Page 1

Magazín Národního divadla Brno leden–únor 2018

8

14

Čajkovskij je jako nedozírná náruč rozhovor se Soňou Červenou

Cirkus bude! V Brně!


Přejeme vám nekonečně mnoho krásných zážitků v novém roce 2018! A co všechno nás čeká? BVV in progress (West Side Story, Faust a Markéta, Tosca, Turandot)

Cirkus bude! V Brně! Mezinárodní festival nového cirkusu, divadla a hudby

Divadelní svět Brno 2018 Mezinárodní divadelní festival

Dance Brno 100 Mezinárodní taneční festival k oslavám 100. výročí vzniku samostatného Československa

Projekt České snění Slavíme výročí české státnosti a činohra NdB bude u toho.

Finále sezony 2017/2018! Choreografický ateliér, Piková dáma, Rozmarné léto, Věra, 4 Elements, Kocour v botách, Kdo je pan Schmitt, Zázrak v černém domě, Così fan tutte, Amadeus Mozart, Marie Stuartovna

Nová sezona 2018/2019? Prozatím zahalena tajemstvím…

Znovuotevření Janáčkova divadla po rozsáhlé rekonstrukci Janáček Brno 2018 6. mezinárodní operní a hudební festival


úvodník Vítejte v roce 2018! Když pohlédneme do budoucna, těšíme se na nová místa a setkání. Na sklonku zimy nás čeká Rozmarné léto, pro které v lužáneckém parku vyroste speciální cirkusové šapitó. A kromě činohry v něm pochopitelně bude i cirkus, a navíc živé koncerty. Těšíme se i na návraty − třeba na brněnské Výstaviště s posledním blokem taneční show West Side Story. Nejmodernější pavilon P, ve kterém NdB nalezlo jedno ze svých dočasných azylů, se ukázal jako mimořádně působivé místo, které tvůrce inspirovalo k výjimečným výkonům. Vstupenky na operního Fausta a Markétu, který se tam vrátí v květnu, je možno zakoupit už nyní. Nejočekávanějším návratem začátku roku bude i velké překvapení této sezony. Legenda české opery paní Soňa Červená vystoupí jako jedna z hraběnek v inscenaci opery Petra Iljiče Čajkovského Piková dáma. Je na co se těšit a je proč přijít do Národního divadla Brno. Tak prosím, vstupte – budete očekávanou a vítanou návštěvou!

Vítejte v mimořádném roce, který má na konci pro naši zemi magickou osmičku. V roce, ve kterém se uzavře sto let našeho samostatného státu. Byť nám z té stovky různé mocnosti notně ukrojily. A mnohdy jsme si samostatnost a svobodu ukrajovali i sami. Nejsme v Evropě zdaleka jediní, kdo budou letos slavit podobné kulaté výročí. Velmi bych si přál, aby oslavy v naší zemi byly stejně důstojné, hrdé a sebevědomé jako například v severském Finsku, kde se letošní výročí připomínalo na každém kroku už loni. Národní divadlo Brno hojně přispěje k připomínání toho podstatného, na čem je naše státnost postavena i čím může být naše svoboda ohrožena. Čekají nás mnohé premiéry, jejichž klíčové téma je s ideou republiky a svobody nebo jejími nositeli zásadně spojeno. Téma svobody si do vínku vetkl i letošní ročník festivalu Divadelní svět. Kam se dostaly v tanečním umění země bývalé rakousko-uherské monarchie, představí velkorysý festival Dance Brno 100. Na brněnské Výstaviště přijedou baletní soubory národních divadel střední i jižní Evropy a nabídnou silnou přehlídku současného tance. Na podzim připomeneme pro Brno klíčovou osobnost Leoše Janáčka kompletním provedením všech jeho oper v inscenacích špičkových evropských režisérů během dalšího ročníku bienále Janáček Brno.

Za celé NdB vám přeji dobrý rok 2018! Martin Glaser

Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno. MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Mužátková, muzatkova@ndbrno.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchodni@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 Pokladny divadel: 45 minut před představením Zákaznické centrum Martin Koplík, vedoucí / koplik@ndbrno.cz Zuzana Ivanová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 233

obsah 4 zprávy 6 premiéra 8 rozhovor 12 14 16 18 20 24 26 28 30 33 34 35 36 38 42 45

opera Petr Iljič Čajkovskij – Piková dáma Čajkovskij je jako nedozírná náruč Rozhovor se Soňou Červenou premiéra činohra Vladislav Vančura – Rozmarné léto šapitó Cirkus bude v Brně! premiéra činohra Simona Petrů – Věra premiéra balet Duato / Kylián / Timulák – 4 Elements balet Betelné Brněnské Balet panorama Homér – Odyssea fotoreport Balet NdB historicky poprvé v Číně reportáž S Janáčkem do Asie II. reportáž Na návštěvě u Odysseů nová tvář činohry Rozhovor s novým dramaturgem činohry NdB Pavlem Jurdou edukační programy Nejen představením živ je divák! edukační programy Zemětřesení vášně na gymplu historie NdB v Československu festival Janáček Brno 2018 – program festival Dance Brno 100 – program program leden – únor 2018

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Ministerstvo kultury finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Ilustrace na obálce: Tomski & Polanski

2–3


zprávy

Britské jaro v opeře Opera o společenském skandálu i sonda do jednoho tragického osudu. To vše v sobě skrývá dnes již kultovní dílo současného britského skladatele Thomase Adèse Powder Her Face, založené na životních eskapádách a peripetiích Margaret Campbell, vévodkyně z Argylu. V hlavních rolích Lucie Hájková, Josef Škarka a další. Nenechte si ujít poslední blok v této sezoně – 17., 22. a 25. 4. 2018 v 19 h, divadlo Reduta. ×

Kočky a děti do divadla! Od března se rozšíří nabídka rodinných představení půvabnou operou o kocourovi v botách. A není to jen tak ledajaký kocour, nechce sice chytat myši, zato se ale učí francouzsky! A když ho paní domácí vyhodí z činžáku na Žižkově, neohroženě se vydá s ševcovským učněm Frantíkem hledat dobrodružství do Francie. Pohádková inscenace režiséra Marka Mokoše ve scéně a kostýmech Davida Janoška je určena našim nejmenším divákům, kteří se tak

Rychlé šípy – Slovácké divadlo

Degustujte s Rychlými šípy v Mahenově divadle!

mohou vydat spolu se členy Dětského sboru Brno třeba zachránit princeznu před zlým obrem kouzelníkem. Předpremiérové Kukátko 17. 3. ve 14 h, Mozartův sál, Reduta bude mít tentokrát podobu pohádkového workshopu pro děti i rodiče. Premiéra 23. března 2018 v divadle Reduta. ×

Pro velký úspěch a naprosto vyprodané hlediště Mahenova divadla se k nám Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka alias Rychlé šípy podívají již po třetí! Jedna z divácky nejoblíbenějších komedií Slováckého divadla k nám zavítá 2. 2. 2018 od 19.00 hodin. Tentokrát je pro Vás však nachystaná ještě jedna specialita. V ceně vstupného je degustace 12 nejlepších vín z vinařství partnera NdB Zlomek & Vávra. ×

Oslavte Valentýna v opeře Darujte dámě svého srdce netradiční valentýnku v podobě krásné opery o tom, že když se dva milují, všechno dobře dopadne. Protože přesně takovou operou je Rossiniho Lazebník sevillský – krásné melodie, zamilovaný pár, nějaké ty překážky a hlavně Figaro, který všechno hladce vyřeší! V hlavních rolích Andrea Široká (Rosina), Tomáš Kořínek (Almaviva), Svatopluk Sem (Figaro) a Jiří Sulženko (dr. Bartolo). Hrajeme 10. 2. v 19 h v Mahenově divadle. ×

Pražský komorní balet Špičkový nezávislý profesionální soubor a tradiční host Baletu NdB přiveze na jeviště Mahenova divadla podzimní premiéru věnovanou legendárnímu Pavlu Šmokovi – Rekviem za nekonečno. Večer na hudbu Dvořáka, Janáčka a Debussyho spolu se jmény choreografů slibuje skvělý zážitek. Chvilka POEzie Marka Svobodníka, Nevyřčené ticho a Rekviem za nekonečno Tomáše Rychetského jsou tematicky rozdílná díla, jejichž obsahem jsou jak duchovní témata, tak i černá groteska. 3. února v Mahenově divadle ×

Konkurz Baletu NdB Dne 17. února se otevřou dveře baletních studií Baletu NdB dalším účastníkům každoročního konkurzu na místa sólistů a sboristů baletního souboru. Ze sto-

vek v tuto chvíli přihlášených budou stejně jako loni na základě pečlivého výběru pozváni jen ti nejlepší. Ti, kteří splňují ta nejnáročnější umělecká, technická i estetická kritéria. Každoročně se ke konkurzu přihlásí kolem tisícovky tanečníků z celého světa a pozváno zpravidla bývá na dvě stovky uchazečů. Zájemci o přihlášení sledujte naše webové stránky. ×

Choreografický ateliér Srdečně zveme na premiéru pokračování úspěšného projektu choreografických dílen pro začínající tvůrce v divadle Reduta. Pouze dvě představení autorské tvorby aktivních tanečníků – interpretů, kteří pocítili touhu choreograficky tvořit. Přijďte se podívat 18. a 19. ledna na novou generaci mladých nadšenců do divadla Reduta! ×

f o t o : Michal Hančovský

Hvězdné obsazení, dvě slavné italské opery a největší výstavní hala v Evropě – to vše čeká na milovníky klasiky koncem února. Soubor Janáčkovy opery NdB přenesl úspěšné inscenace Pucciniho oper Tosca a Turandot na brněnské výstaviště pro čtyři mimořádná představení. Zážitkem jistě bude nejen exkluzivní prostor pavilonu P, ale především vynikající pěvecké obsazení. V roli Calafa se v Brně poprvé představí vynikající jihokorejský tenorista Sung Kyu Park, který zde v minulé sezoně s velkým úspěchem ztvárnil roli Enza v La Giocondě. Partnerkou v roli kruté princezny Turandot mu bude Iveta Jiříková. Tosca je role určená velkým umělkyním a k takovým Maida Hundeling rozhodně patří. V roli Cavaradossiho se do Brna vrací dánský tenorista Magnus Vigilius a jako Scarpia se představí Jiří Sulženko. Představení: Tosca 24. a 25. 2. v 17 h, Turandot 27. a 28. 2. v 19 h. ×

f o t o : Pavel Princ

Za Puccinim na BVV!

Pražský komorní balet – Chvilka POEzie


f o t o : Pavel Hejný

Dance Brno 100 – RE:PUBLIKA 1918–2018 Chystáme pro vás jedinečnou evropskou taneční událost úzce navazující na tradici 25 ročníků festivalu Tance Brno. Město Brno se v roce 2018 připojí k celorepublikovým oslavám vzniku našeho státu festivalem RE:PUBLIKA 1918–2018 a jednou z klíčových akcí projektu bude i náš festival DANCE BRNO 100 na brněnském výstavišti. Národní divadlo Brno pozvalo taneční soubory nástupnických republik habsburské monarchie a poprvé v historii se tak společně představí soubory Národních divadel Maďarska, Slovinska, Slovenska, Chorvatska, Srbska, Polska, Rakouska a České republiky (NdB a ND Praha)! Balet Národního divadla Brno zahájí festival svojí premiérou inscenace Amadeus MozArt v divadle Reduta. 23. 5. – 16. 6. 2018, Brno – výstaviště, pavilon V. ×

Ceny Divadelních novin pro Národní divadlo Brno

Láska na dálku v režii Jiřího Heřmana. Téhož dne na stejném místě proběhlo v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka vyhlášení ceny Josefa Balvína, kterou získala inscenace Strach jíst duši v režii Jana Friče. Na Lásku na dálku se můžete těšit po znovuotevření Janáčkova divadla, na Strach jíst duši se přijďte podívat o chvíli dřív, první možnost máte 21. 1. 2018 a poté 17. 2. 2018 v divadle Reduta. ×

současného vedení činohry Národního divadla Brno. Proto byla 5. října 2016, v den nedožitých osmdesátin Václava Havla, vynikajícího českého dramatika a prezidenta, kterého nám záviděl svět, pod záštitou paní Dagmar Havlové vyhlášena soutěž o původní české drama, Audience českých her, která se stala symbolickou vstupní branou činohry NdB do roku české státnosti 2018. Do soutěže byly od 5. října 2016 do 5. října 2017 přijímány původní dramatické texty v češtině, které se dosud neobjevily v jiné soutěži, nebyly publikovány ani scénicky realizovány. Do soutěže bylo přijato celkem 68 textů, které posuzovala dramaturgická rada ve složení Martin Františák, umělecký šéf a režisér, Lucie Němečková a Pavel Jurda, dramaturgové. Po pečlivém zvážení všech textů a možností jejich realizace v Mahenově činohře v režii

Audience českých her Vyhlášení výsledků dramatické soutěže NdB 18. prosince 2017 „Divadelní hry? A to se hrálo někde na divadle?“ (Sládek ve hře Václava Havla Audience) Podpora rozvoje soudobé domácí dramatiky je jednou z priorit

Martina Františáka v sezoně 2018/19 neudělila nakonec porota žádnému z textů prvenství. Členové poroty se shodli v názoru, že ačkoliv se sešlo několik velmi kvalitních a tematicky i formálně zajímavých her, žádná z nich neodpovídala inscenačním nárokům velkého jeviště či nenesla dostatečně silné téma. Proto se dramaturgická rada rozhodla představit nejinspirativnější texty formou scénického čtení v rámci projektu České snění v březnu a dubnu 2018 v Divadle Reduta. Mezi vybranými texty jsou: Dominik Melichar: Šepoty, Marek Horoščák: Krajina bez chapadla, Jan Žďárský: Klešice, Roman Sikora: Mejdland, Ondřej Novotný: Slepá mapa zlatého věku, Helena Eliášová: Amébní život, Edgar Dutka: Halloween v buši zřím, Barbora Hančilová: Za dveřmi, Pavel Trtílek: Dívka z ostrova býků. ×

f o t o : Andrea Malinová

f o t o : Jakub Jíra

Už 23. listopadu v Divadle pod Palmovkou proběhlo vyhlášení Cen Divadelních novin a máme velkou radost, že Národní divadlo Brno v zastoupení šéfdirigenta Janáčkovy opery Marko Ivanoviće převzalo cenu v kategorii Hudební divadlo, udělenou za inscenaci opery Kaiji Saariaho

Dance Brno 100 – RE:PUBLIKA 1918 –2018

Cena Divadelních novin za inscenaci opery Láska na dálku.

