12 minute read
MENDEL GREEN 1/2022
from MENDEL GREEN 1/2022
by MENDELU
Soutok Moravy a Dyje je území promarněných šancí
Současná vláda Petra Fialy si dala do programového prohlášení, že vytvoří z obory Soutok v samém jižním cípu Moravy národní park. Na první pohled se jedná o razantní gesto, které by konečně mělo ochránit přírodu na soutoku Moravy, Dyje a Kyjovky. Jenže kdyby to bylo tak snadné a jednoznačné, už Fialovi předchůdci by na tomto území nějakou formu velkoplošné ochrany přírody vyhlásili.
Advertisement
TEXT: Zdeněk Meitner / FOTO: Václav Šálek
Problém, jak chránit výjimečnou a krásnou přírodu Soutoku, která je po staletí dotčená lidskou činností, je mnohem širší a hlubší. A ředitel Školního lesního podniku Křtiny Tomáš Vrška, který se řadu let podílel na výzkumech na Soutoku, jej považuje za „území promarněných šancí“. To proto, že v současnosti už mohla mít vláda k dispozici dostatek dat na základě výzkumů a praktických pokusů, z nichž by bylo možno víceméně objektivně posoudit, kde je potřeba ponechat přírodu samovolnému vývoji, kde a na jak velkých plochách je potřeba obnovního managementu, který zajistí podmínky významným přírodním fenoménům, které jsme se zavázali chránit, a v jakých lokalitách může dále probíhat pěstování dubu pro hospodářské využití. „Protože však v minulosti nebyla vůle vymezit experimentální plochy pro obnovní management a nezkoušelo se nic, tak se místo expertních rozhodnutí dosud činila taková, která odpovídala tomu, kdo měl jaké silové postavení. Podle mě by bylo ideální, aby stát vyhlásil chráněnou krajinnou oblast, protože jejím cílem je chránit kulturní harmonickou krajinu. Zůstane místo jak pro hospodaření, tak bude možné ponechat část území nerušenému vývoji a bude možné na určitých plochách dělat takové zásahy, které povedou k ochraně vytipovaných druhů. A administrativa bude jednoduchá, protože CHKO bude sídlit v Břeclavi či Lanžhotě a všichni se budou domlouvat jen se správou CHKO,“ myslí si Vrška.
Jaké přírodní fenomény tedy stojí na Soutoku za ochranu?
Dlouho nám trvalo, než se vyjasnilo, coby se kvůli ochraně přírodních fenoménů mělo dělat. Posunuli jsme se sice dál, ale konsenzus zúčastněných stran neexistuje. V území je tolik zájmů a pohledů, že asi ani není možné tam poskládat všechny. To si spousta lidí neuvědomuje. Když chceme území chránit, tak si musíme nejprve ujasnit pořadí důležitosti ochrany jednotlivých fenoménů. Vědecky je lokalita popsanáaž posledních 25 let, protože předtím byla za železnou oponou a nesmělo se tam. Na Soutoku žije řada ohrožených druhů živočichů, hlavně bezobratlých, kteří jsou potravně či kvůli rozmnožování vázaní na mohutné a částečně odumírající stromy. Mají tam tisíce mikrostanovišť,v nichž populace přežívají. Také jsou zde dvě národní přírodní rezervace pralesovitého charakteru Cahnov‐Soutok a Ranšpurk a několik dalších porostů ponechaných samovolnému vývoji, i když nemají statut chráněných území. A jsou tam také komplexy luk, na něž jsou vázané populace například krátkokřídlých ptáků, jako je chřástal. V souvislém komplexu lužních lesů hnízdí pravidelně ojedinělá populace velkých dravců, kteřív době hnízdění vyžadují klid. Jedná seo orly či rarohy, což jsou největší vzdušní predátoři. Žijí a hnízdí tam také čápi bílí a tak dále. To jsou klíčové fenomény ochrany.
Zmínil jste ale i hospodářské využití území. Proč je důležité, aby se zde mohly aspoň na části území duby dále pěstovat?
