, kdy jsme s mým manželem Michaelem vezli našeho syna Christophera na vysokou školu a stěhovali ho na kolej. Plakala jsem celou cestu domů, což bylo asi jen patnáct minut, protože jeho 9
vysoká škola byla nedaleko našeho domova. Netrápilo mě, že už bych ho nikdy neměla vidět, ale věděla jsem, že je pryč čas, kdy žil s námi, a že je to konec jednoho životního období. I druhý den nato mi bylo smutno, ale zaměstnala jsem se psaním textu, který bylo třeba odevzdat, a navíc mi dělal společnost můj osmdesátipětiletý otec, který s námi bydlel, pak moje sestra, která pracovala v naší kanceláři, již jsme si zřídili doma, a můj manžel, který pracoval z domova ve svém studiu. To odpoledne ve tři hodiny jsem zaslechla, jak někdo zadním vchodem vchází do domu a jak s tím někým můj otec mluví. Kdo to jen může být? říkala jsem si. Každý, kdo v tomto domě žije nebo pracuje, je teď zde, a nikoho jiného nečekáme. Vešla jsem do kuchyně a ke svému velkému překvapení jsem spatřila svého syna. „Ahoj Christophere, co děláš doma? Zapomněls něco?“ „Ne, jen jsem vás chtěl pozdravit,“ řekl zvesela, posadil se v kuchyni za stůl a skoro dvě hodiny si povídal s mým tátou. V pět hodin se pak rozloučil a vrátil se zpátky na kolej, aby povečeřel s přáteli a trochu se učil. Dost dlouho to tak dělal skoro každý den, potom několikrát do týdne a nakonec jednou nebo dvakrát týdně až do konce studia. Ale toho prvního dne, kdy přišel z koleje a vstoupil do naší kuchyně, jsem pojala podezření, že to nikdy neskončí, a když jsem nad tím přemýšlela, musela jsem se pousmát, že ze všech možných míst, kde ty dvě hodiny odpoledne mohl strávit, chtěl být se svojí rodinou a povídat si s dědečkem, který se cítil osamělý v domě plném workoholiků, kteří neměli čas si s ním každý den na dvě hodinky sednout a popovídat si o starých časech. Můj otec žil až do devadesáti tří let a do své smrti nepřestal hovořit o tom, jak se Christopher každý den vracel z vysoké školy, jen aby si s ním povídal.
10
Pravdou je, že nikdy nepřestanete být rodičem, kterému velmi záleží na tom, aby jeho dítě bylo šťastné, bez ohledu na jeho či váš věk a bez ohledu na to, jak daleko jste od sebe vzdálení. Nikdy! A nejenom to – zdá se totiž, že to, čemu vaše děti v dospělosti čelí – nebo to, co se staví proti nim – může mít vážnější důsledky, než když byly malé, a rozhodně mnohem závažnější než když jste byli mladí vy. Když pomyslíme na to, jak hrozivým místem svět často může být a jak nespoutané a velmi rozšířené je zlo a jak si vůči tomu připadáme bezmocní, mohli bychom se zbláznit strachy. I když také malé děti mohou někdy čelit velmi těžkým věcem, a dokonce situacím či okolnostem, které jejich život ohrožují nebo ho zcela promění, skutečnost, že jsou stále s námi doma v naší péči a pod naší ochranou, nám dává pocit, že máme nad podobnými situacemi větší kontrolu nebo na ně máme alespoň z větší části vliv. Když jsou ale naše děti dospělé a dělají svá rozhodnutí samy bez našeho vlivu, vidíme najednou všechny možné důsledky toho, kdyby se rozhodly špatně, a vidíme také to, že za jejich špatná rozhodnutí budeme platit spolu s nimi. Když si všimneme, že naše dospělé děti mají v životě těžkosti, chceme jim samozřejmě pomoct. Kde je ale hranice mezi tím, kdy jim pomáháme moc, a kdy naopak příliš málo? Odpověď na tuto otázku zná jenom Bůh. My, rodiče dospělých dětí, můžeme mít mnoho obav, ale ne vždy máme možnost nějak zasáhnout nebo příležitost všechny své myšlenky, názory či návrhy vyslovit. Alespoň ne před našimi dětmi. Máme však obrovskou příležitost vyjádřit své obavy před Bohem a pozvat ho do nich, aby nám pomohl; a nejúžasnější na tom všem je, že když své obavy předneseme před Pána – s důvěrou, že modlitby za naše dospělé děti slyší a vyslyší – znamená to, že tyto modlitby mohou vnést do jejich života 11