Cena Josefa Balvína – Strach jíst duši v režii Jana Friče

4 –5

×


f o t o: Ivan Pinkava

Co je náš život? Hra! Dobro i zlo jsou jenom sny! Práce, čestnost, povídačky pro baby! Kdo má pravdu, kdo má zde štěstí, přátelé? Dnes ty a zítra já! Tak přestaňte bojovat, zachyťte okamžik štěstí! Ať smolař pláče a proklíná svůj osud! Co je opravdové? Jenom smrt!


premiéra opera premiéra: 17. února 2018 v Mahenově divadle

Petr Iljič Čajkovskij

Piková dáma hudební nastudování: Robert Kružík režie: Martin Glaser

scéna: kostýmy:

Pavel Borák Markéta Oslzlá Sládečková

V hlavních rolích: Heřman Gianluca Zampieri, Eduard Martynyuk  Líza Lucie Hájková, Natalya Romaniw Hraběnka Soňa Červená, Veronika Hajnová Fialová, Jitka Zerhauová  Hrabě Tomskij Vladimír Chmelo, Pavoľ Remenár  Princ Jeleckij Igor Loškár, Svatopluk Sem  Pavlína Václava Krejčí Housková, Jana Hrochová

text: Patrice Částková

Operní sezona nebezpečných vztahů pokračuje! Prozkoumali jsme pravidla slušného chování i mladické milostné trápení zakončené happy endem. Další kapitola patří vztahům z kategorie spíše patologických – touha po bohatství a hráčská vášeň, která přeroste v sebezničení a smrt – neboť na jeviště Mahenova divadla se po více než padesáti letech vrací vrcholné dílo ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského Piková dáma v režii ředitele NdB Martina Glasera. Nová inscenace mimo výrazného divadelního ztvárnění nabídne také vynikající mezinárodní pěvecké obsazení. Spolu s italským tenoristou Gianlucou Zampierim se v roli Heřmana v Brně poprvé představí ruský tenorista Eduard Martynyuk, sólista Národního divadla Běloruska a Velkého divadla v Moskvě. Lízu ztvární Natalya Romaniw, velšská sopranistka ukrajinského původu, která Wales v roce 2009 s úspěchem reprezentovala na nejprestižnější pěvecké soutěži světa – BBC Cardiff Singer of the World. Čajkovského hudba je její doménou, postavu Lízy již ztvárnila v inscenaci anglické Opera Holland Park. V roli Hraběnky uvítáme vzácného hosta – mezzosopranistku Soňu Červenou, která v letech 1949–1957 byla členkou našeho operního souboru. Nebude to ani její první setkání s Čajkovského Pikovou dámou na brněnském jevišti, účinkovala zde již v inscenaci z roku 1953 v roli Líziny přítelkyně Pavlíny. Ne nadarmo se o Pikové dámě říká, že to je opera o smrti, kterou nepřekoná ani láska. Předtucha něčeho tajemného a děsivého zní v Čajkovského hudbě od prvního momentu a rozvíjí se tak, jak se stupňuje touha mladého carského důstojníka Heřmana po tajemství tří karet, které vždy vyhrávají. Trojka, sedma, eso – jim obětuje nejen milostný vztah k nevinné Líze, stane se pro ně vrahem a nakonec jej přivede až k šílenství a sebevraždě. Hudební motivy lásky, tří karet a osudu vyrůstají jeden z druhého nerozlučně spojeny. Předposlední Čajkovského opera vznikla na objednávku Mariinského divadla v Petrohradě a stejně jako v případě Evžena Oněgi-

na se skladatel pro námět obrátil k literárnímu odkazu Alexandra Sergejeviče Puškina. Prožívám nesmírně tajemné období na své životní cestě, která vede do hrobu. V mém nitru se děje něco, co sám nedokážu pochopit: jakási unavenost životem, jakési rozčarování: čas od času mě přepadá hrozivý smutek, ne takový, v jehož hlubině se ukrývá příliv chuti a lásky k životu, ale něco tak beznadějného, konečného a dokonce – jak už to je každému konci vlastní – i banálního. P. I. Čajkovskij Do Puškinovy povídky Čajkovskij výrazně zasáhl a spolu se svým bratrem Modestem Iljičem, který je autorem libreta, vytvořil v postavě Heřmana jeden z nejděsivějších charakterů svých oper – člověka rozpolceného mezi ideály lásky a naprostým cynismem a bezohledností. Do práce se tak ponořil, že nedokázal čekat ani na dokončené části libreta a sám napsal několik básní. Celou operu v rukopise dokončil za čtyřicet čtyři dní, přesto je zřetelně dílem zkušeného operního autora a dramatika s mistrnou psychologickou kresbou hlavních postav, které obdařil množstvím jak dramatických, tak lyrických hudebních pasáží.

6–7

×


rozhovor opera

Čajkovskij je jako nedozírná náruč text: Patrice Částková foto: Ivan Pinkava

Vaše rodina měla s hudbou a divadlem hodně společného. Váš pradědeček vyráběl žesťové nástroje, váš tatínek Jiří Červený byl zakladatel kabaretu Červená sedma… A psal pro něj krásné písničky, texty i hudbu, on byl nejen všestranný muzikant, ale vlastně všestranný kumštýř. V profesi i v životě. Jak vlastně došlo k tomu, že jste se rozhodla studovat operní zpěv nebo zpěv vůbec? My jsme tehdy bydleli u Národního divadla. Tenkrát za první republiky byl společenský život na výši, takže rodiče málo byli doma, a když vycházeli do společnosti, starala se o mne chůva. A tahle báječná chůva byla zamilovaná do jednoho tenoristy v Národním divadle. A když zpíval, musela jsem s ní „na bidýlko“ do Národního divadla. Moc se mi to líbilo, představte si, celý repertoár a celou dramaturgii Národního divadla jsem sledovala už jako hodně malá holka. A jednou jsme šly na odpolední představení Carmen. Hlavní roli zpívala Mary Kavanová a byla tak úžasná, tak mě naprosto oslnila a fascinovala, že jsem řekla, i když jsem vůbec nevěděla, jestli zpívám nebo nezpívám: tak tady budu na Národním divadle stát jako Carmen. Nesmyslný, dětinský truc? Fata morgana?

Brněnským operním jevištěm za jeho historii prošlo mnoho pěvců, kteří se pak vydali na světové scény, ať to byl tenorista Karel Burian, sopranistka Naděžda Kniplová či basista Rudolf Asmus. Když v roce 1949 přišla do Brna mladá altistka Soňa Červená, nikdo jistě netušil, jak hvězdná kariéra na ni čeká. Ta první divadelní prkna ale nebyla operní? To nebyla, přestože jsem studovala operní zpěv u profesora Roberta Rosnera a herectví u paní Lydie Wegenerové. Moje učitelka herectví měla samozřejmě všude své konexe a svoje žáky se snažila někam umístit, takže mi jednou řekla: „Voskovec a Werich shánějí mladou herečku a zpěvačku pro Divotvorný hrnec a ty tam musíš na tu audici jít.“ Teď se to jmenuje casting. A já jsem říkala: „Ne, já nemůžu, bože, já mám takovou trému, v životě jsem nestála někde na jevišti nebo na nějakém předzpívání.“ „Ne, musíš tam jít.“ Tak jsem tam šla a vzala jsem si s sebou pro štěstí svého pejska, zlatého kokršpaněla. Uvázala jsem ho v šatně a začala jsem na jevišti zpívat Když jsem kytici vázala. Jenže než jsem ji dovázala, tak za mnou na jeviště přiběhla ta moje kokří Andulka a začala mě šťastně vítat, že mě našla. Tak jsem ji vzala do náruče a odcházela z jeviště. Trapnost a zároveň úleva, že to všechno skončilo. Ještě jsem slyšela, jak v hledišti Voskovec říká: „No to je Káča.“ A Werich na mě volal: „Slečno – já byla zrzavá – to si nabarvila svoje vlasy podle toho svého psa, nebo psa podle svých vlasů?“ Úplně zničená jsem

8–9

odcházela z divadla a vrátný mě chytil a povídá: „Slečno, vy s tím pejskem, máte přijít do kanceláře.“ Tak jsem věděla, že to tam ještě jednou schytám. A já jsem tam dostala tu hlavní roli Káči Maršálkové. Hrála jsem s Janem Werichem přes třistakrát. Voskovec, který Divotvorný hrnec režíroval, odjel hned potom do emigrace. Sešla jsem se s ním až za mnoho let v New Yorku. Divotvorný hrnec měl v Praze velký úspěch a já jsem se stala „hvězdou“. Pak ale přišel únor 1948, moje matka zemřela na Pankráci po výslechu, můj tehdejší manžel, hrozně fajn mladý hoch, musel uprchnout do zahraničí, protože byl továrníkem a tím jaksi „nepřítelem lidstva“. Mě začala pronásledovat StB. Byla jsem zoufalá, bála jsem se tak, že jsem si řekla, že uteču z Prahy a ze své „hvězdné kariéry“. První nabídka přišla z Brna, pan dirigent Chalabala, který byl tehdy šéfem opery, hledal třetí altistku. Jela jsem tam předzpívat a byla jsem přijatá do souboru. Tak a tím už jsme v Brně. Kolik let jste zůstala v brněnském angažmá? Sedm let jsem u vás sloužil… Ano, na začátku jsem byl dost nešťastná. Ale nakonec jsem se prosadila, hlavně jsem JE


f o t o : Rafael Sedláček

Soňa Červená jako Varvara v Janáčkově Káti Kabanové, Brno 1958

přesvědčila, že mi dávali větší, lepší role. Také pan šéfdirigent Břetislav Bakala, který byl tehdy ředitelem rozhlasu, si mě oblíbil a obsazoval mě do všech rozhlasových inscenací a koncertů. Ale pak přišly i krásné role… Ano přišly. Třeba Varvara v Kátě Kabanové, což mě v Brně nutně přivádí k téměř povinné otázce na váš vztah k Janáčkovi? Janáčka jsem samozřejmě znala už předtím, už od svého otce a tady mě úplně pohltil. My jsme hodně dělali Janáčka, takže jsem zpívala Varvaru a taky jsem zpívala Zápisník zmizelého s Bakalou, ten mám dokonce natočený na CD. A dělala jsem také koncerty a zpívala jsem Janáčkovy kantáty. A také tu byl jeden redaktor, kritik, pan doktor Štědroň a ten taky ve mne věřil; to byly takové dva moje pilíře v Brně, Bakala a Štědroň. Brno

mě přijalo, byla jsem tu šťastná, vždyť jsem konečně zpívala ve své vysněné opeře. Role, opery, zkušenosti, úkoly. Např. Kníže Igor, bohužel ne Končakovnu, ale tu druhou Poloveckou dívku, ale to je pěkná malá árie a Končakovnu jsem si pak zazpívala v Berlíně. Zpívala jste tu taky třeba Cherubína nebo Oktaviána v Růžovém kavalírovi… Ano, Carmen, Così fan tutte, Figarova svatba. Růžový kavalír byl takový můj odraz, původně jsem byla až druhým obsazením, Karel Riha, německý režisér inscenace, si vybral mne, abych zpívala premiéru. Na představení se přijeli podívat novináři a zástupci ze Státní opery v Berlíně. Krátce na to mi přišel z Berlína dotaz, jestli bych nepřijala pozvání na pohostinské představení. Já jsem samozřejmě odpověděla, že ano, a napsala svůj repertoár. Doufala jsem, že si vyberou Carmen, ale jmenovala jsem také Knížete Igora a zamlčela jsem, že jsem zpívala jenom

Poloveckou dívku. Odpověděli, že Carmen nemají zrovna na programu a vybrali si – Knížete Igora! Já jsem se tedy celou Končakovnu – a ještě k tomu německy – naučila za čtrnáct dní. Na vízum jsem ale v Praze čekala daleko déle, pořád mně odmítali dát tzv. doložku, až jednou, na poslední chvíli, to vyšlo, a já seděla v berlínském rychlíku, úplně vystresovaná a vyplašená. A po mém představení jsem ihned dostala smlouvu jako sólistka Berlínské stání opery. To byl vlastně začátek vaší světové kariéry… Ano, tam se začal plnit můj sen. Provázela vás do zahraničí i Janáčkova hudba? Jistě, v San Francisku. Jakmile se začala stavět ta zrůdná zeď mezi východním a západním Berlínem, emigrovala jsem. Tehdy mě pozvala sanfranciská opera k hostování v Carmen. A tak si mě tam oblíbili, že mne


rozhovor opera

zvali znovu a znovu, na mnoho krásných rolí. Tam jsem prostě byla jejich. Mezinárodní sezony tam trvaly čtyři měsíce v roce, vždycky přes Vánoce a přes vrcholy roku. Jezdila jsem tam jedenáct let a pak jsem se vracela do Evropy a zpívala po celé Evropě. V San Francisku jsme jednou nastudovali Její pastorkyňu, Sena Jurinac zpívala Kostelničku. Tehdy se všechno kromě italských oper uvádělo anglicky, aby tomu publikum rozumělo, ale Její pastorkyňa nezabrala; přišlo pár lidí, nezajímalo je to. Já jsem oslovila našeho intendanta a přemlouvala ho: „Pojďte to příště udělat česky, já vám slibuji, že celý soubor naučím české výslovnosti.“ Byla to šílená práce, úžasná!… Američani a Angličané, Holanďané, Francouzi, Španělé – jak jim všem vysvětlíte DI, TI, NI, že to je to měkké, i když tam není háček, že to tak prostě je. Nebo to Ř! Katastrofa! Ale hrozně mě to bavilo. A nakonec to byl velikánský úspěch, asi tři tisíce lidí přišlo. Janáček jim to zazpíval po svém. V kolika řečech jste vlastně zpívala? Česky, francouzsky, německy, anglicky, italsky samozřejmě. Ve které se vám zpívá nejlépe? Zpívá se mi nejlépe v té, do které skladatel svou hudbu vložil. Protože on přesně věděl, kde má být přízvuk, legato, dlouhá samohláska, ostrá souhláska, to překlad nikdy nedocílí! Já jsem přesvědčená, že by se mělo zpívat, a taky se to teď všude dělá, v té řeči, ve které to bylo napsáno. „Prima la musica!“ Vy jste se v Brně potkala s operními díly P. I. Čajkovského. Zpívala jste tu Olgu v Evženu Oněginovi a Pavlínu v Pikové dámě. To je opera, která vás čeká příští měsíc, protože v naší nové inscenaci ztvárníte roli Hraběnky. Piková dáma se v Brně nehrála víc než padesát let a ta vaše inscenace z roku 1953 byla předposlední Piková dáma, která se zde uváděla. Vybaví se vám ještě? Ano, pamatuji si ji. Ta hudba vám nejde z mysli celoživotně. Čajkovskij je tak nádherný, jedinečná hudba, tu musíte vnímat srdcem, úplně vás to zajme, je to nedozírná náruč! Já se na to pamatuji, Pavlína je sice malá role, ale hezká. Hraběnku zpívala, tady velmi populární dáma, která taky vyučovala, Marie Řezníčková. Toto dílo, plné emocí, vášně, šílenství, chybělo mnoho let na repertoárech operních divadel naší republiky. Brno se může teď těšit. Já jsem později zpívala v Berlíně Pikovou dámu pro televizi, to jsem

ještě byla mladá a krásná (smích), ale líčili mě nekonečně dlouho na staro, byla to velmi zajímavá inscenace, protože v televizi to můžete prolínat. Pak mě zase přelíčili na mlado a já jsem byla mladá a zpívala jsem Je crains de lui parler la nuit – mladá, krásná, obdivovaná. Nevím, jak to tady pan režisér Glaser vyřeší, nevím, co vůbec se mnou zamýšlí (smích), ale tehdy v té televizi to vyšlo perfektně. Ještě to existuje v jejich archivech. Ve filmu Červená máme z té inscenace kratičkou ukázku. Olga Sommerová to chtěla a dobře udělala. Takže je to vlastně takový návrat domů – do Brna i k Pikové dámě… Určitě, ano. Ani se neptám, kolik je to let, co jsem tady byla. Ale na ty letopočty nedejme. Je úžasné, když teď tak chodím Brnem a vidím aha támhle a tady jsem kdysi byla a tady jsem bydlela a tady jsem nakupovala. To už je sto let a já to všechno mám ještě pod kůží. Fakt je, že Brno dospělo, zkrásnělo, je to radost! Sedm let není zas tak krátká doba, člověk už se s městem seznámí, sžije. Já jsem vás poprvé vlastně taky viděla na jevišti zde v Brně, v inscenaci Zítra se bude, která hostovala v našem divadle Reduta… To bylo krásné představení, hráli jsme ho skoro stokrát. Národní divadlo nám dalo šanci, Aleši Březinovi, Jiřímu Nekvasilovi a mně, že nám poskytne šest představení, ať si uděláme, co chceme, a my jsme si „udělali, co jsme chtěli“, Miladu Horákovou. Hráli jsme ji, místo šestkrát asi šestadevadesátkrát. A bylo dobře, že na to chodili hlavě ti mladí, ti, co neměli tušení, co se tu tenkrát dělo. Čeká vás práce na velké inscenaci, vy jste úžasná osoba, obdivuji a závidím vám váš elán. Jak to děláte, jak se připravujete na takovou roli, změnila jste třeba během let se zkušeností svůj přístup? Ne, já jsem Panna, nesnesitelná puntičkářka, a to jsem odjakživa. Jsem šíleně pořádná a šíleně přesná a vždycky jsem se připravovala absolutně optimálně na všechny své výkony, řekla bych na dvě stě procent, ne na sto procent. Sto procent nestačí, protože pak přijde jeviště, osvětlení, tréma, obecenstvo, tak už vám z toho dobrých pár procent někam uplyne…

