Zamyšlení

Čarodějnice o Halloweenu

Slavnost Všech svatých je skoro za dveřmi. Syn jednoho přítele, který chodí do osmé třídy, se vrací ze školy a předává své matce pozvání na odpolední a večerní oslavu dne 31. října. Zbožná žena, která by z náboženských důvodů jistě synovi zakázala účast na jakékoli oslavě Halloweenu, když si přečetla pozvánku, zůstává udivena.

Je to napsáno na formátu A4, vytištěné počítačem tak, že celá plocha je rozdělena do čtyř částí. Na první části se nacházejí dvě nesouměrné hlavy s očima, nosem a ústy a dva černí kocouři, je tam také nápis: „Jsi pozván na tu nejponuřejší oslavu Halloweenu.“ Na další části je zohavený nejslavnější obraz Leonarda da Vinciho – Mona Lisa, která je oděna celá v černém a má v ruce kostlivce. Ohavnost na ohavnost.

To je jenom předchuť ponuré oslavy, která je oznámena na první části pozvánky. Pochopitelně se tu projevuje pověst, že Leonardo patřil mezi největší okultisty, a proto je tak oblíben autory příslušného druhu literatury, která je podle mínění některých znalců rouhačská a která je pochopitelně prodchnuta protikřesťanským duchem.

91

Ještě „zdařilejší“, abychom tak řekli, jsou další dvě části této pozvánky. Nachází se zde výzva k účasti na skutečném praktikování spiritismu: „Čekáme tě, abychom spolu prožili večer plný zábavy... Čekáme na tvou odpověď, abychom o tvém příchodu uvědomili svět záhrobí...“ Následuje datum, hodina a místo konání oslavy.

Na poslední čtvrtině lístku je na červeném podkladu vytištěn nevydařený pokus o poezii, kde se objevují rozpustilé verše, jejichž obsah je opravdu prazvláštní: „Z nebe přišly přestaré čarodějnice, které mají nosy poněkud křivější, než je obvyklé, s vousisky a klobouky.

Přišly, aby slavily spolu s námi jejich noc. Buď připraven, nespi, nesmíš přijít o to nejhezčí! Když ti mezi magickými obřady nabídneme lektvar, okamžitě ho přijmi a určitě ho pozři! No tak, nenech se pobízet a zalétej si s čarodějnicemi na koštěti. Prolétni se po nebi v té nejtemnější noci...“ Je vcelku pochopitelné, že otec a matka toho chlapce (matka totiž o této záležitosti zpravila také svého manžela), když si to přečetli, nabyli přesvědčení, že s Halloweenem nechtějí mít nic společného. Tu pozvánku napsal asi třináctiletý hoch, který je tedy již schopen udělat si představu o tom, co patří k satanistickému obřadu. K žádnému satanistickému ritu v pravém slova smyslu by pochopitelně nedošlo, nicméně skutečnost, že mladí lidé si na tak strašné věci hrají, by nás měla vést 92

k zamyšlení. Tomu, kdo zná tento temný svět, z celé věci běhá mráz po zádech.

Syn těch rodičů byl vyzván k tomu, aby se včas přihlásil, protože někdo ze záhrobí se měl připravit na to, aby ho uvítal. Otec a matka, kteří mají všech pět pohromadě (v tomto případě se jedná o opravdu případný výraz), určitě nemohou dovolit svému potomkovi, aby šel někam, kde ho čeká někdo ze záhrobí. Na lístku není ani slovo o tom, že by se mělo jednat pouze o hru.

Koneckonců mladí lidé se mohou pobavit poněkud méně „morbidně“. Víme totiž dobře o tom, že některé z těchto „her“ skončily neblaze, a možná také víme o někom, kdo na to těžce doplatil.

Jejich syn byl vyzván také k tomu, aby vypil nějaký lektvar. Když ponecháme stranou zásadu, že bonbony od neznámých lidí se nepřijímají, která se vštěpuje už hodně malým dětem, protože třináctiletý hoch už rozhodně není jenom dítě, je třeba si položit otázku, jak může nějaký rodič pustit svého potomka na oslavu, kde se mají podávat nějaké podivné „lektvary“. Určitě bychom tomu měli věnovat pozornost, protože je dobře známo, že například na diskotékách se omamné látky přimíchávají do pití a mladí lidé je někdy požívají, aniž by o tom věděli.