změnu k dobrému, a to nám přinese pokoj, který nemůžeme získat žádným jiným způsobem. 2. Měli byste vědět, že je nemůžete sami napravit Nedávno mi byla představena jedna mladá atraktivní žena, které bylo něco přes čtyřicet. (Když je vám tolik kolik mně, čtyřicet znamená mladý, třicet velmi mladý a každý, komu je méně než třicet, je prostě dítě. Stejně tak, půjdeme-li opačným směrem, čtyřicátníci a padesátníci jsou mladí, šedesátníci a sedmdesátníci jsou ve středním věku, osmdesátníci a lidé dosahující vyššího věku se teprve blíží stáří. Za deset let to možná přehodnotím). Krátce jsme s touto ženou pohovořily o počasí – že bylo ten den horko a kdy zase zaprší – a pak zničehonic řekla: „Chci vám poděkovat, že jste napsala tu knihu…“ Větu nedokázala dokončit, protože se jí tak rozechvěly rty, že je musela pevně sevřít a s námahou polknout, jak se snažila potlačit slzy, které se však nedaly zadržet a bezděčně jí začaly stékat po tváři. V těch zdánlivě dlouhých vteřinách mezi tím, kdy se odmlčela a kdy pak nakonec byla schopná zase promluvit, jsem si říkala, zda ji trápily její emoce nebo snad její manželství. Dotkla jsem se její paže, abych ji utěšila, a v tichosti jsem čekala, dokud nedokončí větu. „… knihu Síla rodičovské modlitby,“ řekla chvějícím se hlasem. Když vyslovila slovo „rodičovské“, okamžitě jsem věděla, co je příčinou jejího utrpení. Byla to ona hluboká bolest, kterou může pociťovat pouze rodič, s jehož dítětem není něco v pořádku. Vzápětí se mi vybavilo to nezměrné množství příběhů, které jsem za ta léta vyslechla od různých rodičů: jejich zármutek a hluboký žal 12
Třetí upomínka: Odpusťte každému, o kom jste přesvědčení, že vašemu dospělému dítěti v minulosti jakkoli ublížil Vzpomínám si na jednoho dospělého trenéra, který kdysi ponížil jedno z mých malých dětí, a vzpomínka na to dlouho bolela jak mě, tak mé dítě. Navíc to bylo úplně zbytečné a neopodstatněné a stalo se to před spoluhráči a jejich rodiči. Bylo to kruté a myslím, že to zapříčinila trenérova žárlivost. Musela jsem to však mnohokrát přednést Pánu, než se mi podařilo dostat to z hlavy i ze svého srdce. O mnoho let později, když mé dítě bylo už dospělé, jsem se za to musela modlit znovu, protože jsem si u něj všimla něčeho, co se mi zdálo být přímým důsledkem tohoto incidentu. Modlila jsem se: „Pane, pozvedám k tobě vzpomínku na tuto bolestnou událost a vyznávám ti, že se kvůli tomu stále zlobím. Důležitější však pro mě je, že se mi zdá, že to mému dítěti způsobilo bolest, kterou v sobě nosí už léta a možná stále pociťuje její důsledky. Nechci to už v sobě dál nést a rozhodně nechci, aby to v sobě nosilo dál i mé dítě. Odpouštím tomu trenérovi jeho zraňující slova. Změň prosím můj postoj vůči tomuto člověku. Uzdrav ale předně srdce mého dítěte, naplň ho úplným odpuštěním ve vztahu k němu a přijď se svým odpuštěním i do celé té události.“ Poproste Pána, ať vám ukáže, zda vás stále ještě nepronásleduje něco, co se v minulosti vašim dětem stalo, a zda to ve vás nevyvolává nějaké negativní emoce. Je třeba to Pánu odevzdat, protože jinak se vám všechno bude stále honit hlavou a může to být na překážku účinnosti vašich modliteb.
