V pondělí 27. září jsme tradičně uspořádali v naší škole projektový den ku příležitosti Evropského dne jazyků. Ten se letos slavil už po dvacáté. Hlavním výstupem bylo tentokrát šest řetězových příběhů, které vznikly na základě vyprávěcích kostek.
Osmáci a deváťáci si troufli i na příběhy v angličtině. Všichni ostatní se snažili česky. A že se příběhy opravdu povedly si můžete přečíst v této brožurce. U každého názvu najdete i třídy, které daný příběh vytvářely. Úkolem bylo i vytváření ilustrací, které se bohužel ale všechny do brožurky nevešly. Tak si užijte čtení a mimochodem, poznáte slovo, které si v kostkách hodili úplně všichni?
Story about a fire love (9.A/B/C) It was really hot night. Jack saw a beautiful girl playing inside a house. He decided to write her a letter. But he didn´t have a pencil so he grabbed the ladder and climbed up and knocked on the
window.
His plan was to kiss her. Rose opened the window and there was Jack with a
flower in his hands. Rose smiled like the sun. She was eating a banana and while she was opening the window she left the banana peel on the window. At that moment Rose´s Dad
arrived home in his car. He got out, took his bag and he started putting his keys in a key hole. He was so tired that he didn´t even noticed the ladder. Rosy heard something so she wanted to checked it. Suddenly she saw her Dad coming upstairs. She quickly ran back to her room and said Jack: „You have to hide somewhere“. Jack hid under the bed. When Dad came in Rose was acting really weird so Dad asked her if everything is OK. Rose answered: „Yes, just a headache.“ Her dad was about to leave the room when
suddenly Jack hit his head. „What´s that noise?“ Dad asked and looked under the bed. Jack tried to explain everything, that he really likes Rose. Rose´s dad was really nice so he told Jack everything is OK but next time he shouldn´t go in through the window but ring at the door. He also invited Jack to dinner.
Sad but happy story (8.A/B/C) Yesterday afternoon we played football on the school playground. Even if we lost we didn´t mind because we like to spend time together. After that we went to the bus stop and later we got on. We were hungry and thirsty so we decided to go to Mc Donald´s. We ordered hamburgers with ham, cheese, tomatoes and cucumbers. We had cola for drink too. Later we wanted also some icecream but they didn´t have our favourite flavours. So we went to find a sweet shop and we found the right one where we finally got flavours which we liked. They had banana and hamburger flavours.
It was rainy day and we walked and found tracks. So we followed the tracks and suddenly we stood on the beach. We saw some whales in the water. There was also a fisherman with a fishing rod and he was looking at the whales. Maybe he wants to catch the whale… but it´s forbidden here! We went closer to him and asked politely: „What are you doing there? Are you trying to catch the whale? It´s not good.“ He looked at us and said: „What do you know about it? You are just little kids.“ „We are not!“ said Lucy. We can call the police. The man looked scared and left the beach. We enjoyed the rest of time at the beach watching amazing whales and after the sunset we went home. We watched the news on TV where we saw the fisherman who let explode some whales. We were really shocked by the fact that happened after short time we left the beach.
Apokalypsa šprtů (7.A/6.A/7.B/6.B/7.C) Dnešní den začal celkem normálně, s mojí nejlepší kámoškou jsme vyrazily do školy v 7.50 jako vždycky. Sotva jsme ale vešly do budovy školy vše se změnilo. Všichni vypadali moc divně, na hlavách měli růžové klobouky, kulaté brýle jako Harry Potter a obličeje zmalované make-upem.
Když jsme vešly do naší třídy, vše bylo ještě divnější. Paní učitelka byla také v růžovém a všichni měli tašky polepené samolepkami roztomilých kočiček. V hodině chemie jsme psali test a všichni měli růžové tužky se třpytkami a pili malinový nápoj. Všichni až na mě měli jedničky, moje kamarádka už také vypadala jako oni. Pomooc, to je snad horor! V ostatních hodinách to vypadalo podobně, vše bylo růžové a všichni měli samé jedničky. Po vyučování zastavilo před školou růžové zmrzlinářské auto a v něm prodavač v růžové zástěře prodával růžovou zmrzlinu. Učitelé i žáci si ji kupovali, tak i já jsem na ni dostala chuť. Dala jsem si jeden kopeček a po prvním líznutí jsem se cítila velmi zvláštně. Moje modré kalhoty byly najednou růžové. V tom se zablýsklo a začalo pršet. Běžela jsem domů a na cestě zahlédla velké psí stopy, které vedly k růžovému karavanu. Co mám teď dělat?
