bludiště

Toužíte po opravdovém ráji? Ten pozemský možná najdete v plážovém hotelu Mauna Kea na havajském Velkém ostrově. Tato špičková brutalistická stavba uprostřed Pacifiku se vám bude jen velmi těžko opouštět.

Když se asi po půlhodinové jízdě autem z letiště Kona ocitnete v poklidném areálu hotelu Mauna Kea, dýchne na vás opravdová pohostinnost havajských bohů, přírody i lidí. Starší usměvavá dáma vám zavěsí na krk tradiční věnec lei a usadí vás v otevřeném lobby, kterým dohlédnete až na přilehlou hotelovou pláž, zatímco lehký pacifický vánek chladí vaše tělo i duši po náročné, dlouhé cestě. Hotel

Mauna Kea (Bílá hora), který dostal své jméno po nedaleké sopce, nabízí již od poloviny šedesátých let špičkové služby na pozadí stejně kvalitního prostředí – jak toho přírodního, tak architektonického.

Během poválečného turistického boomu se do tohoto ráje na zemi zamiloval Laurance S. Rockefeller, americký byznysmen a filantrop. Rozhodl se tady uskutečnit zde svou vizi přírodu respektujícího resortu, který by zároveň stimuloval rozvoj turismu na Havajských ostrovech. Jeho smělé plány zhmotnila významná architektonická kancelář Skidmore Owings a Merrill, která se v padesátých letech proslavila v New Yorku štíhlými prosklenými mrakodrapy ovlivněnými přísným mezinárodním stylem Ludwiga Miese van der Rohe. Zatímco v New Yorku stavělo studio SOM do výšky, na Havaji to bylo do šířky. Jako vedoucí celého ambicióznícho projektu byl vybrán architekt Edward Charles Bassett, který hotel koncipoval jako horizontální visuté město tyčící se nad nedalekou pláží. Dvě betonová křídla jsou posazená vedle sebe tak, že mezi nimi vzniká prostorné atrium s propojenými galeriemi a zavěšenými schodišti obsluhujícími jednotlivé pokoje. Vznikl tak originální veřejný prostor, typický pro tropické oblasti. Chodby jako venkovní ulice jsou pokryté keramickými dlaždicemi a skrývají řadu příjemných zákoutí ale také služby včetně obchodů a několika restaurací. Palmy a další vegetace prorůstá tímto brutalistickým bludištěm a červení japonští kapři se v hojném počtu prohání v uměle vytvořených jezírkách v přízemí celého komplexu. Hotel se za dobu své existence stal legendou a jak jsme ostatně mohli sami slyšet, některé americké rodiny se do něj každý rok vracejí. servis Mauna Kea Beach Hotel, 62-100 Mauna Kea Beach Dr, Waimea, HI 96743, USA, od 22 000 Kč za noc, maunakearesort.com

Za svou architekturu získala stavba v roce 1967 cenu Amerického institutu architektů a v roce 2007 byl hotel zařazen do výběru 150 nejvýznamnějších amerických staveb. Architektura je však pro většinu návštěvníků jen doplňkem celého zážitku v Mauna Kea. Stačí sejít jen pár schodů a dostanete se na privátní pláž. Nachází se zde jedna z nejlepších lokalit pro šnorchlování na celém ostrově. Pokud budete mít štěstí, ve dne zahlédnete želvy a v noci zase rejnoky manta, kteří sem připlouvají za světlem. Zpátky v hotelových interiérech můžete zase obdivovat bohatou sbírku tradičního oceánského umění, kterou zde od šedesátých let budovali respektovaní kurátoři.

2 Velké atrium je srdcem celého hotelu. V prvním podlaží se nachází recepce, tělocvična i vchod do restaurace Manta. 3 Tropický charakter stavby podtrhuje struktura navzájem propojených galerií a zavěšených schodišť. Interiéry navrhl architekt Davis Allen. 4 Po celém hotelu můžete najít řadu uměleckých děl, většina z nich pochází z pacifické oblasti. Kompletní sbírka čítá 1600 artefaktů, jejichž historii vám v hotelu rádi přiblíží i na pravidelných komentovaných prohlídkách.