10–11

Máte nějaký speciální denní režim? Já opravdu neznám nějaké čáry máry fuk, to musí jít zevnitř, to musí jít ze mě. Nemůžete si přikázat, dneska musím tohle a zítra tohle, to nemá cenu. To je tak zvané Jo jo, nahoru – dolů. Důležitá je vnitřní disciplína. Čisté svědomí. V každé situaci ve svém dlouhém životě mohu říct, že jsem si zachovala čisté svědomí, a to je velká síla. Proto mě taky brali režiséři a dirigenti, že se na mě mohli spolehnout, se mnou počítat, že mě chtěli a obsazovali. Já jsem měla velké štěstí. Máte režiséra nebo dirigenta, se kterým jste si při práci obzvlášť porozuměla? Tak z režisérů nejvíce s Robertem Wilsonem. S tím pracuji už asi 25 let, dělali jsme spolu sedm inscenací, moc si ho vážím a moc jsem se od něj naučila. Vlastně na stará kolena, protože tehdy už jsem nebyla nejmladší, když mě vzal do Black Rider. Ale s ním jsem prohlédla a zrentgenovala celý svůj postoj k divadlu a ke svému poselství, protože on říkal ve zkoušce, když jsem se ptala, jestli tohle nebo takto: „Podívejte se, ukažte mi to na jevišti, mně je úplně jedno, jestli se přitom postavíte na židli nebo nepostavíte, já musím vidět, co si myslíte. Když divák vidí, co si myslíte, tak vám porozumí.“ A z dirigentů? Tady jsem ještě pracovala s Václavem Neumannem a za hranicemi s Karlem Ančerlem, to byla nádherná práce. V Německu jsem spolupracovala s mnoha velkými dirigenty, taky s Rafaelem Kubelíkem, hodně s Charlesem Mackerrasem. Pohybovala jsem se mezi výbornými dirigenty a zpěváky a vždycky, když jsme se loučili, třeba v San Francisku končila sezona a my jsme věděli, že se uvidíme třeba ve Vídni nebo jinde a že zase budeme kamarádi. Ale takové přátelství, abych s někým pořád udržovala kontakt, to vůbec nešlo, na to jsem neměla čas. Jezdila jsem z hotelu do hotelu a všichni ostatní taky. Pavarotti, Mario del Monaco, všichni, nádherné to bylo. Nelomím rukama, jsem šťastná a vděčná, že to tak bylo. Vlastně nic nekončí, za chvíli vás čeká Piková dáma v Brně. To ano, kostýmy jsem už zkoušela, jsou krásné. V mém věku se člověk PRÝ nemá rozhlížet moc dopředu. Ale co je to věk? A co je to člověk? Co je to duše…

×


f o t o: Ivan Pinkava


premiéra činohra

premiéra: 23. února 2018, šapitó činohry NdB

Vladislav Vančura

Rozmarné léto režie: Jakub Nvota

text: Pavel Jurda

dramatizace: dramaturgie: scéna: kostýmy: asistent režie:

Jakub Nvota, Pavel Jurda Pavel Jurda Karel Czech Markéta Sládečková Petr KlariN Klár

Antonín Důra Abbé Roch Major Hugo Kateřina Důrová Arnoštek Anna Klaun 1 Klaun 2

Petr Halberstadt Martin Sláma Michal Bumbálek Tereza Grozsmannová Jakub Šafránek Annette Nesvadbová Martin Siničák Hana Tomáš Briešťanská

Vančurovo Rozmarné léto uvedlo Mahenovo divadlo naposledy v premiéře v roce 1983 v režii Pavla Hradila (dramatizace Evžen Sokolovský). Pro zajímavost uveďme, že provazochodce Arnoštka tehdy ztvárnil Jaroslav Kuneš. Únorová premiéra nabídne divákům originální nastudování této klasiky v režii Jakuba Nvoty v nezvyklém prostoru lužáneckého šapitó.

Novela, která se odehrává ve třech deštivých červnových dnech v malém městě Krokovy Vary na řece Orši, je všeobecně známa hlavně díky Menzelově filmu z roku 1967. Tři přátelé, plovárenský mistr Antonín Důra, abbé Roch a vysloužilý major Hugo tráví čas planými rozhovory na plovárně. Z poklidu je vyvede kouzelník a akrobat Arnoštek se svou asistentkou Annou, kteří navštíví městečko. Krásná Anna zamotá všem třem kumpánům hlavu. S každým z nich sice prožije noc, ale nakonec odchází s kouzelníkem. Kateřina Důrová, která také prožila svůj románek s Arnoštkem se zasněně dívá za mizejícím vozem se slovy: „Ach, ach, ach. Jak je krásné kouzliti ohně a po širém světě si pohrávat s krásnými oblými věcmi.“ Život ospalého maloměsta se vrací do starých kolejí. Vladislav Vančura kritizuje a ironizuje způsob maloměšťáckého života, zároveň je ale tato novela oslavou českého jazyka a přitakáním životu v duchu meziválečného poetismu. Postavy, které trpí rozporem mezi představami o sobě samých a skutečností, jsou charakterizovány vznešenou mluvou, která ostře kontrastuje s jejich konvenčním životem a fraškovitostí jejich činů.

Naše nové nastudování chce nabídnout nový výklad barvitého vypravování a naplno využít výzvy, kterou nabízí prostor cirkusového stanu, což bude pro diváky, a neméně také pro herce Mahenova divadla, něco neobvyklého. Tak jako Vančura čaruje okouzlujícím způsobem s českým jazykem, chceme i my divákovi předvést cirkus se slovy, pantomimu s písmeny, žonglování s větami, navíc doprovázené akrobatickými kousky a kouzelnickými triky. Herci již od listopadu dostávají lekce od učitelů akrobacie, aby se předvedli na visuté hrazdě, akrobatických kruzích a šálech, aby se Arnoštek před užaslými zraky diváků prošel po laně. Uvidíte zkrátka skutečný cirkus s klauny a akrobaty, s živou hudbou a občerstvením. Ze zimní nebo předjarní nálady vstoupíte do cirkusového stanu, ve kterém zažijete kouzlo, protože šapitó ovládne červnová atmosféra.

12–13

×


Cirkus bude v Brně!


šapitó

text: Eva Kašpárková ilustrace: Tomski & Polanski

Svět ožívajících snů, ve kterém se divákům odedávna tají dech… Neobyčejný prostor, který již od února poskytne útočiště souboru činohry a bude několik následujících měsíců hostit řadu neobyčejných divadelních produkcí různých druhů a žánrů. Cirkusové šapitó v parku Lužánky! Nová a jedinečná scéna Národního divadla Brno. Nechejte se unést cirkusovým uměním v celé jeho kráse, naše velké luxusní šapitó jsme pro vás naplnili atraktivním programem uměleckých produkcí ze všech koutů světa. Čekají nás divadelní kusy kabaretní, kouzelné a hravé, doplněné navíc řadou koncertů kvalitní hudby. Zamiřte s námi do cirkusu!

Mezinárodní festival nového cirkusu, divadla a hudby únor – červen 2018 park Lužánky

Program: Rozmarné léto: premiéra 23. února 2018 reprízy: 1., 4., 7., 8., 10., 21., 22., 23. března, 5., 8., 15., 20., 21., 23., 24., 29. dubna, 9., 10., 12., 18., 19., 23., 29., 30., 31. května, 1., 3., 7., 8. června Novocirkusové produkce: Losers Cirque Company (Česko): 12. a 13. března (The Losers(s) a Kolaps) Cirkus Younák (Slovensko, Česko, Rakousko, Španělsko): 18. a 19. března Cirque E1NZ (Švýcarsko, Izrael): 31. března Gogol & Max (Německo): 10. dubna Circo Centrique (Itálie, Švýcarsko): 17. dubna Strange Comedy (Kanada, USA): 2. května

Koncerty: 4. dubna 18. dubna 19. dubna 26. dubna 15. května 16. května

Chantal Poullain Midi Lidi Petr Bende & Band Ondřej Havelka a jeho Melody Makers Jiří Schmitzer Radůza

www.cirkusbude.cz

A jak do šapitó? Vlakem: Přijíždíte-li do Brna vlakem, nejlepší spojení k parku Lužánky je tramvají č. 1 ve směru na Řečkovice. Zastávka Antonínská je cca 7 minut jízdy od Hlavního nádraží. Autobusem: Přijíždíte-li na nádraží u hotelu Grand, nejlepší spojení k parku Lužánky je tramvají č. 1 ve směru na Řečkovice. Zastávka Antonínská je cca 7 minut jízdy od zastávky Hlavní nádraží (cca 100 m od nádraží u hotelu Grand). Přijíždíte-li na nádraží Zvonařka, nejlepší spojení k parku Lužánky je tramvají č. 1 ve směru na Řečkovice. Zastávka Antonínská je cca 7 minut jízdy od zastávky Hlavní nádraží (cca 800 m od nádraží Zvonařka – projdete-li přes pasáž Vaňkovka).

Autem: Naše šapitó se nachází v samotném srdci parku Lužánky, tedy přímo v centru města Brna, doporučujeme vám proto použít mapu či navigaci, neboť park je přístupný z celé řady směrů. Parkování podzemní garáž Hotel Slovan – přibližně 10 minut chůze podzemní parkoviště Hotel Continental – přibližně 10 minut chůze podzemní parkoviště pod Janáčkovým divadlem – přibližně 15 minut chůze parkoviště Boby centra – přibližně 10 minut chůze

MHD zastávka Antonínská: tramvaj číslo 1 a 6 zastávka Pionýrská: tramvaj číslo 1 a 6, trolejbus 25, 26, 38 a 39 Je pro nás velice důležité, abyste se i na tomto našem nezvyklém působišti cítili co nejpříjemněji, proto pro vás zajišťujeme veškeré služby v podobném rozsahu, na který jste zvyklí v Mahenově divadle. Šapitó tedy bude vytápěné, k dispozici vám budou standardní služby šatnářek a uvaděček, stejně tak se můžete těšit na naše klasické divadelní bufety, tentokrát navíc s tak trochu cirkusovým sortimentem! Už se moc těšíme na tuto naši novou uměleckou zkušenost, ale především na to, že ji budeme sdílet právě s vámi. Na viděnou v šapitó!

14 –15

×


f o t o: Ivan Pinkava


premiéra činohra

Světová premiéra 2. března 2018 v divadle Reduta

Simona Petrů

Věra

režie: Tereza Karpianus

Divadlo Reduta uvádí 2. března 2018 světovou premiéru hry Věra brněnské autorky Simony Petrů, která se nechala inspirovat životem nejslavnější české sportovkyně Věry Čáslavské. Její příběh je svědectvím o odvaze, slávě a životu navzdory. Je zároveň jedním z příspěvků činohry NdB k roku české státnosti v režii Terezy Karpianus. text: Lucie Němečková

Věřina cesta samurajského bojovníka Život Věry Čáslavské, sedminásobné olympijské vítězky, čtyřnásobné mistryně světa, jedenáctinásobné mistryně Evropy a čtyřnásobné Sportovkyně roku, má rozměr antického dramatu. Světová hvězda a idol šedesátých let, jejíž jméno chtěli komunisté vymazat z dějin, díky své píli, houževnatosti a talentu vystoupala na vrchol Olympu, zažila pocity radosti, slávy a štěstí, ale i strmý pád, chvíle beznaděje a bolesti. Navzdory tomu, že její život provázely tragédie společenské i osobní, rodinné, nikdy se nevzdala. Věra, původní hra Simony Petrů, líčí osudy Čáslavské jako cestu samurajského bojovníka, při níž každý dosažený stupeň znamená vyrovnat se s novou obtížnou překážkou, obstát v klíčových životních zkouškách, hrát za každých okolností fair play, neztratit víru v sebe, druhé, ve smysl lidské existence. Takových zatěžkávacích momentů a zlomových okamžiků bylo ve Věřině životě plno. Její příběh je zároveň příběhem o víře a beznaději v Čechách druhé poloviny 20. století do současnosti. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. Stala se svěřenkyní tehdejší královny gymnastiky Evy Bosákové, kterou sesadila z trůnu. Jedním z vrcholů Věřiny sportovní kariéry byla olympiáda v Tokiu v roce 1964, kde vybojovala tři zlaté medaile a srdce diváků. Získala si je originálním prvkem na bradlech, který do té doby nepředvedla žádná žena, dodnes se mu říká „ultra cé“. Při cvičení sice spadla, ale vrátila se a prvek úspěšně zopakovala. Na památku dostala od jednoho z fanoušků samurajský meč, což podle Čáslavské bylo vyšší vyznamenání než samotné zlato. Stala se propagátorkou

česko-japonských vztahů, za což byla v roce 2010 oceněna nejvyšším japonským vyznamenáním, Řádem vycházejícího slunce. Ostatně jakási vědma jí prý vyčetla z dlaně, že v minulém životě byla samurajem. „Právě v době největšího temna a nesvobody se mi Japonsko jevilo jako země, kde pro mě každý den vychází přátelské, laskavé a nadějné slunce, to mi ohromně pomáhalo,“ vzpomínala po letech. Rok 1968 byl pro Věru osudový. Slavila sportovní triumf na olympiádě v Mexiku, během níž se vdala za českého reprezentanta v běhu Josefa Odložila. Své tvrdě vybojované medaile „věnovala“ mužům Pražského jara a postavila se proti sovětským tankům, které tou dobou okupovaly Československo. Při vyhlašování výsledků odvrátila na stupních vítězů při sovětské hymně nepatrně hlavu. Tichý protest ji v její zemi uvrhl na další léta do zapomnění… Svou odvahu a statečnost však projevovala dál. Po sametové revoluci se stala poradkyní prezidenta Václava Havla, předsedkyní Československého a později Českého olympijského výboru. Čelila rodinné tragédii a osobní krizi. Žila v neutuchající víře a pravdě, věrna svým zásadám a občanským postojům i svému jménu. Věra. V titulní roli se představí herečka Gabriela Štefanová j. h. Josefa Odložila hraje Jan Grundman, Evu Bosákovou Klára Apolenářová. V dalších rolích Isabela Smečková Bencová, Václav Veselý a Martin Veselý.