Vylezla jsem po žebříku na střechu karavanu a rozhlédla se kolem. Na stromě vrkala růžová rodinka
holubů. Lekla jsem se tak, že jsem spadla dolů a přímo do růžového hovínka. Vedle zamčeného karavanu se objevil růžový školní autobus. Nasedla jsem a políbila růžový volant.
Najednou jsem se ocitla ve své posteli doma a vše bylo zelené! Vytáhla jsem z aktovky zelené míčky a začala je házet do klobouku. Z toho začaly vyskakovat obrovské žáky s velkými rty. Jedna se proměnila v obrovskou zelenou příšeru, která shodila na zem čaj a banán, který mi maminka připravila k snídani. Čaj polil i ostatní žáby, které se proměnily v příšery a utíkaly směrem do města. Musím město zachránit! Zvládnu to? Rychle jsem popadla papír, napíšu mamince dopis, neboť se domnívám, že se rána nedožiju. K dopisu přidám květinu, aby nebyl takový smutek. Takže se připravím na cestu, vezmu s sebou papáníčko a klóbrc. A jde se do boje s příšerou! V lese vidím hnízdo a v něm něco velkého. Byla to příšera s malými příšerčátky, úplné hnízdečko lásky. Takže mír? Ano. Nabídla jsem jim svoje papáníčko, ale neměli hlad. Já ano. Mamka byla ráda, že jsem doma a žiju, na oslavu jsme si dali žabí stehýnka. Byl to zvláštní den!
Výlet do Brazílie ( 5.A/4.C/3.A/2.A)
Byl jednou jeden Pepa, který rád cestoval.
Tentokrát se rozhodl, že pojede
karavanem do Brazílie. Nastala hluboká noc, Pepa přijel k pralesu a zjistil, že mu došly zásoby potravin. Vydal se tedy k nejbližšímu banánovníku s žebříkem přes rameno. Při trhání banánů mu spadly brýle na zem. Když je hledal, zaujaly ho neznámé stopy. Šel tedy po stopách hlouběji do pralesa. Najednou stopy zmizely. Pepa ucítil zvláštní zápach a rozhodl se ho prozkoumat. Došel na mýtinu a zjistil, že zápach pochází ze zvláštních rostlin, které na místě
rostly.
Najednou se v květinách začalo něco hýbat. Pepa
dostal strach a rozvzlykal se. Z květin vyběhla kočka.
Pepa se lekl,
kočka uskočila zpátky do křoví a když znovu vyběhla, nesla mu v tlamičce sendvič. Za odměnu se s ní
Pepa rozdělil o banán. Protože byl Pepa tak hodný, zavedla ho kočička až k jeho ztraceným brýlím. Den se chýlil pomalu ke konci a oba dva už byli unavení. Lehli si tedy spolu do trávy a pozorovali měsíc s hvězdami. Pomalu se jim začaly klížit oči, až z toho oba usnuli. Když se ráno probudili, uviděli kolem sebe plno krásných květin. „Páni, ty krásně voní.“ Pepa se rozhodl, že se pokusí jejich krásu a vůni uchovat a tak pár květin utrhl a vložil je do obálky se srdíčkem. Víte, pro koho byla?
Pepa poprosil holuba, kterého právě zahlédl, aby obálku doručil babičce, která byla nemocná. Myslel si, že květiny by mohly být léčivé a babičce pomoci. Pak si Pepa zabalil věci a pomalu se vydal na cestu domů. Doma zjistil, že se babička Ivanka opravdu uzdravila, a tak měli oba velikou radost. Na výlet do Brazílie Pepa nikdy nezapomene, protože byl úžasný.