Dřevo jako moderní alternativa k oceli či betonu je hlavním prvkem nové kancelářské budovy na Grosspeterstrasse v Basileji. Fasádu budovy Swiss Re Next v Curychu tvoří zvlněné sklo.

O své současné kontextuální architektuře hledající dialog mezi starým a novým přijede do Prahy na pozvání organizace Kruh pohovořit renomovaný švýcarský architekt

Roger Diener z kanceláře Diener & Diener Architekten.

Zeptali jsme se ho na jeho tvůrčí minulost i současnost.

Studoval jste na prestižní curyšské škole ETH. Co vám to dalo?

Studium na ETH bylo opravdu zajímavé. V té době to bylo hodně o politické situaci a tématu sociologie v rámci architektury. Pracovat se sociology mi tehdy rozšířilo obzory. Asi o dva roky později pak nastoupil na ETH Aldo Rossi, se kterým jsme se opět vrátili k základům architektury. V té době existovala velmi silná generace architektů v Ticinu a racionalismus se vracel. Byl jsem tím ovlivněn, zejména architektem Luigim Snozzim, který tam také učil. Později v devadesátých letech jsem se na ETH vrátil sám učit. Velmi důležitým pedagogem na ETH byl v té době také původem Čech Miroslav Šik.

Jak je dnes strukturována vaše kancelář?

V roce 1976 jsem začal pracovat nejdříve v kanceláři mého otce.

Později jsem se stal jeho partnerem a potom jsem studio převzal. Začal jsem spolupracovat s mladšími kolegy, kteří se nakonec stali mými partnery.

Náš kreativní proces je velmi otevřený a je organizovaný jako jakýsi dialog. Máme permanentní tým asi sedmi lidí. Rádi pracujeme s mladými architekty a studenty, kterým nabízíme stáže. Velmi často se účastníme soutěží. Téměř 70 procent našich zakázek získáváme právě na základě vyhraných soutěží.

Od začátku sídlíte v Basileji?

Ano, ale také jsme otevřeli malou kancelář v Berlíně, protože jsme tam před lety vyhráli soutěž na dostavbu muzea přírodní historie. Většinu věcí ale navrhujeme v Basileji.

Inspirovala Basilej a její historické prostředí vaši tvorbu, která je často integrována do staré zástavby?

Myslím si, že to nemá nic společného speci cky se zkušeností z Basileje, ale spíše se zkušeností z města jako takového v obecné rovině. Naše práce byla od začátku zaměřená na město. Pro naši praxi se téma kritického pohledu na toto prostředí a jeho propojení se současnou architekturou stalo zcela esenciální. Zmínil bych například švýcarskou ambasádu v Berlíně, která je založena na porozumění propojení starého a nového.

Můžete zmínit nějaký nedávný projekt, který tímto způsobem reaguje na historické prostředí?

Ve Švýcarsku přicházejí čím dál častěji klienti s přáním navrhnout dřevěné stavby z důvodů udržitelnosti. Není to tak typické pro město jako stavby z betonu, oceli nebo skla. Zároveň se musíme učit pracovat se dřevem a používat ho jinak než doposud. Například nedávno jsme navrhli jednu kancelářskou budou v Basileji, jejíž konstrukce a fasáda jsou celé postavené ze dřeva. Na stranu druhou její organizace navazuje na starší budovy v okolí. Také teď pracujeme v Basileji na velkém urbanistickém projektu proměny původního průmyslového areálu o rozloze 900 000 m 2 na novou rezidenční a kancelářskou čtvrť s deseti tisíci obyvateli. Myslím si, že téma obnovy míst, která ztratila svou původní náplň, je velmi důležité. Ostatně o těchto kontextuálních tématech historie a její obnovy bude také moje přednáška v Praze.

Vnitřní prostor stodoly architekti co nejvíce otevřeli a doplnili subtilními zásahy. Pásový vikýř z 90. let odstranili a nahradili ho prosvětlovacími šablonami, které přinášejí po celý den proměňující se světlo.