16–17

×


premiéra balet premiéra: 9. března 2018 v Mahenově divadle

Duato / Kylián / Timulák

4 Elements Hidden Order

Falling Angels

Hudba:

Hudba: Hraje: Choreografie: Kostýmy: Světelná adaptace:

Choreografie: Scéna: Kostýmy: Světelný design:

Brian Eno, Hauschka, Aaron Martin, Moondog Lukáš Timulák Peter Biľak Annemarije van Harten Yutaka Endo

Sarabande

Gnawa

Hudba: Choreografie: Kostýmy: Light design: Světelná adaptace:

Choreografie: Hudba:

Johann Sebastian Bach Jiří Kylián Joke Visser Jiří Kylián Kees Tjebbes

Kostýmy: Světelný design:

text: Karel Littera foto: Ivan Pinkava

Steve Reich DAMA DAMA Jiří Kylián Joke Visser Kees Tjebbes

Nacho Duato Hassan Hakmoun/Adam Rudolph, Juan Alberto Arteche and Javier Paxariño, Rabih Abou-Khalil, Velez, Kusur y Sarkissian Luis Devota and Modesto Lomba Nicolás Fischtel

Dva roky po prvním uvedení choreografie Petite Mort Jiřího Kyliána do našeho repertoáru vám přinášíme premiéru s dalšími jeho mistrovskými opusy. A nejen to. Uvedeme historicky poprvé dílo jiné světové choreografické osobnosti – Nacha Duata a původní kreaci skvělého slovenského choreografa Lukáše Timuláka. Úvodní choreografií večera bude původní dílo Lukáše Timuláka Hidden Order (Skrytý řád), ve kterém se tvůrce zaobírá strukturou našeho bytí, životem ve světě viditelných a neviditelných vzorů. Historicky se odedávna muži snažili porozumět těmto vzorům v matematice, biologii nebo chemii, aby lépe porozuměli světu, v němž žijeme. Tyto vzorce a vztahy jsou v rámci díla zkoumány na kontrastu harmonie tance, vizuálních efektů a hudby, v kontrastu s formou, světlem a pohybem. Choreografickou genialitu Jiřího Kyliána není po zážitku z Petite Mort našemu publiku nutno dokazovat. Právě bezchybná interpretace tohoto díla zajistila Baletu NdB možnost ucházet se o další z Kyliánových mistrovských choreografií. Falling Angels i Sarabande představují další z jeho kreací z tzv. černo-bílých baletů. Nehledě k autorovým inspiracím představují dva rozdílné světy, elementy, mužský a ženský. Na pozadí Bachovy skladby Sarabande pokračuje Jiří Kylián ve svém hledání archetypálních odpovědí na základní dětskou otázku: Proč? Jednoduché pohybové struktury, banální situace, představy neskutečných příhod, vzpomínky, roztříštěné pohyby tance a pantomimy. To všechno jsou ingredience této choreografické „kuchyně“, které zaručují, že na tuto otázku nebude nikdy známa odpověď. Kylián vytvořil Sarabande stejně jako řadu svých pozdějších prací ze svého „black and white“ tvůrčího období – jako černobílou skicu, která má být dotvořena a dobarvena v mysli a fantazii pozorovatele. I když Jiří Kylián obvykle považuje hudbu za primární zdroj inspirace, ve Falling Angels se nechal fascinovat především rytmickou strukturou Reichovy skladby hrané naživo čtyřmi perkusionisty. Naše tanečníky doprovodí exkluzivní hudební těleso, Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA, fenomenální soubor bicích

nástrojů. Tak jak obvykle stavěl choreografie na již existujících hudebních strukturách, při skladbě Drumming pocítil potřebu dát absolutní prioritu tanci. Tanečnice od počátku do konce skladby neopouštějí jeviště a jejich vzájemná závislost a zároveň patrná touha se z ní vymanit, je zásadním dojmem vycházejícím z celé kompozice. Výsledkem je strhující opus pro osm tanečnic, který choreograf s nadsázkou označuje jako „dílo o naší profesi“. Večer 4 Elements se završí prvním uvedením díla Gnawa choreografa Nacha Duata, další výjimečné osobnosti se světovým renomé, do našeho repertoáru. Duato v ní navazuje na vlastní choreografii Mediterrania, uvedenou v roce 1992 ve Valencii, ve které hlouběji zkoumá vlastní kořeny i kořeny svých předků a jejich spojení se Středozemním mořem. Slovem Gnawa se označují v Maroku a dalších částech Magrebu příslušníci různých muslimských bratrstev, která charakterizuje jejich subsaharský původ a použití písní, tance a synkretických rituálů k dosažení stavu extáze. Stejným slovem se označuje i jejich hudební projev, který se stal jedním z hlavních žánrů marockého folklóru. V Gnawě se choreograf snaží prostřednictvím tance a pohybu vyjádřit smyslnost země a naturel jejich obyvatel. Spolu se sugestivní hudební partiturou obsahující španělské a severoafrické zvuky si Gnawa podmaňuje diváky svojí univerzální silou a smyslnou elegancí, spojující spiritualitu s organickým rytmem Středomoří. Výrazný a specifický taneční styl Nacha Duata vyžaduje od interpretů brilantní taneční techniku, maximální fyzické nasazení, tělesné dispozice a kondici. Tanec pak uchvacuje úžasnou kinetikou, která v obecenstvu rezonuje a vyvolává silné emotivní reakce.

18–19

×


Betelné Brněnské Balet

V minulých číslech a ročnících Divy jsme již věnovali nemálo prostoru představování našich tanečníků. Vždy šlo ale hlavně o sólisty souboru nebo o cizince, atraktivní to téma, navíc oprávněné. V našich řadách působí více než 60 % tanečníků z celého světa. Trochu jsme ale pozapomněli na ty domácí, Brňáky. A protože daleko častěji píšeme o tanečnicích než o mužích, rozhodli jsme se vám představit „tvrdé jádro“ našeho mužského souboru, po brněnsku neboli „hantecem“ – Betelné brněnské balet.*

text: Karel Littera do hantecu přeložil: Honza Žanek Hlaváček foto: David Christian Lichtag

* V minuléch járech sme se v cajtungu Diva zalamovali hlavně prezentačkó našich baleťáckéch. Především borců, co hrnó sólový války, nebo borců, co lajfčijó jinde než u nás. V naší sajtně je víc než šest pětek procent tanečnickéch z celé hródy. Úplně jsme zasklili na naše domášovský kalósky ze štatlu. A páč vo nich hantýrujeme jako vo kolůvkářích víc než vo borcách, fčil vám vo nich jako vo tvrdým jádru sajtny borců z janáčkovéch závodů, hókneme do placu něco v hantecu.


balet

Srdcaři a patrioti

Kdo jsou tedy tito skvělí chlapíci? Otcové od rodin, nebo drsní vlci samotáři? Chcete je poznat? Je zajímavé, jak naši borci odpovídali na stejné otázky, týkající se jejich srdečních záležitostí, Brna a divadla. Představujeme vám tvrdé jádro brněnského baletu:

Petr Hos Narozen: 22. 9. 1982 Stav: ženatý Děti: Eliška + ? Přezdívka: Hosík Záliby: rybaření, fitness, jízda na koni, rodina Angažmá: NdB, Balet DJKT Plzeň

Jsou to totiž srdcaři a své divadlo milují! V souvislosti s rekonstrukcí Janáčkova divadla se projevila jejich citová propojenost s tímto divadelním prostorem, jehož osud jim vůbec není lhostejný. Chtějí ho co nejdříve nazpět! Genius loci divadla v nich vzbuzuje i po svém uzavření natolik silné emoce, že se rozhodli aktivně přispět k první fázi rekonstrukce, kterou bývá zpravidla dekonstrukce. Ale ruku na srdce, kdo jiný by mohl citlivěji pomáhat při zdánlivé demolici, než ten, kdo se léta převlékal ve své voňavé šatně, sprchoval se ve své oblíbené sprše, trénoval na zkušebním jevišti nebo v baletním sále, odevzdával se divákům na jevišti. Kdo jiný by našel ten správný cit pro úder kladivem nebo míru příklepu svého kanga. Jak je patrné z fotografií, chlapi zatlačili slzy dojetí z krásných vzpomínek a šli do toho prsama. Ač vypadají drsně, pod zdánlivě tvrdou slupkou se skrývají dobrá, pro Balet NdB hořící srdce, jejichž tlukot se rozléhal Janáčkovým divadlem stejně silně jako zvuk pětikilových hlav kladiv dopadajících na interiér milované budovy. Urychlit práce, urychlit práce, urychlit práce… myšlenka vyzpívaná kladivy v drtivém rytmu udávaném svalnatými pažemi.

V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? Betelné brněnské balet v betelným štatlu. Janáčkovo divadlo… co si vybavíš při těchto slovech v souvislosti s baletem, Brnem? Teplo, pot a dřinu. Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Hlediště plné diváků chtivých umění a spoustu krásných premiér a repríz. A co se týče mého skromného přání? Uvítal bych posilovnu, saunu a fyzioterapii. Nesmím opomenout ani pěkný divadelní klub neboli Kantec, kde si můžeme dát po špílu škopek (smích). Zdar jak Brno.

* Betelné brněnské balet so těžký hercnaři a pro svůj tyjátr déchajó. S Janáčkáčem só propojený a vůbec jim néni buřt, kdy přestavba hodí konečnó a skončí machlbery. Dali karfióle do holpeca a vygómali, že stavbě helfnó aspoň při dekonstruci a mázli při demoličce těžce svý plótve k hokně. Jak můžete zgómnót na bildnách, nevařili žádný moldánky, ale šli do teho brestama na plné vál. Skvělý brněnský balet, to nejsou žádné padavky. Janáčkovo divadlo sice nyní nemají, ale okouzlí vás i jinde. V Mahenově divadle, v Redutě, na Výstavišti. Přijdete se podívat?

Hosík Petr Hos

* Betelné brněnské balet, to nejsó žádný béčka. Jancl teď nemajó, ale rozbijó vás i inde. V Mahence, v Redutě i na Vystecu. Hodíte čučku?

20–21


Michal Pimek Narozen: 4. 10. 1982 Stav postupně: svobodný, ženatý, rozvedený, ženatý Děti: Sofie Přezdívka: Méďa Záliby: Dance Shop Angažmá: NdB, MD Olomouc V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? Pro Brno i NdB mě napadají hodně stejná slova: můj život, rodina, přátelé. Janáčkovo divadlo… co si vybavíš při těchto slovech v souvislosti s baletem, Brnem? Vybaví se mi půlka mého života, spousta krásných zážitků prožitých v této budově. Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Aby rekonstrukce nevzala budově divadelní duši, aby účinkující i diváci cítili divadlo jako posvátné místo, kde mohou zažít nemožné.

Méďa Michal Pimek

Luděk Mrkos Narozen: 13. 8. 1981 Stav: ženatý Děti: Isabela Přezdívka: Luďa Záliby: HC Kometa, fotografování Angažmá: NdB, MD Olomouc V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? Říká se „napřed práce, potom zábava“. NdB znamená práci, město Brno zábavu. Janáčkovo divadlo… co si vybavíš při těchto slovech v souvislosti s baletem, Brnem? Často vzpomínám na Janu Přibylovou a „Nandyho“ Holevu v představení Don Quijote. To pro mě byla skutečná show nejvyšší kvality a publikum bouřilo. No a taky si vybavuji, jak jsme jako malí kluci v prvních ročnících konzervatoře kradli v zákulisí malé železné karabinky… Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Janclu přeji hlavně kvalitně provedenou rekonstrukci, my už jsme ruku přiložili, a pak denně vyprodané hlediště! Pro sebe bych si skromně přál, vzhledem k blížícímu se konci mé taneční kariéry, pěknou kancelář s výhledem na Špilas a nějakou vysoce váženou funkci!

Luďa Luděk Mrkos

Václav Šutorka Narozen: 23. 12. 1983 Stav: ženatý Děti: Adélka Přezdívka: Šuty Záliby: bojové sporty, fotbal, kolo Angažmá: NdB, Ballett Halle

Šuty Václav Šutorka

V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? Práce, koníček, zábava… Janáčkovo divadlo… co si vybavíš při těchto slovech v souvislosti s baletem, Brnem? Emoce. Radost i smutek. A umění. Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Plné hlediště diváků a minimálně dalších sto let existence.


balet

Martin Svobodník Narozen: 3. 4. 1981 Stav: tatínek Děti: Martin a Elinka Přezdívka: Bonďa Záliby: video, foto, vlastní žena Angažmá: NdB, Ballet Gera, Leipziger Ballett, Opernhaus Halle

Daniel Sýkora Narozen: 21. 7. 1997 Stav: svobodný Děti: Bary (pes), jinak bezdětný Přezdívka: Sýkorka Záliby: pes Angažmá: NdB V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? NdB je pro mě práce. Ne v tom zlém, ale v dobrém slova smyslu, práce na sobě. A v Brně jsem se narodil a po krátké životní pauze ve Velkých Bílovicích se do něj zas vrátil. Janáčkovo divadlo… co si vybavíš při těchto slovech v souvislosti s baletem, Brnem? Začátky na jevišti s Taneční konzervatoří Brno, v představeních Louskáčka a dalších. Ale hlavně největší jeviště ve střední Evropě! Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Po rekonstrukci aby se vrátili stálí návštěvníci a hlavně mladí lidé, kteří přijdou díky zajímavému repertoáru. Pro sebe bych si přál posilovnu, fyzioterapii, masáže a hlavně diváky na představeních!

Martin Segeťa Narozen: 7. 3. 1995 Stav: svobodný, zadaný Děti: bezdětný Přezdívka: Fidis Záliby: lovec pokladů, rybář, vášnivý motorkář V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? Pot, námahu, ale taky nervy a spoustu práce… ostatně proto jsme tady, ne? Janáčkovo divadlo… co si vybavíš při těchto slovech v souvislosti s baletem, Brnem? Hmm, silný zážitek, chlebíčky po špílu v kantecu (po představení v kantýně). Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Tak hlavně pevný základy, protože až tam po té rekonstrukci vlítnu… (smích)

Fidis Martin Segeťa

Sýkorka Daniel Sýkora

22–23

Všechny informace osobního charakteru byly poskytnuty v nostalgické náladě při sklence čisté vody a vzpomínkách na domov na turné v Čínské lidové republice 2017.

Bonďa Martin Svobodník

V několika slovech, co pro tebe znamená NdB, město Brno? Po mém dvanáctiletém působení v Německu pro mne angažmá v NdB znamenalo krok správným směrem a uměleckou výzvu dělat to, co dobře umím, a opět o něco lépe než naši západní sousedé. Co bys přál budově Janclu do jejího dalšího života? Co by sis v ní přál mít pro sebe? Janáčkovu přeji do života alespoň padesát dalších, ničím nerušených let bez rekonstrukce, neboť se prokázalo, že budovy postavené v minulém století a režimu, odolávají bez jakékoliv investice několik desetiletí a neztrácejí na kráse ani půvabu. A přál bych si v rámci rekonstrukce, aby moje plně klimatizovaná a odhlučněná šatna s kanceláří cca 95m2 měla možnost pohybovat se všemi patry ve stylu kanceláře Tomáše Baťi a já měl tak neustálý kontakt s jevištěm, baletním sálem i vedením.

×


panorama

Odyssea Homér režie: Julia Wissert foto: Jakub Jíra


24 –25


text: Karel Littera foto: Arthur Abram, Luděk Mrkos

Balet NdB historicky poprvé v Číně

Představujeme vám fotografické vzpomínky na úspěšné turné baletního souboru po Říši středu nebo Zemi nebeského draka, chcete-li, zkrátka Číně. Šest úspěšných představení baletu Black and White spolu s jedním Open Air koncertem hostily scény v Šanghaji v rámci Shanghai Arts International Festival, Zheijang Conservatory of Music v Chang-čou, Čchung-čchingu a Fulingu. Turné se uskutečnilo v rámci China-CEEC Cultural Season 2017 za podpory Ministerstva kultury České republiky.

Stáří divadelních budov, ve kterých jsme vystupovali, se pohybovalo od dvou do deseti let! Zde jsme vystupovali na scéně domácího Shanghai Ballet Company.

Co psát o Šanghaji? Obrovská prestiž, úspěch a radost. Jinak: tohle panorama si odváží určitě každý turista, který navštíví toto úchvatné město. Cizinec i ten domácí. My jsme nejen odnášeli, ale zanechali i ducha Black and White.


fotoreport balet

Promo akce pro výherce z řad diváků Black and White jsme se zúčastnili rádi. Mário Radačovský svým typickým charismatickým projevem očaroval publikum, a dokonce tu učil domácí zájemce choreografii pro případný večerní záskok.

