PŘEDMLUVA K ČESKÉMU V YDÁNÍ
Od roku 2018, kdy vyšlo první německé vydání této knihy, se naše hlavní teze, že o budoucnosti Evropy se bude rozhodovat ve střední Evropě, pokud bude Evropská unie tento region nadále vnímat pouze jako problémový či periferní, ukázala jako velmi realistická. Velká Británie mezitím dokončila brexit a oživila tak předpoklad návratu francouzsko-německé dominance v rámci evropského integračního projektu. V západní Evropě se v souvislosti se západním Balkánem hovoří o nevyhnutelné „únavě z rozšiřování EU“, kdy se ve zobecňující rovině poukazuje na to, že přijetí středoevropských států do EU proběhlo příliš brzy a bez dostatečné záruky dodržování evropských hodnot. Se změnou paradigmatu ve strukturách EU souvisí i společná půjčka na podporu ekonomického oživení Evropy po pandemii covid-19. V létě 2020 o této půjčce ve výši 750 miliard eur rozhodla Evropská rada, a to bez referend v dotyčných zemích. O tomto kroku EU bylo za účelem záchrany eurozóny rozhodnuto v podstatě na francouzsko-německé úrovni, kdy právo na námitky dostala pouze „šetřivá čtyřka“ (Rakousko, Dánsko, Nizozemsko, Švédsko). V poslední době to pak byly právě rozdílné zkušenosti s politickým zvládáním pandemie covid-19 ve státech EU, které středoevropským státům částečně přisoudily pozici „kazisvětů“. Ochota Maďarska, Slovenska a Rakouska jednat s Ruskem o schválení vakcíny Sputnik V byla na Západě vnímána prakticky jako geopolitická zrada. Zdá se, že veškerý tento vývoj skutečně staví středoevropský region před geopolitická a také ideologická rozhodnutí o postavení tohoto společenství států. Smí kulturní a historické rozdíly mezi členskými státy EU vést k rozdílnému hodnocení demokracie a právního
10