Issuu on Google+

HISTORICKÝ MAGAZÍN S DÁRKEM

ERVENEC–SRPEN 2008

LIVING HISTORY Rozhovor s Janem Jesseniem

Spartakovo povstání Vzdor japonských samuraj Poslední Napoleonova bitva Stedovké bestiáe Hrdinové krále Artuše Po stopách praotce echa Kdyby nevymeli Pemyslovci Odsun eských Nmc

Nový seriál: OBJEVITELÉ Kdo skuten objevil Ameriku?

Kolumbus nebyl první

Ve stedovku dopluli do Ameriky: Vikingové Irové Arabové íané Bezmocní lékai proti erné smrti

Cena: 59 K, 99 Sk

Hladové boue v první republice 10 nejvtších vynález Krvavé orgie May Djiny moderních válek: Izrael vs. Egypt


Pedplatné magazínu

Vydejte se s námi na cestu poznání do minulosti! asopis Živá historie Vám pináší zábavu i pouení. Udlejte naším pedplatným užitek i radost sob, své rodin nebo svým dtem. Uvidíte, budou Vás milovat! „Do tetice všeho dobrého“, existují …

dobré dvody pro pedplatné: VÝRAZNÁ sleva + PRAKTICKÝ poada + historická mapa NAVÍC!

1. Vynikající hodnota za skvlou cenu: Jen 249 K za roní pedplatné Uspoíte 105 K, tzn. získáte tém 2 ísla zdarma! ma! ma e Navíc Vám každé vydání na naše náklady zašleme pohodln až do Vaší poštovní schránky, a to vetn všech piložených dárk. 249 K v. DPH a poštovného 6× Živá historie s dárky

2.

Poada na archivaci celého roníku

3.

uspoíte 105 K

NAVÍC ob historické  historick cké ce map: Aretinovy Arretinovy echy + Komenského Kom reprodukce Morava

Pedplatné Živé historie se vyplatí Pinášíme Vám samé výhody. S pedplatným Živé historie mžete jedin získat: Získáte bonus a uložíte si již toto první vydání v poadai. Získáte od nás kompletní historické mapy eské republiky. Získáte samozejm také všechny dárky u dalších vydání. Získáte jistotu, že své vydání Živé historie skuten a vždy seženete! Ušetíte a získáte od nás ísla zdarma oproti nákupu na stánku … Je to snadné: Vyplte piloženou složenku, volejte te hned na íslo 225 985 225, navštivte web www.epublishing.cz nebo pošlete e-mail na adresu: extra@send.cz

Více na str. 6


od te píšeme historii

Nový historický magazín s dárkem Pro „živá“ historie? Ke každému íslu našeho asopisu obdržíte atraktivní dárek, který bude njakým zpsobem pipomínat cenný historický artefakt. Tak, jako jste s tímto vydáním získali reprint staré mapy ech nebo mapy Moravy. Navíc krom lánk o djinných událostech pinášíme i rubriku Historie v souasnosti, kde informujeme o nejnovjších historických objevech a zajímavých výstavách, seznámíme vás s kulturním ddictvím našich pedk, tedy zejména s památkami, a ukážeme, jak je život lovka i ve 21. století ovlivován a inspirován djinami. Historie nám tak pomže k poznání nás samotných. Historie zajímá mladé i staré, laiky i studované. A pestože Živá historie není vyhrazena primárn odborníkm, ale jde populární (a popularizaní) magazín, chceme se vyvarovat bulvárního tónu, a rádi bychom pinesli tento asopis i do základních a stedních škol, kde mže posloužit jako vhodná a zábavná pomcka studentm a uitelm. Budeme pi tom spolupracovat s renomovanými odborníky i institucemi, jako je nap. Národní památkový ústav.

Dkujeme, že jste se rozhodli nastoupit s námi na objevnou cestu do historie: Cílem asopisu, který bude zatím vycházet 6× ron, je zprostedkovat setkání s eskou i svtovou historií populární formou, a pi respektu k historickým faktm pinést nové informace o historických událostech, osobách i objevech. Živá historie pinese materiály z oblasti bitev, válek i politiky, piblíží denní život lidí v té které dob, prozkoumá záhady i mýty, djiny vdy a vynález, objevné i výzkumné expedice, zajímavosti ze života známých osobností i djiny zamené na víru a náboženství ve všech koutech svta. Pro nový historický magazín? Ve vydavatelství Extra Publishing vychází od roku 2006 populárn-nauný msíník Svt. Uspl u tená s prodeji pes 20 000 výtisk (pro srovnání obdobné tituly: GEO 16 316, Koktejl 26 092 prodaných výtisk; prmr za první letošní tvrtletí). A práv Svt, s podtitulem „To nejlepší ze svta vdy, techniky, lidské spolenosti, pírody a historie“, se stal inspirací dvou nových magazín: Živá historie a Píroda (oba vychází napoprvé tém soubžn).

Vaše námty i pipomínky uvítáme na adrese zivahistorie@epublishing.cz k nemocem, nechali jsme mírn rozproudit fantazii a zprostedkovala nám neuvitelné setkání se známým renesanním lékaem Janem Jesseniem. Pak se Historie trochu zasnila a vyprávla, jakou jsme my eši mli smlu v roce 1306. Nebýt jedné nešastné události, mohli jsme být dnes teba i velmocí. Piblížila nám také nelehký život lidí v eskoslovensku ped osmdesáti lety. S historikem Jiím Pernesem nám pak zahrála na trochu kontroverzní národní strunu a zamyslela se nad spravedlností osudu eských Nmc po druhé svtové válce. Když na to pišla e, dokázala Historie poutav vyprávt mýty a legendy o lidech i zvíatech, jež se v lidských oích mnila v bestie. Mgr. Jindich Kaer šéfredaktor

Vážení tenái, otevíráte nový asopis, který vám zprostedkuje setkání s „múzou“ Historií. Nebudeme ji zkoumat tak dkladn, jako historici na univerzitách, pestože všichni akademické prostedí dvrn známe. Nechceme múzu ani trápit a muit, aby nám prozradila fantastická odhalení i šokující senzace. Chceme jí jen klást otázky a poslouchat píbhy, které dokáže zajímav vyprávt. Hned v prvním ísle jsme pro vás zaznamenali spousty poutavých historek. Historie se rozpovídala o vzdálených krajích – Japonsku, kde samurajové ješt ped 160 lety odmítali pijmout kohokoliv, kdo nebyl z jejich ostrova, nebo o „divokých“ indiánech ze stední a jižní Ameriky, pro nž bylo setkání s civilizací smrtící. Vtšinou však vyprávla o vcech mnohem bližších nám Evropanm: Vylíila strasti, jaké si kontinent prožil pi morových ranách a pekvapiv dodala, jak nás tehdejší ádní erné smrti ovlivuje dodnes. Když už jsme zabrousili D DV

EPŠÍ

NEJL ŤÁKY LNÍ FO DIGITÁ vč. DVD 69,90 Kč

ly}luljÀzywluꢪª¨

• červen 2008

~pskspmlêêêêêêê

mobilní použitelnost, roam rychlost,

GPS

êkp}vr  ±ê ulzwv|{hu ±ê %p} ±ê rlor  ±ê voyv%lu

navigace

vyzkoušeli jsme

Věděli jste, že žijí?

nejzajímavější

přístroje do auta

RMO E ZADA VOLEJT triky

saola, muntžak, khanyou, mangabej, link, pekari, makak, nasikabatrachus

tipy a nejlepší e pro Skyp

Mystické vodopády Krkonoš 07 9 771802 797016

Nový magazín Živá historie pochází z eského vydavatelství Extra Publishing, které vydává již adu dalších úspšných asopis, které vzdlávají, radí a popularizují: Msíník Svt, který je pilíem naší tenáské nabídky, pibližuje atraktivním zpsobem svt vdy, techniky a poznání všem zájemcm. Poutavý magazín s jasným názvem Píroda je od ervna 2008 další novinkou. V oblasti

• Vyhledání zboží na internetu • Internet pes Wi-Fi • Elektronické slovníky • Efektní prezentace

Projekt

• Jak ovládat skener • Pehrávání MP3 • Jak vysknout webovou stránku • Kopírování CD a DVD

od zaátku až do konce ... krok za krokem!

Vypalujeme CD a DVD 1

zálohování dat filmy a hudba kopírování

Plná verze Programy pro VYPALOVÁNÍ CDBurnerXP, Burn4Free, DVD Shrink

Plná verze Ashampoo ClipFinder

test v reálných podmínkách

Píroda

Pro (věčné) začátečníky!

návody

3

VELKÝ SERIÁL NÁVOD Pro úplné zaáteníky Windows XP i Vista

na vlastní oči

Světové unikáty v ČR

Temná krása žraloka tygřího Fotografováno s rizikem!

Dechberoucí polární záře Kouzlo vyvřelin na Kamčatce V sopečném suterénu Sao Vicente Petr Horký: Cesta na severní pól Velký bariérový útes umírá Proč čmeláci bručí

rady

2

HD video 69,90 Kč, 99 Sk, vychází 6. června 2008 08

Záchrana hyeny moří

Říjen9/2008 2007 49,90 Kč

Nejlepší PC

test

Fantastické objevy nových zvířat

Svt

TÁCH ET NA CES limity INTERNpřip ojení: tarify, ing

Partner asopisu

tů ních tes

+

dakčí mini PC Asus 29 re ltimediáln ok BenQ

mu notebo Creative levný 13" MP3 od

DŮ N NÁVO 24 STRA synchronizacee

: WINDOWS: digitální koláže GRAFIKA profi komentář rajte VIDEO: nahtní 3D grafy snadno lce efek EXCEL: dat v tabu filtrování G: .OR OO

Extra PC

14

Prohlížení a stahování videa z internetu!

Mapa programu 34 ovládnte WinAMP i Windows Media Player KUPUJEME 44 Poradíme jak vybrat MP3 pehráva

49,90 K v letní akci 29,90 K 79,90 Sk, vychází 30. kvtna 2008

6+1

domácích skenerů

Nejlepší PC rady a návody

ExtraNotebook.cz

poíta pinášíme již tradin msíník Extra PC s podtitulem „Moderní technologie pro lidi“, který patí s prodaným nákladem více než 31 tisíc výtisk mezi samotnou špiku v R. Známý je také trnáctideník pro poítaové zaáteníky Nejlepší PC rady a návody. A pokud vybíráte nový poíta, urit zavítejte na ExtraNotebook.cz! Živá historie ervenec–srpen 2008

3


obsah

VÁLKA A POLITIKA 14 Otroci zbavení bie Jedno z prvních masivních povstání djin zaalo útkem skupiny gladiátor vedených slavným Spartakem

18 Nepoddajní samurajové Ve druhé polovin 19. století pronikly houfy Evropan a Amerian do Japonska – zem dosud uzavené ped okolním svtem

20 Neodvratný konec Napoleona Poslední bitva geniálního vojevdce: U Waterloo udlal celou adu chyb, jež se mu staly osudnými

23 Vítzství za šest dn

8

Vikingské lod dorazily do Ameriky již kolem roku 1000

Pekvapivým úderem perušil Izrael plány na vojenské spojení arabských stát a bleskov si zabral nová území

VDA A OBJEVY

26 Kdy došel husitm dech?

8 Moeplavci ped Kolumbem

Jednání v Basileji o míru s kališníky se táhla nkolik let. Výsledkem bylo uznání, že už nikdo nemá sílu bojovat

Seriál o objevných cestách zaíná v dobách, kdy lidé dopluli a ani netušili, že zem je kulatá

12 Nejvtší objevy lidstva Jsou vynálezy, bez nichž by civilizace zamrzla na mrtvém bod. Vybrali jsme desítku tch nejdležitjších

28 Neekané dsledky moru Pestože epidemie erné smrti znamenala jednu z nejvtších katastrof historie, pispla také k rozšíení anglického jazyka

32 Rozhovor s odsouzeným lékaem Rektor pražské univerzity Jan Jessenius vypráví z vzení o vznešeném poslání renesanních medik

44 Potíže s prvními mapami

28

Zakreslit krajinu bez moderních pístroj byl tžký úkol. Dozvíte se, jak vznikaly jedny z nejstarších map eských zemí

20

Vévoda z Wellingtonu porazil orla

Tragické i užitené následky morových ran

MÝTY A LEGENDY 47 Bestie v knihách stedovku Mnoho povr o nadpirozených schopnostech zvíat má zcela prosté a pirozené vysvtlení

50 Hrdinové starých legend Král Artuš, rytí Siegfried i ruští bohatýi mají mnoho spolených vlastností. Jak vznikaly postavy stedovkých hrdin?

53 Kdy Pemysl Orá vypáhl voly? Nejstarší eské povsti z Kosmovy kroniky skrývají v sob mnohé symboly, které mohou vyprávt o život starých ech

56 Kdyby nám nevymeli Pemyslovci Zkusme si na chvíli pedstavit, že Václav III. unikl vražd a ve stedu Evropy vznikla mocná esko-polská íše

4

Živá historie ervenec–srpen 2008


obsah

53

Starosti legendárního Pemysla

ŽIVOT A UMNÍ 34 Písmo plné krve Ve starých mayských rukopisech byl obrazovým písmem zachycen prbh krutých obtních rituál

40 Vznešené stavby Ink i Španl Na území Peru se nachází jeden ze sedmi nových div svta, Machu Picchu, a další architektonické skvosty

58 Jak se žilo v dobách Masaryka Historie první republiky se dnes asto idealizuje a pikrášluje. Chtli byste žít ped 80 lety?

76 Malí lidské duše Jan Preisler je znám výzdobou Národního domu v Prostjov. Jeho dílo však v sob skrývá mnohem víc

HISTORIE V SOUASNOSTI 36 Špatné svdomí kvli Nmcm? S historikem Jiím Pernesem se zamyslíme nad píinami i dsledky odsunu sudetských Nmc z eskoslovenska

64

Návrat ke starým asm

64 Lidé, kteí žijí v historii Stílí z luk a kuší, jdou do bitvy se železným meem a veer sní veei z kotlíku nad ohništm ve svém devném dom. Nevíte?

70 eští vdci v pyramidách eský egyptologický ústav slaví letos pl století existence. Za tu dobu se proslavil po celém svt

72 Život na eských památkách Hrady, zámky i kostely v našich zemích se pyšní impozantní krásou. Pij te se pesvdit, že djiny zde neutichly ani po staletích jejich existence. Zúastníte-li se naší soutže, mžete vyhrát volné vstupenky do atraktivních míst v nejcennjších památkách

SOUTŽ! o volný vstup do Kaple svatého Kíže na Karlštejn a dalších vzácných památek eské republiky tte na str. 72

47

34

Setkání se stedovkými bestiemi

Tajemství indiánských obad

Živá historie ervenec–srpen 2008

5


Pedplatné magazínu

Vydejte se s námi na cestu poznání do minulosti! asopis Živá historie Vám pináší zábavu i pouení. Udlejte naším pedplatným užitek i radost sob, své rodin nebo svým dtem. Uvidíte, budou Vás milovat! „Do tetice všeho dobrého“, existují …

dobré dvody pro pedplatné: VÝRAZNÁ sleva + PRAKTICKÝ poada + historická mapa NAVÍC!

1. Vynikající hodnota za skvlou cenu: Jen 249 K za roní pedplatné Uspoíte 105 K, tzn. získáte tém 2 ísla zdarma! zda arm Navíc Vám každé vydání na naše náklady zašleme a me ašlem pohodln až do Vaší poštovní schránky, a to vetn všech piložených dárk. 249 K v. DPH a poštovného 6× Živá historie s dárky

uspoíte 105 K

Neváhejte již ani chvíli!

