SLOVO REDAKCE Zdravíme Vás v posledním měsíci školního roku. V čase, kdy už každý z nás myslí spíše na prázdniny, vodu, sluníčko a lenošení, než na písemky a učivo. Pro některé z Vás je to také doba loučení a zároveň předzvěst kroku do neznáma, který přinese mnoho nového. Souhlasíte deváťáci? Přes to všechno, Vám naše redakce přináší ještě poslední zprávy. Čtení stránek našeho časopisu Vám snad pomůže zpestřit poslední dny školy před tím, než se na dva měsíce rozloučíme.
Předprázdninově zdraví vaše redakce!
Osmý ročník festivalu Amari kereka 2016 Mgr. Jana Šťastná ZŠ a MŠ Brno, nám. 28. října 22, každoročně na konci května pořádá hudební festival Amari kereka. Také letos jsme se společně s rodiči, žáky, pedagogy a přáteli školy 26. 5. 2016 sešli v KS Omega v Brně na osmém ročníku této celorepublikové akce. Festival slavnostně zahájila ředitelka školy Mgr. Ludmila Altmanová a 1. místostarostka MČ Brno – střed, JUDr. Michaela Dumbrovská. Potom jsme se již zaposlouchali do prvních tónů hudby a přenesli jsme se do říše divů. Dějem celého představení nás postupně provedla Alenka v podání Zdeny Kopřivové, žákyně deváté třídy. Festival skvěle moderoval Jakub Vašica. Na jevišti, které se proměnilo v nádherný svět fantazie, barev a světel, tančili a zpívali žáci několika brněnských základních škol. Publikum velkým potleskem ocenilo pralesní tanec lidojedů a pavouků, doprovázený bubenickou skupinou D - boys. Následovalo muzikálové vystoupení, ve kterém žáci ztvárnili Alenčin sen o kráse a v němž zazářila jako nadějná herečka žákyně osmé třídy Alexandra Horváthová. Také jsme nahlédli do podmořského baletního světa, kde se hlavní hrdinka setkala s mořskými pannami. Taneční skupina Merci ve výpravném představení přivedla na podium opravdovou věštkyni Moniku Balogovou a s ní i královnu celé říše divů. Taneční soubor Cigáni jdou do nebe z pražské základní školy si pro diváky připravil nádherné ohnivé flamenco. Kapely Bongáči a Čohanas rozezpívaly a roztančily v závěru festivalu zaplněný sál. Celou akci provázela skvělá atmosféra, na které se podíleli všichni účinkující žáci, pedagogové, rodiče, hosté a přátelé naší školy, všem patří velký dík! Děkuji všem, kdo ve výtvarné a v rodinné výchově připravovali kulisy a vyráběli masky. Speciální dík patří Natálce Bagárové, Mirce Novotné, Amálce Kopřivové, Natálce Rusnákové, Marilyn Zámkové, Tereze Micové a třídám 7.A a 7.B Srdečně všechny zveme na 9. ročník festivalu Amari kereka, který se bude konat příští rok 25. 5. 2017!
Děti dětem Kamila Bíziková
30. 5. proběhlo ve Školním klubu setkání těch, kteří se rozhodli vyrábět dárky pro děti z dětského domova. Zástupci Školního parlamentu ho mají v plánu navštívit a dárky dětem osobně předat. O který dětský domov půjde se zatím ještě parlament radí. Jedním z adeptů je Dětský domov Boskovice.
POČTENÍČKO V této rubrice tentokrát otiskujeme vybrané texty našich žáků, které vznikly při práci v centrech aktivit během Mezinárodního dne Romů. Společnou inspirací pro všechny minipříběhy byly předměty, které souvisejí s romskou kulturou. I když měli jejich autoři na tvorbu příběhu opravdu minimum času, výsledek je zajímavý, posuďte sami.
