Obyčejné jízdní kolo se v Čechově knize z každodenního dopravního prostředku mění na bájný okřídlený stroj. Neožívá zde pouze častý dětský sen o schopnosti létat či ikarovský mýtus, ale můžeme tu spatřovat i narážku na Síse, jehož autobiografický hrdina rovněž spřádá sny o svobodě, v nichž kolo s křídly představuje jednu z možností, jak uniknout za zeď oklešťující svobodu. Létací kolo je u Čecha také spikleneckým pomrknutím k dílu Jaroslava Foglara. Ve výsledku však Čech vytváří osobitou antimilitaristickou metaforu, když závěrem nechává svého hrdinu letícího na kole bombardovat šedou říši zakázanými knihami. Čech se nevyhne používání prostředků, které jsou podobné Sísovým, přesto s nimi nakládá jinak. Čech střídá celostránkové a dvoustránkové ilustrace s kompozičním rozvržením do šesti komiksových polí. To mu umožňuje dynamizovat a perspektivizovat vyprávění. Stejně jako Sís nechává vstupní část knihy záměrně bez barev, aby zachytil šedivost života v totalitní společnosti. Sís ke zdůraznění symbolů komunistické moci používá červenou barvu kontrastující se šedí, zatímco Čech se drží nadčasového pojetí, takže znak fiktivního tyranského režimu splétá z různých heraldických objektů a zvířat, mezi nimiž nechybí například pěticípá hvězda, srp a kladivo, svastika, orlice a rozzuřený lev. Prvky zastupující vojenský režim a kult osobnosti nezvýrazňuje Čech barvami, nýbrž prací s perspektivou a naddimenzováním. Barvy se, stejně jako u Síse, objevují až v krajině svobody, do níž hrdina přilétá. Ta je propojením blízkého, důvěrně známého (zelené zakulacené kopce a jabloň obsypaná červenými plody) s exotickým (dívka, již jako první potkává, maluje obraz ostrova s doutnající sopkou). V opozici k industriální šedi a zchátralosti je město vyvedené v okrově zlatých barvách, v němž komíny chrlící černý kouř nahradily historické věže. Zatímco Sís pracuje s abstrakty vepsanými do mapy svobodné části světa, Čech staví na smyslových vjemech. Svými obrázky tematizuje a evokuje všechny životní radosti, které jsou obyvatelům totalitní říše absurdně odpírány. Posiluje tím nadčasovost svého poselství.
Na poslední straně se nachází dedikace, která by mohla být chápána jako další časové vymezení. Příběh je totiž věnován „Muži s taškami“, anonymnímu hrdinovi, jenž se 5. června 1989, den poté, co čínská armáda zmasakrovala protestující proti režimu na pekingském náměstí Nebeského klidu, postavil před kolonu tanků. Fotografie muže v bílé košili, který v každé ruce drží nákupní tašku, tehdy obletěla celý svět a stala se symbolem osobní odvahy jednotlivce. Čech nechává svého muže čelit přesile tanků s rozpaženýma rukama, které evokují kříž, a opět i tato konkretizace zůstává srozumitelnou bez znalosti kontextu. Až dosud bylo možno v Čechově knižní tvorbě rozlišit několik tematických a tvarových okruhů. První představují komorní alba v nostalgickém duchu, která vycházejí z dětské fantazie (O zahradě, O mráčkovi, O klíči), druhou zastupují pohádkové texty (O čertovi, Dobrodružství pavouka Čendy). Třetí je ztvárněním dětských dobrodružství, jimž je připisován iniciační význam (Tajemství ostrova za prkennou ohradou, Velké dobrodružství Pepíka Střechy, komiksová série Dobrodružství Rychlé Veverky; volně sem lze přiřadit i knihu Dědečkové, jež se sice věnuje fenoménu stáří, ale ukazuje dědečky s věčně klukovskou duší). Knížka A má svou poetikou nejblíže k dílu Dědečkové, které také místy přesahuje horizont dětského čtenáře, aniž by však pro něj zůstávalo nesdělné. Pavel Čech patří k autorům, jimž se podařilo vybudovat vlastní fikční svět se symbolickými a jasně stratifikovanými prostory, rekvizitami a s archetypálními hrdiny. Některé z prvků tohoto fikčního světa tak, stejně jako tomu bylo v díle velkých romanopisců 19. a 20. století, přecházejí z jedné Čechovy knížky do druhé a mnohdy svou genezí odkazují i k Čechovu malířskému dílu. O knize A tedy musíme uvažovat i v souvislostech autorovy dosavadní tvorby a lze konstatovat, že se do ní organicky začleňuje. Čechův uprchlík za svobodou je neokázalý hrdina typu Pepíka Střechy, který se již vyrovnal sám se sebou a není mu lhostejný osud společnosti, v níž žije. studie, články 12