Dále bychom měli věnovat pozornost tomu, že právě pomocí těchto „lektvarů“ se člověk má dostat do stavu, kdy bude schopen na něčem se podílet, jak to oznamuje pozvánka. Takto „omámený“ člověk by pak 93

mohl provést něco, co by mělo nenapravitelné následky.

Nezapomínejme, že pomocí takových lektvarů se člověk může vystavovat působení mágů a čarodějnic. Jestliže se na pozvánce hovoří o letu, případně o jakési „cestě“, pak bychom si měli uvědomit, že takovéto výrazy se někdy používají jako označení pro používání omamných látek a halucinogenů různého druhu.

Upozorňujeme na výše uvedené podobnosti, aniž bychom chtěli vstupovat do temného světa pravých mágů a skutečného okultismu, o jejichž lektvarech jsme hovořili výše. V takovém případě se pak skutečně otevírají dveře pekla, jak se tomu také stalo ve dvou případech, o kterých informoval deník „Avvenire“ v předvečer slavnosti Všech svatých na základě zpráv, jež poskytl otec Aldo Buonaiuto, který je odpovědný za Službu na ochranu proti okultistickým sektám Asociace papeže Jana XXIII. a který je rovněž pomocníkem soudní policie a technickým poradcem magistrátu. Tyto příběhy ověřoval novinář Pino Ciociola, když se spojil s jejich přímými účastníky. Vše se to odehrálo ve dvou městech v severní Itálii. „V poslední době se mi stávalo, že jsem bloudil ulicemi, aniž bych si uvědomoval, kdo vlastně jsem, odkud jsem a co tam vlastně dělám. Zakusil jsem mnoho zla.

Sex, drogy a násilnosti. O tomhle ale nechci hovořit,“ vypráví Leonardo, chlapec, který je charakterizován jako „velmi mladý člověk“. Jeho příběh svědčí o tom, že „byl rozdrásán jak na těle, tak na duši“ zlovolným působením satanistů.

94

Všechno to začalo, když „jsem před školou uviděl plakát ohlašující slavnost Halloweenu a kurz pro ty, kdo by se chtěli naučit lovit čarodějnice...“ V jedenáct hodin v noci Leonardo dorazil na příslušnou adresu a šlo s ním několik jeho přátel. Všichni měli předepsané masky. „Hudba byla opravdu dobrá... U stropu byly zavěšeny figurky oběšenců a zakrvavených netopýrů. Na sedadlech byla vyobrazení kostlivců. Na stěnách byly obrázky ze seriálu o profesionálních nájemných vrazích a obrázky od Charlese Mansona... Skýtalo to možnost dělat tu různé nezřízenosti, a to jak kvůli omamným látkám, které se zde nabízely, tak kvůli atmosféře vzrušení – i sexuálního...“ Byl to večírek, který sám chlapec definoval jako „zábavný a skvělý“. Pak se k chlapcům přitočil majitel lokálu a zeptal se, jestli by nechtěli projít oním kurzem, o němž se psalo na plakátu.

Nikdo z hochů pochopitelně nebral vážně výraz „lovci čarodějnic“. Leonardo sděluje: „Dali nám adresu blízko místa, kde bydlím, a tak jsem tam zašel.“ Jednalo se o nájemný byt. Přivítala ho nějaká žena, která si vyžádala jeho adresu a telefonní číslo. Jsou to opatrní lidé a nejprve se ujišťují, s kým mají co do činění, vyptávají se na rodinné poměry, pak se zaměří na mladé lidi, kteří jsou důvěřiví a naivní. Za několik dní byl Leonardo kontaktován. V bytě se shledal s pěti lidmi svého věku. Byli to tři chlapci a dvě dívky. Jedna paní jim vysvětlovala pravý význam symboliky noci Halloweenu, v níž „se soustřeďují všechny kosmické energie celého vesmíru, a to s velkým pozitivním ezoterickým potenciálem“. Tyhle řeči všech šest mladých lidí nadchly, žena na ně působila velmi 95