28
Síla modlitby
P
ane, prosím tě, nauč mě, jak se mám za své dospělé děti přimlouvat. Děkuji ti, že mě i je miluješ a že mé modlitby za ně vyslyšíš. Osvoboď mě ode všech obav a starostí, které o ně mám, abych mohl/a zakoušet pokoj. Vím, že jsi větší než všechno, čemu musí čelit. Děkuji ti, že moje modlitby za ně vyslyšíš, protože jsi mě naplnil svou láskou i svojí silou. Pomoz mi neobviňovat se z toho, co se v jejich životě nepovedlo. Vyznávám se ti ze všech chyb, které jsem udělal/a, a prosím tě, abys na ně shlédl se svým milosrdenstvím a odpustil mi. Pomoz mi odpustit také mým dospělým dětem všechno, čím mě zranily či zklamaly. Pomoz mi odpustit druhému rodiči mých dospělých dětí všechno, o čem si myslím, že při jejich výchově udělal/a špatně. Pomoz mi odpustit každému, kdo mému dospělému dítěti jakkoli ublížil, a pomoz mi odpustit i sobě samému/samé každý okamžik, kdy mám pocit, že jsem nebyl/a dokonalým rodičem. Pane, vím, že ty jsi jediný dokonalý rodič. Děkuji ti, že mé dospělé děti miluješ mnohem víc než já, a také ti děkuji za to, že mé modlitby za ně vždy slyšíš. Dej mi prosím víru a trpělivost v čekání na jejich vyslyšení. Podobně jako Anna říkám: „Za toto dospělé dítě jsem se modlil/a, a děkuji ti, Pane, že jsi, mé modlitby vyslyšel, jak jsem tě prosil/a“ (srov. 1 Sam 1,27). Tobě patří všechna chvála i sláva.
37
Výzbroj „V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.“ (1 Jan 5,14-15) „Jen v Bohu odpočívej, má duše, od něho pochází, v co doufám.“ (Žl 62,6) „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.“ (Mt 7,7-8) „Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem po všechna pokolení na věčné věky. Amen.“ (Ef 3,20-21) „Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční.“ (Kol 4,2)
38
Kapitola první Modlete se za to, aby vaše dospělé děti zakoušely, že na ně Bůh vylévá svého Ducha
Jakmile jste jednou nebo opakovaně svěřili své děti do Božích rukou a odevzdali mu jejich život (jak jsem o tom psala na str. 33–34), je třeba se na prvním místě začít modlit za to, aby na ně Bůh vylil svého Ducha. Další konkrétní úmysly modlitby nejsou podstatné, protože pokud vás společně s vašimi dětmi nebude unášet proud Ducha Svatého, budete nuceni čelit silnému protiproudu. Naším přáním je, aby na nás Duch Boží sestupoval každý den a nesl směrem, kterým vane. Chceme, aby nám otevíral náš zrak i sluch, abychom viděli pravdu a slyšeli jeho hlas. Přejeme si, aby nás Bůh znovu naplnil svým Duchem, a my tak mohli žít svůj život pro něj a nechali se vést k tomu, co pro nás připravil; a totéž chceme také pro své dospělé děti. V ideálním případě budou naše dospělé děti o vylití Ducha Svatého prosit samy, ale ve skutečnosti to mnoho mladých lidí ani nenapadne nebo nechápou, co to znamená nebo proč by to měli dělat. Bylo by nádherné, kdyby se naše dospělé děti samy modlily za všechny oblasti svého života, jak jsou navrženy v této knize. Ale ať už to dělají nebo ne, v každém případě budou potřebovat naše modlitby.