Jak chudobná ke štěstí přišla Bylo nebylo, kdysi dávno, před 21 lety, byla malá vesnička, kde bylo hodně lidí. Někteří byli chudí, jiní zas bohatí. Ti chudí byli rádi, že jsou zdrávi a byli šťastní, i když chudí. Jedna chudá dívka z vesničky se šla projít do lesa. Sama, hladná, uplakaná jako déšť. Zastavila se uprostřed lesa, sedla si na zem a přemýšlela. Byla nešťastná, hlavu na kolenách, plakala. Zvedla se a našla růži. Byla tomu ráda a po dlouhé době se zasmála. Když pak šla dál, našla ještě šátek a korálky. Utíkala domů a ukázala to svým rodičům. Rodiče se usmáli a štěstím plakali. Dívka si korálky přišila na šátek, šátek si uvázala kolem pasu, růži vzala do ruky a šla ven, zpátky do toho lesa a tam tancovala. Tancovala dlouho, dokud k ní nepřišel krásný princ, který ji políbil, vzal ji s sebou na zámek, oženil se s ní a měli rodinu. Erika Slepčíková, 9.tř.
Kouzelná růže Byla jedna růže, která nebyla obyčejná. Kolem ní šel mládenec, podíval se na ni, zvedl ji a v tom potkal na cestě krásnou dívku. Potkal ji právě v tu chvíli, kdy držel růži. Šel za ní a říká jí ,,Copak ty tu sama?“. ,,Zabloudila jsem, a co ty?“,,Já taky.“ Za zády měl růži, vytáhl ji, podlal jí ji a ona byla šťastná. Zamilovala se. Ta růže jim ukázala cestu kudy jít dál životem, protože byla kouzelná. Žaneta Miková, 8.A
Krátké manželství Byla nebyla, jedna dívka, jménem Rebeka. Jednoho dne, se ji její rodiče rozhodli provdat. Dali jí kluka, kterého vybrali oni. Musela se za něj provdat, ale ona to brala jako kamarádství. Děvčátko muselo být poctivé.
Po svatbě zabili jejího muže vojáci. Den před svatbou ji ještě daroval růži. V tu chvíli, kdy ho začala mít ráda, jí odešel. Držela ho v náručí, když krvácel. Jeho poslední slova byla:,,Miluji tě.“. Pohřeb byl krutý. Pršelo a Rebeka mu na hrob dala svíčku a do rakve hodila růži, kterou jí z lásky dal. Renata Tulejová, 7.B
Tereza a Jonáš Před dvěma lety se Tereza a Jonáš poznali na škloním výletě. Hned jak se viděli věděli, že jsou pro sebe stvoření. Když se Jonáš díval do Tereziných modrých očí věděl, že ona je ta pravá. Jonáš se styděl oslovit Terezu, i když moc chtěl, stydlivost mu to nedovolila. Když Tereza viděla, že se na ni pořád dívá, šla k němu a zeptala se, co po ní chce. Nevěděla, že se Jonášovi líbí. Druhý den ve škole, ji Jonáš hodil do schránky náramek celý z korálků a dopis, vyjadřující jeho city k ní. Když Tereza četla dopis, vehnaly se jí do očí slzy. Věděla, že ji moc miluje, ale věděla i to, že je z romské rodiny. Kdyby to zjistili její rodiče, dopadlo by to špatně. Když ten den odcházela domů, Jonáš ji zastavil. Překonal svoji stydlivost a oslovil ji. Dal ji překrásný šátek a řekl, že dokud ten šátek neroztrhne, jeho láska k ní bude napořád. Tereza se dívala do jeho velkých, hnědých očí a celá zčervenala. Řekla mu, že to nesmí udělat, že nesmí mluvit s Romy, že jí to rodiče zakázali. Když to Jonáš slyšel, nevěděl co má dělat. Jestli má brečet nebo se smát. Šel domů a byl smutný. Najednou uslyšel zvonek, šel otevřít a stála tam Tereza. Měla v ruce hrnec, v hrnci měla romský pokrm zvaný goja a omluvila se mu. Když Jonáš viděl ta goja, odpustil. Žili šťastně až do smrti. Tereza Micová, 9.tř
Ilustroval Denis Dirda, 6.B.