Pedplatné Živé historie se vyplatí Pinášíme Vám samé výhody. S pedplatným Živé historie mžete jedin získat: Získáte bonus a uložíte si již toto první vydání v poadai. Získáte od nás kompletní historické mapy eské republiky. Získáte samozejm také všechny dárky u dalších vydání. Získáte jistotu, že své vydání Živé historie skuten a vždy seženete! Ušetíte a získáte od nás ísla zdarma oproti nákupu na stánku … Je to snadné: Vyplte piloženou složenku, volejte te hned na íslo 225 985 225, navštivte web www.epublishing.cz nebo pošlete e-mail na adresu: extra@send.cz


2. Hodnotný a praktický bonus: Poada na archivaci celého roníku Víme tomu, že Živá historie Vám pináší trvalou hodnotu, kterou stojí za to archivovat a kdykoliv se k ní vracet. Proto je každý výtisk sešitý sponkami s oky, které usnadují archivaci. Proto abonenti získávají mimoádn píhodný bonus: Znakový poada s kroužkovým mechanismem na archivaci kompletního roníku!

3. NAVÍC ob historické reprodukce map:

Poada ZDARM A

Aretinovy echy + Komenského Morava Využili jsme toho, že náš distributor pi zásobování tiskem zhruba kopíruje staré kraje, které se zase blíží historickým zemím echy a Morava, a proto: tenái z ech (z území, které pibližn dodržuje historické hranice ech) mli možnost zakoupit toto vydání Živé historie s nástnnou reprodukcí Aretinovy mapy ech.

tenái z Moravy (z území, které teré pibližn dodržuje historické hranice Moravy) mli možnost zakoupit tuto Živou historii s nástnnou reprodukcí Komenského mapy Moravy.

Chcete ob mapy? Nemusíte jezdit desítky kilometr a shánt další vydání Živé historie: Jako milou pozornost a další bonus navíc zašleme zdarma K omensk ého Mor všem pedplatitelm druhou mapu do páru! ava Pi vypl ování složenky typu C proto prosím vepište do Zprávy pro adresáta ješt písmeno své volby,

Aretin ovy e chy (1 619)

(1624)

(pokud volbu neprovedete, zašleme Vám automaticky mapu Moravy):

M („Koupil jsem echy, a chci zaslat Moravu.“)  („Koupil jsem Moravu, a chci zaslat echy.“)

Vzor vyplnní složenky ===2 4 9

==

1. Uhrate piloženou složenku typu C Nejjednodušší zpsob! Objednáte a souasn uhradíte:

===249 == dvsttyicetdevt== ============= ==

11000 Jan Novák Krátká 75 1 1 0 0 0 Praha 1

Pedplatit je snadné:

Jan Novák Krátká 75 Praha 1

M

Varianta: Zakoupil jsem asopis v echách, tudíž mi chybí mapa Moravy a chci ji doposlat Podmínky pedplatného: Roní pedplatné Živé historie platí na 6 po sob jdoucích ísel. Jako svj první pedplacený výtisk obdržíte nejbližší vydání následující týden od objednávky. Bonusy získají všechny objednávky v této akci a budeme je expedovat balíkem na Vaši adresu do 5 týdn od pipsání platby. Tato konkrétní akce platí pro objednávky pijaté a zaplacené do 31. srpna 2008 (v.), na adresy v R a placené v K. Vyhrazujeme si právo tuto akci pedasn ukonit, nebo naopak prodloužit. Informaci o pedplatném na Slovensku najdete v tiráži.

• do piložené poukázky C vepište prosím iteln svoje jméno, píjmení a adresu pro zasílání asopisu Živá historie; • vyplte prosím správnou ástku 249 K íslem i slovem; • do zprávy pro adresáta uvete tiskacím písmenem, kterou mapu chcete, abychom Vám zaslali: M = chcete Moravu,  = chcete echy (pokud neuríte, zašleme automaticky Moravu).

2. Zavolejte na 225 985 225 (každý všední den od 8 do 18 hod.)

3. Na internetových stránkách www.epublishing.cz 4. E-mailem: extra@send.cz Ihned po objednávce zpsoby 2–4 obdržíte od rmy SEND Pedplatné platební dispozice: íslo útu a Váš unikátní variabilní symbol pro identi kaci platby. Platit pak mžete bankovním pevodem, nap. internetovým bankovnictvím, pípadn na pošt složenkou typu A.


vda a objevy > seriál: objevitelé a moeplavci – 1. ást

Kolumbus

nebyl první

12. íjna roku 1492. Jeden z nejdležitjších mezník v celých djinách lidstva – „objevení Nového svta“. Práv do tohoto okamžiku je také vtšinou kladen výrazný pedl mezi obdobím stedovku a novovku. Zasloužil si Kryštof Kolumbus svoji slávu? estože sám velký moeplavec neml ani pontí o tom, že stanul na novém kontinentu a gratuloval si pouze k objevení „západní cesty do Indie“, dnes je jeho jméno neodmysliteln spjato práv s objevením Ameriky a všech

P

výkonem. Dnes, kdy Atlantik pekonáváme letecky za pouhých nkolik hodin, si již tžko dokážeme pedstavit, kolik úsilí, dvtipu a také nezdaených pokus museli dávní moeplavci absolvovat, než mohli ve svém jazyce nadšen zvolat: „Zem na obzoru!“

peplout celý Indický oceán. Poslední dobou stále pibývají nové dkazy o naviganích a moeplaveckých schopnostech starých národ. Je docela možné, že nejpekvapivjší objevy týkající se osídlení Nového svta nás teprve v nepíliš vzdálené budoucnosti ekají.

Dobrodružná výprava Viking k behm Ameriky se konala kolem roku 1000 dsledk pro následující djiny z toho plynoucích. Janovský moeplavec Kryštof Kolumbus je tak odedávna právem azen k ad nejvýznamnjších objevitel a dobrodruh, kterému se v novjších djinách mže rovnat snad jen astronaut Neil Armstrong. Již delší dobu je však také známo, že Kolumbus nebyl v Americe první. Tím není samozejm myšleno, že již zhruba ped 15 000 lety pišli na severoamerický subkontinent první lidé – pedkové pozdjších indiánských kmen – z východní Asie. Dlouho ped Kolumbem totiž byli v Americe už i jiní moeplavci. Doplout až k Novému svtu nebylo ve vku devných i bambusových lodí a navigace podle polohy hvzd nijak snadným Grónsko Výprava Leifa Erikssona Helluland nd (Baffinv finv inv ostrov) ostrov strov ov) vv)

Budaldalur 24. 6.

Skandiná náávie

Island slan lan an

Markland (Labrador)

New York závr cesty 5. 10

Reykjavik 7. 6.

Ya Yarmouth

Britské ostrovy strovy ttrovyy

L‘Anse-aux-Meadows pistání mezi 28. a 30. 7 St.John

pedpokládaná pou Leifa Erikssona (1000 n. l.) plánovaná trasa Islendinguru

8

Živá historie ervenec–srpen 2008

Kontakty mezi Starým a Novým svtem Na základ nkterých historických zpráv, archeologických objev a srovnávání kulturních prvk jasn vyplývá, že pvodní americké národy (viz První Ameriané) se dostaly do kontaktu s lidmi z Evropy, Asie, Afriky a Oceánie již ped slavnou Kolumbovou plavbou (a následným evropským osídlováním). Mžeme konstatovat, že Amerika byla s jistotou objevena ped oním památným okamžikem v íjnu roku 1492. V souasnosti máme nezpochybnitelné dkazy o kontaktech pedkolumbovské Ameriky s moeplavci z jiných kontinent. Zatímco však informace o cestovatelích z dnešní Skandinávie a pravdpodobn i Polynésie jsou v podstat nevyvratitelné, mnohé hypotézy o osídlení Ameriky jsou naopak již vyvrácené. Mnohé expedice, vetn slavných Heyerdahlových, se již mnohokrát pokoušely objevit pvodní cestovní trasy a zrekonstruovat technické možnosti moeplavby v dob pedpokládaných objevných plaveb. Je jisté, že již mnoho století ped Kolumbem dokázali napíklad arabští moeplavci zvládat vzdálenosti mezi Afrikou, Indií a ínou. Ješt díve obyvatelé Indonésie osídlili Madagaskar (jak napovídá lingvistický rozbor jazykové spíznnosti), takže museli být již na poátku letopotu schopni

Vikingové Obávaní Vikingové, kteí sídlili pvodn v chladných oblastech Skandinávie, jsou dnes nejlépe doloženými návštvníky Ameriky ped Kolumbem. O jejich pítomnosti v Novém svt svdí jak historické, tak i archeologické prameny. Vikingové byli postrachem kesanské západní Evropy v 8.–11. století, kdy se

Pomník Leifu Erikssonovi, vikingskému objeviteli Ameriky, postavili Islanané v Reykjaviku


XXX > XXXX vydávali na asté loupeživé vpády do erstv se ustavujících evropských stát, pro které pedstavovali významné nebezpeí. Podle oblastí, ve kterých práv rozsévali zkázu, byli nazýváni Normany (Francie), Dány (Anglie), Askomany (Nmecko) nebo Varjagy (Rus, Byzantská íše). Pozdji byli také najímáni jako zdatní váleníci do vojenských družin knížat a král (vrahové svaté Ludmily, vyslaní r. 921 knžnou Drahomírou, byli podle svých jmen Tunna a Gommon také vikingského pvodu). Vikingové byli do znané míry závislí na rybolovu a objevování nových loviš i potenciáln využitelné zemdlské pdy jim bylo takka neustálou pobídkou k organizování dalších dalekých plaveb. Pedevším norští Vikingové byli v tomto smru velmi podnikaví a krom severojižní expanze se jako první od 9. století odvážili plout i daleko smrem ke zdánliv nehostinnému západu. Vikingové tak postupn pronikali stále více západním smrem, kam pluli pedevším za lepšími rybáskými úlovky. Jejich pítomnost v Grónsku je dokladována od konce 10. století až do poátku 15. století. Nedlouho poté však norští Vikingové jako vbec první Evropané v historii dosáhli i severoamerických beh. Okolnosti této vpravd památné události jsou dnes bohužel rekonstruovatelné pouze na základ skandinávských ság, zapsaných až o celé dv století pozdji. Dlouhou dobu tak nebylo o historické plavb známo nic konkrétního a hmatateln doloženého.

Bájná Zem vína K jednomu z nejvýznamnjších objev svého druhu došlo až roku 1960, kdy norští archeologové Helge a Anne Ingstad objevili pozstatky vikingského sídlišt v L‘Anse aux Meadows v kanadském Newfoundlandu. V této Zátoce medúz, jak lze francouzský název peložit, byly objeveny pozstatky osmi staveb a rzných artefakt, které svou podobností s grónskými a islandskými jasn dokládají alespo doasné osídlení tohoto místa Vikingy. Nalezišt je datováno kolem roku 1 000 což pesn koresponduje s píchodem norských Viking.

Je zejmé, že objev koresponduje s vikingskými ságami o Vinlandu (Zemi vína), území popisovaném v ságách jako „ležící východn od Grónska“. V 11. století sepsal biskup Adam z Brém knihu o historii severu, kde se o Vinlandu mluví jako o zemi daleko na severu, dokonce dál než je Grónsko. Tuto zemi podle legendárního podání objevil vikingský vdce Leif Eriksson (asi 970/80–1020). Eriksson byl odvážný a schopný moeplavec. Byl synem Erika Rudého, který kolonizoval Island a Grónsko. Ješt jako mladík údajn koupil Leif lo od jakéhosi Bjarni Herjolfssona, a vydal se s nkterými dalšími mladíky najít zemi, kterou Herjolfsson díve na západ spatil. Tato dobrodružná výprava se mla odehrát kolem roku 1000 (snad 1003), tedy pl tisíciletí ped Kolumbovou výpravou! Vikingové propátrali ást pobeží Severní Ameriky a pezimovali ve zmínné zemi Vinland. Žádné víno tu však samozejm nerostlo. To, co Erikkson nazval vínem, byly zejm bobule zdejších divokých brusinek nebo angreštu. Podle jiné verze Leif Eriksson šíil pímo na královský píkaz kesanství v Grónsku. Podle legendárního podání pi své cest navštívil

zem pojmenované Helluland (zejm dnešní Baf nv ostrov), Markland (snad dnešní Labrador) a následn Vinland (zmínný Newfoundland). Je pravdpodobné, že tyto dlouhé a nároné plavby umožnilo teplé podnebí a píhodná klimatická situace v 8.–12. století. tyi století mezi roky 800 a 1200 byla totiž podle nových výzkum nejteplejší za pedchozích osm tisíciletí. Ledových ploch bylo mén a plavby mezi Labradorem a Islandem byly výrazn usnadnny. Vzhledem k výraznému ochlazení a nástupu tzv. Malé doby ledové po roce 1300 však Vikingové svoje sídla opustili (z Grónska se stáhli kolem roku 1350) a samotný americký kontinent zejm také pestali navštvovat. Z této doby jsou doloženy i kontakty mezi Vikingy a pvodním obyvatelstvem – lidmi z kmene Thule (pedkové dnešních eskymák) ve 12. a 13. století. Objevy jistých artefakt v táboištích indiánských kmen navíc naznaují, že Vikingové se mohli dostat až na území dnešních Spojených stát amerických. V každém pípad je dnes jisté, že Vikingové se na pdu severoamerického kontinentu dostali a byli tak prvními Evropany, kteí zde pobývali. Mgr. Vladimír Socha

Historická mapa Vinlandu poprvé pišla na svtlo roku 1957, kdy byla nabídnuta univerzit v Yale. Údajn byla vytvoena v 15. století a pekreslena podle staršího originálu z 13. století. Její pravost je však zpochybována a mnozí vdci ji považují za padlek z 20. století

Vikingské lod Jedním z nutných pedpoklad úspšných plaveb byly pro Vikingy jejich lod. Populárním byly charakteristické drakkary – dlouhé jednoadé veslice se sklopným stžnm. Na délku mily asi 30 až 40 metr a byly snadno ovladatelné, rychlé a odolné proti nepízni poasí. Lod mly nízký ponor, proto mohli Vikingové pistávat snadno na mlinách nebo plout ekami. Slovo drakkar znamená vlastn „draí lo, název odvozený od ozdoby na pídi; slovo snekkar oznaovalo podobné lod mající na pídi hlavu hada. Drakkary nebyly na pídi vybaveny beranem, takže nemohly taranovat. Boj na palub nebyl také rozhodn bžný, lod se tedy pímých vojenských akcí vtšinou nezúastovaly. Bžnou praxí byl boj na pevnin až po vylodní. Spolehlivé lod Viking byly nicmén vždy základem jejich úspšných expanzí v Evrop a jak již víme, také prvním transatlantickým dopravním prostedkem.