39
Modlete se za to, aby vylití Ducha Svatého vítaly Nádherný příslib, který Bůh oznámil svému lidu, zazněl poprvé ve Starém zákoně skrze proroka Joela (srov. Jl 2,28) a pak jej později v Novém zákoně cituje Petr. Zní takto: „V posledních dnech, praví Bůh, vyliji ze svého Ducha na všechny lidi. Pak budou vaši synové a vaše dcery prorokovat, vaši mladí muži budou mít vidění, vaši starci dostanou ve snu zjevení“ (Sk 2,17, přidán důraz). Žijeme v posledních dnech, o kterých zde hovoří Bůh. Pokud si tím nejste jistí, přečtěte si Bibli a pak si zapněte televizi a týden ji sledujte. Všude o tom uvidíte neklamná znamení. Ve slovech „pak budou vaši synové a vaše dcery prorokovat“ spočívá příslib pro naše dospělé děti, že pokud na ně bude vylit Duch Svatý, budou schopné naslouchat Božímu hlasu, ponesou Boží slovo ve svém srdci a stane se jim v životě tím, co je bude motivovat. A Bůh se na nich oslaví. Když budou naše dospělé děti schopné naslouchat Bohu, budou vědět, kam je vede, a budou také rozumět tomu, jak chce, aby mu sloužily. Nemusí znát všechny detaily, ale budou znát směr. Mladí dospělí příliš často nemohou přijít na to, jakým směrem se v životě dát, protože v srdci neslyší Boží hlas. Může trvat léta, až z nich nakonec budou dospělé děti, které nemají žádný cíl ani ponětí o smyslu svého života a svém povolání. Když však v sobě mají Ducha Svatého, vnímají, kam je Bůh vede, a on je může vést po správné cestě a ochránit jejich kroky tak, jak by to samy nikdy nedokázaly. Znám mnoho dobrých a zbožných věřících rodičů, jejichž dospělé děti nedělaly roky po maturitě vůbec nic. 40
Ve všech případech odmítly jít na vysokou školu nebo se věnovat nějaké profesi a nemohly najít práci, nebo ji ani nehledaly. Rodiče se modlili a modlili, vyhrožovali, pobízeli a žadonili, a to zcela bezvýsledně. Potom začali prosit Boha, aby na jejich děti vylil svého Svatého Ducha. A jednoho dne, poté co se takto modlili, se jejich děti zvedly z gauče, vypnuly televizi a začaly se svým životem něco dělat. Možná si říkáte, proč tito rodiče své líné dítě prostě nevyhodili z domu? To se však lehko řekne, ale není to tak jednoduché. Když je vyhodíte, mohou se dostat do spousty problémů. Mohou být zranitelnější a ze strachu nebo zoufalství by mohly podlehnout vlivům zla. Musíte v tom mít Boží smýšlení a jistotu, že Bůh po vás chce, abyste své dospělé dítě vyhodili z domu. V některých případech to může být prospěšné, ale nesmí to být rozhodnutí, které se zrodilo z lidských emocí, jako třeba hněv. Znám některé rodiče, kteří to udělali, protože si mysleli, že to jejich dospělému dítěti prospěje, ale ukázalo se to jako velmi špatné rozhodnutí, protože se jejich syn ocitl pod vlivem strašlivých lidí. Musíme mít na paměti, že Bůh může pro naše dospělé dítě udělat mnohem víc, než budeme kdy schopni udělat my; proto musíme prosit jeho, aby skrze Ducha Svatého promlouval k jejich srdci. Potřebují být schopné slyšet, co jim Bůh říká ke každé oblasti jejich života, od rozhodování ohledně toho, kam půjdou a co budou dělat, až po to, s jakými lidmi budou trávit čas a které budou možná napodobovat. Některé dospělé děti budou otevřenější naslouchání Božímu hlasu a vnímavější k vanutí Ducha Svatého než jiné. Některé nebudou otevřené ani vnímavé vůbec. Alespoň ne zpočátku. Zda jsou otevřené nebo ne, by nemělo mít na naše modlitby vliv. Vy se modlíte, za co je třeba, bez ohledu na to, jaký postoj vaše dospělé děti k Božím 41
věcem mají. Vaším úkolem je modlit se a Bůh se postará o to, aby vaše modlitby byly vyslyšeny. Nezapomeňte, že jste své děti odevzdali do Božích rukou. To však neznamená, že jste to s nimi vzdali. Nemáte Bohu říkat: „Vezmi si ho/ji, Bože, protože já už si s ním/ní nevím rady“ nebo: „Končím, Pane. Mám toho dost. Je jenom tvůj/tvoje.“ Znamená to, že jste na Pána předali tíhu, která kvůli vašemu dospělému dítěti spočívala dosud na vás, aby vám ji mohl sejmout z ramenou. Vaše modlitba se tak stane modlitbou plnou naděje a víry v moc Boží, navzdory těžkostem, kterými vaše dítě bude procházet. Pak bude vaším břemenem modlitba. Modlete se za to, aby pochopily, jakou moc má Duch Svatý Sílu rodičovské modlitby jsem napsala před více než osmnácti lety a během těch let posloužila jak mně, tak ostatním. Byla jsem svědkem nespočetných vyslyšení modliteb v životě svých vlastních dětí a stejně tak jsem se od tisícovek čtenářů dozvěděla o tom, jaká nádherná vyslyšení modliteb zakusili oni. Mnozí z nás, kteří jsme se tehdy začali modlit za své malé děti, je nyní vidíme dorůstat do dospělosti, a také vidíme, že se svět každým dnem zdá se mění k horšímu. Musíme proto v modlitbě za své dospělé děti zaujmout novou strategii. Naše modlitby za vanutí Ducha Svatého v jejich životě budou mocným štítem, který je bude chránit před zamořením touto velmi pokroucenou kulturou. Bez Boží pomoci totiž nemohou zdárně proplouvat životem. Dnešní kulturní prostředí naše děti rozžvýká a vyplivne, pokud nebudou dost silné na to, aby rozpoznaly, jaké zhoubné, temné a mocné síly v něm působí, a mohly jim odolat. Bez ohledu na to, v jakých mnohdy strašných 42