Poslední Časostroj v tomto školním roce je věnován uzavření projektu, kterému se skoro půl roku věnovali vaši spolužáci Zdena Kopřivová, Milan Gurecký a Štefan Feri. Cílem projektu bylo vyzpovídat pamětnici druhé světové války, paní Procházkovou, podle jejího povídání udělat scénář pro reportáž, která se nahrávala v profesionálním studiu Českého rozhlasu Brno. Na konci čekal tým úkol asi nejočekávanější a zároveň nejobávanější. Prezentovat práci týmu před širokým publikem, neznámými lidmi a porotou. Přinášíme Vám výsledek práce celého týmu a postřehy ze závěrečné akce od Zdenky Kopřivové.
Jaroslava Procházková Zdena Kopřivová, 9.tř, Milan Gurecký 7.A, Štefan Feri 7.A Chtěli bychom vám vyprávět příběh paní Jaroslavy Procházkové a její rodiny. Paní Jaroslava se narodila 10.10 1927. Její otec byl kožešník. V obchodě se jejím rodičům dobře dařilo. Před začátkem 2.světové války postavili dům v brněnských Řečkovicích. Řečkovice byly tenkrát okrajová část města, podobala se spíše vsi než městu. Jaroslava vzpomíná na první tramvaj, která do Řečkovic jela. ,, Jezdila na konečnou, kde byla smyčka a ta byla v polích. My jsme si tam chodívali hrávat. Říkali jsme tomu té smyčce kolo, tak jsme řikali jdeme si hrát na kolo
Srovnání: dům rodiny paní Procházkové a stejné místo v lednu 2016 – tramvajová smyčka v Řečkovicích
Také vzpomíná na místní základní školu a rozdílné sociální poměry mezi dětmi ve třídě. Popisuje živobytí své kamarádky Marty Legátové, která žila v místní nouzové kolonii na Ulehlých.
,,Bylo to v Řečkovicích pod hřbitovem. Marta tam žila se svou maminkou bez tatínka. Byla jsem strašně překvapená jak tam ti lidi žili. Byli to natěsnané domky, stavěné třeba z dřevěných krabic od ovoce nebo z papundeklu. Mely tam jednu slepičku, jednu místnost, kde matka žila s dcerou.“ Dětství paní Jaroslavy přerušila 2.sv.válka. Malá Jaroslava sledovala, jak jsou postupně vily židovských zákazníku jejiho otce zabírány Němci. Rodina paní Jaroslavy, v čele s tatínkem, poskytovala během války v jejich domě úkryt. A to pro lidi, kteří se snažili utéct do Polska.
Paní Jaroslava společně s rodiči a svými sestrami, před 2. světovou válkou.
Jedním z nich byl Miloš Vlček. Narozdíl od ostatních hostů byl rodinný známý. U rodiny se zabydlel. Živili ho a poskytovali mu co mohli. Vlček však nechtěl odejít. Rodinu využíval. Po té, co mladou Jaroslavu obtěžoval, se s ním otec pohádal a vyhodil ho. Vlček rodině slíbil, že si to odpikají. 6.10 1944 vtrhlo do domu gestapo a otce zatklo, společně s ním bylo v Brně zadrženo mnohem více lidí. Při výslechu na gestapu se Jaroslava dozvěděla, že byl zatčen i její nápadník muzikant který byl také účastníkem odboje. ,, No a oni mě vyslýchali jestli neznám Vladimíra Krejčího. Já jsem věděla, že je zbytečné zapírat, tak jsem řekla ja znám ho. A oni začali ,že jestli vím že měl granáty a dál to nevím.´´ Paní Jaroslava si dodnes myslí, že za udáním jejich blízkých stál právě Vlček. Příběh o dramatickém osudu Miloše Vlčka a jeho rodiny, by však vydal na samostatnou reportáž. Jaroslavin Vladimír byl přesunut do koncentračního tábora v Osvětimy, kde měl na konci války zemřít při pochodu smrti.
Paní Jaroslava a její přítel Vladimír Krejčí, Vladimír byl hudebník.
Otec paní Jaroslavy byl vězněn na Kounicových kolejích v Brně se svou rodinou byl v minimálním korespondenčním kontaktu. Ve zmatku konce války se Němci pokusili o transport vězňů. Nakonec však zůstali zamčeni ve vagónech na nádraží v Modřicích.