Slyšeli jste někdy o Čchung-čchingu? My do našeho příjezdu ne, i když jde o jedno z největších čínských měst, které má asi třicet miliónů obyvatel. Centrum je trošku takový New York. Geniální kopírovači všeho, Číňané, tu jezdí ve žlutých taxících pod nablýskanými mrakodrapy, kde na vás křičí obří reklamy světových módních a kosmetických značek. Na každých padesáti metrech si můžete dát kafe ve Starbucksu a v úplném srdci města je náměstí s obřími Rolexkami a svítícími stěnami neonů − prostě Time Square. Divadlo v Čchung-čchingu mělo pozoruhodnou architekturu. No jak jinak v srdci Sečuánu, připomínalo trs všudypřítomných a provincií proslavených červených papriček. Úspěch veliký, jen kdyby ti Číňané více tleskali, než fotili.

26–27

×


Šanhgajské Velké divadlo je nepřehlédnutelnou dominantou Lidového náměstí. Jeviště divadelního sálu, kde sídlí šanghajský operní soubor, má 1700m2, a je tím pádem největší na světě.

Počasí nám při naší návštěvě příliš nepřálo, a tak se open-air koncert musel přesunout do největšího ze tří sálů Velkého divadla, kde jsme hráli i představení Věci Makropulos. Za orchestrem skrývala opona už kompletně postavenou scénu opery, ale čeští skladatelé dokázali i uvnitř vyvolat upřímný potlesk čínského publika.

S Janáčkem do Asie II. Neuplynulo ani půl roku od úspěšného hostování souboru Janáčkovy opery na festivalu v Hongkongu s inscenací Janáčkovy Věci Makropulos a kulisy čekalo nové nakládání do kontejnerů a dlouhá plavba po moři − tentokrát do nejlidnatějšího města Číny Šanghaje. Ta patří mezi čtyři čínská města, která mají statut samostatné provincie, a není divu, vždyť počet jejích obyvatel je téměř třikrát větší než počet obyvatel naší celé republiky.

text a foto: Patricie Částková


reportáž opera

Poslední představení je za námi, rychle jednu fotografii celého souboru na památku a hurá domů!

Šanghajský mezinárodní festival umění si totiž pro své závěrečné slavnostní představení vybral právě naši Věc Makropulos v režii Davida Radoka. A tak jsme se ve středu 15. listopadu vydali na nám už známou trasu do Helsinek, tentokrát z Vídně i z Prahy. Obě poloviny naší operní výpravy se v pořádku setkaly v Helsinkách, kde na nás čekal náš starý známý Airbus 350-900, aby se vydal na osmihodinovou cestu přes Rusko a Mongolsko až do Šanghaje. Na letišti Pchu-tung nás v osm hodin ráno místního času uvítala zamračená obloha a déšť. Deštivé počasí nás provázelo téměř celý pobyt, ale všechno má své výhody a déšť pročistil vzduch a ušetřil nás obávaného setkání s místním smogem. Cestou do hotelu jsme pochopili, jak se směstná do města 27 milionů obyvatel − kam se podíváte, samé vysoké paneláky. A neuvěřitelné množství aut. Šanghaj je pověstná svými dopravními zácpami a autobusu často trvala cesta z hotelu do na šanhgajské poměry nepříliš vzdáleného divadla i hodinu. Cesta metrem je rychlejší, je však třeba počítat s tím, že hlavně v době špičky riskujete ušlapání místními obyvateli. Ubytovat stopadesátičlennou výpravu chvíli zabere, ale volné odpoledne vylákalo část našeho souboru na první průzkum města. Ve Velkém divadle na Lidovém náměstí už mezitím pilně pracovala naše technika. Dorazili den před námi, a když jsme odpoledne přišli do divadla, na velkém jevišti už stála téměř hotová scéna Věci Makropulos. Druhý den po příletu se měl konat open-air koncert našeho orchestru s programem z děl Janáčka, Martinů, Dvořáka, Smetany a Suka. Už před odletem bylo vzhledem k předpovědím počasí jasné, že venkovní varianta nepadá v úvahu, a koncert se musel přesunout do divadla. Druhý den odpoledne nás na generální zkoušce koncertu uvítal z Hongkongu dobře známý ledový závan klimatizace, největší nepřítel všech zpěváků a nejen jich. Generálka, rychlá večeře a koncert. Čínské publikum je oproti evropskému poněkud rozjívené, celou dobu nedá telefony z ruky a šustění sáčky považuje za součást programu. Bylo ale milé pozorovat, jak spokojeně zašuměli, když se na titulkovacím zařízení, kde běžel program koncertu, objevila jim známá skladba, ať to byla polonéza z Dvořákovy Rusalky nebo Smetanova Vltava. Závěrečnou čínskou skladbu Jarní symfonie uvítal nadšený potlesk a mnoho lidí v hledišti kolem nás tleskalo do rytmu nebo si broukalo hlavní táhlou melodii. Nakonec publikum odměnilo náš orchestr a jeho šéfdirigenta Marko Ivanoviće bouřlivým potleskem,

i když čert ví, jak to zvládli, když zjevně nejdůležitějším cílem závěru večera bylo ulovit na mobil nějakou fotografii orchestru. Sobota už cele patřila Janáčkovi a Věci Makropulos. Dopoledne aranžovací zkouška a pak rychle dosvítit, protože koncert ukrojil ze vzácných hodin na přípravu. Ne vždycky jde všechno podle plánu a odpoledne do divadla dorazila zpráva, že představitelka Eliny Annalena Persson je indisponovaná, a není jisté, zda bude moci další den zpívat. Dlouhá cesta, změna počasí a klimatizace si vybraly svou daň. V opeře je ale nutné být připraven na vše, a tak se hned rozběhly akce potřebné k zajištění představení. Jen bylo třeba tentokrát povolat náhradu ne z dvě stě kilometrů vzdálené Prahy, ale přes půl zeměkoule. Než jsme skončili generálku, z Bratislavy na dlouhou cestu přes do Šanghaje vyrazila Linda Ballova. Její letadlo přistálo pouhých pět hodin před představením, a tak zbývalo jen trochu času na vyzkoušení kostýmů a rychlé vysvětlení aranžmá. Než jsme se nadáli, bylo 19.15 a začal slavnostní ceremoniál zakončení festivalu. Vzápětí zazněly první tóny předehry a nám nezbývalo než držet Lindě palce. Obecenstvo vše pozorně sledovalo a reagovalo spontánně smíchem třeba na Elinino sdělení, že je 337 let stará. Inu, každá kultura vnímá věci po svém, ale Janáčkovu hudbu ocenili všichni stejně. Pondělí bylo volné a všichni vyrazili poznávat Šanghaj, město neuvěřitelných rozdílů směstnaných klidně na několika čtverečních metrech. Hlavní pěší třídu lemují mrakodrapy s obchody evropských značek a se světelnými reklamami, které večer téměř vytvářejí dojem, že jste na Times Square, ale stačí zahnout za roh a ocitnete se uprostřed úzkých uliček, kde spodní patro každého domku tvoří obchod otevřený do ulice − vystavená zelenina, čerstvé ryby jen tak vyložené v bednách, celé bloky výhradně s železářským zbožím nebo pro změnu s malířskými potřebami. A všude najdete alespoň maličký obchod s čajem, nakonec je to čínský národní nápoj. V úterý nás čekalo druhé představení Věci Makropulos opět před plným divadlem, jehož kapacita je víc než 1800 míst a tentokrát už s Annalenou v roli Eliny. Nadšený potlesk uzavřel naše čínské hostování a část výpravy začala s balením kostýmů, rekvizit a scény. Brzké ranní vstávání a zdlouhavé odbavování na letišti se nám počasí rozhodlo po cestě vynahradit oblohou téměř bez mraků, a tak krásy umění na několik dalších hodin vystřídaly krásy přírody − poušť Gobi s prvním sněhovým popraškem, zasněžené hory Uralu a zamrzlé řeky uprostřed sibiřských lesů. Myslím, že by to Janáček, který tak rád chodil na procházky do lesa, docela ocenil.

28–29

×


Na návštěvě Odyssea: návštěva první Loni v září jsem nastoupil do činohry NdB na pozici lektor dramaturgie. Jak už to tak bývá, první měsíce se nesly ve znamení poznávání, chápání, nedorozumění, seznamování, pokusů a omylů. A přesto, že většina mé práce se odehrává v kanceláři u počítače nebo na různých schůzkách, nikdy není na škodu poznat chod divadla i z jiných stránek. A v rámci tohoto poznávání jsem se jednoho pozdního říjnového večera vypravil na divadelní zkoušku připravované hry Odyssea. Odyssea, na českých jevištích ojedinělý projekt, neboť se na jeho realizaci podíleli nejen výrazní čeští, ale i němečtí tvůrci, v čele s vycházející hvězdou německého divadla, režisérkou Julií Wissert. Přicházím do divadla pln očekávání věcí příštích a vůbec netuším, že prvního překvapení se mi dostane ještě před začátkem samotné zkoušky. Chci si dát své věci do kanceláře, otevírám dveře a tam sedí sama režisérka Julia Wissert, dramaturg hry Martin Sládeček a asistentka režie Olivia. Nikdo z nich neměl nejmenší tušení, že si dávají poradu v mé kanceláři. Zkrátka úděl nováčků. Díky tomu se ovšem seznamuji s Julií ještě před začátkem zkoušky a jsem za to vlastně rád.

Klid před bouří. První čtená zkouška Odyssea. Nikdo, kromě režisérky, zatím netuší, že herce čeká i fyzicky náročný trénink.

text: Zdeněk Kocián foto: Eva Kašpárková, Rebeka Uličná

Blíží se šestá hodina, všichni se svorně vydáváme na hlavní jeviště, kde se bude odehrávat dnešní zkouška. Tam už je vzorně připraveno několik herců v čele s Martinem Slámou. Chvilku před začátkem využívám k seznámení se s ostatními členy souboru. Mého představení se ujme nová posila činohry Tomáš David, s nímž se známe už od školy. Žel Bohu jsme se pár let neviděli, a tak si mě zamění s jiným spolužákem a představí mě jako Marka místo Zdeňka. Ostatní to berou do hry a od té doby se stávám mužem mnoha jmen. Já sám používám krycí jméno Marek. Na začátku zkoušky mě ještě jednou oficiálně představí Julia (už si nepamatuji pod jakým jménem) a dodá, že sice vůbec neví, proč tam jsem, ale že s nimi dnes prostě budu. Ovšem dost legrace. Odbíjí šestá hodina a zkouška začíná. Sleduji dění a při důkladném přepočítání herců, v inscenaci jich je sedm, mi dva chybí. Jak se následně dozvídám, hostující Dalibor Buš je omluven ze zdravotních důvodů a Anna Stropnická je na cestě, vlak z Prahy, odkud jede, nabral zpoždění. Nikdo ovšem nelení a čekání se okamžitě vyplňuje kostýmovou zkouškou přímo na jevišti. Už tato provizorní kostýmová zkouška dává tušit, že tenhle Odysseus bude netradiční. Oblečení, jež si herci zkoušejí, evokuje spíše než řeckou mytologii hodně divoká devadesátá léta, ale do premiéry zbývá více než měsíc, všechno může být ještě úplně jinak.


reportáž

u Odysseů

První skici návrhů kostýmů německé scénografky a výtvarnice För Künkel.

Netrvá dlouho a přichází poslední chybějící článek nezbytný pro zkoušku. Zpoždění vlaku nebylo tak velké, jak se zprvu očekávalo. Režisérka si svolá svůj tým a předestře, čemu se budou dnes věnovat. Mluví německy, Martin Sládeček pohotově překládá z němčiny do češtiny a naopak. Zkouška začne scénou tribunálu s Odysseem. Zpovzdálí zaslechnu sousloví Norimberský proces, že by další vodítko, které ukazuje k nevšednímu pojetí slavné básně, nebo jsem se jen na chvilku ztratil v překladu? Nechávám se překvapit. Herci přicházejí ke stolu, na němž je vyskládáno umělé ovoce, a začíná čtená zkouška scény tribunálu. Ač zatím mají dovoleno používat text, z velké části ho už odříkávají zpaměti. Textově si projdou scénu dvakrát. Po každém projetí režisérka s dramaturgem opřipomínkují herce a pokračuje se dál. Nutno podotknout, že během připomínkování a o pauzách vzniká na jevišti úplný Babylon. K mým uším doléhá čeština, němčina i angličtina. O tom, že jsou do tématu ponořeni doslova všichni, svědčí i to, že pauzy, kdy se režisérka s dramaturgem věnují individuálně konkrétním hercům, ostatní využívají buď dál k vlastní práci, nebo mezi sebou sami diskutují o aktuální scéně. „Textovka“ končí a herci se přesunují do prostoru jeviště, aby tu samou scénu vyzkoušeli, tentokrát „naostro“. Ze srocení sedmi Odysseů, ano, každý z herců ve hře představuje Odyssea, před tribunálem vyzařuje tajuplná síla a hlavně vše vzbuzuje v nezúčastněném pozorovateli zvědavost. Herci zahrají scénu a následují tradiční připomínky. Julia s Martinem se rozdělují a obcházejí herce každý zvlášť. Celkově tato dvojice působí velmi sehraně, je vidět, že spolu nespolupracují poprvé. Jsou jako jing a jang, naprosto protikladné síly, které ovšem dohromady vytvářejí dokonalou rovnováhu. Martin s klidem nenápadně obchází jednotlivé herce. Vysvětluje, chválí, konzultuje. Zatímco Julie je bě-

hem připomínek všechno, jen ne nenápadná. Sice hercům jako správná režisérka nepředehrává, ale nemá daleko k tomu znenadání vyskočit na stůl a názorně ukázat, s jakou silou a energií by měl právě v tu chvíli Odysseus pracovat. První dvě hodiny zkoušky uplynuly jako voda v Jónském moři, já se pomalu loučím s tím, že se ještě na nějakou další zkoušku vrátím. Julia obezřetně poznamená, že mé rozhodnutí se ještě jednou vrátit působí trochu výhružně, ale opak je pravdou. Chci vědět, kam budou vést Odysseovy kroky během tohohle zkoušení dál. Vydávám se do podzimní noci s jistotou, že mám na zbytek večera o čem přemýšlet.

Odyssea: návštěva druhá Má druhá nenápadná návštěva zkoušky Odyssea se odehrála o dva týdny později. První listopadový týden. Do premiéry zbývaly necelé tři týdny a já byl zvědav, kam se tým vedený režisérkou Julií posunul. Zkouška se opět konala v Mahenově divadle, tentokrát ovšem na velké zkušebně, kam mě musela odvést kolegyně Eva, neboť, jak sama podotkla: „Tam tě musím odvést, to bys nepochopil.“ A měla pravdu, spletitými cestami jsme se ve třetím patře budovy dostali až na zkušebnu. Ne, sem bych netrefil, ani kdyby mi namalovala plánek se srdíčkem. Holt další z údělů nováčka, přidělávat práci ostatním, pořád se na něco ptát, připomínat jméno a že nejsem z Přerova, ale z Vysočiny.

30–31


Autoři hudby Matyáš Dlab a Mojmír Měchura.