podmínkách jsme vyrůstali my, nebyli jsme konfrontováni s takovou záplavou zla, jaké ony čelí dnes. Zlo je tak nebezpečné, že ani naše dospělé děti se před ním nemohou zdárně bránit samy, ale potřebují sílu Ducha Svatého a také naše modlitby, aby jim pomohly pochopit, jak jim svou mocí pomáhá. Nesmíme Boha pouze zdvořile prosit o vylití jeho Ducha na naše dospělé děti. Musíme padnout na kolena a volat k němu z hlubin našeho bytí. Musíme si přiznat, že jeden duch už se na ně právě vylévá – duch temnoty, smrti, zvrácenosti, lži, zkázy a zla – a pouze vylití Ducha Svatého ho může z jejich života vytlačit dřív, než jim smrtelně ublíží nebo je zničí. Pouze vylití Ducha Svatého je může spojit s mocí Boží. Modlete se za to, aby žily pod vlivem Ducha Svatého, který je Duchem pravdy Duch Svatý je Duchem pravdy (srov. Jan 16,13). My všichni potřebujeme, aby se tato jeho schopnost v našem životě projevovala naplno, a to platí zvlášť o našich dospělých dětech. Duch pravdy vynese na světlo pravdu a odhalí lež. Záměrně v této knize nevyprávím mnoho příběhů o svých vlastních dětech, ne snad proto, že by nebylo co vyprávět, ale Christopher a Amanda jsou dospělí a jsou to už jejich příběhy, které by mohli sami vyprávět. A já věřím, že je jednoho dne k větší slávě Boží vyprávět budou, protože každý z nich měl nádherný konec. Řeknu však jen to, že obě naše dospělé děti nás v určitý moment uvedly do situace, kdy bylo nutné konfrontovat je s určitými rozhodnutími, která učinily ohledně směru svého života. Oba sešli z cesty, kterou pro ně připravil Bůh, kvůli negativním vlivům ve svém 43
Obsah
Co by měl vědět každý rodič dospělého dítěte............................................. 7 Kapitola první Modlete se za to, aby vaše dospělé děti zakoušely, že na ně Bůh vylévá svého Ducha................................... 39 Kapitola druhá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti měly srdce zapálené pro Boha, pro slova Písma a Boží přikázání....51 Kapitola třetí Modlete se za to, aby vaše dospělé děti rostly v moudrosti, rozvážnosti a poznání........................................ 67 Kapitola čtvrtá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti nalezly svobodu a zažily celkové obnovení a vnitřní uzdravení.... 85 Kapitola pátá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti pochopily, jaký má Bůh s jejich životem záměr.............................. 103 Kapitola šestá Modlete se za to, aby se vašim dospělým dětem dařilo v zaměstnání a aby dosáhly finanční stability..................... 117 Kapitola sedmá Modlete se za své dospělé děti, aby měly správné postoje a jasný úsudek........................................ 135 Kapitola osmá Modlete se za své dospělé děti, aby dokázaly odolávat vlivům zla a destruktivnímu chování...... 151
278
Kapitola devátá Modlete se za své dospělé děti, aby se vyhýbaly tělesnému pokušení a nečistotě............................ 175 Kapitola desátá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti měly pevné zdraví a zakusily Boží uzdravení................................. 189 Kapitola jedenáctá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti měly šťastné manželství a aby vychovávaly své děti ve víře........ 205 Kapitola dvanáctá Modlete se za to, aby si vaše dospělé děti dokázaly udržet pevné a naplňující vztahy..................................... 223 Kapitola třináctá Modlete se za to, aby byly vaše dospělé děti pod Boží ochranou a zvládly náročná životní období.................... 237 Kapitola čtrnáctá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti poznaly, že potřebují Boha................................................................. 257 Kapitola patnáctá Modlete se za to, aby vaše dospělé děti kráčely vstříc budoucnosti, jakou jim připravil Bůh...................... 267
279