Bhem plavby se Vikingové orientovali nejastji podle tvaru pobeží a známých orientaních bod, které si peliv volili. Podle pouhé barvy moe nebo smru a rychlosti moských proud dokázali s vysokou mírou spolehlivosti urit svoji polohu. Velmi dležitá byla ústní tradice – životn dležité údaje o zákonitostech moeplavby byly pedávány z otce na syna. Zajímavou praktikou Viking bylo vypouštní moských pták z paluby, když zem byla v nedohlednu. Seveané brávali s sebou ptáky na delší plavby a když dlouho nemohli narazit na pevninu, vypouštli zvíata v nadji, že zamíí k nejbližšímu pobeží. Pokud bylo ješt v nedohlednu, pták se sám vrátil na palubu. V této dob ješt neexistovaly žádné použitelné naviganí mapy nebo plavební deníky. Fakt, že severští moeplavci dokázali založit osadu na pobeží severoamerického kontinentu ped více než tisícem let patí jist k nejobdivuhodnjším událostem nejen geogra cké historie. Živá historie ervenec–srpen 2008

9


vda a objevy > seriál: objevitelé a moeplavci – 1. ást Polynésané

asi 700

Již mezi roky 300 a 1200 pluli Polynésané na kánoích do ohromných vzdáleností a dostali se s uritostí až k Velikononím ostrovm, Novému Zélandu a na Havaj. Je však také pravdpodobné, že dopluli až k americkým behm (v tomto pípad spíše k západnímu pobeží Jižní Ameriky). Tomu se zdá nasvdovat fakt, že kumara (sladká brambora), rostlina pvodní v Americe, byla v dob píchodu Evropan již bžn rozšíená po celé Polynésii. Souasná interpretace poítá s tím, že kolem roku 700 n. l. pravdpodobn rostlinu pivezli Polynésané, kteí dopluli do Jižní Ameriky a zpt. V loském roce byla navíc publikována studie, která datuje stáí kostí kuat v El Arenal (provincie Arauco, stát Chile) do let 1304 až 1424. Pvodní

Arabové Rzné prameny nasvdují tomu, že objevné plavby k americkým behm mohli podnikat i Arabové, kteí bhem 9.–14. století vyplouvali mnohokrát do Atlantiku z Al-Andalus (dnešní Pyrenejský poloostrov a severní Afrika). Arabští navigátoi patili k nejlepším ve své dob a moeplavci z muslimských území se pomrn asto odvažovali na velmi daleké a nároné plavby. Podle dochovaných povstí se jistý Kaškaš

zemí výskytu tchto zdomácnlých pták je pitom Jižní Asie a podle dívjších pedpoklad pivezli první kurovité ptáky do Ameriky až Španlé po roce 1500. Sekvence DNA objevených kostí korespondují s odrdami kurovitých v americké Samoi a Tonze, nikoliv s odrdami evropskými. Jedná se tedy o první potvrzený dkaz kontaktu mezi polynéskými kmeny a pvodními „Ameriany“. Dalšími doklady jsou etné kulturní podobnosti mezi tmito „cestovatelskými“ kulturami a nkterými pedkolumbovskými civilizacemi v Jižní Americe (nap. kmen Mapuche ve stedním a jižním Chile). Jiné pedkolumbovské civilizace zase vykazují znaky nkterých afrických kultur (nap. záhadní Olmékové, jejichž kultura je datována do období 1200 p. n. l. až 400 p. n. l.).

999

íané a Japonci

Ibn Saíd Ibn Aswad z Cordóby vrátil v roce 889 s pohádkovými poklady ze zem za Atlantským oceánem. Ke behm Severní Ameriky mohl o 110 let pozdji doplout také Ibn Farúk, který dle svdectví pramen objevil v únoru roku 999 daleko na západ dva ostrovy a pojmenoval je Capraria a Pluitana. V kvtnu téhož roku se vrátil do Al-Andalus. Žádné archeologické doklady se však stejn jako v pedchozím pípad nikdy nenašly.

Skupina ínských buddhistických misioná, vedených mužem jménem Hui Shen, údajn roku 499 navštívila místo ležící daleko na východ od íny. Toto záhadné místo dostalo název Fusang, a podle nkterých interpretací snad mohlo ležet na západním pobeží severoamerického kontinentu. Dnes se však spíše pedpokládá, že Fusang pedstavoval njakou oblast východního Japonska. Britský spisovatel Gavin Menzies ve své knize 1421: The Year China Discovered The World (1421: Rok, kdy ína objevila svt) pichází s hypotézou, že ínský moeplavec Zheng He bhem dynastie Ming se svou otilou doplul roku 1421 až do Ameriky. Tato

Irští mniši Vikingové nebyli prvními návštvníky Islandu. Již o necelé století díve sem dorazili irští mnichové, kteí hledali útoišt ped domácími sociálními a politickými nepokoji. Na pelomu 7. a 8. století osídlili Faerské ostrovy a koncem 8. století se dostali daleko na sever až na Island. V Irsku a Skotsku se již v raném stedovku objevují tzv. Culdee monks, kteí pozdji ze strachu ped vikingským útlakem odchází severozápadním smrem, mj. také do Grónska. Následn snad mohli pokraovat na Labrador a do Nového Skotska. V Maine a New Hampshire bylo objeveno 275 kamenných chatrí podobných nkterým stavbám v Irsku

10

499

Živá historie ervenec–srpen 2008

asi 1000 a Skotsku, což bývá nkdy interpretováno jako možný doklad pobytu mnich v tchto místech. Ani v tomto pípad však nemáme žádné pesvdivé dkazy. Legendy „Plavby sv. Brendana“ popisují neuvitelná dobrodružství irského mnicha. Nejznámjší je o tom, jak si jeho mniši spletli spící velrybu s ostrovem a pistáli na ní. Proto bývá zobrazován celý výjev pi plavb na ostrovy Blažených v Atlantiku. Mohly to být Kanárské ostrovy. Je možné, že asketití mniši hledali vhodné místo k osídlení. V Legend „zaslíbenou zemi“ nalezl, ale byl poslán zpt do Irska.

tzv. „Hypotéza 1421“ je založena na ne zcela vrohodných podkladech a není vtšinou profesionálními historiky uznávána. Podobnosti mezi kulturou Valdivia pi pobeží Ekvádoru (datovanou do období 3000–1500 p. n. l.) a japonskou periodou Jomon vedla k dnes již vyvrácené domnnce o možných kontaktech mezi domorodými Ameriany a Japonci. Tomu však nasvduje také lingvistická podobnost mezi kmenem Zuni z Nového Mexika a japonskými kulturními speci ky. Americká antropoložka Nancy Yaw Davis vyslovila domnnku, že buddhistití mniši nebo vyhnanci z ad rolník mohli bhem 13. století odplout z Japonska a ovlivnit domorodou zunijskou kulturu.


Mytologické kontakty Tak vdné téma, jako je objev Nového svta, samozejm neušel v prbhu doby pozornosti autor sci- literatury a fanoušk kontrafaktuální historie (alternativních výklad djin). Vznikaly tak mnohdy bizarní teorie o propojení dávných kultur Starého a Nového svta. Tak byly dávány do souvislosti egyptské pyramidy a mezopotámské zikkuraty (stupovité chrámové stavby) s chrámy May, Azték a Ink. Stejn tak byly až do pozoruhodných podrobností popisovány obchodní a otrokáské výpravy ek,

íman a Kartaginc za americkými indiány. Z díla jednoho antického autora se dokonce dozvídáme, že v dob vojevdce a triumvira Julia Caesara (roku 59 p. n. l.) údajn Germáni zajali podivné divochy (kteí jsou zde oznaováni jako „Indi“), které boue zahnala odkudsi z velké dálky. Zdá se však nepravdpodobné, že by šlo opravdu o americké indiány (jak bylo také navrhováno). Do Ameriky prý zavítal pi hledání zlata také král Šalamoun a indití knží, kteí mli pomoci založit civilizaci Maym. Tyto hypotézy, lze-li je vbec takto oznaovat, jsou však bohužel stejnou mrou nesmyslné, jako fascinující.

Kolumbovi konkurenti Vážnji mínné a mnohem více opodstatnné jsou nicmén tvrzení o dosažení amerických beh bhem evropských výprav v 15. století. Zdá se, že nkteré španlské, portugalské, anglické a dánsko-nmecké plavby se již celá desetiletí (nebo alespo nkolik let) ped Kolumbem plavily na dohled amerického pobeží nebo u nho dokonce zakotvily. Pochybnosti o Kolumbov prvenství se ostatn objevovaly již od poátku 16. století. Napíklad v roce 1526 zaznamenal španlský kroniká Gonzalo Fernández de Oviedo y Valdés ve své knize o „historii Indie” pípad, kdy

jedna španlská karavela byla odklonna z kurzu a po dlouhé dob doplula k ostrovu plnému podivných nahých divoch. Podle tohoto ponkud konspirativního píbhu se Kolumbus údajn znal s jedním mužem z posádky, který ho k objevitelské plavb po návratu podnítil. Portugalci a Angliané zase podle nkterých pramen možná zvládli cestu na území dnešní Brazílie již v 70. a 80. letech 15. století. Dánsko-nmecko-portugalská výprava údajn ve stejné dob (1476/77) doplula kolem Labradoru k pobeží Severní Ameriky. Datum Kolumbovy plavby je ve všech pípadech mladší (pipomeme,

že datum pistání na pobeží ostrova San Salvador (dnes Bahamy) je 12. íjna 1492. Datum slávy a rozkvtu evropské civilizace na stran jedné, nemocí a zotroování pvodních obyvatel na stran druhé. I tato smutná stránka vci by mla být v souvislosti s objevem Nového svta zmínna. Každopádn je docela dobe možné, že prvního novovkého Evropana vystoupivšího na americké pobeží dnes vbec neznáme. Dkazy, které by nám mohly na tuto otázku odpovdt, pitom již dávno zniil as. Taková už je však historie – nakonec vždy postaí znát jen nkterá jména.

V dob Julia Caesara údajn Germáni zajali podivné divochy oznaované jako „Indi“ První Ameriané Již koncem 16. století vyslovil španlský jezuitský myslitel José de Acosta (1540–1600) myšlenku, že pvodní obyvatelé Ameriky pišli na tento kontinent jako primitivní lovci pes Beringovu úžinu, která byla kdysi ped dávnou dobou zamrzlá. V roce 1781 doplnil tuto nadasovou myšlenku budoucí prezident Spojených stát Thomas Jefferson hypotézou o píchodu pedk indiánských populací z Východní Asie. Tento pedpoklad byl pak v 19. a 20. století prokázán nad jakoukoliv pochybnost. Zárove byla doplnna datace této události do doby asi ped 15 tisíci let. V poslední dob však byla tato jednoduchá a logická interpretace pvodu indiánské populace ponkud zpochybnna neobvyklými archeologickými objevy, svdícími o osídlení kontinentu již v dob ped 15-50 tisíci lety. Nález tzv. „Muže z Kennewicku“, žijícího ped 9 000 lety navíc zpochybuje také pedstavu o etnické jednotnosti pvodní populace. Anatomické rysy tohoto lovka jsou totiž výrazn odlišné od tch, nalézaných u indián a jejich fosilních pedk. Zdá se tedy, že zamrzlá Beringova úžina nemusela pedstavovat jediný zpsob osídlování Ameriky v dob ped Kolumbem.

25 000 p. n. l. Jednou z možných imigraních cest bylo paci cké pobeží, jak se zdají nasvdovat poslední nálezy. Bohužel vtšina lokalit, která by o tchto pobežních kontaktech mohla vydat lepší svdectví, je v souasnosti pod vodní hladinou kontinentálního šelfu. Zdá se však, že v dob nižší hladiny bhem ledových dob docházelo k postupnému, skokovitému pibližování rybáských národ k pobeží a postupnému pronikání do vnitrozemí. Objevila se také tzv. „Solutrénská hypotéza“, která pracuje s myšlenkou pechodu evropských populací pes Atlantik podél ledových píkrov v dob nejvtšího glaciálního zalednní. Podle této hypotézy, prosazované pedevším profesorem Richardem Peltierem z Univerzity v Torontu, Atlantik každoron zamrzal a asi ped 17 tisíci let již umožnil penos výrobních znalostí (nap. hlavic oštp) mezi evropskou Solutréenskou a americkou Cloviskou kulturou. Podle nejnovjší genetické studie však byl severoamerický subkontinent osídlen jedinou ancestrální populací, která se vyvinula v izolaci zejm v oblasti Beringie a následn osídlila tém celý americký kontinent (Severní a pozdji i Jižní Ameriku).

Živá historie ervenec–srpen 2008

11


ŽIVÁ HISTORIE VYBÍRÁ

10 NEJvýznamnjších Pehled nejdležitjších vynález, které znamenaly zásadní posun v život lidské spolenosti. Každý z nás samozejm ocení jiný objev – voják stelný prach, uenec písmo. Ne v každé situaci platí stará moudrost, že pero je mocnjší mee 1 Kolo

Mezopotámie

Jedním z prvních vynález naší civilizace je kolo. Objevilo se bezmála ped šesti tisíci lety v Mezopotámii, jak víme z piktogramu zachycujícího druh povozu. Pvodce tohoto pevratného technického vynálezu neznáme, díky nmu se však mohl uskutenit rozvoj dopravních prostedk, ímž došlo k zefektivnní obchodu a komunikace. Kolo se v podstat zaalo používat ve všech oblastech lidského života. Ujalo se v hospodáství, nebývale pomohlo pi stavbách a pepravách materiál, úinným se stalo rovnž ve válené vav. Vynález kola ve spojitosti s prmyslovou revolucí v 19. století dal vzniknout zcela novým dopravním prostedkm, bez nichž si mžeme dnešní život ve svt techniky a zrychlující se komunikace stží pedstavit.

3 Písmo

Pestože pstování obilí a domestikaci dosud voln pobíhajících divokých zvíat nelze považovat za jednorázový vynález, v našem výtu nesmí chybt. V mladší dob kamenné nkdy v 10. až 9. tisíciletí ped n.l. pochopili lidé na Blízkém východ, že zdroj potravy v podob lovné zve nebo koínk není dostatený ani stabilní. Zabitá zv mohla být konzumována pouze jednorázov, dlouhodobé skladování tehdy nebylo možné. Starovké obyvatelstvo oblasti tzv. úrodného plmsíce však záhy zjistilo, že nejlepším uskladnním masa je „živá konzerva“. Pokusili se tedy zdomácnt nkteré dosud voln žijící druhy ovcí, koz a prasat. Ruku v ruce s tímto pevratným

4 Stelný prach

Egypt

Písmo zaalo vznikat, když lidé poprvé pocítili potebu zapamatovat si njakou událost i innost nebo zachovat informace svým potomkm. Nejprimitivnjšími formami písma byly obrázky, které zachycovaly výjevy z každodenního života. Tyto piktogramy byly samy o sob výpovdí a na rozdíl od pozdjších ideogram v sob dosud uchovávaly celou zaznamenanou situaci. Nejdokonalejším písemným projevem se staly fonogramy, které již popisovaly urité zvuky, tedy hlásky. Písmo se poprvé objevilo v Egypt ped šesti tisíci lety, kde se události zaznamenávaly pomocí hieroglyf, posléze se toto obrázkové písmo zjednodušilo do písma hieratického (knžské písmo obsahující „jen“ nkolik

set znak) a o njaký as pozdji do písma démotického, jež sloužilo pro rychlé záznamy. V Mezopotámii vytvoili Sumerové písmo klínové, ryté do hlinných destiek. Podobný styl pevzali i Chetité, jejichž abecedu rozluštil eský vdec Bedich Hrozný. Mimo íny vznikl druh písma za éry fénického národa i ve Stedomoí.

5 Knihtisk Pestože k vytištní první knihy došlo již poátkem 2. tisíciletí na Dálném východ, umní knihtisku se na evropské pd ustálilo teprve v polovin 15. století. Podstata vynálezu mohuského brusie drahokam a zlatníka Jana Gutenberga spoívala ve vytvoení odlitk pro jednotlivá písmena, která se dala vždy pro poteby konkrétní knihy zkombinovat. Do té doby se totiž knihy tiskly pomocí pevných plát s vyrytým textem, jejichž píprava byla asov nároná a po jednom použití byly k nepoteb. Gu-

12

2 Domestikace a pstování obilí

Živá historie ervenec–srpen 2008

Blízký Východ

nápadem pišla i myšlenka cílen pstovat obilí a každoron si tak zajistit úrodu. Se vznikem zemdlství se lidé usazovali v trvalejších osadách, z nichž postupem doby vznikaly vtší spoleenské celky, které se na mnoha územích rozvinuly až do státní soustavy.

