studie / články
zákoutími, samy se snaží vymezit, co se v knihovně může dělat a co už ne (a jsou přísnější, než bychom čekali). Setkání je vždy tematicky zaměřené – na přání dětí, učitelek nebo na základě našich návrhů. Základní schéma: dramatizace knižní předlohy (doplnění loutkami, hračkami, výzdobou, uspořádáním místnosti, našim oblečením), aktivní zapojení dětí do příběhu (hudební a pohybovou složkou), střídání rytmizujících a zklidňujících prvků, v závěru dramatizace obvykle děti leží, vnímají tak účinněji text a uvolní se. Často se takto podaří potlačit neklid a agresivitu a děti si v klidu a se zájmem prohlížejí připravené, k tématu zaměřené knihy. Součástí návštěvy je i malá výtvarná dílna, jejíž výsledek si děti odnášejí jako dárek z knihovny domů. Z této práce máme největší radost, protože děti jsou bezprostřední a vidíme, že jsou z návštěvy knihovny šťastné a těší se na další setkání. Co je podstatné – děti si zvykají na pravidelnou návštěvu knihovny jako na samozřejmou součást svého „školního“ života a vnímají knihy a knihovnu jako něco pozitivního, zajímavého. Takto motivované děti rády do knihovny přicházejí i v průběhu své školní docházky a již v první třídě mnohé z nich využívají Týdne prvňáčků, kdy jsou přihlašovány zdarma, obdarovány drobnými dárky, pasovány kouzlem místní čarodějky Knihomilky. Přesvědčení, že kouzla a čáry jim usnadní naučit se číst, pomáhá. Pro ročníky nižšího stupně musíme jak lekce informační výchovy, tak literární besedy přizpůsobovat podle úrovně dané třídy – obvykle snížit nároky a požadavky o dva až tři roky proti žákům běžné základní školy. Rovněž musíme vycházet z faktu, že děti jsou živější, nesoustředěnější, emocionálněji reagují, a aktivity dělit do krátkých bloků a střídat jejich charakter.
Dobře děti reagují na práci s Ladovým plakátem Braňte knihu, který si zasazujeme do prostředí, které je dětem blízké, v nakreslených osobách poznávají babičky, sousedky… Čtení souvislého textu není samozřejmostí ani ve čtvrté, páté třídě a tak často využíváme „malované čtení“, komiksová zpracování klasických příběhů a knihy, určené nižším věkovým kategoriím. Práce s informacemi v naučných knihách je paradoxně snazší – předpokládáme, že je tomu tak pro množství realistických obrázků, fotografií a krátké textové úseky. Děti nad deset let chápou koncepci naučné knihy – rejstříky, obsah, rozdělení knihy a jsou schopny s pomocí vyhledávat zadané informace. Hledání v OPACu je oblíbenou činností, neděláme si však iluze – především je to proto, že pracují na počítači, který je pro ně mimo knihovnu a školu nedostupný. Žáci vyššího stupně základních škol navštíví knihovnu minimálně dvakrát během školního roku – absolvují lekci informační výchovy a literární besedu. Vycházíme z reality a proto výběr knih je opět o dva, tři roky zpět za skutečným věkem dětí. V období puberty rády vyslechnou nabídku příběhů o drogách, šikaně, alkoholismu a jiných etopedických problémech, nicméně knihy až na velmi sporadické výjimky nečtou. Lekce informační výchovy jsou koncipovány jednak na orientaci v knihovně, na práci s knihami a periodiky, ale rovněž na práci s elektronickým katalogem a webovými stránkami knihovny. Protože naprostá většina dětí má přístup k počítači jen ve škole nebo v knihovně, je pro ně vyhledávání knih v OPACu oblíbenou činností. Pravdou je, že čas strávený v knihovně v odpoledních hodinách, využívají k brouzdání na internetu – ne k vyhledávání informací. Oddělení pro děti má týdně otevřeno 21 hodin, děti mají k dispozici kromě nabídky knih a periodik, 17
Sazba duha II fin.indd 17
13.7.2010 12:19:55