Seifertová: Knihy píšu tak, aby je pochopili i dospělí

Seifertová: Knihy píšu tak, aby je pochopili i dospělí

Za své Dějiny udatného českého národa získala prestižní ocenění Magnesia litera. Od té doby má za sebou už několik úspěšných prací. Nyní se Lucie Seifertová vrhla na zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela. Komiks, který vytvořila, přiblíží Mendelův život nejširšímu okruhu čtenářů před blížícím se výročím 200 let od jeho narození.

TEXT: Filip Vrána, FOTO: Archiv Lucie Seifertové

K blížícímu se výročí jste vytvořila rozsáhlý komiks ke kulatým narozeninám Gregora Johanna Mendela. Co všechno jste musela nastudovat, než jste se do práce pustila?

Základním zdrojem informací byla pro mě kniha od Vítězslava Orla „Gregor Mendel a počátky genetiky“. Publikace je dost podrobná a nepopisuje jen Mendelův život, ale také, jak název napovídá, celkový příběh genetiky. Hodně jsem využila i možnosti internetu, tam si musím dávat pozor na blbiny, ale jsem zvyklá si informace, obzvlášť pokud mi připadají podezřelé, potvrzovat z několika zdrojů. Také jsem měla k dispozici výtisk „Gregor Johann Mendel – nejen vědec, ale i člověk víry“.

Mendel byl nejen zakladatelem genetiky, ale také opatem, vědcem působícím v řadě oborů, pohyboval se i v hospodářských kruzích. Jak náročné pro Vás bylo všechny jeho životní polohy skloubit? Co pro Vás bylo největší výzvou?

Mým cílem je nekomplikovat, to přenechávám odborným publikacím, přesto jsem žádnou z jeho aktivit neopomněla. Myslím, že většinu jeho činností spojovalo nadšení pro výzkum a také vidina praktického využití vědeckých objevů. Ostatní funkce bral zodpovědně, ale jeho srdce patřilo vědě. Proto mi skloubení jeho životních poloh nepřipadalo jako velký oříšek. Co pro mě bylo největší výzvou? Zeptala jsem se pár známých, jestli slyšeli o zakladateli genetiky. Po delším tápání dospěli k Mendelovi a hrášku, tím jejich znalosti končily. Jejich odpovědi mě inspirovaly k první stránce knihy. Fascinuje mě, když se mi podaří složité a pro mnohé nezáživné téma zpracovat tak, aby i ten, koho třeba Mendel vůbec nezajímá, měl chuť si text přečíst a pod zástěrkou humoru si rozšířit své vzdělání.

Ukázka práce na prosvětlováku.

Komiksy jsou zejména pro mladší čtenáře přístupnou formou, jak se seznámit s životem slavné osobnosti, nebo dokonce s celými českými dějinami. S tím máte jako autorka Dějin udatného českého národa své zkušenosti. Jak takový komiks vlastně vzniká, jak vybíráte dějinné situace, které do svých děl zařadíte a které už nikoliv?

Od mých knih se neočekává, že se tam dozvíte úplně všechno. Vybrat nejdůležitější a vyhazovat nepodstatné informace, je asi to nejtěžší. Je to často drsný boj. Ale kdybych zahltila stránky spoustou podrobností, nikdo by to nečetl, a to bych brala jako prohru.

Zdá se, že komiksům na historické téma doba přeje. Velice populární jsou Opráski sčeskí historje. Vy jste za své dílo dokonce získala Magnesii literu. V čem je vlastně kouzlo komiksů a nebojíte se třeba negativní reakce některých vědců? Vždyť komiks ze své podstaty musí některé podstatné věci z historie vynechávat…

