Řecké slovo Soter znamená Spasitel, jenž nás zachraňuje z nevědomosti a zaměřuje nás k poslednímu cíli. Spasitel nás zachraňuje ze samoty, zachraňuje nás z prázdnoty, která zůstává v životě bez perspektivy věčnosti, zachraňuje nás tím, že nám dává lásku v plnosti. On je vůdce. Kristus, archegos, nás zachraňuje tak, že nám dává světlo, pravdu a Boží lásku. Zastavme se ještě nad výrokem, v němž se nám sděluje, že Kristus jakožto Spasitel daroval Izraeli obrácení a odpuštění hříchů (srov. Sk 5,31), v řečtině se na tomto místě používá slova metanoia. Kristus tedy Izraeli daroval pokání a odpuštění hříchů. To je pro mne velmi důležitá skutečnost, protože pokání je milost. V exegezi existuje určitá tendence k tomu, aby se tvrdilo, že Ježíš v Galileji prý zvěstoval milost bez jakýchkoli podmínek, absolutně bezpodmínečnou milost, tedy také milost bez pokání, milost jako takovou, bez jakýchkoli požadavků na člověka. To je ale falešná interpretace milosti. Pokání je totiž milost. Je dílem milosti v nás, že uznáváme své hříchy. Je dílem milosti v nás, když uznáváme, že potřebujeme obnovu, změnu, proměnění našeho bytí. Pokání, možnost konat pokání, to je opravdový dar milosti. A musím říci, že my křesťané, a to i v posledních dobách, jsme často slovo pokání takřka vylučovali ze svého slovníku, protože se nám zdálo být příliš tvrdé. Nyní, když jsme vystaveni útokům ze strany světa, který k nám promlouvá o našich hříších, vidíme velmi jasně, že možnost konat
177