Protože tu roste nejkvalitnější dub, kterýlze na trh z tuzemských zdrojů dodat. Je potřeba si uvědomit a jasně si říci, že jsou tu vedle biologických i obrovské hodnoty hospodářské. Kdyby tu byl národní park, tak se na převážné většině plochy přestane dub pěstovat, nepůjde na trh a je otázkou, jak ho nahradit. Dubové dřevo má největší trvanlivost. Dubové parkety můžete mít 200 let a jsou v pohodě. Z dubu jsou nejudržitelnější výrobky, dokážou nejdéle vázat uhlík. Budeme místo toho vozit kvalitní dříví ze zahraničí?
Navíc je to tak, že i vědci z různých oborů se nedokážou plně shodnout na principu ochrany, že?
Dvacet čtyři let jsem se živil vědou. Každá skupina vědců se zajímá o určité organismy a vidí ty svoje a jejich pohledy se střetávají. Někteří chtějí biotopy pro hmyz a rostliny náročné na světlo a teplo, ti by chtěli les prosvětlit. Ale dravcům vyhovuje komplex pralesovitých porostů. Je tam také množství tlejícího dřeva, na které jsou vázané druhy hub a organismy vázané na vlhká a tmavší stanoviště. A současně dává smysl na Soutoku hospodařit – jsou to produkčně nejhodnotnější stanoviště v České republice. Takže každý porostní typ lesa, nebo chcete‐li každý typ managementu, má opodstatnění a diskuse by se měla vést o tom, kolik plochy kterému typu managementu vyčleníme a jak je uspořádáme do prostorové mozaiky v krajině.
Proč nikdy nedošlo k pokusům, které by vyčlenily určitou část území pro konkrétní typ managementu?
To je otázka pro Lesy České republiky. Tím se dostáváme ke zmíněné promarněné šanci. Lesy ČR, které jsou správcem státních pozemků na Soutoku, se bránily vyzkoušet na některých plochách management takzvaného „světlého lesa“. Vědci a pracovníci ochrany přírody dokládají, že to musí být na větších plochách, aby měly populace ohrožených živočichů, rostlin a hub dostatečný prostor k existenci. A zde vidím problém v komunikaci. Nikdo nikdy tento koncept nevyzkoušel v praxi. Kdyby Lesy ČR před 15 nebo 20 lety postupovaly takticky, tak vyčlenily například 200 hektarů lužního lesa pro tento experiment a požádaly biology a ochránce přírody, ať jim ukážou, jak management světlých lesů uskutečňovat. Připomínám, že nikdo neměl praktickou zkušenost, jak vyznačovat stromy k těžbě (ani lesníci, protože ti znají modely výnosového hospodářského lesa), jak prostorově rozčlenit porosty, jak zajistit obnovu dubu a podobně. Ale to se nestalo. Dnes jsme mohli mít rozběhnutý experiment, poučení z chyb, biologové by byli více v realitě, nevymýšleli nerealizovatelné a lesníci by měli rozšířenější obzor o tom, co je to multifunkční lesnictví. Mohli bychom říci, že víme, jak to dělat, aby zůstaly stabilní populace rostlinných a živočišných druhů. A mohli bychom se bavit o nějaké ztrátě na hektar a rok, kdybychom omezili hospodaření. K tomu mohla probíhat relevantní společenská diskuse, co a na jakých plochách dělat a jaké jsou priority. Problém ministerstev zemědělství a životního prostředí ale je, že nejsou schopné otevřít společenskou diskusi a dohodnout se. Místo toho čteme přestřelky v médiích s kategorickými postoji. Pustit se teď do speciálního nevyzkoušeného managementu na 4000 hektarech je obrovské riziko. Ale je potřeba začít něco dělat, jinak biologické dědictví postupně zmizí – tedy i dnes má smysl začít na oněch zmíněných 200 hektarech a nejprve vše experimentálně vyzkoušet.
Nutí Česko i vnější okolnosti, aby alespoň část území a jeho fenomény chránilo?