ína

Paci sté by mohli namítnout, že stelný prach nepatí mezi nejvýznamnjší vynálezy lidstva, ale nemají pravdu. Pestože se uznání ernému prášku dostalo zejména v dob boj a válek, jeho užití spadá i do oblasti prmyslu. V práv tomto odvtví lidské aktivity sehrál stelný prach nezastupitelé uhlíí a síry í byla objevena v závru á nou roli. Sms draselného ledku, devného prvního tisíciletí v ín. Do Evropy však pronikl až v dob vrcholného stedovku, známé je zejména jeho použití Angliany v nechvaln proslulé bitv u Kresaku, jedné z krvavých ptek Stoleté války. V hojnjším množství byla tato nejstarší výbušnina užívána až v 15. století, kdy byly palné zbran používány napíklad v husitských válkách. Mimo zhouby a smrti však vynález stelného prachu pinesl i nebývalý pokrok v dlním tžaství. Za jeho pomoci bylo možné trhat skály ajeho prmyslové užití znamenalo urychlení a usnadnní práce.

Nmecko ko tenbergv vynález oddlených písmen umožnil sériovou výrobu, urychlil šíení gramotnosti a zpsobil, že v mnoha kopiích tištné exempláe mohly být dostupné i širším vrstvám obyvatelstva. Jeho nejslavnjším výtiskem byla bible tištná erným a erveným písmem s doplnnými iluminacemi. Pestože je Jan Gutenberg považován za jednoho z nejvtších vynálezc všech dob, prožil takka celý svj život v chudob a zapomnní.


vda a objevy > moudrost lidstva

vynález historie 6 Kompas

ína

Pro rozvoj obchodu a objevování nových ých kultur sehrál nedocenitelnou úlohu kompas. Bez nj by patrn ješt dlou-ho Kryštof Kolumbus nedoplul do Ameriky a ada dalších moeplavc by záhy ztroskotala na útesech nkterého nevlídného pobeží. Kompas, který je tvoený erným kamenem magnetitem s až sedmdesáti procentním podílem železa však hu znali už staí íané. Teprve v prbhu oe ení nm stedovku však byl zdokonalen vytvoením nád ádobka ád obbkaa tzv. plovoucího kompasu, který tvoilaa nnádobka naplnná vodou s devným plovákem, na jehož vrchu byla umístna voln se pohybující stelka magnetitu. Ta se otáela k severu ve smru magnetických siloar, které probíhají magnetickým pólem Zem. Bez nedocenitelného kompasu by se stží mohly podnikat daleké zámoské výpravy, které v mnoha pípadech pisply k objevování nových kontinent, nového bohatství k obchodování a v nkolika pípadech i k nalezení nových spoleenských spoleností.

Foto: Shutterstock, cs.wikipedia.org, archiv sdružení Mortaigne Regiment

8 Žárovka

7 Parní stroj Nejdležitjším objevem 18. a19. století byl vynález parního stroje, díky kterému si celé období vysloužilo pízvisko „století páry“. Jeho vývoj však nebyl jednorázový, jednalo se spíše o dlouhodobjší proces, do nhož zasáhlo hned nkolik vdc najednou. Ve svých poátcích vyvinul anglický vojenský inženýr Thomas Savery pístroj, který za použití páry oderpával vodu z dol. Tentýž mechanismus patrn fascinoval i dalšího Angliana Thomase Newcomena, který tzv. „stroj k erpání vody ohnm“ vylepšil o parou pohánný píst. K následnému zdokonalení došlo v šedesátých letech 18. století piinním Jamese Watta, jehož jméno je v souvislosti s parním strojem patrn nejznámjší. V prbhu 19. století byl parní stroj využíván tém ve všech oblastech prmyslu i zemdlství

Velká Británie

a jeho význam poklesl až v minulém století, kdy byl ze scény vytlaen objevem spalovacího motoru.

Amerika

Bez vynálezu žárovky bychom se patrn dodnes utápli v temnotách. Noní ulice by byly osvtleny louemi nebo syícími plynovými lampami a domácnosti by po setmní zstávaly potm bez možnosti prodloužit si den kvalitním umlým osvtlením. Když se zastavíme u problému vynálezu žárovky, budeme patrn pekvapeni. Na otázku „kdo byl jejím duchovním otcem“ by totiž devt z deseti lidí jednoznan odpovdlo Thomas Alva Edison. Tento snad nejvýznamnjší vdec

19. století se sice podobn jako ada jeho pedchdc potýkal s výrobou žárovky, jejím skuten prvním objevitelem se však stal o mnoho let díve Heinrich Göbel. Tento nmecký pisthovalec v Americe osvtloval výkladní skí svého hodináství již v polovin 19. století, kvli své neznalosti anglitiny však patrn neuml vyplnit pihlášku k patentování vynálezu. Teprve Edison využil žárovky k prmyslovému osvícení ulic, továren i domácností.

9 Internet

Amerika

Pedchdcem dnešního internetu se stal již v šedesátých letech minulého století tzv. Arpanet, vytvoený institucí Advanced Research Project Agency pod záštitou Ministerstva obrany USA. Tato sí byla pvodn tvoena jen tymi poítai, pozdji se poet uživatel zvýšil, ale obecné veejnosti zstal Arpanet nepístupný. Teprve s píchodem devadesátých let vznikl ve Švycarsku World Wide Web, jehož duchovním otcem se stal Tim Berners Lee. Tato „sí okolo svta“, pvodn urená k vyhledávání informací pro atomové fyziky, se záhy stala se jednou z nejvyhledávanjších služeb souasnosti. Pomocí internetu, na nmž je možné stahovat a vymovat si informace po celém svt, a zejména zavedením internetové pošty se neuviteln zkrátila a zjednodušila komunikace. Krom vyhledávání informací byl internet záhy využit i k zábav svých uživatel zejména uvedením celé ady on-line poítaových her.

10 Prezervativ Historie zná celou adu antikoncepcí pro ženy, poínaje babskými povrami o bylinách sbíraných v uritou dobu na uritém míst. Rzné fyzické úkony ani speciáln upravené pokrmy však nedokázaly v mnoha pípadech zabránit nechtnému poetí. Teprve v 17. století se objevil léka, který dokázal odhlédnout od rozšíených pedstav a soustedil se na antikoncepci pro muže. Trvalo však ješt celá staletí než se pvodní stívka z vykleštných beran zdokonalila do moderních forem kauukových prezervativ ticátých let 20. století. Jméno alžbtinského doktora Condoma si s sebou nese až do dnešní doby. Pánská ochrana coby prostedek k zabránní poetí vždy vzbuzovala emoce zejména v katolickém prostedí. Prezervativy se však postupem asu staly nejen ochranou ped neplánovaným rodiovstvím, ale hrály

Velká Británie

a dosud hrají nezastupitelnou roli pi prevenci proti nakažení nemocí AIDS, zejména v zemích tetího svta. dvoustranu pipravila Mgr. Lenka Peremská

Živá historie ervenec–srpen 2008

13


války a rebélie > Spartakovo povstání

Armády vzbourených otroku Jen málo rebelských postav svtové historie proniklo do povdomí moderního lovka tak podntným zpsobem jako legendární Spartakus. S gloriolou pouhého otroka dokázal bhem tí let otást základy nejvtšího soudobého impéria asová osa 146 p. n. l. Konec tetí punské války. Kartágo je zcela znieno a ím se stává nejvtší mocností celého Stedomoí

121 p. n. l. Je zavraždn Gaius Grakchus (*154 p. n. l.), který prosazoval populární a prospšné reformy (agrární, pozemkové i obanské)

115 p. n. l. Narodil se Markus Licinius Krassus

101 p. n. l. ímský vojevdce Gaius Marius poráží germánské Kimbry a provádí reformu ímského vojska

82 p. n. l. Krassus jako Sullv legát vítzí v bitv u Collinské brány 71 p. n. l. Konená porážka Spartaka Krassovými jednotkami 70 p. n. l. První Krassv konzulát spolu s Pompeiem

60 p. n. l. Uzavení triumvirátu (faktické rozdlení moci) mezi Krassem, Pompeiem a Caesarem

55 p. n. l. Druhý Krassv konzulát, tentokrát v Sýrii

53 p. n. l. Porážka a Krassova smrt u Karrh (zhruba dnešní Harran v Turecku)

partakus je stále nevyerpaným námtem mnoha statí, od uených polemik historik až po romány beletrist a scénáe historických akních snímk. Práv s podobou herce Kirka Douglase, který gladiátora ztvárnil ve slavném snímku z roku 1960, má dnes velká ást veejnosti Spartakovu vizáž spojenou. Ve lmu byl tento muž ztvárnn s výrazn kladnými charakterovými rysy, vlastn jako hrdina a bojovník za svobodu, kterou jemu i mnoha jiným neprávem vzali ímští tyrané. Jaká však byla skutenost? Kdo byl onen Spartakus, jaké byly skutené okolnosti jeho vzpoury a jaké byly jeho skutené cíle? Ztvárnil Kirk Douglas i autoi historických román Spartaka dostaten vrohodn?

S

Otroci ve starém ím ímské impérium poátkem posledního století ped naším letopotem bylo již nezpo-

14

Živá historie ervenec–srpen 2008

chybnitelným hegemonem celého Stedomoí a jeho moc neustále rostla. Již ped pl stoletím bylo zcela srovnáno se zemí Kartágo, kdysi mocný konkurent, kterého ímská republika de nitivn vojensky porazila až po dvou dlouhých a vleklých punských válkách. Když pak v letech 149–146 p. n. l. v tzv. „Tetí punské válce“ ímané Kartágo oblehli, dobyli a srovnali se zemí, neznamenalo to jen vzrst ímské moci, ale zárove se ukázal konkrétní dsledek – písun ohromných zástup otrok (válených zajatc), kteí se ostatn již dlouho a ve velkém množství dováželi do centra íše jako cenný prodejní artikl. Zde byli vtšinou nuceni pracovat v úmorných podmínkách, bojovat jako gladiátoi na život a na smrt nebo se v tom nejlepším pípad starali o zahrady a domácnost bohatých ímských patricij. Jen díky otrocké práci z malých statk postupn vyrstaly ohromné latifundie a ím-

ské hospodáství se na nich stávalo ím dál závislejší. Odpovídal tomu i poet nevolník v Itálii, který podle odhad ve Spartakov dob inil až 2 miliony (na 6 milion svobodných obyvatel ímské republiky!). Otrok v této dob ml postavení odpovídající pouhému pracovnímu nástroji, a tak s ním bylo asto zacházeno. Není divu, že se obas pokusili vzbouit. Povstání byla vždy utopena v krvi legiemi a nemla vtšinou dlouhé trvání ani podstatnjší význam.

Povstání ped Spartakem Spartakus nicmén nebyl povstaleckým prkopníkem, jak by si snad nkdo mohl myslet. Již v roce 138 p. n. l. vypuklo velké povstání otrok na Sicílii, jak o tom velmi barvit podává zprávu antický historik Diodóros Sicilský: „Když se Sicilané domohli znaného majetku, zaali hromadn kupovat otroky. Odvádli je ze shromaždiš v celých


houfech a oznaovali je znamením, které jim vpalovali do kže. Ve služb s nimi zacházeli tvrd, a pokud jde o výživu a odv, vnovali jim nepatrnou péi… Otroci, sužováni takovými útrapami a týráni vtšinou bez píiny bitím, nezstali neinni. Píležitostn se scházeli a hovoili mezi sebou o povstání, až konen svj úmysl promnili v in…Vnikli do dom a zpsobili veliké krveprolití, nešetíce ani kojenc…Dámo la a jeho manželku bez slitování ubili. Jejich dcery však pro lidumilnost a soucit s otroky ušetili. Z toho je patrno, že eho se otroci dopouštli proti ostatním, neplynulo z njaké vrozené surovosti. Byla to jen odplata za vytrpné kivdy.“ Povstání se dále rozšiovalo a otroci si dokonce mezi sebou zvolili jakousi „královskou radu“. Nkolik let dokázali odolávat legiím a teprve roku 132 p. n. l. byli poraženi konzulem Publiem Rupiliem. Další povstání vypuklo roku 104 p. n. l. a opt bylo vyvoláno sicilskými otroky, kteí si znovu zvolili krále a byli opt po ase poraženi. V následujícím chaotickém období obanských válek další povstání již splývala s jinými násilnými událostmi. Historikové tyto lokální vzpoury nepovažovali za hodné zaznamenání a to pedevším z jednoho dvodu – tyto drobné epizody zcela zastínilo povstání Spartakovo, jehož rozmry nadlouho poznamenaly ímskou sebedvru.

pro gladiátorské hry a znan se na tomto výnosném podnikání obohatil. Spartakus zde údajn psobil jako uitel šermu. Není jisté, zda zruný bojovník plánoval útk už od zaátku svého nedobrovolného pobytu v gladiátorských kasárnách. Po urité dob však zaal tajn podncovat vzpouru a pemlouvat otroky cviené jako gladiátory, že je lepší zemít svobodný pi útku, než pro pobavení obecenstva v arénách. Psal se rok 73 p. n. l. a Spartakus s pibližn 70 dalšími gladiátory se vzbouil. Podle nkterých pramen chtl pvodn zosnovat všeobecné povstání velkých rozmr, to se mu ale nepodailo, protože bylo vas vyzrazeno. Spiklencm v potu pouhých sedmdesáti muž pak nezbylo, než se ped jistým trestem smrti zachránit útkem. Otroci, vyzbrojeni pouze noži a nkolika ukoistnými mei, uprchli na úpatí (podle jiných údaj dokonce do kráteru) nedalekého Vesuvu poblíž dnešní Neapole. Po cest ukoistili vz se zbranmi a další si opatili porážkou oddílu vojska, které je z Kapuy pronásledovalo. Skupina uprchlík se brzy zaala pohybovat po okolí, píležitostn rabovat, vypalovat ímské statky a zabíjet bohaté patricije. Jejich cílem pitom bylo sehnat potraviny a pedevším osvobozovat další otroky. Spartakus se údajn snažil rabující gladiátory zastavit, ale marn. Mezitím se „problém Spartakus“ stal závažným téma-

Spartakus stál v ele a jako pravý gladiátor bojoval až do úplného konce Spartakovo povstání bylo nejvtší vzpourou otrok v celých starovkých djinách, trvalo pes dva roky a zúastnilo se ho pes 150 tisíc lidí, z toho zejm až 90 tisíc se zbraní v ruce. Hlavním rozdílem oproti pedchozím povstáním však nebyl jeho rozsah ale fakt, že jádro vzbouenc netvoili tentokrát zemdlští otroci, nýbrž bojem zocelení gladiátoi. Šlo tedy o fyzicky zdatné a v boji zkušené muže, kteí v pípad organizovaného vedení mohli pedstavovat rovnocenného soupee i nejmocnjší vojenské síle té doby – ímským legiím. Spartakovo povstání tuto skutenost dokonale potvrdilo.

Vzpoura v arén Nevíme jist, jak vlastn Spartakus upadl do otroctví. Zejm se tak stalo bhem boj proti ímanm, nebo ve služb v ímské armád. Podle jedné verze sloužil nejdíve v pomocných jednotkách ímské armády (tzv. auxilia), kde se neúspšn pokusil o útk. Jakožto dezertér by pak byl prodán do otroctví a vzhledem k dobré fyzické konstituci skonil v nkteré z etných gladiátorských škol. A už byl vzat do otroctví z jakéhokoliv dvodu, jisté je, že jeho další život se odehrával v gladiátorské arén nedaleko msta Kapua, kterou tehdy vlastnil bohatý íman Lentulus Batiatus. Ten kupoval, cviil a dodával otroky

tem i v samotném ím. V 1. století p. n. l. již bylo otroctví v ímské spolenosti siln rozšíeno a v podstat institucionalizováno, proto se vzpoura stala brzy velmi vážnou hrozbou pro celé tehdejší zízení.

