Z HISTORIE
Strašečtí rychtáři, purkmistři, starostové a předsedové (pokračování)
Josef Lukáš, František Kurzveil a Vít Dundr na snímku obecního zastupitelstva pred rokem 1870 (výřez)
Není bez zajímavosti sledovat vedle aktivit jednotlivých purkmistrů také jejich původ. Za povšimnutí stojí skutečnost, že několik z nich nejen ze Strašecí nepocházelo, ale po složení úřadu se z města buď odstěhovali, nebo uplatňovali své aktivity na jiných místech. Někteří purkmistři tak určitě nepatřili pouze do uzavřeného světa malého městečka, ale přesahovali svými obzory hranice regionu. V tomto ohledu patřila k aktivním určitě rodina Todlů, která přišla do Strašecí okolo roku 1764, kdy si zde pražský soudní kancelista Jan Felix Todl zakoupil dům číslo popisné 201. Sám se pak stal dokonce dvakrát primasem, svůj úřad naposledy opustil roku 1796, těsně před ustavením regulovaného magistrátu. Jeho syn Jan Antonín Todl, jak jsme uvedli, už před složením své purkmistrovské funkce roku 1811 zakoupil usedlost u Berouna, kam se také odstěhoval, a druhý syn Antonín Todl se tehdy angažoval jako zkoušený radní v Unhošti. Místní původ neměla ani rodina Jana Janečka, narozeného 26. března 1800 (mimochodem byl kmotřenec purkmistra Todla). Jeho příjmení se ve Strašecí vyskytuje od roku 1774, kdy přišel na zdejší školu vyučovat plaský poddaný Josef Janeček. Bylo mu tehdy 36 let a se svou manželkou Kateřinou plodil v našem městě jednoho potomka za druhým až do roku 1785, kdy předčasně zemřel na souchotiny. Bohužel neumím zatím doložit, zda purkmistr Jan Janeček byl kantorův vnuk, což je více než pravděpodobné. Jiná rodina Janečků se ve Strašecí nevyskytovala. Purkmistrův otec Antonín byl synem jakéhosi Josefa Janečka a narodil 24
se roku 1772, tedy krátce předtím, než uvedený učitel přišel ze severního Plzeňska do našeho města. Purkmistr Janeček prodal v září 1845 svůj dům čp. 107 a odstěhoval se do Malešic u Prahy. Nemovitost koupil pozdější strašecký starosta František Kurz, jenž se zase z Prahy do našeho města tehdy přistěhoval. K nejvíce výrazným patřil v tomto ohledu Ondřej Elger z Elgenfeldu, jehož rodina měla za sebou bohatou minulost. Údajně pocházela ze Saska a v první polovině 19. století se usadila na Kladensku, nedaleko Lidic. Ondřejův otec František Elger dosáhl slušného kariérního postupu v rakouské armádě a byl členem císařovy osobní stráže. Za své služby byl roku 1808 povýšen Františkem I. do šlechtického stavu s přídomkem z Elgenfeldu. Oženil se s Barborou Kozákovou ze Slaného a roku 1792 se manželům narodil syn Ondřej, který sloužil společně se svým mladším bratrem Vojtěchem u 47. pěšího pluku, kde to dotáhl na nadporučíka. Ondřej si vzal v roce 1817 Františku Tykačovou, dceru majitele velkostatku Nalžovice u Sedlčan. Proč se Elger přistěhoval do Strašecí, nevíme, s manželkou tu zakoupili v listopadu 1822 dům číslo popisné 110 a provozovali zde sklad tabáku. Měli spolu dvanáct dětí, z nichž většina předčasně zemřela, včetně syna Jana Nepomuka Elgera. Ten se ještě stihl oženit s Antonií Tolmanovou z Křivoklátu a měl s ní dva syny. Starší Zdeněk Elger se narodil v Novém Strašecí roku 1871, byl významným strojním inženýrem a stal se rektorem brněnského Vysokého učení technického. Jeho potomci dosud žijí na Brněnsku a Zlínsku, a dokon-
ce vlastní cennou rodovou kroniku. Sám Ondřej Elger, již vdovec, zemřel v dubnu 1876 a v Novém Strašecí byl pohřben společně se svou manželkou a synem Janem. V roce 1923 zařídil profesor Zdeněk Elger přenos jejich ostatků na nový, dnešní hřbitov, ovšem v roce 1932 se rozhodl jejich hrob zrušit a zesnulé převézt do rodinné hrobky v Bohdanči u Pardubic. Také rod prvního strašeckého starosty, kterým byl v letech 1850–1851 Alois Duras, nepocházel z našeho města, ale velmi hluboké kořeny má v Želenicích u Slaného, kde vlastnil statek číslo popisné jedna. Aloisovi rodiče koupili roku 1815 ve Strašecí dům číslo popisné 80 od Josefa Michálka – šlo o tentýž statek, který Michálek předčasem koupil od končícího purkmistra Jana Todla. Alois patrně dále hospodařil v Želenicích, teprve roku 1840 přichází do Strašecí a usadil se prozatím v domě číslo popisné 59. Získal jej po svém bratru Matěji, známém písmákovi, jenž přešel na statek čp. 80. Odtud se vystěhoval třetí bratr Jan, který se vrátil po Aloisovi do Želenic. Tato rodinná majetková rošáda byla řádně smluvně pojištěna v pozemkových knihách. Statkář Jan Duras, pobývající v městě v letech 1815–1840, se taktéž angažoval na městském úřadě – v roce 1826 se stal radním a k roku 1832 jej zaznamenáváme ve funkci městského hospodářského správce.
Starostové Ve Strašecí nějaký čas trvalo, než se samosprávný systém rozběhl zhruba v podobě, v jaké jej známe dnes. Na vině nebylo málo významné městečko, ale tuhý státní systém, po nadějných změnách z roku 1848 zakonzervovaný v tak zvaném Bachově absolutismu. Městský úřad byl pod dozorem krajského a složitě se ustavujícího okresního úřadu (se sídlem v Rakovníku, od roku 1855 v Novém Strašecí) a přijímal odtud veškerá nařízení a rozhodnutí. Po celá padesátá léta 19. století ještě neprobíhaly komunální volby a rozvoj nového obecního zřízení tak byl bržděn. Veřejnost byla z podílu na obecní samosprávě ještě vyloučena. V čele obce stál purkmistr, někdy již nazývaný obecní představený nebo starosta, kolem sebe měl užší orgán, tak zvané obecní představenstvo, které bylo ve Strašecí tříčlenné, tedy něco jako městská rada. Budoucí zastupitelstvo se tehdy nazývalo obecní výbor a mělo tříletý mandát. Přitom jediným výkonným orgánem byl pouze purkmistr, ostatní měli jen pomocnou nebo dozorčí úlohu. Na vše dohlížel okresní úřad, kterému se purkmistr zodpovídal. Jakmile uplynulo tříleté funkční období výboru, nové volby neproběhly a stát automaticky prodloužil výkon stávajících orgánů. Přechodné Novostrašecký měsíčník