Celé území je součástí evropské soustavy NATURA 2000. Překrývá se s ptačí oblastí a jsou zde lokality pro ochranu stanovišť a druhů. A Česká republika se zavázala vůči EU zajistit ochranu výše jmenovaných fenoménů. Neznamená to, že se v území nesmí nic dělat, ale pro světlomilné druhy je potřeba management zintenzivnit a pro druhy, co potřebují klid, musíme ochranu také přizpůsobit. Základní premisa soustavy NATURA 2000 je udržet dochovaný stav předmětů ochrany anebo ho zlepšit. Proto probíhá každých šest let monitoring a reporting do Evropské komise. A problém se nám pořád vrací – nemáme koncepčně ujasněno, na jakých plochách se má ten který typ management udělat a jaké plochy zůstanou pro hospodaření zejména s dubem letním.
Přitom diskuse o vzniku CHKO se vedly už před 15 lety, ale nakonec ztroskotaly na odmítavém postoji obcí.
Ministerstvo životního prostředí se snažilo před 15 lety domluvit s obcemi na tom, že by zde vznikla CHKO, z mého pohledu nejlepší řešení. Na CHKO bude skupina odborníků, kteří se budou území věnovat, budou se domlouvat s obcemi a vlastníky lesů. Jsou to jen Lanžhot, Břeclav a Kostice, přičemž 90 procent území je na katastru Lanžhota. Ale obce se tomu tehdy bránily.
Proč vnímáte CHKO jako ideální nástroj správy území?
CHKO jako kategorie velkoplošného chráněného území v sobě zahrnuje i maloplošné rezervace, kde bude les ponechaný samovolnému vývoji. Dále jsou v ní přírodní památky, na nichž funguje management pro ochranu jednoho dvou fenoménů. A CHKO má také svoji zonaci, která určuje intenzitu managementů i hospodaření. Na části území byse tak mohl dál pěstovat dub. Umíme pracovat s různými modely hospodaření, které nebudou vázané na dvouhektarové holiny a dá se řešit hospodaření s frézováním pařezů či bez něj.
Proč vám naopak nepřijde jako vhodný nástroj národní park?
Národní park je od toho, aby na převážné části území probíhal nepřerušený přírodní vývoj, tedy alespoň na 51 procentech plochy. Ale podle pravidel IUCN, ke kterým se ČR hlásí, je to 75 procent území. To je na Soutoku mnohonásobně víc než dnes, víc, než je křehký kompromis, víc než dává logika ochrany na světlo náročných druhů. Plochy luk by musely být v zóně soustředěné péče, tedy trvale obhospodařované, takže za mě kategorie národní park nemůže naplnit na Soutoku všechny současné požadavky a závazky v ochraně přírody, které ČR má.
Nezní prostě národní park laikům lépe než CHKO?
Ano. Cítím, že národní park je vnímaný jako obchodní značka, brand pro turistický byznys, a to je špatně. CHKO se dájako brand také využít a současné CHKOto využívají. Chrání člověkem vytvořenou kulturní harmonickou krajinu s podporou mimoprodukčních biologických funkcí. Soutok je také kulturní krajina. Poldr jsou sice říční naplaveniny s hloubkou pět šest metrů a je to přírodní fenomén, ale les je po staletí hospodářsky intenzivně využívaný.
Ani pralesy ponechané samovolnému vývoji nejsou původní...
Pralesy jsou extrémně cenné lokality, ale bez zásahu jsou ponechané až od roku 1932, tedy až sekundárně. Dříve to byly pastevní lesy. Lze v nich sledovat dynamiku dřevin, jak si konkurují druhy mezi sebou a jednotlivé stromy uvnitř jednoho druhu. Nic lepšího zde nemáme a díky tomu můžeme sledovat kompetiční vztahy dřevin v době klimatické změny, vidíme, jak se který druh chová k jinému. To má význam i pro hospodaření v lesích. Můžeme od výzkumů kompetičních vztahů odvozovat modely hospodaření v hospodářských lesích, abychom nedělali zbytečné chyby a zásahy. Je potřeba zájmy na Soutoku dobře poskládat. Vyhlášení národního parku mi přijde jako laciný krok.