Tvrdá práce, ale i uvolněná atmosféra. V takovém duchu se neslo celé zkoušení inscenace Odyssea. (na fotografii zleva Anna Stropnická, Hana Tomáš Briešťanská a Dalibor Buš)

Vcházím do zkušebny podobné malé tělocvičně, jež je po stranách zaskládaná všemožnými i nemožnými věcmi. Uprostřed se už rozcvičuje stará známá skupinka herců a já začínám pomalu tušit, že dnes to bude oproti minulé zkoušce akčnější. Odbíjí desátá hodina, všichni jsou na místě, všichni jsou rozcvičení. Přibyla i kameramanka Rebeka, která bude dělat krátký sestřih ze zkoušek, a choreograf Jiří Bartovanec, který povede pohybovou část zkoušky. Naopak dnes chybí dramaturg Martin, a tak si s překladem budou muset všichni poradit svépomocí, ale jak se brzy ukazuje, komunikace probíhá naprosto bez problémů. Julia mě na úvod opět představí. Tereza Groszmannová připomene minulou zkoušku, když mě pozdraví coby Lukáše. Já se pro změnu představím jako Marek. Legrace končí a jde se pracovat. Následuje asi třicetiminutový warm-up, rozehřátí, které spočívá v tom, že se Jiří Bartovanec postaví před herce a volně začne pohybovou improvizaci. Skupinka sedmi herců, ano, dnes je sestava kompletní, ho pomalu začíná kopírovat jako jeden člověk. Asi po patnácti minutách se vše rozplyne v naprosto volnou pohybovou improvizaci. Radost z pohybu, který se přede mnou odehrává, je pro každého, kdo přihlíží, přímo nakažlivá. A pro mě, jakožto někoho, kdo se pohybovému divadlu i věnuje, je nakažlivá dvojnásob. Nikdo by mě nemusel dvakrát pobízet, abych se přidal. Zahřívací rozcvička končí, herci dostávají krátkou pauzu a Julia nastíní, co je bude dnes dopoledne a pak večer čekat. Ano, do premiéry zbývají necelé tři týdny, a tak se zkouší o sto šest. Dopoledne od deseti do čtrnácti a večer od osmnácti do dvaceti dvou hodin. Během zkoušky občas na zkušebnu vběhne markeťačka Eva (ano, všechny holky v kanclu se jmenují Eva), vyfotí pár fotek a zase zmizí. Když se jí později zeptám, proč na zkoušky chodí tak často, řekne prostě: „Protože oni jsou naprosto boží.“ A má pravdu, Wissert se Sládečkem si poskládali tým, ze kterého čiší nejen talent a pracovitost, ale i pohoda. Po pauze zkouška pokračuje opět improvizací. Ovšem tentokrát už na konkrétní téma a scénu ze hry, jež se odehrává na Héliově ostrovu. Jiří opět začíná krátkým rozehřátím. Po chvíli vše nechá rozpustit v „řízenou“ improvizaci. Dává hercům konkrétní pokyny a mantinely, ve kterých se musejí pohybovat. Padají, dotýkají se, vznikají před námi živé obrazy z lidských těl, jindy se lidská masa zase rozprostře do prostoru. Choreograf postupně z prostoru nechá odejít všechny kromě Dalibora a Tomáše a ponechá jim několik minut na improvizaci. Poté se ostatní postupně vracejí, a aniž by Jiří cokoli řekl, přesně vědí, co mají v rámci improvizace dělat. Těla padají k zemi a hned se zase vztyčují, jako by snad byla v souboji s imaginárním nepřítelem, po chvíli se všichni dávají do šíleného nebo snad zoufalého smíchu. Těla se opět začínají proplétat a stávají se jednolitou masou, jedním Odysseem. Improvizace končí, dosud koncentrovaná energie

všech v prostoru se rozpouští. Jiří s Julií dají krátkou zpětnou vazbu hercům. Jiří je ujistí, že se nemusí bát toho, že by někdo z nich, ač „nepohybář“, působil pak na jevišti nepatřičně nebo směšně. Od toho tu jsou on s Julií, aby se do choreografie nedostaly jakékoli rušivé a zbytečné prvky. A opravdu, to, co se přede mnou dnes v prostoru během improvizací odehrávalo, mělo v sobě magickou a tajuplnou energii, a co teprve až se tohle všechno zhmotní na jevišti Mahenova divadla, přibude scéna, kostýmy, hudba. Julia dá tradičně několik připomínek, řekne, které části z volné improvizace by se daly použít i pro představení, a dává svému týmu přestávku na oběd. Já se s Julií loučím, ne na dlouho, protože jsme spolu domluveni na odpolední rozhovor, a odcházím z toho magického světa plného divadelní alchymie zpátky do světa normálního a přiznám se vám, vůbec se mi nechce.

I temperamentní režisérka si občas musí sednout a napsat poznámku.

×


nová tvář činohry text: Petr KlariN Klár

Rozhovor s novým dramaturgem činohry NdB Pavlem Jurdou

Baví mě objevovat divadelnost života

Jaké byly tvé první kontakty s divadlem? V Brodku u Přerova, odkud pocházím, bylo silné ochotnické podhoubí. I já jsem tím byl zasažen − hrál jsem třeba děcko krejčího Fialy v Našich furiantech, později už i větší role, například v pohádce oblíbeného Aloise Mikulky. Pro dorůstajícího hocha to bylo intenzivní období. Ale stejně silné byly pro mě výpravy do blízkých lužních lesů, kde jsem prožíval dobrodružství jako z knih E. T. Setona, snad i proto jsem následně vystudoval lesnickou školu. V lese jsem chvíli pracoval hned po střední škole v roce 1988 a s oblibou přitom poslouchal rozhovory dvou lesních dělníků, kteří tahali koňmo dříví a měli krásná jména Obrusník a Kochwasser. Naučili třeba svého koně otvírat předními zuby konzervu rybiček a hlavně: chrlili jednu šťavnatou historku za druhou, byli to pro mě klauni života. Navzdory opravdu těžké práci měli neustálý nadhled a já jsem skrze ně okusil tu očistnou moc hry v jinak docela nevlídném světě. A možná proto mě napadlo, že tohle musím přepsat do divadelního dialogu. Nejspíše tehdy jsem zjistil, že mě baví objevovat divadelnost života. Z hlubin hvozdů tedy vedla přímá cesta do džungle divadelní? Přijímačky na Divadelní fakultu JAMU, na obor dramaturgie, jsem šel spíše jen tak zkusit. Úvodní řeč pronášel kromě Bořivoje Srby i Peter Scherhaufer, který vyjmenoval asi deset knih o divadle a dodal, že pokud jsme většinu z nich nečetli, tak ať se hned zvedneme a odejdeme. Z těch několika desítek uchazečů jsem to byl jenom já, kdo učebnu okamžitě opustiil. U východu z fakulty jsem se srazil s profesorem Srbou, který si odskočil do trafiky pro noviny a zeptal se mě, kam jdu. Odpověděl jsem mu slovy pana

f o t o : Eva Kašpárková

Pavel Jurda je novou dramaturgickou posilou činohry NdB. Absolvent JAMU, režisér, scenárista, dramatik, dramaturg, producent a sporadický herec. Jako režisér dokumentárních snímků se zaměřením na sociální a historickou tematiku dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí. Letos vzbudil divácký ohlas jeho celovečerní dokumentární film Jmenuji se Hladový Bizon. Právě dokončuje další celovečerní snímek s názvem Dobrý život bratra Bendy o vitálním pětaosmdesátiletém sokolovi a jeho cestě za americkými sokolkami.

Pavel Jurda

Scherhaufera a dodal, že já z té literatury neznám vůbec nic. Srba se usmál a podotkl, že to nesmím brát tak vážně, a dovedl mě zpátky do posluchárny. A já jsem ten test prý nakonec napsal výborně. Jsem hrozně rád, že jsem zažil devadesátá léta na JAMU, protože to byla ještě výjimečná atmosféra, kdy svoboda nebyla vnímána jako úplně samozřejmá. Všechno bylo nové. Bořivoj Srba po nás chtěl, abychom navštěvovali co nejširší spektrum předmětů. A já jsem tedy mohl zažít například hodiny s Josefem Karlíkem, který mě nadchnul absolutní láskou k divadlu. Zažil jsem lekce režie s Peterem Scherhauferem, který byl takovou duší školy. Vzpomínám hrozně rád na Aloise Hajdu. Pavel Švanda s námi rozebíral zásadní filmy, což ve mně myslím podnítilo chuť věnovat se filmu. Ve čtvrtém ročníku se mi narodila dcera a já jsem musel živit rodinu, takže jsem se nechal zaměstnat u inventarizace lesů. Jezdil jsem terénním autem značky Lada Niva po celé Moravě a do počítače shromažďoval všemožná data o stavu našich porostů. Myslel jsem, že už JAMU nedokončím, ale měl jsem opět zvláštní štěstí na lidi. Můj šéf mě sám přemlouval, abych se pokusil skloubit studium s prací a umožňoval mi různé úlevy. Pronesl zvláštní větu: „Vymyslím pro tebe cestu, i když Tao to úplně nebude.“ Ale mně to jako Tao někdy připadalo, protože

32–33

jsem zažíval zvláštní až nadreálné okamžiky. Pamatuji se, jak jsem jednou dorazil do školy v zablácených pohorkách z Vysočiny, z lesa jedné hraběnky a zrovna tam byla v semináři řeč o Ostrovského Lese a někdo pronášel repliku Raisy Gurmyžské: „Všechno dostane ten, do koho se zamiluju!“ A jak se stalo, že tě tvá profesní cesta zavedla až do přívětivé náruče činohry Národního divadla Brno? S Martinem Františákem jsme společně prodělali umělecké začátky na JAMU, ještě na škole jsme si užili s irskou klasikou Hrdinou západu (J. M. Synge), rád vzpomínám na inscenaci v divadle Sedm a půl s názvem Petrkov aneb Kdo je sám, vždy kroky slyší, o dramatickém životě milovaných básníků Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka, a nesmím zapomenout, že jsme spolu s Martinem prožili jednu sezonu v divadle Polárka. Jako novopečený umělecký šéf Mahenovy činohry mi spolupráci nabídl už před třemi lety, což mě sice nesmírně potěšilo, ale musel jsem odmítnout kvůli televiznímu seriálu pro děti. Když přišel letos na jaře s nabídkou na dramaturgii (společně v tandemu s autorem článku, pozn. red.) inscenace U Kočičí bažiny, zrovna se to potkalo, protože mi v ČT odložili natáčení filmu a já jsem měl volné ruce. Když jsem viděl oživený herecký soubor a jeho nasazení pro věc, rád jsem přijal možnost v práci dramaturga pokračovat na plný úvazek. V současné době mj. pracuješ na scénické adaptaci Vančurova Rozmarného léta. V čem bude vaše adaptace, která vzniká v úzké spolupráci s režisérem inscenace Jakubem Nvotou, výjimečná? Naše nastudování chce naplno využít výzvy, kterou nabízí prostor cirkusového stanu, což je pro diváka Mahenova divadla něco nového a neobvyklého. Tak jako Vančura čaruje okouzlujícím způsobem s českým jazykem, chceme i my divákovi předvést cirkus se slovy, pantomimu s písmeny, žonglování s větami. Divák, který přichází do šapitó, nepřijde do prostoru, který jen nahrazuje kamenné divadlo, ale bude mít pocit, že navštívil skutečný cirkus s klauny a akrobaty, s živou hudbou a občerstvením.

×


Nejen představením živ je divák! text: Anna Laštovičková, Martina Mužátková foto: Marek Olbrzymek

Pro návštěvníky, kteří svůj kulturní zážitek chtějí ještě umocnit, NdB pravidelně organizuje bohatý (a obohacující) off-program. Přijďte nahlédnout pod pokličku, dejte svým divadelním znalostem nový rozměr a ohromte jimi o přestávce své spoludiváky. Koneckonců, kdo říká, že nad chlebíčkem je povoleno konverzovat pouze o počasí či politice?

Krok za oponu

Lektorské úvody

Pořad Krok za oponu je určen všem zvídavým divákům, malým i velkým, kteří se chtějí přiučit něčemu novému, a nabízí 70 minut interaktivní, dobrodružné a hlavně zábavné cesty do nitra operních inscenací se sólisty, sborem a orchestrem Janáčkovy opery. Průvodcem na tomto výletě vám bude šéfdirigent Marko Ivanović a dramaturgyně opery Patricie Částková. Pořad je vhodný pro žáky základních škol a studenty středních škol. Naposledy jsme podnikli Krok za oponu v Gymnáziu v Kroměříži – jak to dopadlo, se dozvíte na protější straně. Přijďte a udělejte s námi Krok za oponu!

Toužíte-li po hlubším pochopení inscenace, na niž se chystáte, není nic jednoduššího, než si vybrat termín a přijít do foyer půl hodiny před představením. Dramaturg či režisér vám zde během Lektorského úvodu krátce a neotřele přiblíží autora a tvůrce, dramaturgicko-režijní koncepci, průběh zkoušení a spoustu dalších zajímavostí. V programu jej poznáte lehce pod tímto symbolem.

Do diáře: 14. 3. 2018 11.00 3. 4. 2018 11.00

Příhody lišky Bystroušky Příhody lišky Bystroušky

Předpremiérová kukátka Možnost se seznámit se sólisty, režiséry, dirigenty, scénografy a dalšími členy operních inscenačních týmů nabízí projekt Předpremiérová kukátka. Setkání se konají v Křišťálovém sále na Radnické 8 a povídání o inspiracích, úskalích, očekáváních či koncepcích je oživeno živými vstupy sólistů, fotografiemi i historkami ze zákulisí. Co víc, vstup na Kukátka je zdarma. Do diáře: 7. 2. 2018 18.00 17. 3. 2018 14.00 9. 5. 2018 18.00

Piková dáma Kocour v botách – workshop pro děti Mozartův sál, Reduta Così fan tutte

Prohlídky divadelních budov Chcete prozkoumat labyrinty našich spletitých divadelních chodeb? Zjistit, jak funguje točna a provaziště? Chcete se dozvědět nejen historické detaily, ale i zákulisní drby z Mahenky či Reduty? Můžete si u nás zarezervovat komentovanou prohlídku a podívat se na místa, kam se divák běžně nedostane. Zaručujeme vám, že se s našimi průvodci neztratíte a během vaší příští návštěvy již budete na divadelní budovu pohlížet z trochu jiné perspektivy. Budete totiž vědět více. Kompletní info najdete na našich webových stránkách pod heslem divadelní prohlídky.

Tvůrčí dílny s Baletem NdB Chceme se podílet na uměleckém vzdělávání dětského publika, proto jsme již v minulosti ve spolupráci s Ateliérem Divadlo a výchova DIFA JAMU realizovali doprovodné programy pro balet Louskáčka. Rozhodli jsme se na tuto tradici navázat, a to rovnou ve spojení s naší taneční show West Side Story. Smyslem těchto tvůrčích dílen je připravit mladé publikum na vnímání taneční inscenace a seznámit žáky s autory West Side Story, s dějem či otázkami, které inscenace pokládá. Objevuj #ndbrno!


edukační programy

Zemětřesení vášně na gymplu Reportáž studentky septimy A Veroniky Tranové z Kroku za oponu na gymnáziu v Kroměříži

Studenti kroměřížského gymnázia se nadšeně zapojili do akce nejen jako sbor v Hanabeře, ale i jako herečtí partneři Jany Hrochové.