přesvědčivě, takže v nich vyvolala podobné pocity, jaké zakoušeli v noci o předešlé oslavě. Přesvědčila je, že patří mezi vyvolené, že náležejí bohu Semainovi, že to, co právě dělají, je škola využívání kosmických energií a že se před nimi otevírá docela nový život, v němž budou schopni uskutečnit všechny své sny a touhy. V určitém okamžiku žena zvolala vysokým hlasem: „Nikdo a nic vám nedokáže zabránit v tom, abyste naplnili své touhy!“ Od onoho dne Leonardo navštěvoval každý týden sezení zmíněné skupiny. Byla mu uložena povinnost přísné mlčenlivosti o tom, co se tam dělo, protože jinak by riskoval, že přijde o moc, která mu má být udělena. „Na začátku se mi to líbilo. Pak mě nutili, abych všechny nenáviděl, v první řadě rodiče, příbuzné, učitele. Čtyřikrát jsem uprchl z domova. Vnutili mi, že pouze škola využívání kosmických energií může vyřešit všechny moje problémy... Zakusil jsem tolik zla...“ Nakonec ho z toho všeho vytáhli jeho rodiče, kteří v určitém okamžiku postřehli, že jejich syn se nachází v obtížné situaci, a tak ho přivedli do nemocnice. „Tam započala rekonstrukce mého života a mé psychiky.“ Jeho poslední slova v rozhovoru s novinářem silně podtrhují to, jak naléhavé nebezpečí ohrožuje naši společnost, která nevěnuje dostatek pozornosti výchově: „Doufám, že všichni pochopí, že je nevyhnutelně zapotřebí, aby rodiče a učitelé byli mnohem bdělejší, protože jinak by se i druhým mohlo přihodit totéž jako mně.“ Rodiče musí být bdělí, musí se svým dětem věnovat a musí je pečlivě učit, jak to často zdůrazňují biblické 96

texty. Na začátku čtvrté kapitoly knihy Deuteronomium Mojžíš vysvětluje, že kdo zachovává Zákon, stane se pro druhé příkladem toho, že neexistují bohové, kteří by byli tak nablízku svému lidu, „jako je nám nablízku Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme“ (Dt 4,7).

Neexistují tak spravedlivé a moudré zákony jako ty, které dává Hospodin. Mojžíš dále napomíná: „Jen si dej pozor a velmi na sebe dbej, abys nezapomněl na všechny události, které viděly tvé oči. Ať nevymizí z tvého srdce po všechny dny tvého života; nauč jim své syny i vnuky!“ (Dt 4,9).

Druhý příběh se týká jednoho mladého páru. V době vyprávění, tedy před třemi roky, měla ona 21 a on 23 let.

Nikdy se neúčastnili žádné oslavy Halloweenu, protože jim to podle jejich vlastních slov připadalo „opravdu hloupé a povrchní“. O tom, aby se oslavy přece zúčastnili, je přesvědčil nějaký zdvořilý a dobře oblečený pán, kterého potkávali v kavárně, kam chodili každé ráno snídat. Během několika měsíců náhodných setkání se pánovi podařilo získat důvěru mladých lidí. Nakonec je pozval na oslavu Halloweenu a zdůraznil, že by tam měli jít. Nakonec se tedy vypravili na oslavu, jež se konala v jednom hezkém venkovském domě. Byli vlídně přijati. Všechno jim připadalo opravdu směšné. Hosté, kterých bylo kolem padesátky, byli všichni oblečeni jako čarodějnice, upíři, umrlci. Jako osvětlení sloužilo pár zapálených svíček. Jedině oni dva byli bez masky s odhalenými tvářemi. Ještě nevěděli, že byli vybráni jako kultovní oběti pro obřady toho večera.