,, A teďka tam byl jeden šikovnej železničář a ten pozoroval ten povyk. Tak se šel podívat, jestli je vzduch čistej,že už tam není žádný Němec.Tak vzal cvakačky a cvakl tu plombu a otevřel a řekl, tak kamarádi… ven!´´ Jaroslavin svobodný otec se vrátil do rodinného domu. Konec války a osvobození proběhlo pro rodinu bouřlivě, strávili ho ve skrytém úkrytu ve sklepě jejich řečovického domu. Zatímco v přízemí domu odpaloval tank. Přes všechno, co Jaroslava během války zažila, dívá se na svět pozitivně. Užívá si úspěchů svých dětí a jejich dalších nasledovatelů. Naši skupinu přivítala v domově důchodců, kde momentálně spokojeně žije, velmi přátelsky. Bylo nám ctí poslouchat její příběh. Dal nám možnost srovnat náš život ve svoboném světě s životy, které byly ovlivněny válkou. Slavnostní prezentace za účasti pamětníků probíhala v sále Nové radnice v Brně. Nervozita byla veliká, protože v sále bylo mnoho soutěžních týmů, skoro ze všech brněnských škol.
,,Byli jsme na radnici, reprezentovat školu a soutěžit v projektu Příběhy našich sousedů. Náš tým byl na řadě až čtvrtý. Měli jsme stres a apod.. Sice jsme nevyhráli, ale potěšilo nás to, že jsme se účastnili. Potěšilo nás to hlavně proto, že jsme se dozvěděli něco nového o druhé světové válce a poznali jsme nové tváře.“ Zdena Kopřivová, 9.tř.
OSMEC na turnaji - Futsal brněnských základních škol a víceletých gymnázií 2016 – obsadil 5.místo. Mgr. Oľga Kušnierová Jako každoročně jsme přihlásili žáky 2.stupně na atraktivní turnaj ve futsale, který pod záštitou AŠSK organizuje ZŠ Svážná a ZŠ Bosonožská. Letošního ročníku se účastnilo 37 škol z celého Brna a vítěz postupuje do krajského finále. V základní skupině jsme odehráli 3 zápasy. Protože jsme úspěšně porazili ZŠ nám. míru 9:0 a ZŠ Košínova 3:0, měli jsme postup jasný už před posledním utkáním se ZŠ Kuldova. V tomto zápase jsme vyzkoušeli různé varianty ve hře i v brance, protože jsme věděli, že postupová skupina už bude určitě
náročnější. Kluci díky prohře 2:4 postoupili z druhého místa a o dva dny později 21.4. 2016 jsme jeli bojovat o další postup. Tentokrát už do čtvrtfinálové skupiny šel pouze první tým. Remíza 1:1 v prvním zápase s dobře hrající ZŠ Bakalovo nábřeží nám dávala velkou naději. Poté jsme porazili domácí Svážnou 2:0 a rozhodující bylo utkání se ZŠ Krásného. Až do konce zápasu byla hra vyrovnaná, velmi vypjatá atmosféra panovala až do posledního hvizdu. Bohužel se nám nepodařilo uhlídat nejlepšího hráče soupeře (i celého turnaje), který nám dal dvě branky a my skórovali pouze jednou. Smutek po zápase byl velký, ale kluci z OSMECu se nemají za co stydět, protože tímto 5.místem a předvedenými výkony dosáhli v historii školy nejlepší umístění v tomto turnaji. V základním kole za OSMEC nastoupili a góly stříleli: Brankáři Mirek Horváth a Milan Gurecký, hráči Emir Ramič 3 góly, Jiří Gregr 6 gólů, Marek Daniel 2, Josef Zubák 1, Tomáš Dirda 1, Zdeněk Dunka1, Jozef Čonka a Viktor Ferčák. Čtvrtfinálová sestava a střelci: Brankář Zdeněk Dunka – hráči Emir Ramič 2 góly, Marek Daniel 2 góly, Jiří Grégr, Josef Zubák, Zdeněk Daniš aTomáš Dirda.