Pekvapené legie ímský senát na vzpouru zareagoval vysláním vojenské jednotky pod vedením Gaia

Spartakova socha ped paížským Louvrem od Denise Foyatiera z roku 1830

Klaudia Glabra o síle pibližn 3 000 muž. Obsadil jedinou cestu, vedoucí z vrcholku Vesuvu a doufal, že povstalce vyhladoví. Spartakovi muži však spletli improvizovaný žebík z plané révy a po nm se spustili do zálohy ímského vojska, odkud na n pak zaútoili. Dokonale pekvapení ímané se obrátili na útk a svoje zásoby nechali na pospas Spartakovým mužm, kteí si je

Markus Licinius Krassus

ímský politik a schopný vojevdce posledního století ped zmnou letopotu. Patil zárove k nejvtším bohám celé íše (dodnes je hodnocen jako jedna z deseti nejbohatších postav historie). Jeho majetek se odhadoval na ohromných 200 milion sesterci (viz slovníek), a z tchto nanních prostedk si postupn postavil šest soukromých legií žoldné. Krassus údajn železnou rukou upevnil jejich káze (mj. zavedl také nejstrašnjší trest – decimování, pi kterém byl každý desátý voják zabit), takže se ho vojáci zaali obávat více, než

samotného nepítele. Jeho nejslavnjším inem byla rozhodná porážka obávaného Spartakova povstání v roce 71 p. n. l. V roce 60 p. n. l. uzavel Krassus s dalšími slavnými vojevdci, Pompeiem a Caesarem, první triumvirát, ímž se stal jedním z nejmocnjších muž v ím. Po roce 55 p. n. l. se stal prokonzulem v Sýrii, kde bojoval hlavn proti Parthm. Jeho touha po vtší vojenské sláv se mu stala osudnou. Pes poátení úspchy padl v nešastné bitv u Karrh v roce 53 p. n. l. v jedné z nejvtších katastrof ímského vojska v djinách.

Živá historie ervenec–srpen 2008

15


Když se dostali vzbouenci k Samniu, oddlil se od dosud soudržného vojska Krixos, a spolu se 3 000 muži se chtl peplavit do Ilýrie. U Garganského pohoí však byl jedním z konzul poražen a zabit. Stejný osud potkal i píslušníky galských a germánských kmen, kteí se od Spartaka také odtrhli. Šlo o první výraznjší úspch íma v této válce.

Chyba nebo krycí manévr?

ímské koloseum bylo nejvtším a nejslavnjším jevištm, kde se odehrávaly gladiátorské zápasy

rozdlili rovným dílem. Bhem útoku byla navíc vtšina íman pobita a s nimi padl i sám velitel Glabrus. Po tomto úspchu se ke vzbouencm zaali houfn pidávat celé tisíce uprchlých otrok a jiné podnítila tato zpráva ke vzpoue. Vzhledem k tomu, že znaná ást nov pibraných otrok byla tvoena germánskými, galskými a thráckými válenými zajatci, pedstavovala brzy Sparta-

muže, které poznal již v Kapue – Oinomaa a Krixa. Aby senát konen pochopil pravý rozmr tohoto povstání, musela být spartakovci poražena další ímská vojska pod velením prétora Publia Varinia. Do této doby se o nm podle Plútarcha senátoi vyjadovali jen jako o „nájezdu lupiské bandy“. Když místo oekávané zprávy o vítzství a tvrdém potrestání vzbouenc dorazila do

Mezitím však Spartakus porazil konzula Lentula a následn i jeho konzulského kolegu Publicolu v oblasti centrální Itálie. Celé jeho vojsko pak zamíilo na sever a postupovalo k mstu Mutina (dnešní Modena), kde se ubránilo další ímské legii v potu 10 000 muž, které velel Gaius Cassius Longinus, tehdejší guvernér provincie Gallia Cisalpina (Pedalpská Galie). Sláva Spartaka i ímská nenávist k nmu nyní dosáhla vrcholu. Spartakus snad pvodn zamýšlel pekroit Alpy a odejít s celou družinou do Galie, pípadn do Hispánie, kde by se mohl pipojit ke vzbouenému ímskému vojevdci Quintovi Sertoriovi. Z dosud neznámých dvod, které zejm již nikdy neodhalíme, se však na severu Itálie otoil a rozhodl k optovnému tažení na jih. Toto rozhodnutí bylo vysvtlováno rznými teoriemi, napíklad touhou vtšiny obrátit se a plenit úrodnou

Když do íma dorazila zpráva, že se Spartakus otoil smrem k „Vnému mstu“, nastalo obrovské zdšení

Pochodující ímská legie. Ve své dob neporazitelná armáda, díky níž ímská íše ovládla velkou ást Evropy, severní Afriku a jihozápadní Asii

kova armáda tžko podcenitelnou vojenskou sílu. Vzbouenci, kteí již podnítili rozsáhlé povstání otrok, pak pomrn snadno ovládli celou Kampánii, ást Lukánie i Bruttia. Jejich poet stoupl na 70 tisíc, avšak znanou ást mezi nimi tvoili pastýi, rolníci a ženy s dtmi. Spartakus zavedl ve svém improvizovaném vojsku pevnou káze a organizaci, jmenoval dokonce velitele oddíl a za své nástupce v pípad smrti uril dva schopné

íma hrzná zpráva o katastrofální porážce, vyvolalo to zdšení nejen v senátu. Nebylo neodvodnné, jak lze vyvodit i ze zámru nkterých Spartakových velitel zaútoit na samotný ím. K tomu se nakonec Spartakus neodhodlal. Na rozdíl od svých pedchdc na Sicílii neusiloval ani o založení státu otrok, ani o jmenování králem. Jeho politickým programem, lze-li to tak napsat, byl obyejný „pochod za svobodou“, která však mla pro starovkého otroka cenu života.

stední Itálii. Možná se mu jen nechtlo procházet nepívtivým krajem bez otrokáských latifundií, kde by mohl naverbovat potenciální nové posily (jako tomu bylo v Itálii). A už za osudným rozhodnutím stálo cokoliv, je dnes považováno za Spartakovu nejvtší strategickou chybu, která negovala etná vítzství a nakonec vedla až k jeho porážce. Poslední zajímavá teorie íká, že ást jeho

Spartakv postup

První ímská vítzství Spartakovy jednotky porazily další dv ímské legie, a zimu ješt strávily výrobou zbraní na jižním pobeží. Celá skupina byla nyní nesourodým spolkem muž, žen, dtí a starc, kteí picházeli ze všech pracovních postavení (rolníci, sluhové, gladiátoi ad.). S ohledem na Galy a Germány vytáhl Spartakus na jae roku 72 p. n. l. s vojskem severním smrem do Galie, kde chtl s otroky dosáhnout skutené svobody. V ele nkolika desítek tisíc muž byl pro ím nyní „ponižujícím a zahanbujícím“ nebezpeím. Vydšený senát proto poslal oba konzuly (Publia Valeria Publicolu a Gnaea Cornelia Lentula Clodiana), každého v ele dvou legií, proti vzbouencm.

16

Živá historie ervenec–srpen 2008

Mutina

R Rome Capua

Th Thurii

Rhegium

73 p. n. l.

72 p. n. l.

71 p. n. l.


války a rebélie > Spartakovo povstání Asi tetin Spartakova vojska se však bhem jedné zimní boue podailo uprchnout. Zdálo se, že Spartakus má štstnu opt na své stran.

Rozdlené vojsko

Antický gladiátor vytesaný do kamene družiny (pibližn 10 000 lidí) se mohla vydat smrem na sever, pekroit Alpy a vrátit se úspšn do rodných oblastí. Návrat ostatních na jih pitom mohl sloužit jen jako chytrý krycí manévr a odvrácení pozornosti od tohoto nároného návratu ke svobod.

Spartakus ped branami Když dorazila do íma zpráva, že se dosud tém neporažený Spartakus otoil a znovu míí na jih (tj. vícemén smrem k „Vnému mstu“), nastalo faktické zdšení, podobné tomu ped 140 lety, kdy Hanibal stál již tém ped branami íma. Stejn jako jeho kartáginský pedchdce však ani Spartakus nezamýšlel na msto zaútoit. Uvažoval v realistických mezích a byl si dobe vdom síly legií. Když postupoval na jih, ímu se velkým obloukem vyhnul. Senát byl však jiného názoru a sáhl k výjimeným opatením. Poprvé v historii zbavil oba konzuly velení a plné pravomoci udlil jedinému muži, ve kterého vkládal všechny nadje. Tím mužem byl nejvtší ímský bohá Markus Licinius Krassus, bývalý úspšný velitel Sullovy armády. Krassus, který toužil po vojenských vavínech, byl motivován také pragmaticky – povstání otrok totiž bezprostedn ohrožovalo jeho nebývale objemné statky. První vojsko, které za Spartakem poslal, však bylo v Picenu poraženo. Spartakovci se poté pokoušeli uniknout z Itálie pes moe. Nejprve se pokoušeli domluvit s kilickými piráty na pevozu do Sicílie, kde chtli spolu s nimi vyvolat vzpouru. Ti však s pedem vyplacenými penzi zmizeli a již se neukázali. Povstalci se pak pokusili pekonat Mesinskou úžinu na provizorn zbudovaných vorech, v tom jim však zabránilo rozbouené moe. Na konci roku 72 p. n. l. se tedy Spartakus utáboil ve mst Rhegium (dnešní Reggio di Calabria). Na zaátku následujícího roku byl Spartakus obklíen Krassovými osmi legiemi v oblasti Kalábrie, kde ímský velitel nechal zbudovat píkop o délce tém 50 kilometr, který ml povstalce zadržet.

Potom se však stalo nco, co de nitivn zpeetilo osud všech povstalc. Zbytek vojska se totiž kvli vnitním neshodám rozdlil. Galové a Germáni, kteí se rozhodli pro útk do Lukánie, byli Krassem dostiženi a tém do jednoho pobiti. Tím byly Spartakovy jednotky citeln oslabeny. Pesto se mu ješt povedlo naverbovat nové posily, jejich bojová kvalita ale byla nevalná. Schylovalo se k rozhodné bitv. Krassus byl mezitím posílen jednotkami z rzných ástí rozlehlé ímské íše (zpt byl dokonce povolán i Pompeius Magnus z Hispánie a Markus Lukullus z Makedonie) a disponoval tak znanou poetní pevahou. Když se Spartakus dozvdl o píchodu erstvých posil, snažil se dokonce uzavít s Krassem pímí. To však bylo pro ímany zcela nepípustné. Vzbouenci dosáhli limitu svého potenciálu. Nebyli profesionální armádou a nedokázali elit stále picházejícím nepátelským jednotkám. Poslední bitvu svedli na ece Silarus, kde se Spartakus s vdomím hroutící se morálky svých muž pokusil o poslední hrdinský výpad. Plánoval s nkolika vrnými podniknout neoekávaný útok do stedu nepátelské formace a zabít Krassa. Spartakus stál v ele a jako pravý gladiátor bojoval až do úplného konce, kdy byla velká ást zbývajících povstalc pozabíjena a jejich armáda zcela rozprášena. Zabito jich bylo na 60 tisíc. Po devíti velkých vítzstvích se Spartakova záe neporazitelnosti rozplynula. Samotný osud thráckého vzbouence je nejistý, jeho tlo se však nikdy nenašlo. Výpad na Krassa byl údajn zastaven Spartakovým zranním na noze. Zejm byl pak zabit spolu se svými

vrnými druhy, tém s jistotou však nebyl zaživa ukižován, jak bylo možné vidt napíklad ve slavném lmu. Píliš pravdpodobná není ani myšlenka, že se mu podailo z bitvy v pestrojení uprchnout. Po tomto závreném stetnutí také ímané osvobodili pes 3 000 voják, kteí byli pedtím spartakovci vznni. Vítzství íma tak bylo úplné.

Sláva poraženým Na 5 000 uprchlých povstalc bylo po cest pochytáno a popraveno Pompeiovými muži, picházejícími ze severu. Asi 6 600 zajatých Spartakových bojovník bylo ukižováno podél dodnes dochované silnice Via Appia z msta Kapua do íma, vzdáleného 132 ímských mil (asi 200 km). Ukižovaní nebyli údajn nikdy z kíže sundáni, a tak zde bylo možné vidt množství kíž po dlouhá desetiletí jako výstraha potenciálním Spartakovým následovníkm. Spartakovo povstání nevyešilo nelidské podmínky, ve kterých byli otroci drženi, ani nepimlo konzervativní ímskou spolenost k celkovému pehodnocení otrokáského zízení. Bylo však píliš intenzivní událostí, aby na nj šlo zapomenout. Opovrhovaní otroci dokázali vytvoit ozbrojenou moc, vzdorující po dlouhou dobu nejlepší soudobé armád. V adách otrok se objevili vojevdci, kteí se vyrovnali nejlepším protjškm ze strany ímské nobility. Otroci již nemohli být dále podceováni jako zcela nemyslící a neschopní „podlidi“ (v pravém smyslu toho slova) a ímané již nikdy v budoucnu nebyli tak lehkomyslní pi posuzování nebezpeí vzpoury. Pesto se povstání otrok tchto rozmr již nikdy v ímské íši neopakovalo. Jména vtšiny protagonist této události upadla v zapomnní ješt bhem starovku. Spartakovo jméno je však velmi dobe známé dodnes. Mgr. Vladimír Socha specializuje se na djiny pravku a starovku

Slovníek Gladiátoi – ve starovku se tak oznaovali lidé (muži, výjimen i ženy), bojující nejprve z rituálních dvod, pozdji pedevším pro pobavení publika. Název je odvozen od oznaení krátkého mee – gladius. Gladiátoi byli asto válení zajatci, otroci nebo zloinci odsouzení k smrti. Legie – dodnes používané oznaení vojenské hotovosti. Ve starovkém ím pedstavovala základní vojenskou jednotku v potu 4 500 až 6 120 muž. Ve své dob pedstavovaly disciplinované legie nejmocnjší vojenskou sílu na svt. Patricijové – píslušníci staré a bohaté ímské rodiny, název pochází od slova „pater“ (otec), což je odvozeno od jejich dstojnosti. Jejich pvod je datován již k legendárnímu zakladateli íma Romulovi (8. stol. p. n. l.), kdy bylo zvoleno prvních sto senátor. Sestercius – ímská mince, jedna ze základních platidel (její hodnota v prbhu asu kolísala), dnes je numismaticky vysoce cenna pedevším díky výrazným raženým portrétm císa.

Dvojí život Spartakv se do souasnosti zachovalo jen velmi málo zmínek o této zajímavé osobnosti, jeho život a pedevším roli, jakou v povstání samotném vlastn sehrál. Jisté je, že Spartakus, tak jako mnoho jiných djinných postav, žije „druhý“ život až po své smrti, to znamená v legendách a vyprávních. Dnes již bohužel nejsme schopni pesné interpretace píin povstání a bezprostedních pohnutek jeho vdce. Umlci novovku si tedy mnohé Spartakovy vlastnosti umle zvolili tak, aby vyhovovaly jejich tvrímu zámru. Jist pitom nepekvapí, že tato kurážná osoba se stala výrazným motivem pro umleckou tvorbu pevážn v 19. stoPodle vyprávní ímských historik byl letí, kdy se zveliovaly Spartakovy boje Spartakus také otrok a gladiátor, který proti nejmocnjšímu státnímu celku se vlivem okolností stal vdcem v poadí své doby, což bylo pijímáno pozitivn tetího povstání otrok ve starovkém vzhledem k probíhajícímu národnímu

ím. Bohužel je nutné konstatovat, že sebeuvdomní evropských národ.