Nástup. Jedna z nejdůležitějších věcí na celém vystoupení. Musí být ve správnou chvíli, přesný a celý sbor by měl spustit zároveň. Uvědomuju si, že teď je to teprve generální zkouška, ale je to generální zkouška s orchestrem Národního divadla Brno! Nezní to děsivě? Stojíme ve dvou řadách asi půl metru od hudebníků. Tak blízko, že jsem schopná číst v partu nejbližšího fagotisty. Přestože jsou všichni vřelí a usměvaví, jsme malinko nervózní, protože nevíme, jestli se jim budeme líbit. Hlavou mi těkají myšlenky a usilovně myslím na to, jak zní první tón, který mám zazpívat. Myslím na každou zkoušku sboru, na které jsme cvičili Habaneru. Myslím na každé opakování každého tónu a myslím také na den, kdy přišla paní profesorka Motalová poprvé na zkoušku se štosem not Habanery a oznámila nám, že se budeme podílet na projektu Národního divadla Brno a že budeme součástí úchvatné opery o nespoutané a vášnivé Carmen. Prends garde à toi! První slova, na která mi padl zrak ve chvíli, kdy nám byly rozdány noty. Většina sboru zasténala a litovala, že si nezvolila jako druhý cizí jazyk francouzštinu. Já a několik málo jedinců jsme nadšeně sledovali úporné snahy našich přátel ztotožnit se s francouzským „r“, zatímco my jsme předstírali, že to máme po těch letech francouzštiny suverénně zvládnuté. Po důkladném nacvičení výslovnosti jsme se vrhli na melodii. Nejsem si jistá, jak to probíhá u ostatních, ale kdykoliv zpíváme ve sboru něco velmi známého, stává se, že už s prvními tóny se mi do žil vlije energie a nadšení. Přesně to se stalo i tehdy a musím říct, že se toto nadšení nevytratilo a stále jej pociťuju i nyní. Vím, že se blíží začátek sóla. Vím, že za pár vteřin se objeví Jana Hrochová a poprvé uvidíme „naši“ Carmen. Přesto se nestačím divit, když se ozve tak neskutečně úžasný hlas a vyrazí nám všem,

co stojíme u zdi v nepravidelných řadách, dech. Koutkem oka pozoruju ohromení ostatních a je to poznat i na tom, že se o malinkou chviličku zpozdíme na náš nástup. Naštěstí pan dirigent Ivanović vypadá potěšeně správností tónů, a jelikož to ještě jednou zopakujeme, tentokrát i včas, je generálka u konce a my už se jen můžeme těšit na vystoupení. Poněvadž sami nevíme, jak bude představení vypadat, jsme zvědaví. Po příchodu opět stojíme seřazení vedle orchestru. Máme dokonalý rozhled na pana dirigenta, na hudebníky i na obecenstvo. Během následující hodiny mám možnost slyšet úžasné ukázky instrumentální i pěvecké, to vše s doprovodnými komentáři, které nám přibližují původ a vznik Carmen, okolnosti skládání tohoto mistrovského díla i dobové odlišnosti v pojetí Carmen. Zapojeni jsou i studenti z řad obecenstva. Mají možnost vyzkoušet si například tančení dýmu nebo způsob, jak lze využít šátek v tanci k evokování smyslnosti a vášně. Dva chlapci si vyzkouší i recitativ s orchestrem a dozvídáme se, co je to melodram. Stálo to za to? Rozhodně! Bavili jsme se, smáli jsme se, přiučili se něčemu novému. A jako součást sboru GKM mohu prohlásit, že jsem vděčná pořadatelům této akce, protože kdy budu mít znovu možnost podílet se na představení Carmen? Jako studentka GKM jsem také vděčná za zorganizování představení, protože kdy budu mít znovu možnost zažít celou tu zákulisní atmosféru? Za mě to byl skvělý zážitek a snad mluvím i za všechny zúčastněné, když říkám, že bych si Carmen ráda zopakovala.

34 –35

×


NdB v Československu text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

V říjnu roku 1918, kdy byla ustavena samostatná Československá republika, bylo Národní divadlo v Brně (počítáno od začátku provozování českého divadla ve vlastní divadelní budově na Veveří) na začátku své pětatřicáté sezony. V souvislosti se změnou státního uspořádání vznikly pro NdB a jeho provozování nové možnosti, které byly postupně realizovány. Ne vše ovšem bylo snadné.

Vedle dílčí obměny repertoáru byla pro návštěvníky NdB nepatrnější změnou místa, kam nově mohli na představení svého divadla chodit. I když v sezoně 1918/1919 těžištěm českého divadelního dění zůstávalo divadlo na Veveří a ani jiné chystané změny ještě navenek nebyly zjevné, připravovala se změna v oblasti organizačně provozní a obě městské divadelní budovy, které dosud využívalo výhradně brněnské německé divadlo, čekaly na předání Národnímu divadlu v Brně. Novinky se projevily na počátku sezony 1919/1920. K divadlu na Veveří, kde byla dále uváděna především činoherní představení, přibylo Divadlo Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo), kam byl postupně přemístěn operní repertoár a velké výpravné inscenace dalších žánrů. NdB zde zahájilo provoz novou premiérou opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa 23. srpna 1919. V Redutě, která měla sloužit jako komorní scéna pro experimentální inscenační tvorbu, zahájilo NdB provoz o měsíc později, 29. září 1919, hrou Jaroslava Hilberta Vina. Německé divadlo však tyto budovy zcela neopustilo, po vzájemné dohodě byly v obou stanoveny hrací dny pro německé a české divadlo.

1

S provozem ve více divadelních budovách se výrazně zvýšily nároky na financování a organizační základnu divadla. Postupně došlo k plnému rozdělení uměleckých souborů na činohru, operu, zpěvohru a balet a byly angažovány výrazné osobnosti, které profily jednotlivých souborů utvářely. V činohře vrchní režisér Vladimír Marek a dramaturg Jiří Mahen, v opeře především dirigent František Neumann, v baletu choreograf a baletní mistr Jaroslav Hladík, později Ivo Váňa Psota, Oldřich Nový a další. Ředitelem již nebyl principál divadelní společnosti, nýbrž jmenovaný ředitel a pro prvních šest sezon se jím stal Václav Štech. Tíživá však byla ekonomická otázka. Družstvo českého Národního divadla v Brně volalo po systémovém vícezdrojovém financování, které by nahradilo více nebo méně pravidelné subvence a dary. Mnohá jednání, která v tomto směru proběhla, vyústila v roce 1922 v ustavení Kuratoria Národního divadla v Brně, složeného ze zástupců země Moravskoslezské, města Brna, Družstva a státu, tedy všech stanovených přispěvatelů na provoz NdB. Kuratorium však nemělo být definitivním řešením provozní a finanční otázky NdB, a Družstvo, na němž zůstala hlavní organizačně provozní zátěž, dále usilovalo o pevnější základnu pro jeho provozování. V zápisech z jednání a schůzí výboru Družstva je řada návrhů na stabilizaci situace, platnost Kuratoria však byla rok po roce prodlužována, a to až do roku 1930, kdy bylo schváleno usnesení zemského zastupitelstva o převzetí divadla do zemské správy od 1. ledna 1931. V souvislosti se změnou provozovatele byl také změněn název na Zemské divadlo v Brně. Vznik samostatného Československa umožnil transformaci Národního divadla v Brně, provozovaného Družstvem českého Národního divadla v Brně jako vlastníkem divadelní budovy a provozovacích koncesí, do formy samostatné organizace. Skončilo období společností, jimž Družstvo budovu divadla na Veveří pronajímalo k provozování, ustavilo se samostatné vedení a zřizovateli se pro příště staly územně správní celky, stát a od roku 1992 město Brno.

1 V dobách, kdy Družstvo českého Národního divadla v Brně zápasilo s nesnadnou finanční situací, mimo jiné vyslalo deputaci k prezidentu Masarykovi a ministrům vlády. Časopis Divadelní šepty v listopadu 1920 podrobně referoval o průběhu jednání, o zájmu prezidenta o brněnskou divadelní otázku a příslibu daru ve výši milion korun na provozní záležitosti. V září 1921 prezident Masaryk Národní divadlo v Brně navštívil společně s dcerou Alicí a členy vlády, znovu pak sám při své jednodenní návštěvě Brna v červnu 1924. K jeho návštěvám byla připravena slavnostní představení Smetanových oper Prodaná nevěsta a Dvě vdovy. Slavnostní představení – rovněž Smetanovy – opery Libuše bylo uvedeno i při příležitosti Masarykova nastoupení do funkce prezidenta v roce 1918.


historie

2 Divadlo na Veveří bylo základnou českého divadla nejen do roku 1919, ale také v době druhé světové války, kdy se poměr hracích dnů českého a německého divadla v Divadle Na hradbách a v Redutě obrátil. Méně známá fotografie zachycuje divadlo z ulice Veveří a také sousedící domy, které byly majetkem Družstva českého Národního divadla v Brně a byly využívány jako provozní zázemí, kanceláře a byty.

2

4

3

3 Pozvánka ke slavnostnímu zahájení provozu Národního divadla v Brně v Divadle Na hradbách. Uvedený název Městské divadlo (z původního německého Stadttheater Brünn) se užíval souběžně nebo střídavě s názvem Divadlo Na hradbách, jak dokládají dobové programové plakáty. 4 Popisek fotografie, která vyšla v časopisu Světozor (1919, č. 19), odkazuje na snahy Družstva českého Národního divadla v Brně vystavět pro české divadlo původní samostatnou reprezentativní divadelní budovu; z hlediska dalšího vývoje se však ukázal jako nerealistický. Rozšíření provozu NdB do původně německých divadelních domů sice umožnilo jeho rychlý rozmach, současně ale znamenalo značné zatížení provozní i finanční, a i když Družstvo myšlenku vystavět reprezentativní budovu neopustilo a usilovalo o její realizaci téměř do konce své existence, zůstalo Divadlo Na hradbách (Mahenovo divadlo) vedle divadla na Veveří „útulkem české scény v Brně“ až do druhé světové války. V roce 1945 se NdB do této budovy vrátilo a (vedle Reduty a Janáčkova divadla, otevřeného v roce 1965) ji užívá stále. 5 V sezoně 1920/1921 začal vycházet první divadelní časopis, Divadelní šepty. Na jeho stránkách informovalo vedení divadla o aktuálním dění, připravovaném repertoáru, předplatném, ale také jeho prostřednictvím rozšiřovalo povědomí o divadle ve světě a minulosti NdB. Družstvo a vedení divadla stránky časopisu využívalo také k prohlášením a vzkazům divákům, jako např. v říjnu 1920, kdy informovalo o nezbytném zvýšení cen vstupného a apelovalo na diváky, aby Národnímu divadlu v Brně zachovali přízeň.

5

36–37

×


6. mezinárodní operní a hudební festival

17/11–5/12 2018

Operní produkce

17.11. 17. 11.

19h, Janáčkovo divadlo Slavnostní zahájení festivalu

Leoš Janáček – Příhody liš Bystrouš

24.11. 24. 11. premiéra

dirigent: Marko Ivanović, režie: Jiří Heřman Janáčkova opera NdB repríza 18. 11., 15h

18.11.

19 h, Divadlo na Orlí Světové premiéry oper posluchačů HF JAMU

Jiří Najvar – Falstaff, Daniel Šimek – Neznámá Komorní opera Janáčkovy akademie múzických umění v Brně repríza 28. 11., 19h

19.11.

19h, Janáčkovo divadlo

Leoš Janáček – Káťa Kabanová dirigent: Ondrej Olos, režie: Robert Carsen Janáčkova opera NdB Vlastnikem licence je Opera Vlaanderen, Antverpy/Gent

21.11. 21. 11.

19h, Divadlo Reduta (Mozartův sál) Koncertní uvedení opery

Leoš Janáček – Šárka verze z roku 1887, opera uvedena s klavírním doprovodem dirigent: Gabriela Tardonová Opera Diversa

22.11. 22. 11.

Leoš Janáček – Šárka

premiéra

verze z roku 1887 v instrumentaci Ondřeje Kyase dirigent: Gabriela Tardonová, režie: Kristiana Belcredi Opera Diversa repríza 28. 11., 19h

23.11.

Leoš Janáček – Osud dirigent: Jakub Klecker / Robert Kružík, režie: Jiří Nekvasil Národní divadlo moravskoslezské

25.11.

19h, Mahenovo divadlo

Leoš Janáček – Počátek románu, Rákoš Rákoczy premiéra dirigent: Tomáš Krejčí, režie: Kristiana Belcredi Konzervatoř Brno repríza 26. 11., 19h

19h, Janáčkovo divadlo

Leoš Janáček – Věc Makropulos dirigent: Tomáš Netopil, režie: Kornél Mudruczó Vlámská opera

27.11.

19h, Výstaviště Brno (Pavilon P)

Bedřich Smetana – Libuše dirigent: Robert Kružík, režie: Jiří Heřman Janáčkova opera NdB

30.11.

19h, Mahenovo divadlo

Leoš Janáček / Annelies Van Parys – Zápisník zmizelého scénické provedení režie: Ivo van Hove Muziektheater Transparant

1.12. 1. 12.

19h, Divadlo Reduta

19h, Mahenovo divadlo

19h, Janáčkovo divadlo

Leoš Janáček – Její pastorňa dirigent: Gabriel Chmura, režie: Alvis Hermanis Velké divadlo Stanisława Moniuszka v Poznani

2.12.

19h, Výstaviště Brno (Pavilon P)

Leoš Janáček – Z mrtvého domu dirigent: Tomáš Hanus, režie: David Pountney Velšská národní opera

5.12.

19h, Janáčkovo divadlo Slavnostní závěr festivalu

Leoš Janáček – Výle páně Broučkovy dirigent: Jaroslav Kyzlink, režie: Sláva Daubnerová Národní divadlo (Praha)

Změna programu festivalu vyhrazena. Aktuální doprovodný program festivalu naleznete na www.janacek-brno.cz Předprodej vstupenek na festival zahájen 13. 11. 2017. Hlavní prodejní místa: Zákaznické centrum NdB, Dvořákova 11, Brno tel: +420 542 158 120, email: obchodni@ndbrno.cz

Předprodej on-line: www.janacek-brno.cz


festival Koncerty, recitály, komorní řada

18.11.

11h, Památník Leoše Janáčka

Leoš Janáček – Pohádka, Houslová sonáta, 1. X. 1905 („Z ulice“) posluchači Hudební fakulty JAMU

20.11.

19h, Aula rektorátu VUT v Brně

Kvítí milodějné folklórní koncert písně ze sběrů Leoše Janáčka Q VOX, cimbálová muzika Danaj, ženský sbor Marína (Zvolen), Martin Jakubíček – varhany

29.11.

19h, Výstaviště Brno (Pavilon P)

Josef Suk – Pochod v nový život Leoš Janáček – Amarus, Na Soláni čarták, Sinfoniea dirigent: Gabriela Tardonová Orchestr Janáčkovy opery NdB

1.12. 1. 12.

11h, budova HF JAMU

Komponovaný pořad Hudební fakul JAMU Posluchači Hudební fakulty JAMU

23.11.

19h, Divadlo Reduta (Mozartův sál)

Leoš Janáček J – Královnič ,, Bohuslav Martinů – Špalíček, výběr z verze pro dětský sbor a klavír, Karel Reiner – Květovaný ý kůň,, František Domažlický – České písně pro dětský sbor a smyčcové kvarteto Dětský sbor Brno (spoluúčinkuje Miloslav Ištvan Quartett)

24.11.

11h, Památník Leoše Janáčka

Leoš Janáček – Zdenčiny variace, Po zarostlém chodníčku – 1. řada (výběr), ( ý ), V mlhách, Moravské tance (Čeladenský, Pil) Jan Jiraský – klavír

24.11.

15h, Vila Löw-Beer

Arnold Schönberg – Smyčcový kvartet č. 2 pro soprán a smyčcové kvarteto, Béla Bartók – Smyčcový kvartet č. 3, Leoš Janáček – Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy soná“ Lucie Kašpárková p – soprán Škampovo kvarteto

25.11.

11h, Divadlo Reduta (Mozartův sál)

Bedřich Smetana – Macbeth a čarodějnice, Poetické pol op. 8, Poklad melodií, Koncertní etuda C dur, Sonáta g moll Klavírní recitál Jitky Čechové

25.11.

15h, Vila Tugendhat

Zoltán Kodály – Marosszéki táncok Erich Wolfgang Korngold – Sonáta pro klavír č. 3 Slavko Osterc – Six petits morceaux Leoš Janáček – V mlhách Klavírní recitál Martina Kasíka

26.11.

1.12. 1. 12.

15h, Mahenovo divadlo

Po nezarostlém chodníčku

folklórní koncert

Valašský vojvoda (Kozlovice), Národopisný soubor Podskalák (Troubsko), Valašský soubor Kašava (Zlín), Skupina fašančářů ze Strání, gajdoš a zpěvák Pavel Popelka, Věčně mladý Danaj (Strážnice)

2.12.

