řady zlozvyků při čtení a získání nových návyků, které se dají celkem dobře a poměrně rychle nacvičit a mají více efektů, např. i pro zlepšení vlastností pozornosti, zejména pak schopnosti soustředění pozornosti, anebo i pro paměťové schopnosti od velmi krátké zrakové paměti přes krátkodobou paměť až po zlepšení dlouhodobé paměti. Co může mít zpomalující a obecně negativní vlivy na proces čtení (PAPÍK, 1992)? • Artikulace při čtení (fonetizace, vokalizace čtení), když to není nutné. • Nevyužité zrakové rozpětí (zrakovým rozpětím je myšlena ta část textu, kterou vnímáme na jednou fixační zastávku, tzv. fixaci). • Regresní pohyby při čtení (vracíme se příliš často na řádku, v odstavci, i když k tomu není důvod). • Nesoustředěná pozornost při čtení. • Necílovost, jistá bezcílnost čtení, také pasivní způsob čtení. To je charakteristické pro mnoho čtenářů. Není to tak malá chyba, jak by se na první pohled zdálo, neboť u věcných textů (např. odborných) je velmi důležité uvědomit si nastavení cílů našeho čtení ani ne z důvodu rychlosti čtení, jako spíše z důvodu kritického hodnocení textu. Jistá bezcílnost čtení (a nejde teď o čtení, které nám umožňuje například jistou relaxaci, prožitky, emotivní obohacení, ale o čtení například běžných věcných textů typu odborných nebo novinářských) pak nastoluje často zbytečně pasivní přístupy při čtení, které je lepší nahrazovat proaktivnějšími způsoby. Pasivní přístup se vyznačuje: • vyčkáváním, až se text stane „zajímavým“, čtenářské schopnosti zůstávají nevyužity, • malým soustředěním na proces čtení, čtenář je například roztěkaný, nedočítá text do konce,
• podstatné vztahy skladby textu unikají, • nižší motivací dochází často k menšímu zapamatování čteného textu. Proaktivní přístup při čtení se vyznačuje: • odlišováním podstatných údajů a poznatků od méně podstatných či dokonce nepodstatných, jde o identifikaci tzv. informačního jádra textu, • sledováním kontextových vazeb, souvislostí, zaměřením se ne na jednotlivá slova, ale na větší textové celky, jde o hledání myšlenek v textu a jejich první vyhodnocování, • sledováním určitého cíle čtení, čeho je možno dosáhnout přečtením daného textu, představami očekávaného poznatku, • očekáváním, případně až předvídáním vedení výkladu textu, také údajů a nových poznatků nebo potvrzení nám již známých, • je veden dialog mezi autorem textu a čtenářem, je vhodné se vcítit do myšlení autora (empatie je žádoucí), je možno také hovořit o prvcích tzv. kritického čtení, kdy s autorem souzníme i nesouhlasíme, text hodnotíme vnitřně i poznámkovým aparátem, • pokládáním otázek a hledáním odpovědí v textu, a rovněž v našem přemýšlení o textu, umění pokládat otázky je důležité, • nejsou-li odpovědi nalezeny, obrací se čtenář na jiný informační pramen, činí aktivní rozhodnutí pro případné čtení dalších pramenů apod.
Závěr pro 2. část Naše čtení může být vždy o něco více aktivní, a pokud se o to cíleně snažíme, bývají i rychlosti čtení přirozeně vyšší a pochopení a zpracování obsahu efektivnější, a také máme větší pocitové uspokojení ze čteného. Je možno k případné nápravě přistupovat již pouhým uvědoměním si určitých zásad, např. výše uvedených, ale může inspirace, podněty, náměty 19