97

Zanedlouho se cítili nesví, a tak chtěli zmizet, jenomže to považovali za neslušné, a proto setrvali. Ten zdvořilý pán z baru jim nabídl nějaké pití a něco k jídlu. Překvapilo je, když se znenadání objevil nějaký člověk, oblečený celý v černém. „Měl dlouhý plášť a kapuci přes obličej. Všichni kromě nás dvou poklekli... Na každého pak ten muž vložil ruce a oni pak znenadání začali hovořit neznámými jazyky...“ Chlapec a dívka se nevyznali ve světě okultismu, a tak to považovali za jednu z her, která patří k oslavě Halloweenu. Touha zmizet se stala velmi naléhavou. Oba začali mít bolesti hlavy a pociťovali slabost. Vstali a šli ke dveřím, bylo však zavřeno. Pak ztratili vědomí.

Příštího rána se probrali a naštěstí byli živí. Jako první se probral mladý muž. Vedle něj ležela jeho snoubenka a byla kompletně nahá. Na celém jejím těle byly řezné rány, škrábance, modřiny a různé známky zneužití.

Celý dům byl zcela prázdný. V nemocnici vyšlo najevo, že dívka byla znásilněna a že oba mladí lidé mají v krvi ketamin. Po několika dnech se mladík vrátil do onoho domu na venkově. Majitel mluvil bez okolků a zcela jasně: „Pokud nechcete mít problémy, nikdy se nic nestalo! Toho večera jste prostě nikde nebyli!“ V následujících dnech měla dívka celou řadu anonymních telefonátů. Propadala hrůze a nevycházela z domu. Onen „slušný a zdvořilý pán“ se již neobjevil. Oba se odstěhovali do jiného města.

Vzali se. Potkali novináře, který pochopitelně zaručil jejich anonymitu, a tak mu popsali, k čemu došlo. Chtěli totiž, „aby i ostatní mladí lidé, kteří pohlížejí na oslavy Halloweenu jako na nevinnou záležitost, poznali, jaké nebezpečí jim může hrozit a že právě v tento den se 98

odehrávají hrůzné věci. Chlapci a děvčata se musí mít na pozoru a nesmí se obávat, že nebudou »in«…“ Dívka pak dodala: „Můj život je tím hluboce poznamenán dodnes. Známky té hrůzy si neustále nesu v duši.“ Hovoříme-li o hrůzných věcech, které se odehrávají při slavení Halloweenu, určitě není bez významu, že z prvních kroků vyšetřování vraždy jednoho mladého univerzitního studenta v Perugii, k níž došlo večer prvního listopadu, vyšetřovatelé vyvodili závěr, že k vraždě by mohlo dojít v souvislosti s atmosférou ohavných rituálů oslav Halloweenu.

99

Radost slavnosti Všech svatých

Příběhy vyprávěné v předešlé kapitole dokládají, jak se kolem domněle dětské slavnosti Halloweenu, která se odehrává v noci slavnosti Všech svatých, upředla hustá síť komercializace zla, a to prostřednictvím masek, poselství a reklamy v hromadných sdělovacích prostředcích, zejména pak na internetu.

Není náhodou, že po určitém období lhostejnosti, která určitě není bez něčí viny, se církev včetně nejvyšší hierarchie začíná těmito záležitostmi zabývat a volá lidi k větší obezřetnosti. Tomuto volání bohužel věnuje pozornost jen málo lidí a většina katolíků zmíněnému poselství a výzvě příliš nerozumí, protože jsou pohlceni převažující kulturou. Kardinál sekretář vatikánského státu Tarcisio Bertone komentoval rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ohledně zákazu pověsit kříž s ukřižovaným Kristem ve školních místnostech a výslovně při této příležitosti řekl: „Tato Evropa třetího tisíciletí nám nabízí pouze slavnost Halloweenu a bere nám ty nejvzácnější symboly.“ Hořká slova, která se dobře snoubí s mnoha ostrými odsudky Halloweenu, jež se rok od roku ozývají ze strany katolické církve. Přibývá komunit, farních společenství 100

i celých diecézí, které v různých částech světa organizují slavnosti a podporují katechezi za účelem probuzení vědomí autentického smyslu slavnosti Všech svatých a úcty k zesnulým. Komunita Jana XXIII. například pořádá alternativní setkání, která mají být protiváhou tomu, co je definováno jako „velký satanistický ritus“.

Iniciativy tohoto druhu se konají rovněž v zemích s velkou křesťanskou tradicí, jako je Francie, Španělsko a Chile. Představitelé španělské biskupské konference připomínají, že „v pozadí oslav Halloweenu se nachází okultismus a že jde o zcela protikřesťanskou záležitost“.