Má stát připravenou vůbec nějakou koncepci ochrany?
Ministerstvo životního prostředí připravilo vyhlášení obří národní přírodní památky, která má mít přes 4000 hektarů, což je velikost srovnatelná s CHKO Blaník. Kategorie národní přírodní památka jepřitom maloplošná kategorie ochrany na rozdíl od chráněné krajinné oblasti nebo národního parku, což jsou velkoplošné kategorie ochrany přírody. Lesy ČR se proti vyhlášení odvolaly a zatím tedy žádná územní ochrana není na pořadu dne. To jenom svědčí o neschopnosti státu pracovat efektivně.
Dá se z toho všeho usuzovat, že situace je na mrtvém bodě?
Naprosto. Je to na rozcestí a nikdo neví, kam jít. Na všech stranách jsou nějací hráči, kteří to chtějí někam stáhnout. Překvapuje mě, že vládní koalice dala národní park do prohlášení, když paní ministryně Anna Hubáčková zrovna tyto věci z jihomoravského krajského úřadu zná a odborně je koncept národního parku v tomto případě zpochybnitelný. Myslím, že vědci proti němu budou většinově, protože některé druhy se uměle udržují díky cíleným zásahům.
Co se dá vytknout Lesům ČR v jejich hospodaření?
Diskutabilní je frézování pařezů. Když se stromy pokácejí, pařezy se zfrézují, abyse výsadba mohla dělat mechanizovaně. Po frézování vznikne štěpka, která se rozprostře a funguje jako mulč. A buřeň pak lze také vyžínat mechanizovaně. Z provozního hlediska to je výborné, ale biologicky průšvih. V pařezech se vyvíjejí velcí brouci, trvá jim to i tři čtyři roky, to není jako kůrovec s několika generacemi za rok. A jedná se o poslední biotop, kdese můžou množit. Je tam i cenná bylinná vegetace, která je pod mulčem utlumená. A je otázka, jestli dokážeme tyto typy hospodaření rozmístit, abychom mohli hospodařit a současně zachovali cennou přírodu.
Jak dlouho už takhle státní podnik hospodaří?
Frézují přes deset let a každý rok obnoví zhruba 1/120 lesa. Část už je z biologického pohledu poničená, ale velká část ještě ne. V území klidně může být část porostů, kde se bude frézovat, ale je potřeba vyváženost, aby měly chráněné druhy prostor. K tomu jsme se jako republika zavázali. Aby tam dále byl prostor pro samovolný vývoj a zároveň aby tam bylo místo pro růst kvalitního dubu. Dříví by na trhu chybělo, protože na něj navazují naše zpracovatelské kapacity. Museli bychom je vozit někde z Podunají nebo ze Srbska. A právě kvalitní dub vydrží nejdéle v podobě výrobků ze dřevaa nejdéle váže uhlík.
Proč stát do hospodaření Lesů ČR nezasáhne tak, aby neprováděl veškerou těžbu na Soutoku frézováním?
Lesy ČR by měly mít nějakou dlouhodobou koncepci, která by se dodržovala, byla projednaná a schválená. Ale nemají. Kdo jiný než stát by měl říct, jak se budou plnit ekosystémové služby lesa? Stát ukazuje, jak je slabý v rozhodování, a z pohledu nestátních vlastníků je to hodně špatné. Nestátní vlastník rozhoduje mnohem koncepčněji, a to je hrozná škoda. Opakem je například diskuse o poslání zemských lesů ve spolkových zemích v Německu, to je úplně jiný level. Tam se přijímají politická rozhodnutío tom, jak velké procento lesů bude plnit primárně mimoprodukční funkce, a zajistí to a ekonomickou ztrátu doplatí. To bychom měli umět stejně i u nás. Ale musí se k tomu vést společenská diskuse a musí se najít konsenzus.
Obora Soutok
ředtitel ŠLP Křtiny Tomáš Vrška