O Spartakov život ped samotným povstáním, které mu vyneslo djinnou nesmrtelnost, není známo tém nic prokazatelného. etí historikové Appiános (asi 95–165 n. l.) a Plútarchos (asi 46–127 n. l.) ve svých dílech pedpokládají, že Spartakus pocházel z Thrákie v jihovýchodní Evrop (zejm území dnešního jižního Rumunska). Podle antických autor byl pvodem pouhý pastevec, naopak nmecký historik Theodor Mommsen v nm spatoval píslušníka královského rodu, což je však velmi nepravdpodobné. Zda byl opravdu neobyejn silný, odvážný a vynikající rozumem a ušlechtilostí, jak ho popisoval Plútarchos, již nezjistíme. Je však jisté, že muselo jít o velmi charismatického a organizan zdatného taktika, protože jen takový lovk by dokázal rozpoutat povstání daných rozmr.

Živá historie ervenec–srpen 2008

17


Samurajové proti Evropanm Když v roce 1853 piplulo nkolik amerických válených lodí k japonským behm, musela se jejich požadavkm podídit celá zem. Parní lod a moderní dla tehdy vzbuzovaly údiv a hrzu. O pouhého pl století pozdji se Japonsko postavilo obrovské armád a otile ruské íše a stanulo mezi svtovými velmocemi stalo se 794–1185 Heian (období císaství se sídlem v Heian, dnešním Kjótu) 1185–1333 Kamakura (období šogun sídlících v Kamakue) 1336–1573 Muromai (období šogunátu rodu Ašikaga) 1568–1600 Momojama (období sjednocovacích válek) 1603–1868 Edo (období šogunátu rodu Tokugawa) 1853–1868 Bakumacu (období konce šogunátu) 1868–1912 Meidži (osvícená vláda, obnovení císaské moci a modernizace zem za císae Macuhita) 1912–1926 Taišó (velká spravedlnost, období demokratizace a liberalismu za císae Jošihita) 1931–1945 japonská agrese v jihovýchodní Asii 1945–1952 okupace americkou armádou a jejími spojenci

18

kok, který v prbhu druhé poloviny 19. století Japonsko zaznamenalo, byl nevídaný. Vstoupilo do ní jako zaostalá zem zralá být vydána zcela napospas zájmm imperiálních mocností, podobn jako ada dalších stát Asie a Afriky. Pro Japonce byli Evropané a Ameriané nanban (jižními barbary) a jejich zpsob života byl odsuzován. Bhem nkolika málo let ale Japonsko své postoje pehodnotilo a zaalo západní vzory rychle pejímat. Dokázalo takka z nieho vybudovat silný prmysl, moderní armádu i lo stvo, a do znané míry vbec zmnit svj životní styl.

S

Japonské kes anství Pestože je Japonsko všeobecn známo svým izolovaným vývojem, sahají jeho styky se západním svtem hluboko do minulosti. První známí Evropané na japonských bezích stanuli v roce 1543. Byli to Portugalci, kteí pipluli na ínské lodi. Brzy je následovali další námoníci, Španlé, Holan ané, Angliané a další. Zárove s evropskými námoníky a obchodníky do Japonska pronikali i kesanští duchovní, kteí vyvíjeli úspšnou misijní innost. Nejproslulejším z nich byl pozdji svatoeený František Xaverský. Kesanství se rychle šíilo, takže necelých 40 let po píjezdu prvních Evropan se k nmu hlásilo už kolem 150 000 lidí. Poktít se nechali dokonce i nkteí z daimjó, japonských knížat. Na evropskou pdu vstoupili první Japonci v roce 1582. Byli to poktní chlapci, jejichž návštvu u papeže a portugalského krále zorganizovali jezuité. O ti desetiletí pozdji byl z Japonska vyslán na diplomatickou misi do Evropy a španlského Mexika samuraj Hasekura Cunenaga. Ten zde strávil nkolik let. Mezi Evropany vzbuzoval velký údiv, mimo jiné ostrostí svého mee a používáním papírových kapesník. Jeho hlavním úkolem bylo rozvíjení obchodních styk, ale nadjná mise skonila bez úspchu.

Živá historie ervenec–srpen 2008

Uzavená zem Dvodem bylo stále hlubší uzavírání Japonska do izolace a pronásledování tamních kesan. Tato politika byla dsledkem nastolení vlády šogun z rodu Tokugawa. Její zakladatel, Tokugawa Iejasu, porazil v roce 1600 koalici svých nepátel, ímž ukonil desetiletí obanských válek a zahájil pevnou vládu nad sjednoceným Japonskem. Na ostrovech byl ješt více utužen dkladný feudální systém, který šogunovi umožoval kontrolovat jak prosté obyvatelstvo, tak samotná knížata. Ideovou oporou šogunátu byl konfucianismus, pvodn ínský duchovní smr, který propagoval pevné uspoádání spolenosti, v níž má každý své nemnné místo. Kesanství bylo nyní vidno jako prvek, který mže toto uspoádání narušovat. Proto byly zakázány misijní aktivity, docházelo k popravám duchovních, a obyvatelstvo muselo pošlapávat kesanské symboly. Nkolik tisíc kesan bylo umueno. Omezo-

vány byly záhy veškeré styky s cizinou. Sám Hasekura musel po svém návratu dom dožít zbytek života v ústraní. Politika izolace postihla i evropské obchodní stanice, jež byly rušeny. Nakonec smlo v Japonsku zstat pouze asi 10 úedník nizozemské Východoindické obchodní spolenosti, kteí žili pod neustálým dozorem na ostrvku Dedžima u Nagasaki. Po více než dv století se pak Japonsko nacházelo v ée sakoku, uzavené zem. Nejen že byl zakázán vstup cizincm, ale ani sami Japonci nesmli ze zem vbec vycestovat. Z tohoto dvodu bylo dokonce písn zakázáno stavt vtší lod.

Zakázaný západní vliv Jediným zdrojem informací o západ byli Nizozemci z Dedžimy, kteí museli u šogunova dvoru každoron vykonat návštvu s dary a odpovídat na dotazy ohledn novinek z Evropy. Na zaátku 18. století se situace zaala mírn uvolovat. Díky zájmu o pokrok

Staré a nové Japonsko na jedné fotogra i: Skupina samuraj v tradiním úboru a uniformách evropského typu bhem války bošin


válka a politika > otevírání Japonska v 19. století „nizozemských“ (tedy evropských) vd zaaly být dováženy západní knihy. Svdectvím tehdejšího zájmu o Evropu byl i osud misionáe Sidottiho, který se pokusil do Japonska proniknout v pevleku za samuraje. Po brzkém odhalení musel strávit zbytek života ve vzení, kde vedl dlouhé diskuze s uencem Hakusekim, jenž sepsal o západ knihu. Ta ovšem nemohla být zveejnna. Dramatický byl pípad lékae von Siebolda z nizozemské obchodní stanice, u nhož byla v roce 1828 objevena mapa Japonska. Sotva bylo možné spáchat horší provinní. Siebold sám mohl nakonec z Japonska odjet, ale uenec, od nhož mapy získal, zaplatil za svj in životem. Pronikání západních vliv pinášelo vedle živého zájmu i odmítavou reakci spojenou s rstem japonského nacionalismu. Japonské vlastenectví tehdy zaalo být spojováno s úctou k císai. Ten byl sice jen symbolickou gurkou, místo níž vládl šogun z rodiny Tokugaw, ale pocházel z rodu, který v Japonsku vládnul nepetržit od 7. století p. Kr. a pedstavoval tak symbol tradiního Japonska. Tomuto hnutí se íkalo sonnó džoi, což byla hesla znamenající „ctte císae“ a „vyžete barbary“. Samotný šogunát se od 18. století dostával do úpadku spojeného s krizí hospodáskou i spoleenskou, postupn upadala morálka a obecné dvra v jeho strnulý systém.

Dla silnjší než tradice V ervenci roku 1853 piplul k japonským behm s eskadrou nkolika parních fregat a menších plavidel americký komodor Perry. Pes silnou japonskou nechu se mu podailo pedat dopis od amerického prezidenta Fillmora urený císai a slíbil, že se na jae vrátí pro odpov . Dopisem císai se samozejm zabýval šogun, který byl ovšem bezradný. Japonci si uvdomovali svou bezmocnost vi moderním zbraním, ale zárove vnímali svoji izolovanost jako jakési posvátné ddictví pedk. Když se Perry v únoru následujícího roku vrátil s posílenou otilou, museli se podídit jeho požadavkm. Smlouva, zvaná podle místa jejího podpisu kanegawská, byla sice teoreticky smlouvou „o míru a pátelství“, ale ve skutenosti byla smlouvou ist jednostrannou. Japonsko se zavázalo otevít dva pístavy, dovolilo Amerianm zídit konzulát, zacházet dobe se ztroskotanými americkými námoníky atd. Brzy následovaly podobné jednostranné smlouvy s jednotlivými evropskými státy. Do japonských pístav zaali proudit obchodníci a diplomaté. Sami Ameriané, kteí za otevením japonských ostrov stáli, se ale brzy stáhli do pozadí. Od roku 1861 je totiž pln zamstnávala obanská válka Severu proti Jihu. Soužití dvou zásadn odlišných kultur, jako byla ta japonská a západní, nebylo pochopiteln bezproblémové. Samurajská kultura a japonské pohrdání „jižními barbary“ stály proti evropské neznalosti japonských zvyk a pocitu nadazenosti, což vedlo k astým nedorozumním a kon iktm.

Krvavé kon ikty V roce 1862 si napíklad tyi Britové vyjeli na koních na projíž ku. Na cest se setkali s prvodem otce sacumského knížete. Poté, co Britové odmítli na znamení úcty sesednout z koní, byli napadeni samuraji a jeden z nich byl na míst zabit. Pro Evropany byl samozejm podobný skutek nepípustný. Británie žádala nanní náhradu. Po neúspšných jednáních došlo k vojenskému výsadku a ostelování knížecího hlavního msta. Teprve pak byla náhrada vyplacena. Pítomnost Evropan pomohla v Japonsku zradikalizovat i vnitní vztahy. Nkterá mocná knížectví byla nespokojená se svým postavením a také s poddajným pístupem šogunátu vi Evropanm a v duchu hesla sonnó džoi chtla opt k moci pivést císae. Šogunát sice tmto rebelm zabránil obsadit císaské sídlo Kjóto, ale jinak se v následných bojích pln prokázala jeho slabost. Mladý šogun Keiki se pokusil o provedení reforem, avšak rychle zjistil, že nemá mezi knížaty dostatenou podporu. Aby pedešel dalšímu vyhrocování situace, rozhodl se pro rezignaci a pedání moci císai. Keiki tím stoupence císae, kteí již mli hotové plány na válku, naprosto zaskoil. Akoliv jim to, co chtli, vydal bez boje, obsadili šogunovi protivníci v lednu 1868 císaský palác v Kjótu a sami o ciáln vyhlásili obnovení císaské moci. Keiki se zpoátku zamýšlel podídit, ale pedevším díky neústupnosti nkterých jeho mocných úedník a vazal došlo k válce zvané válka bošin (válka roku draka). Šogunovské oddíly však byly nkolikrát poraženy modern vycvienými armádami stojícími za císaem a boj spl k rychlému konci.

než dohnáním jejich náskoku. A dokázalo to nanejvýš úspšn. Z 19. století si ovšem Japonsko do budoucnosti pineslo i negativní ddictví: vyhrocený nacionalismus, fanatickou oddanost božskému císai, slepou poslušnost vi nadízeným a víru ve vlastní nadazenost. To vše se mlo nechvaln projevit ve 20. století. Teprve po druhé svtové válce Japonsko pln pijalo od Západu nejen jeho vojenský a technický pokrok, ale také víru v demokracii a prospšnost mírového soužití.

Císa Macuhito (1852–1912), zvaný podle éry svého panování Meidži, „osvícená vláda“

Mgr. Marek Vlha specializuje se na djiny 19. století

Císaství na vzestupu Rok 1868 se tak stal rokem pádu šogunátu rodu Tokugaw a znovunastolení moci císaského rodu. Mladikého císae Macuhita vynesl pedevším odpor vi šogunovi, který nebyl schopen vzdorovat cizincm, ale on sám musel záhy pejít k obdobné politice. Vyhnat „barbary“ už zkrátka nebylo možné. Japonsko se vi Západu naopak stále více otevíralo. Usilovalo nejen o vojenské poradce, ale také o moderní vdecké poznatky, inspirovalo se pi budování prmyslu i školství. Velkými zmnami procházelo i tradiní feudální uspoádání japonské spolenosti. Nejvýraznji byli tímto procesem postiženi samurajové, kteí se neváhali bouit. Ironií osudu došlo k jejich nejvtšímu povstání v knížectví Sacuma, které pedtím stálo v ele boje za obnovení císaské moci. Sacumské povstání bylo nejvtší a zárove poslední svého druhu. Po jeho porážce byla pozice císaství de nitivn upevnna a modernizace zem mohla pokraovat. Svj vzestup Japonsko celému svtu dokázalo v letech 1904–1905, když rozdrtilo svého hlavního konkurenta v expanzi do Asie, carské Rusko. V té dob už nebylo zemí pijímající diktáty druhých. Samo naopak mocensky aspirovalo v Koreji, v ín i jinde a mnilo staré ponižující smlouvy se západními státy. To vše mu umožnilo poznání, že vyrovnání se západními velmocemi nelze dosáhnout jinak,

Komodor Matthew C. Perry (1794–1858) Muž, který v roce 1854 symbolicky otevel Japonsko po dvousetleté izolaci západnímu svtu tím, že pinutil šogunát (podle jeho domnní císae) pod hrozbou dl své eskadry navázat obchodní styky. Perry pocházel z námonické rodiny a ml za sebou v dob japonské mise dlouhou služební zkušenost. Zasloužil se teba o budování amerického parního lostva, potlaoval námoní obchod s otroky a bojoval ve válce s Mexikem. Za svj úspch v Japonsku získal znanou nanní odmnu a o námoní výprav do Asie sepsal nkolikasvazkovou knihu. Zemel jen nkolik let po svém návratu do USA na cirhózu jater.

Poslední samuraj Období otvírání Japonska vi Západu znan zpopularizoval velko lm Poslední samuraj s Tomem Cruisem v hlavní roli. Pestože tento snímek vychází ze skutených událostí, nakládá s nimi velmi voln. Inspiroval se pedevším sacumským povstáním, jež probhlo v roce 1877. Film jej pedstavil znan romanticky jako povstání ušlechtilých samuraj proti novému japonskému režimu. Kon ikt mezi starým a novým Japonskem v nm ponkud nepesn symbolizuje kontrast samurajského vojska povstalc a modern vycviené císaské armády. Sama hlavní postava amerického kapitána Algrena, který se pikloní k tradinímu japonskému životnímu stylu, je smyšlená. Film také ignoruje angažmá nkterých evropských stát, jež bylo v oné dob nesrovnateln významnjší než to americké.