Biskupové následně vybízejí rodiny k tomu, aby oslavy o dni Všech svatých „zaměřovaly k dobru a kráse spíše než k hrůze, děsu, strachu a smrti“. Z uvedených důvodů se v mnoha španělských městech včetně Madridu pořádají modlitební vigilie či rekreační a vzdělávací akce právě jako protiváha Halloweenu.

V Paříži se kupříkladu konají alternativní oslavy pro děti a mládež, v jejichž průběhu se zábava neodděluje od vyznávání víry a od posilování křesťanské naděje na věčný život po smrti. Podobně je laděna iniciativa, která se v Santiagu de Chile zaměřuje na děti a mládež.

Při slavnosti se oblékají do masek andělů, princů, princezen a svatých. Převleky spjaté s tím pozitivním, s vítězstvím světla nad temnotou a života nad smrtí, radosti nad žalem a hrůzou, pokoje a smíření nad násilím a zlobou. Něco podobného se odehrává v Itálii, kde se setkáváme s projektem „Sentinelle del mattino“ (tj. Ranní hlídky – pozn. překl.). V řadě měst v noci o slavnosti Všech svatých po ulicích křesťané zavěšují 101

do oken a na dveře obrázky svatých. Tato iniciativa se jmenuje „holyween“. Celou záležitost vymyslel otec Andrea Brugnoli, který vše vysvětluje prostě jako snahu „naplnit města nikoli strašidly, nýbrž krásnými tvářemi svatých, což je spjato s výzvou, aby se lidé zamýšleli nad tím, že i dnes je svatost možná a týká se konkrétních lidí“.

Z dobra pochází úsměv, pokoj v srdci a radost na rozdíl od hrůzostrašných tváří zla v zábavních podnicích, které se pro mladé lidi z předchozích příběhů staly opravdovou předsíní pekla.

Slavení Halloweenu je vyvyšováním ďábla, který když se mu někdo klaní, byť jen jednu noc, nabývá dojmu, jako by měl na dotyčnou osobu práva. Pokud na to nebudeme dbát, pak se nesmíme divit, když máme před sebou případy dětí, jež nedokážou spát, které se chovají vandalsky, trpí depresemi a nutkavými myšlenkami na sebevraždu.

Halloween je ve své podstatě spiritistická seance, která se skoro vždy představuje jako nevinná zábava. Prostřednictvím hry se děti zasvěcují do dovedností zla, aniž by si přitom uvědomovaly závažnost celé věci. To je další forma ďáblovy lstivosti. Právě na tomto základě pak dochází k deformaci svědomí, takže mnohé hříchy už nejsou považovány za něco vážného. Všechno se předkládá jako zábava, svoboda projevu a osobní potěšení. Je to člověk sám, kdo rozhoduje, co je hřích a co hřích není. Tímto způsobem se člověk proměňuje v boha sebe sama a právě tohle ďábel chce již od počátku. Stačí si připomenout pokušení ze zahrady Edenu: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že v den, kdy byste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh znát dobro i zlo“ (Gn 3,5).

102

Neměli bychom také přehlížet skutečnost, že Halloween se překrývá s křesťanskou slavností, která má mimořádnou duchovní hodnotu. Při této slavnosti křesťané slaví společenství svatých a zároveň si tak připomínají své zesnulé a modlí se za ně na základě bezpečné naděje na spásu a na věčný život. Jak učí II. vatikánský koncil (LG, čl. 49), „jednota poutníků s bratry zesnulými v Kristově pokoji se nijak nepřerušuje, ba podle stálé víry církve se ještě posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot“. Modlitba utváří propojení mezi zemí a nebem ve společném vnímání světla a naděje, která jak praví svatý Pavel, neklame (srov. Řím 5,5): „Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ „Neboť to je vůle mého Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,40). To je pravý opak toho, co chce lidem předávat Halloween, kde se vedle stále zřetelnějších znaků satanismu a vzývání takzvaných žijících mrtvých znázorňuje smrt ve své nejhrůznější podobě, posmrtný život bez radosti a bez naděje.

103