Málokdo odolá komiksové bublině, na mně už je pouze, aby to nebyla nuda. Stává se, že mi lidé děkují, že nebýt Dějin udatného českého národa, neprolezli by z dějáku, z kterého měli jinak hrůzu, nebo že díky mým knížkám a seriálu začali studovat historii. To je kouzlo historického komiksu – dokáže probudit v lidech hlubší zájem o naši minulost nebo jen udělá v hlavě trochu pořádek v nepřeberném množství dat a jmen. Ti, co to mají v hlavě srovnané, se aspoň pobaví. Většinu textů dávám „zkouknout“ Vladimíru Dudákovi, ten sám sebe nazývá námezdným filozofem. Napsal už řadu úspěšných knih, takže má cit pro míru, chápe, že tam nemůžu narvat všechno. Ale jak text krátím a neustále přepisuji, může se stát, že nevyzní tak, jak by měl. Některé věci, tím, že nejsem historik, mi můžou uniknout. Nedávno mě například poprosil, abych ve slově filozof nepsala z, ale s, i když to není chyba. V překladu je filozof ten, který miluje moudrost, ale zofia je temnota, a tak filozof je ten, co miluje temnotu. Když jsem pracovala na cyklu o mincích, kdy text k jedné minci zabíral stěží půl normostrany, tak mi dva numismatici nutili vmáčknout k tomu všemu ještě celou normostranu textu s odbornými termíny. Naštěstí v České mincovně uznali nesmyslnost těchto zásahů.

Jak si vybíráte práci, do které se pustíte? Musí Vás téma zaujmout, abyste zakázku přijala?

Mám štěstí, dostávám nabídky šité na míru. Zpracovala jsem historii nádherného města Opavy, to byla naprosto úžasná spolupráce, podobná kniha vznikla i pro Ostravu. Pro Poděbrady jsem vytvořila pohyblivé panorama – z dějinných událostí jsem vytvořila jednotlivé plakáty. Skvělá, i když nesmírně náročná, byla práce na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa pro Českou televizi. Dva roky mě dokonale pohltily mince – pro Českou mincovnu vznikl sedmidílný komplet prostorových obrázků „Historie mincí v českých zemích“, do každého je vložená skutečná kopie mince z drahého kovu. Pro Národní muzeum vznikla série vtipných kreseb, které provázely výstavu o našem císaři pánu. Oslovila mě také YMCA a zpracovala jsem pro ni její minulost v komiksové formě. Pro naše rodinné nakladatelství, jehož mozkem je můj manžel, pokračuji ve zpracování různých historických témat, o které mě žádají učitelé, knihovníci, děti, …

A jaké jsou obecně reakce na Vaše dílo? S jakými se nejčastěji setkáváte? Je třeba uzpůsobit výsledek věkové kategorii, na kterou cílíte?

Moje knížky si kupují lidé, kterým se líbí a rozumí jim. Pro ty, kteří mají rádi vážnější publikace, je na trhu dost nabídek, a to je dobře. Na poděbradské panorama, které je u vchodu na lázeňskou kolonádu, a tedy volně přístupné, jsem musela dodat cedulku: „Pozor! Jedná se o humor!“ Vyloženě pro děti vznikla řada Dějiny pro nejmenší čtenáře. Ostatní moje výtvory nejsou zaměřené jen a jen na děti. K seriálu nám dělal poradce Zdeněk Dragoun, v té době slavil šedesátiny a dostal Dějiny udatného českého národa od tří různých lidí nezávisle na sobě. Také už jsem několikrát psala věnování pro lidi, kteří Dějiny dávali jako svatební dar… Prostě své knihy píšu tak, aby je pochopili i dospělí

Lucie Seifertová

Narodila se v roce 1969 v Poděbradech jako dcera sklářské výtvarnice. Otec byl vědecký pracovník s láskou ke kreslení. Seifertová vystudovala Akademii výtvarných umění v ateliéru monumentální malby Jiřího Sopka. Je autorkou několika knih, tou asi nejznámější jsou Dějiny udatného českého národa. Toto prostorové leporelo získalo několik cen (Magnesia litera, Zlatá pečať, Zlatá stuha). Loni na podzim vyšel zatím poslední díl z cyklu Historie mincí v českých zemích.