11h, Divadlo Reduta (Mozartův sál)

Bedřich Smetana – Smyčcový kvartet č. 2 d-moll Pavel Haas – Smyčcový kvartet č. 2 („Z opičích hor“) Leoš Janáček – Kvartet pro dvoje housle, violu a cello („Lis důvěrné“) Pavel Haas Quartet

2.12. 2. 12.

15h, Vila Tugendhat

Leoš Janáček – Moravská lidová poezie v písních Simona Houda-Šaturová – soprán Martin Kasík – klavír

3.12.

19h, Divadlo Reduta (Mozartův sál)

Leoš Janáček – Po zarostlém chodníčku (1. řada), Na památku, 1. X. 1905 („Z ulice“), Po zarostlém chodníčku (2. řada), Narodil se Kristus Pán, Malostranský Palác, Vzpomínka, V mlhách klavírní recitál Thomase Adèse

4.12.

19h, Stadion Kounicova

Leoš Janáček – Balada blanická, Taras Bulba Jan Novák – Ignis pro Ioanne Palach Bohuslav Martinů – Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a mpány Miloslav Kabeláč – Mysterium času dirigent: Stefan Veselka sbormistr: Michal Vajda Filharmonie Brno Pěvecký sbor Masarykovy univerzity

19h, Divadlo Reduta

Chodníč k lidové písni folklórní koncert Musica Folklorica

38–39

×


f o t o : Ivan Pinkava

Revoluční řešení předplatného do NdB Nevyhovuje vám klasické předplatné, kdy je vám naplánováno, na co do divadla máte jít? Vytvořte si vlastní předplatné z inscenací, které vám vyhovují. FlexiAbo je zcela nový druh předplatného. Divák si sám vybere minimálně pět titulů, které si sestaví tak, jak mu to nejlépe vyhovuje, jak časově, tak repertoárově. A jako bonus dostane na tato představení 30% slevu.

Jděte s dobou a přijďte si do NdB pro FlexiAbo.


Festival Divadelní svět Brno 2018 s tématem Svoboda?! 24.– 28. 5. 2018

www.divadelnisvet.cz

40– 41

×


Dance Brno 100

Taneční festival k oslavám 100 let vzniku samostatného Československa. Termín: 23. 5. – 16. 6. 2018 Místo konání projektu: Brno – výstaviště, pavilon V Jedinečná evropská taneční událost úzce navazující na tradici 25 ročníků festivalu Tance Brno. Město Brno se v roce 2018 připojí k celorepublikovým oslavám vzniku našeho státu festivalem RE:PUBLIKA 1918–2018. Tento rozsáhlý projekt se bude opírat o několik klíčových akcí a právě jednou z nich bude festival DANCE BRNO 100. Národní divadlo Brno pozvalo taneční soubory nástupnických republik habsburské monarchie. Poprvé v historii se tak společně představí soubory národních divadel Maďarska, Slovinska, Slovenska, Chorvatska, Srbska, Polska, Rakouska a České republiky (NdB a ND Praha)! Balet Národního divadla Brno zahájí festival svojí premiérou inscenace Amadeus MozArt v divadle Reduta.

Hosté a jejich program

www.dancebrno.cz

23. 5. Balet Národní divadlo Brno Amadeus MozArt (světová premiéra) Choreografie: Carolina Isach Cogollos, Dan Datcu, Uladzimir Ivanou 26. 5. Polský národní balet Varšava Chopiniana / Bolero / Chroma Choreografie: Michail Fokine / Krzysztof Pastor / Wayne McGregor 29. 5. Balet SND Bratislava Slovenské tance Choreografie: Natalia Horečná 31. 5. Srbský národní balet Bělehrad Women In D Minor/ The Long Christmass Dinner Choreografie: Radu Poklitaru 3. 6. Volksoper Wien - Vídeňský státní balet Popelka Choreografie: Thierry Malandain 7. 6. Slovinský národní balet Ljubljana Doctor Zhivago Choreografie: Jiří Bubeníček 9. 6. Balet ND Praha Decadance Choreografie: Ohad Naharin 11. 6. Chorvatský národní balet Zagreb Smrt v Benátkách Choreografie: Valentina Turku 16. 6. Maďarský národní balet Budapešť Five Tangos / Trois Gnossiennes / Black Cake Choreografie: Hans van Manen


ZZZUHQJOF]

/HV\PČVWD%UQD D V Křížkovského 247, Kuřim 664 34

tTMVäCZWMFTOJDUWÓ tTUBWFCOÓBUSVIMÈDzTLÏDzF[JWP tQBMJWPWÏBLSCPWÏEDzÓWÓ tTPVTUSVäFOÏEDzFWǔOÏQBMJTÈEZ

tTB[FOJDFMFTOÓDIBPLSBTOâDIEDzFWJO t[BISBEOÓBQBSLPWâOÈCZUFL tÝUǔQLBBNVMǏPWBDÓLǾSB tLPNFSǏOÓNZTMJWPTU

Odborný lesní hospodář lesního majetku statutárního města Brna

NÈUFLOÈNCMÓ[LP

LESYMB.CZ


Stvořeno pro zážitky Výstaviště Brno Plesy | Eventy | Společenské a firemní akce

mediální partneři

partneři


leden 2018 La traviata – zájezd (Zlín)

so 20. 1. 17.00 Pravidla slušného chování

C 1 | DR |

v moderní společnosti ne 21. 1. 19.00 La traviata

E, PS | MD |

role Alfredo – Aleš Briscein

| MD |

role Ragonda – Markéta Cukrová

pátek

↗l

| MD |

role Don José – Peter Berger

ne 28. 1. 17.00 Pravidla slušného chování

C 2 | DR |

v moderní společnosti út 30. 1. 19.00 Pravidla slušného chování

U 1 | DR |

v moderní společnosti

balet pá 12. 1. 19.00 Black and White

↗l

| MD |

so 13. 1. 17.00 Black and White ne 14. 1. 19.00 Black and White

F | MD |

↗l

čt 18. 1. 19.00 Choreografický ateliér

| MD |

premiéra projektu

pá 19. 1. 19.00 Choreografický ateliér

| DR | | DR |

Dárek 4 | BVV |

ne 28. 1. 15.00 West Side Story

| BVV |

ne 28. 1. 19.00 West Side Story

| BVV |

po 29. 1. 19.00 West Side Story

| BVV |

út 30. 1. 11.00 West Side Story

| BVV |

út 30. 1. 19.00 West Side Story

| BVV |

f o t o : Marek Olbrzymek

so 27. 1. 19.00 West Side Story

Carmen

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

en

představení s anglickými titulky / performance with english subtitles

pá 12. 1. 19.00 Teror

| DR |

so 13. 1. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so 13. 1. 10.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

so 13. 1. 19.00 Teror

| DR |

ne 14. 1. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 14. 1. 19.00 Kmeny

| DR |

po 15. 1. 19.00 U Kočičí bažiny

čt 25. 1. 19.00 Hrabě Ory pá 26. 1. 19.00 Carmen

Mahenovo divadlo divadlo Reduta Radnická Brno-výstaviště, pavilon P

činohra

od 12. 1.

opera ne 14. 1.

MD DR TIC BVV

út 16. 1. 19.00 Odyssea

↗ l en

Dárek 1, 2, 3 | MD |

↗ l en

| MD |

pá 19. 1. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

pá 19. 1. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

so 20. 1. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so 20. 1. 19.00 Je třeba zabít Sekala

↗l

| MD |

ne 21. 1. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 21. 1. 19.00 Strach jíst duši

| DR |

po 22. 1. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

po 22. 1. 19.00 Saturnin

| MD |

po 22. 1. 19.00 Kámen a bolest

| DR |

út 23. 1. 10.00 Kámen a bolest

| DR |

út 23. 1. 19.00 Saturnin

| MD |

zadané představení pro Mendelovu univerzitu v Brně

út 23. 1. 19.00 Improvozovna

| DR |

st 24. 1. 19.00 Saturnin

| MD |

zadané představení pro Mendelovu univerzitu v Brně

st 24. 1. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

čt 25. 1. 19.00 Hoří v sadě rodném květ

| DR |

pá 26. 1. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

pá 26. 1. 19.00 Drazí v Chomutově!

| DR |

so 27. 1. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

ne 28. 1. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 28. 1. 17.00 Něco za něco

F | MD |

po 29. 1. 19.00 Želary

| MD |

po 29. 1. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

út 30. 1. 19.00 Želary

| MD |

44 – 45

↗l


MD DR BVV TIC ŠL

Mahenovo divadlo divadlo Reduta Brno-výstaviště, pavilon P Radnická cirkusové šapitó, Lužánky

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

en

představení s anglickými titulky / performance with english subtitles

únor 2018 → hosté so 27. 1. 18.45 Tosca

↗l

opera | DR |

út

6. 2. 19.00 Lazebník sevillský

Přímý přenos z Metropolitní opery New York

so 27. 1. 19.00 Hana a Petr Ulrychovi se skupinami

↗l

| MD |

role Rosina – Andrea Široká

| MD |

st

7. 2. 18.00 Předpremiérové kukátko: Piková dáma

| TIC |

9. 2. 19.00 Lazebník sevillský

| MD |

Javory a Javory beat / Ohlédnutí 2017 st 31. 1. 20.30 LiStOVáNí Lukáše Hejlíka

| DR |

role Figaro – Svatopluk Sem

so 10. 2. 19.00 Lazebník sevillský

PS | MD |

role Bartolo – Jiří Sulženko

so 17. 2. 19.00 Piková dáma

I. premiéra

OB 1 | MD |

role Heřman – Eduard Martynyuk / Gianluca Zampieri

ne 18. 2. 19.00 Piková dáma

II. premiéra

OB 2, 3 | MD |

role Líza – Lucie Hájková / Natalya Romaniw

čt 22. 2. 19.00 Piková dáma

↗l

AB | MD |

role Jeleckij – Svatopluk Sem / Igor Loškár

so 24. 2. 17.00 Tosca

C 1, 2, J | BVV |

role Tosca – Maida Hundeling

f o t o : Marek Olbrzymek

ne 25. 2. 17.00 Tosca

| BVV |

role Cavaradossi – Magnus Vigilius

út 27. 2. 19.00 Turandot

U 1, 2 | BVV |

role Turandot – Iveta Jiříková

st 28. 2. 19.00 Turandot

S | BVV |

role Calaf – Sung Kyu Park

balet čt

1. 2.

Kontrasty – zájezd (České Budějovice)

ne 11. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

↗l

| MD |

role Edith – Radka Fišarová, role Vypravěč – Zbyněk Fric

po 19. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

↗l

| MD |

role Edith – Radka Fišarová, role Vypravěč – Zbyněk Fric

pá 23. 2. 19.00 Edith, vrabčák z předměstí

| MD |

role Edith – Radka Fišarová, role Vypravěč – Zbyněk Fric

Tosca

www.ndbrno.cz


f o t o : Jakub Jíra

program

Běsi

činohra pá

2. 2. 19.00 Podezřelá krajina s anděly

| DR |

po 26. 2. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

ne

4. 2. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

út 27. 2. 17.00 Něco za něco

KO | MD |

ne

4. 2. 19.00 U Kočičí bažiny

| MD |

út 27. 2. 19.00 Improvozovna

| DR |

po

5. 2. 19.00 Kmeny

st

7. 2. 19.00 Paní z moře

čt

8. 2. 19.00 Odyssea

čt

8. 2. 19.00 Teror

9. 2. 19.00 Běsi

↗ l en

| DR |

| DR |

↗ l en

hosté

| MD |

en

Dárek 1, 2, 3 | MD |

| MD |

v ceně vstupného je degustace 12 nejlepších vín z vinařství Zlomek & Vávra

| DR |

derniéra

2. 2. 19.00 Rychlé šípy – Slovácké divadlo

so

| DR |

3. 2. 19.00 Rekviem za nekonečno

| MD |

Pražský komorní balet

ne 11. 2. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

po 12. 2. 19.00 Želary

| MD |

↗l

út 13. 2. 18.00 Hoří v sadě rodném květ

↗l

so 10. 2. 17.45 Nápoj lásky

↗l

| DR |

přímý přenos z Metropolitní opery New York

pá 23. 2. 19.00 Rapper

SPČ | DR |

| DR |

Divadelní spolek Frída

st 14. 2. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

st 14. 2. 18.00 Černá labuť

| DR |

čt 15. 2. 19.00 České snění 1: Věra Čáslavská

so 24. 2. 18.15 Bohéma ne 25. 2. 15.00 Kryštof

off program | DR | | MD |

pá 16. 2. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

pá 16. 2. 19.00 Kmeny

| DR |

so 17. 2. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so 17. 2. 19.00 Strach jíst duši

| DR |

ne 18. 2. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 18. 2. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

po 19. 2. 19.00 Kámen a bolest

| DR |

út 20. 2. 19.00 Drazí v Chomutově!

| DR |

st 21. 2. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

čt 22. 2. 19.00 Teror

| DR |

pá 23. 2. 19.00 Rozmarné léto

| DR |

| MD |

koncert

projekt činohry k roku české státnosti

pá 16. 2. 10.00 Perníková chaloupka

↗l

přímý přenos z Metropolitní opery New York

ne 25. 2. 19.30 Kryštof

| MD |

koncert

premiéra

f o t o : Michal Hančovský

st 28. 2. 20.30 LiStOVáNí Lukáše Hejlíka

Č 1, 2 | ŠL |

so 24. 2. 19.00 Saturnin

| MD |

ne 25. 2. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 25. 2. 14.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

po 26. 2. 19.00 Petrolejové lampy

| MD |

Pražský komorní balet – Rekviem za nekonečno

↗ l en

46– 47

| DR |


1RYÆREFKRG\ DNDQFHO¾ÕH %UQR YFHQWUXQHGDOHNRQ¾PÉVWÊ6YRERG\ D{PŗNDQFHO¾ÕVNÚFKSURVWRUNSURQ¾MPX a cca PŗREFKRGQÊFKSORFK PR{QRVWLQGLYLGX¾OQÊKRÕHwHQÊMHGQRWHN SURMHNWNRPSOHWQÊUHNRQVWUXNFHSRG YHGHQÊPdNQHVON\QÅODUFKLWHNWLq EH]SHÅQRVWQÊDNDPHURYÚV\VWÆP VNODGRYÆSURVWRU\ ]ÕÊ]HQÊDUFKLYX PRGHUQÊUHFHSFH

CREAM Brno

VOX{E\Q¾MHPFÖP NDQFHO¾ÕHWÕÊG\$ SDUNRY¾QÊXREMHNWX

9ÊFHQH{GREU¾DGUHVD

.RPSOHWQÊQDEÊGNDQDZHEX

ZZZFUHDPUHDOLW\F]

6SROHÅQRVW CREAM Real Estate VH QD ÅHVNÆP WUKX QHPRYLWRVWÊ D UHDOLW  SRK\EXMHRGOHW6SHFLDOL]XMHVHQDSRVN\WRY¾QÊQDGVWDQGDUGQÊFKVOX{HE Y REODVWL SURQ¾MPX D VSU¾Y\ EXGRY GHYHORSPHQWX VSU¾YQÊKR ÕÊ]HQÊ ,7  VHUYLVXGRG¾YHNHOHQHUJLHDSO\QX 6NXSLQD &5($0 VSUDYXMH SÕHV  QHPRYLWRVWÊ Y  PÉVWHFK SR FHOÆ ¥HVNÆUHSXEOLFH +RXVH=OÊQ

%\W\3DODFNÆKR2ORPRXF

+HUwSLFN¾%UQR

%\W\2YHQHFN¾3UDKD

PD[=OÊQ

-0¦1(06.83,1<&5($0'©.8-(0(1Â&#x17E;52'1ª08',9$'/8%512=$'26$9$'1ª632/835Â&#x17E;&,.7(5¦6,9(/0,9Â&#x17E;mª0(

DIVA - Leden/Únor 2018  
DIVA - Leden/Únor 2018  
Advertisement