Krajina kouzel a zázraků (5.B/4.B/3.B/2.B) Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero řekami, za neproniknutelnou hradbou dešťových mraků, tam kde azurová obloha je plná létajících balónů, tam, kde nepotkáte smutnou či zamračenou tvář, se rozkládá kraj kouzel a zázraků. A tam, uprostřed té podivuhodné země, stojí na skále nad řekou stověžatý hrad, který slouží jako škola kouzel pro děti nadpřirozených pohádkových bytostí. Zvoní, je deset hodin, a právě začíná svačinová přestávka. Ve školní kantýně se dnes podávají hamburgery, krupicová kaše a jablečný koláč. Každý si může vybrat podle své chuti. Co to letí? Že by tajná zpráva? V ředitelně přistává na stole okřídlená dopisní obálka.
Paní ředitelka se podívala na hodiny a řekla si: „Právě včas!“ V obálce by měl být návod, jak používat kouzelný klobouk, jehož moc spočívá v tom, že majitele klobouku vynes mezi měsíc a hvězdy. Najednou zapípal telefon a na displeji se objevil emotikon hovínka. Paní ředitelka z toho byla celá rozčarovaná, až jí z toho ujel autobus.
A tak nešťastná paní ředitelka musela jít domů pěšky. Šla přes hluboký tmavý les a cestou se spustil silný déšť. Vystrašená paní ředitelka objevila starou liščí noru, tak do ní po čtyřech vlezla
a čekala, až déšť přejde. Po chvíli se paní ředitelka začala nudit, tak prošmejdila noru a pod hromadou listí objevila své staré hodinky. Zjistila, že je právě čas oběda a ona má hlad. Přála si, aby tu byl stánek se zmrzlinou. Hledala dál, až našla starý duhový kufřík, ve kterém byla i vysněná zmrzlina.
Přestalo pršet a paní ředitelka mohla vyjít z nory. Míjela strom za stromem a v tom zjistila, že v noře
ztratila brýle. Les byl stále více rozmazaný a paní ředitelka uslyšela zvuk hodin. Ten byl stále silnější a silnější. „Můj budík!“ zakřičela paní ředitelka. Chtěla ho zaklapnout a v tom se probudila. Zjistila, že se jí celý tento podivný den jen zdál. Dala si k snídani čaj a banán. Šla na autobus do školy, přijela dnes trochu později, právě začínala svačinová přestávka. Ve školní kantýně se podávají hamburgery, krupicová kaše a jablečný koláč….
Kouzelný dědeček (4.A/3.C/2.C/PT) Bylo nebylo, za sedmero horami, kde se střídá Slunce s Měsícem, žil starý zamračený kouzelný
dědeček. Všichni mu říkali Mračoun. Často nosil černý klobouk ozdobený různými květinami. Jednoho dne uklouzl před chaloupkou po slupce od banánu, kterou tam zahodil nepořádný pošťák, který roznáší čarovné dopisy.
Bang! Ozvala se velká rána. Mračoun málem spadl pod autobus a z klobouku mu málem opadaly všechny květiny. Zamračil se ještě víc.
Byl rád, že se mu nestalo nic horšího. Avšak co to? Co to tady smrdí? Ach jo, to Mračounova ruka po pádu rozmazala po silnici hovínko, které tam nechal černá kočka. Najednou se Mračoun rozesmál. Rozmazané hovínko přece znamená štěstí! Kolem chaloupky dědečka Mračouna chodívaly do školy děti. A protože si dědeček říkal, že bude mít štěstí, rozhodl se, že také chození do školy vyzkouší. Druhý den si nařídil budík, aby nezaspal. Do aktovky si připravil banán, penál a sešity. Nastartoval své
malé auto a vyrazil do školy. Při tělocviku hráli fotbal s novým míčem. Mračoun byl najednou velmi spokojený a stále se usmíval.
Ve škole byl dědeček moc rád. A co teprve, když paní učitelka řekla, že pojedou na výlet autobusem. Podíváme se na velryby a nezapomeňte si vzít sluneční brýle, aby vás nebolely oči od sluníčka. To bylo radosti. A věřte nebo nevěřte, od té doby, co Mračoun začal chodit do školy se už nemračil. A víte proč? Přeci proto, že si našel nové kamarády a už nikdy nebyl sám.