milované děti. A vlastně ještě něco – jsem hrozně pyšný na mou maminku, která v dubnu oslavila 97 let! Přes 40 let jste bydlel v Praze. Co Vás přimělo, že jste vyměnil ruch hlavního města za klid venkova a starosti o vlastní dům? Původně to byla snaha bydlet s maminkou, poté, co tatínek v roce 1990 umřel. Ale pak se nám v Mníšku zalíbilo a našim zvířatům taky. Jak se Vaší rodině v Mníšku bydlí? Jste spokojeni s životem na malém městě nebo se Vám občas po Praze přece jen zasteskne? Zrovna včera jsme byli s manželkou Jiřinou v Praze na představení Ypsilonky a říkali jsme si, že kdybychom bydleli v Praze, tak bychom chodili jistě častěji. To je pravda, ale taky bychom určitě častěji vysedávali s kamarády ve vinárnách a to už by tak pozitivní dopad na náš život nemělo. Takže – všechno má svoje… Proslýchá se, že v Mníšku provozujete Hospodu u Káji Maříka. Je to pravda nebo novinářská kachna? A proč tento název hostince? Je to jako se vším – částečně pravda a napůl kachna. Vlastním v Mníšku Hostinec u Káji Maříka, to je fakt, ale neprovozuji jej. Od samého začátku jsem hostinec pronajal, protože nejsem hospodský a nechtěl bych dopadnout jako pár kamarádů z branže, kteří jako hospodští splakali nad výdělkem. Já tedy nepláču! A název? Kája Mařík je vlastně nejslavnější mníšecký rodák – nerodák. Takže to bylo logické. Ostatně bydlíme taky v jeho ulici! Jaký je Váš vztah ke zvířatům? Měl jste jako dítě zvířecího kamaráda? A víte, že neměl? Je to zvláštní, protože dnes si život bez pejska nedovedu ani představit. Je známo, že Váš dům obývá i rodinný miláček, zlatý retriever. Můžete nám o něm více prozradit? Náš Hagrid, ale spíš Hagouš nebo Hagoušek, Gušenka a podobně, je miláček nejen naší rodiny, ale i našich kamarádů. Je to nejvlídnější pes, co znám, přestože je tak veliký, že kdyby chtěl, tak naší rodině klidně šéfuje. Ale není jediným psím miláčkem rodiny – starší dcera Zuzana má další dva „zlaťáky“ a mladší Marie německého ovčáka. Takže když se to u nás doma sejde – a to se děje hodně často, nastane neuvěřitelné rodeo. Chodíte s ním pravidelně k veterináři? Samozřejmě, to se rozumí. Mimochodem určitě svědomitěji, než sám se sebou k lidskému doktorovi. Na internetu jsem se dočetla, že Vaše dcera Zuzana, která je velmi úspěšnou modelkou, studuje druhou vysokou školu, a to veterinární univerzitu, a že by se tomuto oboru chtěla věnovat naplno. Pane Rosáku, můžete potvrdit, že Vaše dcera bude veterinární lékařkou? Veterinářka určitě ne, ale něco jako dobře fundovaná chovatelka by chtěla být. A hrozně ji to baví. Když dcery poslouchám, někdy jsem z těch psích termínů úplně mimo… Tenis, fotbal, plavání, rychlá auta – to je neúplný výčet Vašich sportovních aktivit. Máte stále čas a chuť si zasportovat? Samozřejmě, to bych si nikdy nenechal vzít. A doufám, že mě v té snaze podrží i mé zdraví. Kromě sportu existují i jiné činnosti, kterým se věnujete ve svém volném čase? Hraju divadlo, chodím do divadla, mám rád víno a pořádám s kamarády v Klubu Přátel Dobrého Vína veřejné degustace a dokonce každoroční Festival vína v Mníšku, jehož jsem prezidentem (heč!) … stačí? Jako člen známého pražského fotbalového klubu Amfora jste společně s dalšími českými celebritami procestoval nejen naši zem, ale i spoustu států. Která země ve Vás zanechala nejvíce vzpomínek, a proč? Těch zemí bylo přes 30, takže to by bylo vzpomínek… Ale když – tak tedy ta poslední cesta, sice nebyla daleká, „jen“ do nedalekého Švýcarska, ale byla krásná a veselá, jako vždy s kamarády. A objevil jsem dosud nepoznané švýcarské víno! Pane Rosáku, jsou za námi Vánoce a oslavy nového roku. Trávíte tento čas doma v rodinném kruhu nebo jste vyrazil na hory? Doma. Na hory se chystám až v tuto dobu. Ale jedné hezké akce jsem se s přáteli před koncem roku zúčastnil: 11tého ročníku „Falešného Silvestra“. Koná se vždy pár dní před tím pravým a má vždycky nějaké společné téma. A po minulých Uniformách, Africe, Pohádkách, Julesi Vernovi, Limonádovém Joeovi a podobně, jsme tentokrát měli téma „Hudební skupiny“. Naše ABBA byla mimořádně povedená. Na shledanou! Děkujeme za milý rozhovor a přejeme Vám hodně zdraví a pracovních i osobních úspěchů. MVDr. Hana Vránová
předcházející strana
OBSAH
následující strana