Živá historie ervenec–srpen 2008

19


konec války > poslední Napoleonova bitva

Waterloo: pád orla Tento msíc si pipomeneme výroí patrn nejznámjší bitvy v djinách. Došlo k ní ped 193 lety dne 18. ervna u malého belgického msteka. Jeho jméno se stalo symbolem drtivé a bezvýchodné porážky: Waterloo Napoleon Bonaparte 1769 – narozen jako Napoleone di Buonaparte v rodin chudého šlechtice na Korsice 1785 – jako 16letý se stává po ukonení studií dstojníkem dlostelectva 1795 – upozoruje na sebe potlaením protirevoluního povstání v Paíži 1796 – dostává velení v Itálii 1798–1799 – neúspšné ale slavné tažení do Egypta 1799 – státním pevratem svrhává republiku a stává se prvním konzulem 1804 – prohlašuje se císaem Francouz

apoleon Bonaparte byl neobyejn inteligentním mužem, schopným organizátorem a skuteným vojenským géniem. Po katastrofálním tažení do Ruska v roce 1812 proti nmu však stanula celá Evropa vetn nkdejších spojenc. Bhem následujících dvou let boj byl zatlaen až na francouzské území a nakonec pinucen svými maršály k abdikaci.

N

Neoblíbené království 1805 – bitva u Slavkova 1806–7 – poráží Prusko a Rusko 1809 – opt poráží Rakousko, ocitá se na vrcholu moci 1812 – katastrofální tažení do Ruska 1813 – opouští jej spojenci, povstává proti nmu takka celá Evropa 1814 – spojenci stojí ped Paíží, abdikuje a odchází do vyhnanství na Elbu 1815 – podruhé císaem, po porážce u Waterloo je internován na ostrov Svaté Heleny 1821 – umírá, patrn na rakovinu žaludku

20

Mírové podmínky z roku 1814 byly ze strany protifrancouzské koalice pomrn velkorysé. Byla vydána rozsáhlá amnestie a Francii zstaly zachovány nkteré územní výdobytky z dob revoluních válek. Z císaství se opt stalo království a na francouzský trn se v osob Ludvíka XVIII., bratra popraveného Ludvíka XVI., vrátil rod Bourbon. Napoleon si mohl ponechat symbolický titul císae a byl se slušnou penzí odsunut na stedomoský ostrov Elba, který mu byl dán jako osobní království. Staral se o hospodáský rozvoj ostrvku, udržoval zde miniaturní armádu a byl navštvován zvdavými turisty. Snad byl se svým osudem pvodn smíený. Avšak zprávy, které k nmu dorážely z Francie, v císai postupn probouzely pesvdení, že jeho role v djinách ješt neskonila. Ve Francii, která si ráda oddychla po dvou desetiletích neustálých boj, totiž zaala záhy klíit nespokojenost s obnovenou vládou Bourbon. Otylý a nemocný Ludvík XVIII. byl realista a snažil se prosazovat umírnnou politiku. Mnozí šlechtici, kteí se spolen s ním navrátili z emigrace, byli ovšem naladni mnohem radikálnji. Po nkolika msících jejich obnovené vlády byl ve Francii s Bourbony nespokojen takka každý: a už kvli novým daním, excesm,

Živá historie ervenec–srpen 2008

posilování katolické církve nebo masovému propouštní z armády. Jak ekl sám Napoleon: „Bourboni se niemu nenauili a nic nepochopili.“ V únoru 1815 se císa rozhodl jednat. Nalodil své oddíly na nkolik menších plavidel a s jistou dávkou štstí proklouzl k francouzskému pobeží. Následovalo to, emu se íká Let orla. Bhem nkolika týdn Napoleon postupoval na Paíž a k jeho oddílm se pidávaly pluky a nakonec celé armády posílané králem „uprchlého lidožrouta“ zastavit. Dne 20. bezna dorazil Napoleon do Paíže, která mu pichystala velkolepé ovace. Bez jediného výstelu tak podruhé usedl na císaský trn. Zaalo Sto dní jeho druhého císaství.

Evropská pohotovost Vyhnáním Bourbon a Napoleonovým znovunastolením byla hrub porušena mírová ujednání z roku 1814. Jakmile do Vídn, kde

probíhal kongres o uspoádání evropských pomr, dorazily zprávy o císaov útku z Elby, byly armády protinapoleonské koalice uvádny do pohotovosti. Britové, Rakušané, Rusové, Prusové a jejich spojenci mohli na zaátku léta proti Francii postavit pes ti tvrt milionu muž. Napoleon samozejm disponoval omezenjšími možnostmi. Navíc musel vtšinu svých voják rozmístit v pevnostech a na obranu hranic. Francouzská armáda už také dávno nebyla tou armádou, která vítzila u Slavkova: tvoili ji do znané míry nezkušení nováci. Napoleonovi chybli i nkteí staí dstojníci. Jedním z nich byl neobyejn schopný velitel štábu Berthier, který zemel práv v onch dnech za nevyjasnných okolností pádem z okna. Na druhou stranu byla pro Napoleona nepochybnou výhodou roztroušenost nepátelských armád: prozatím jej mohla ohrozit pouze britská armáda pod velením vévody z Wellingtonu a pruská armáda maršála von Blüchera, které se nacházely v Belgii. Císa, který ostatn vždy preferoval útonou válku, se rozhodl mezi Blüchera a Wellingtona vklínit, oddlen je porazit, a poté podobn postupovat proti dalším koaliním armádám. Osudové tažení roku 1815 zaalo v brzkých hodinách dne 15. ervna. Napoleon ješt netušil, že mu do konce vlády zbývají pouhé ti dny! Pestože pochod jednotlivých francouzských kolon pes hranice neprobhl bez problém, podailo se jim spojence zaskoit. Pedevším Brity, jejichž dstojníci trávili onen veer na plese v Bruselu. Nkteí se ve spchu ke svým jednotkám ani nestíhali pevléknout do uniforem.

Krvavý boj o statek La Haye Sainte, bránný oddíly britské Královské nmecké legie


konec války > poslední Napoleonova bitva Váhání u Ligny Pruská armáda se shromaž ovala u vesnice Ligny, Britové na západ od nich u kižovatky Quatre-Bras. Bitva u Ligny prokázala, že Napoleon ztratil svou nkdejší energinost. Útok zahájil až odpoledne, když se již Prusové dokázali zkonsolidovat. Nepítel navíc zaujal postavení za potokem a kamennými zdmi statk a zahrad, jejichž dobývání bylo velice obtížné. Prusové a Francouzi se pobíjeli i v kostele, jehož zdi byly po boji posety údery po kulkách a pokryty krvavými šmouhami. Veer Napoleon do boje nasadil svou elitní gardu a Prusové byli za hmní blížící se bouky zahnáni na útk. V nastalém zmatku byl málem zajat maršál Blücher. Pi pokusu zastavit prchající vojáky pod ním padl k, pod nímž zstal uvznný. Jen díky duchapítomnosti svého poboníka, který jej ukryl pod pláš, nepadl Francouzm

„Kéž bych mohl jako Jozue zastavit slunce“, povzdechl si. Bylo pozd, k bitv dojde až zítra a spojenci císaovým dopoledním váháním získají drahocenný as. Bojišt u Waterloo se nedá ani v nejmenším mit teba se slavkovským. Je znan malé, široké jen asi 5 a pl kilometru, a spíše než mírná návrší mu tehdy dominovalo nkolik velkých statk a zámeek Hougoumont. Onoho 18. ervna bylo po deštích podmáené a pokryté blátem, což ztžovalo pesun zvlášt jízd a dlostelectvu. Napoleonv plán byl prostý: rozdrtit elním útokem sted britské armády. Císa Francouz už zjevn nebyl oním nápaditým vojevdcem jako díve. Pi snídani se Napoleonv bratr Jérôme v místním hostinci, kde pedchozího dne pobýval Wellington, dozvdl, že Britové oekávají píchod Prus – Napoleon ale tuto zprávu odbyl. O pl dvanácté dala francouz-

Císaská garda umírá, ale nevzdává se! do rukou. V tu chvíli chtl Napoleon dovršit vítzství a prchajícím Prusm poslat do boku záložní sbor generála d‘Erlona, zjistil však, že sbor odpochodoval pry. Jak to bylo možné? Wellingtonova mnohonárodnostní armáda, složená i z Holan an, Hannovean, Nassavc, Brunšvian a britské Královské nmecké legie, se s nepítelem stetla u kižovatky Quatre-Bras. Francouzm zde velel maršál Ney, odvážný a prudký velitel, který však tentokrát postupoval píliš opatrn. Když už zaal britské linie prolamovat, chtl nasadit zálohu – generála d‘Erlona, kterého Napoleon mezitím odvelel k Ligny. Ney, který dosud nedostal žádné informace, zazmatkoval a záložní sbor nechal pochodovat zase zpátky k sob. D‘Erlon tak nakonec chybl nejen u Ligny, kde mohl Prusy zcela zniit, ale i Neyovi samotnému. Kdyby nebylo této nerozvážnosti, mohlo být vítzství nad Prusy naprosté. Pesto však francouzský císa vil, že je Blücherova armáda demoralizovaná a boje neschopná. Sám ji už nepronásledoval a tento úkol svil sboru maršála Grouchyho. Chtl se nyní chtl vypoádat s Brity.

Pomalý francouzský útok Následující den Napoleon opt váhal. Wellington se mezitím sešel s Blücherem, který se omlouval za to, že „ponkud páchne.“ Ze verejšího mrzutého pádu se totiž léil hojným požíváním alkoholu. Vévoda se s pruským maršálem dohodl, že zaujme obrané postavení na návrší Mont-Saint-Jean u vísky Waterloo, kam mu Blücher vyrazí na pomoc. Pruskému zadnímu voji se skuten podailo oklamat Grouchyho, a tém celá jejich armáda zaala smovat ke svým spojencm. Britové se mezitím nepozorovan stáhli od Quatre-Bras a zaaly zaujímat pozice na dohodnutém míst. Napoleon tam v ele armády dorazil až ped setmním.

ská dla signál a na levém kídle byl zahájen útok. Rychle se však zbrzdil o zámeek Hougoumont, pipomínající spíše malou tvrz. Stailo jej obejít, ale francouzští generálové se jej jako posedlí pokoušeli stále znovu a znovu neúspšn dobývat. A co h, po jedné hodin odpolední se na francouzském pravém kídle objevily první pruské oddíly. Napoleon poslal rozkaz Grouchymu k pipojení k hlavním silám. Na to už však bylo píliš pozd. Ješt stále ale bylo možné rychle rozdrtit Brity samotné a pak se vnovat Prusm.

Zmatená kavalerie Proti Wellingtonovu stedu vrhnul císa mohutnou sílu pchoty, V kritické chvíli na ni odpovdl protiútok britské jízdy. Ta sice Francouze „rozšavlovala“, ale nechala se unést a byla sama zmasakrována pesilou. Práv tehdy došlo k jednomu z osudových moment celé bitvy. Vinou zmatku a nepochopení se k dílímu útoku ásti francouzské kavalerie postupn pidalo tém celé adové i gardové jezdectvo. Tisíce jezdc v naleštných kyrysech a barvitých uniformách jízdních myslivc, kopiník a dragoun se celkem trnáctkrát pevalilo na Brity, zformované do karé, odolných tvercových formací používaných proti jízd. Opt se potvrdilo, že britská pchota vyniká obrovskou houževnatostí. Britský sted byl otesen, nicmén stále držel své pozice. A na pravém francouzském kídle zahájili Prusové útok. Maršál Ney se rozhodl na otesené Brity zaútoit s pchotou a útok úspšn rozvíjel. Neml však již žádné zálohy, které by jej završily. Zbývala pouze císaská garda, kterou Napoleon dovolil nasadit až po delším váhání. Pohled na postupující masu gardové pchoty jakoby vlil Francouzm do žil novou krev – garda byla elitou elit, která dosud nikdy neustoupila z žádného boje. Kvli udržení morálky navíc Napoleon rozeslal zprávu, podle níž byly

Bitva u Waterloo, 18. ervna 1815

HOLAN ANÉ CÍSA SKÁ GARDA

Francouzi(pchota, jízda, dlostelectvo) Angliané a Holan ané (pchota, jízda, dlostelectvo)

CÍSA SKÁ GARDA

Pruská armáda

míle

blížící se pruské kolony marn oekávaným Grouchyho sborem. Stalo se však nco, co si nikdo z Francouz nedokázal pedstavit: garda byla odražena! Navíc se rychle ukázalo, že tmavé kolony na pravém kídle patí skuten Prusm. To už bylo na vyerpané Francouze píliš a jejich adami se rozneslo volání „Garda ustupuje!“ a „Zrada!“ Celá armáda se postupn dávala na zmatený útk, který hrdinn krylo jen nkolik prapor Staré gardy. Velitel jednoho z nich, generál Cambronne, na výzvu vzdát se odpovdl: „Garda umírá, ale nevzdává se!“ Podle jiných to bylo pouze krátké nepkné slovíko na písmeno „h“. Francouzská armáda se zcela zhroutila. Napoleon se sám vydal do rukou Britm. Samotnou Francii ekaly mnohem tvrdší mírové podmínky než pedchozího roku.

Wellington v zápalu bitvy u Waterloo

Mgr. Marek Vlha specializuje se na djiny 19. století

Gebhard Leberecht von Blücher (1742–1819) Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Meklenburska. Jako mladík se coby husar zúastnil sedmileté války, bhem níž se (poté, co byl zajat) dostal do pruských služeb. Proslul svou urputností a prudkou povahou. Stal se jedním z Napoleonových nejodhodlanjších a nejnesmiitelnjších protivník. Jeho zpsob vedení války mu vysloužil pízvisko „Maršál Vped“. Zemel jako ponkud pobláznný muž, ale ješt u Waterloo byl ve svých 73 letech dobrým jezdcem a vojevdcem, který dokázal nadchnout své muže.

Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu (1769–1852) Narodil se v irské rodin jako syn earla z Mornigtonu. Zpoátku vedl dosti nezodpovdný život plný hazardu. Napravil se nejspíš kvli odmítnutí nabídky k satku. Stal se úspšným vojákem a prošel boji v Evrop a v Indii. Titul vévody získal za skvlá vítzství nad Francouzi na Pyrenejském poloostrov. Nebyl géniem Napoleonova formátu, ale dokázal si zachovat chladnou hlavu a dobe se starat o své vojáky. Po Waterloo se jako konzervativec angažoval v politice a zastával dvakrát post ministerského pedsedy.

Živá historie ervenec–srpen 2008

21


válka a vojsko > pšák v djinách

ímský legioná by se divil Do krátkého pehledu pšího vojska jsme nemohli zaadit zdaleka všechny pšáky, kteí zasáhli do djin. Vybrali jsme tedy ty, které pokládáme v djinách za nejvýznamnjší. Zaneme v antickém ím a skoníme v dnešní americké armád. Kdyby ímský legioná potkal moderního „adového pšáka“, asi by dost podivil, kam že se to válenictví za „pouhé“ dv tisícovky let posunulo 1. stol.

V lánku o Spartakov povstání na stran 14 si mžete peíst, jak fungovaly ímské legie v akci. Ve své dob byly nejmocnjší vojenskou silou na svt. Legie pedstavovala základní vojenskou jednotku antického íma v potu 4 500 až 6 000 muž. K bžné výzbroji ímského vojáka patila kovová pilba, pancí, obdélníkovitý, asi 120 cm vysoký a polokruhovit vypouklý štít, me (gladius-odtud název pro gladiátory) a kopí (pilum). Populární a úinnou zbraní byl nebezpený hispánský me, který ml dvojí ostí a byl asi 70 cm dlouhý. Díky disciplinovaným legionám se podailo ímské íši dobýt takka celý tehdy známý svt.

Rozšíení palných zbraní

Živá historie ervenec–srpen 2008

S rozšíením tmen, udidla a ostruh zatlaili jízdní bojovníci pchotu zcela do pozadí. Ve stedovku byla válka doménou privilegované vrstvy – hrdých rytí na koni, a pchota pouze doplovala jejich ady. Brnní bylo stále masivnjší – od kožených, kroužkových a šupinových zbrojí se pecházelo k tžkým plechm. V nich už se bez kon takka nedalo pohybovat. Ke

15. stol. konci stedovku v 15. století se však lehí pchota znovu dostávala ke slovu. Stalo se tak pedevším díky objevu stelného prachu, dlouhých anglických luk, ale také nástupu profesionálních žoldné bojujících za mzdu, tedy nikoliv hrdých šlechtických rytí. V našem prostedí se pšáci prosadili hlavn v polním husitském vojsku.

17. stol.

Zásadní zlom v djinách pchoty znamenalo masivní používání stelného prachu a zejména zdokonalení palných zbraní na takovou úrove, že byly pomrn pesné a více spolehlivé, než teba stedovké husitské píšaly. Mušketýi, bojující hlavn ve ticetileté válce (1618–1648), dostali své pojmenování podle dlouhé muškety, což byla puška s pedním nabíjením, jež se zapalovala pomocí doutnáku, který po piložení zapálil stelný prach na pánvi zbran. Odtud peskoila úzkou dírou jiskra do hlavn, kde bylo vtší množství prachu a náboj. Pozdji byly pušky vybaveny kesadlovým zámkem fungujícím stejn jako dnešní zapalova. Krom mušket se používaly i krátké pistole pro stelbu zblízka.

22

Pšáci podporovali jízdu

Lidský terminátor braní pchoPestože palné zbran zstaly hlavní zbraní tí ustoupil ty, její strategický význam ve 20. století del zpsobil, bojovým strojm. Nástup tank a letadel že pší jednotky jsou dležité hlavn pi boji azování v nepehledném terénu a také pi obsazování n zem. íká se, že území není definitivn dobyté, dokud na nj nevstoupila nohaa pšáka. Pro adového bojovníka je dnes klíové zajištní co nejlepších informací o dní na bojišti. Americká armáda rozjela projekt Land Warrior, který má za úkol informovat vojáka nepetržit. V helm mace je zabudovaný displej, který mu informace ozici promítá pímo ped jedno oko. K dispozici jsou údaje ze senzor sledujících jeho okolí, mapy a plánované cesty i pozicee mády. nepátel zjištných jinými složkami armády. dio pro Samozejmostí je vysokofrekvenní rádio komunikaci.

21. stol.

Zdroj: Shutterstock, archiv sdružení Poustevník a Mortaigne Regiment

Legie ovládly svt


válka a politika > šestidenní válka

Bleskové vítězství Izraele

Stát Izrael vedl od poátku prakticky neustále války za svoji existenci s arabskými sousedy. Hned po svém vzniku 14. kvtna 1948 byl Izrael napaden arabskými státy spojenými v Arabské front (Egypt, Sýrie, Zajordánsko, Libanon, Irák), jejichž cílem bylo zniení židovského státu zrael se ovšem ubránil a dokonce získal nkterá území, která mu nebyla pisouzena OSN. Do ervence 1949 uzavel Izrael pímí se všemi nepátelskými státy, z nichž ovšem ani jeden formáln neuznal jeho existenci. Z Izraelem obsazeného území uprchl tém milion arabských obyvatel, kteí nalezli útoišt na západním behu Jordánu, v Gaze a v okolních arabských zemích. Na poátku roku 1956 zahájil egyptský prezident Násir blokádu izraelského pístavu Ejlat a v ervenci 1956 vyhlásil znárodnní Suezského prplavu. Po dohod s Francií a Velkou Británií zaútoila izraelská armáda 29. íjna 1956 na Sinajském poloostrov a postoupila až k Suezskému prplavu. Izrael okupoval pásmo Gazy a zajistil si nerušený pístup do Akabského zálivu. Sinajský poloostrov vyklidil v roce 1957.

I

Doutnající sopka Ani v 60. letech nebyla pozice Izraele v regionu vbec jednoduchá. Hranice mezi Egyptem a Izraelem na Sinaji byly od roku 1956 monitorovány vojsky vyslanými OSN. Od roku 1963 docházelo pravideln ke stetm na syrsko-izraelské hranici. Od dubna 1967 se situace komplikovala. Sýrie podnikala letecké a dlostelecké útoky na území Izraele a syrská vojska se na hranicích stetla v potyce s izraelskými. Egypt na to reagoval rozmístním vtšího potu vojsk pi

Izraelský ministr obrany Moše Dajan a jeruzalémský velitel Narkis, který ukazuje na západní ze Jeruzaléma

izraelské hranici. Egyptský prezident Násir pak požádal OSN, aby stáhla své jednotky UNEF (United Nations Emergency Force) ze Sinaje. V polovin kvtna k tomu skuten došlo a ve stejné dob Egypt obnovil blokádu Tiranské úžiny. Izrael tak ztratil pístup do Rudého moe, nebo Suezský prplav byl pro nj Egyptem uzaven už díve. V oblasti se stupovalo už tak dost silné naptí a zaalo být zejmé, že další izraelsko-arabská válka je nevyhnutelná. Zstalo však otázkou, kdo zaútoí jako první. Násir pesvdil Jordánsko, aby se k nmu pipojilo a podepsalo smlouvu o vzájemné obran – král Husajn s ohledem na vybiované veejné mínní, doufající v pipojení podstatné ásti Izraele k jordánskému území, souhlasil. Za této situace byla v Izraeli vytvoena Vláda národní jednoty, ve které se poprvé setkala levice a pravice. Do ela ministerstva obrany byl postaven zkušený voják Moše Dajan. Izrael ml celý svj postup dobe promyšlen. Byl si vdom toho, že nemže bojovat s celou koalicí souasn, pokud urychlen nezíská naprostou vzdušnou pevahu.

Pekvapivý letecký úder Díky tém dokonalé rozvdce izraelské velení pesn znalo rozmístní všech egyptských letadel i protiletadlových baterií. Vdlo také, kdy pesn se egyptské letouny vracejí z ranního przkumného letu. Vše bylo prostudováno, pipraveno a nesetnkrát nazkoušeno pede dnem D. Naasování bylo vypoteno tak, aby letouny piletly nad své cíle v jednom okamžiku, v 7:45 izraelského asu. Letadla podle plánu peletla nad Stedozemním moem a pak se stoila zpt nad Egypt v nízkém pízemním letu, aby se vyhnula radarm. Po první útoné vln pilétla druhá a po ní tetí. Pekvapení bylo dokonalé. Pes 300 egyptských letadel (90% celého letectva) bylo znieno ješt na zemi. Dalších 20 egyptských letadel bylo sesteleno ve vzduchu. Když se izraelská letadla vrátila a jejich piloti podávali hlášení, zprávy o jejich úspchu byly pijímány s nedvrou. Egyptské letectvo, nejvtší na Stedním východ, bylo v troskách. Násir však informoval své spojence Sýrii a Jordánsko, že útok byl odražen a izraelské letectvo utrplo tžké ztráty. Povzbuzoval je ke vstupu do války. Když se spojenci Egypta zaali pokoušet o ofenzívu, zaútoila izraelská letadla na jordánská a syrská letišt, dokonce i velkou

Izraelští vojáci u Zdi nák

Severní fronta. Syrský tank v opevnné pozici na „Hirbet Batin“

Živá historie ervenec–srpen 2008

23


válka a politika > šestidenní válka Území obsazená bhem Šestidenní války

KYPR LIBANON

Pásmo Gazy bylo pvodn souástí mandátu Palestina. V roce 1948 je obsadil Egypt. Jeho rozloha je 360 km2 a dnes patí k nejzalidnnjším ástem planety s nejvyšší nezamstnaností. Západní beh byl rovnž souástí mandátu Palestina. V roce 1948 byl anektován Jordánskem. Rozloha tohoto území je 5 860 km2. Dnes obývá Západní beh pes dva miliony obyvatel – hlavn Palestinc. Ve

zdejších osadách však žije pibližn 300 000 židovských osadník.

cích. Na Golanách Izrael udržuje své jednotky dodnes.

ST EDOZEMNÍ MO E

GOLANSKÉ VÝŠINY obsazeno Izraelem 1967

SÝRIE 1958–1961 spojena s Egyptem

I

Golanské výšiny nebyly ped rokem 1948 souástí Palestiny, ale syrského území. Je to oblast hor a náhorních plošin vulkanického pvodu o rozloze 1 860 km2 s etnými vodními zdroji. Po Šestidenní válce odtud asi 40 000 Syan uprchlo. Dnes zde žije pibližn 30 000 obyvatel, z nichž polovinu tvoí Drúzové, kteí jsou soustedni v nkolika vesni-

Sinajský poloostrov nebyl rovnž souástí mandátu Palestina, ale Egypta. Ze všech dobytých území bylo tento poloostrov se svými 59 000 km2 nejrozlehlejší. Dnes zde žije asi 250 000 obyvatel soustedných v nkolika letoviscích. Pouštní oblasti obývá beduínské obyvatelstvo. Izrael ukonil okupaci Sinaje v roce 1979.

ZÁPADNÍ B EH obsazeno Izraelem 1967

IZRAEL JORDÁN SINAI obsazeno Izraelem 1967

EGYPT 1958–1961 spojen se Sýrií

SAÚDSKÁ ARÁBIE

RUDÉ MO E

Rádio Damašek hystericky vyzývalo svou armádu k obran hlavního msta základnu Habbáníja v Iráku. Na konci prvního dne války zniil Izrael 416 letadel, z toho 393 na zemi. Za tu dobu ztratil 26 letadel, všechna protiletadlovou palbou.

Jordánský král Husajn a egyptský prezident Násir podepsali dohodu o vzájemném „obranném“ spojenectví

Dobytí Západního behu a Sinaje Izraelci se mohli soustedit na egyptské pozemní armády. Samozejm te mli nad

Sinají naprostou vzdušnou pevahu a mohli v klidu niit celé konvoje obrnných vozidel prchajících k Suezskému prplavu. Také o pozemních egyptských silách mli díky rozvdce Izraelci pesné informace a v prbhu 6. a 7. ervna dobyli celý Sinajský poloostrov a dostali se až k Suezskému prplavu. Syané zatím promeškali svou nejlepší píležitost k ofenzív. Když zaaly 5. ervna válené operace, pijali Syané vykávací postoj a radji jen ostelovali severní Galileu. Avšak v noci na 6. ervna, kdy izraelské letectvo zaútoilo jako odpov na syrské ostelování, Damašek zjistil, že byl informován myln. 6. ervna pak podnikli Syané omezený pozemní útok, ale byli odraženi izraelskými tankovými a leteckými jednotkami. Jordánsko dopadlo ješt he. Ráno 5. ervna Káhira informovala Jordánce, že 75% izraelských letadel bylo znieno a že egyptské obrnné jednotky bojují hluboko na izraelském území. Král Husajn pak dal

Útok na americkou lo Liberty 8. ervna se odehrál incident, který zamotal hlavu izraelskému velení. Šéfovi štábu Rabinovi byly hlášeny výbuchy z oblasti Al Aríša. Rabin naídil námonictvu a letectvu, aby situaci provily. Izraelské letouny objevily u Al Aríše neznámou lo, kterou se jim nedailo identi kovat. Podle rozkaz zaútoit na každou neidenti kovatelnou lo blízko pobeží Izraelci na lo zaútoili a tžce ji poškodili. Stále nebylo jasné, o jakou lo se jedná a neovená informace, že by mohlo jít o sovtskou špionážní lo znan vydsila izraelské vedení. Nakonec se situace vyjasnila – lo byla americká. Úkolem lodi bylo monitorovat spojovací sít Izraelských obranných sil odposlechem zpráv mezi izraelskými velitelstvími. Dsivá perspektiva sovt-

24

Živá historie ervenec–srpen 2008

ských násilných represálií zmizela. Izraelci se omluvili americkému velvyslanectví a slíbili Amerianm veškerou pomoc pi evakuaci obtí a zachránní lodi. Pi útoku zahynulo 34 Amerian a mnoho bylo zranno. Izrael souhlasil, že zaplatí 13 milion dolar jako náhradu rodinám

Amerian zabitých nebo ranných pi útoku. Odmítl však americký požadavek zaplatit opravu lodi, s odvodnním, že to není Izrael, kdo nese odpovdnost za vlastní chybu Amerian, kteí nepedali vas Liberty rozkazy, aby se vzdálila z oblasti jakmile vypukne válka.

souhlas, aby jordánské síly pod velením egyptského dstojníka podnikly útok na izraelský Jeruzalém a ostelovaly izraelská msta. Izraelský premiér Eškol sice apeloval na Husajna, aby se zdržel vstupu do války, a sliboval, že jeho vláda nebude vést útoné akce na východ, ale jeho výzvu nevzal král na vdomí. Jeruzalém se tak stal místem urputných boj. Aby se vyhnula boji muže proti muži v úzkých ulikách Starého msta, provedla izraelská armáda obchvatné útoky na sever a na jih. Izraelské letectvo, s cílem zabránit jordánským tankm vstoupit do jeruzalémské bitvy z Jordánského údolí, soustedilo své útoky na silnici Jericho – Jeruzalém. Jordánské obrnné síly byly zadržovány dostaten dlouho a nemohly se zapojit do bitvy. Bhem 7. ervna se všechna vtší msta na Západním behu dostala do izraelských rukou. Moše Dajan nabádal ke zdrženlivosti na severu, dokud na jihu zuí bitva. Odmítal schválit útok na Golanské výšiny i obsazení Starého msta v Jeruzalém. Jeho primárním cílem nyní bylo dobytí Šarm aš-Šajchu, egyptské pevnosti ovládající Tiranskou úžinu, jejíž uzavení urychlilo válku. Byl vypracován plán zmocnit se Šarm aš-Šajchu kombinovaným leteckým a námoním výsadkem. Ale než mohl být útok uskutenn, Egypané vydali všeobecný rozkaz svým vojskm na Sinaji ustoupit k Suezskému prplavu.

Diplomatická jednání 6. ervna veer zaal egyptský rozhlas vysílat „informaci“, že americká a britská letadla z letadlových lodí podporují izraelské pozemní síly. V arabském svt ihned došlo k protiamerickým a protibritským demonstracím a útokm na konzuláty. Egypt a Sýrie omezili diplomatické styky se Spojenými státy. Mezi Washingtonem a Moskvou byly mezitím žhaveny telefonní linky. Sovti na Izrael svalovali vinu za válku a požadovali na americkém prezidentovi Johnsonovi, aby užil svého vlivu a pinutil Izraelce, aby


válka a politika > šestidenní válka se stáhli. Prezident nechtl neinn pihlížet, jak se Sovti snaží zastrašováním zvrátit situaci a naídil 6. otile, aby se piblížila místu boj. Ruské vedení pochopilo toto varování. Kontrovali však rezolucí Rady bezpenosti pro všechny, kdo vedou válku, aby se stáhli z okupovaných území. Americký zástupce na to odpovdl, že by se vci mly vrátit ke stavu ped krizí, tedy obnovit svobodu plavby v Arabském zálivu a návrat jednotek OSN (UNEF) na Sinaj. Jednání rady bylo odloženo na píští den. Ráno 6. ervna už v Moskv mli informace o zkáze egyptského letectva a bylo zejmé, že as pracuje proti Arabm. Premiér SSSR Kosygin (pední exponent Brežnvova režimu) naléhal na Johnsona, aby USA podpoily rezoluci Rady bezpenosti o zastavení palby a stažení vojsk. Ale Johnson zase tvrdil, že rezoluce musí obsahovat svobodu plavby v Tiranské úžin a obnovení kontroly jednotek UNEF. Ostatní lenové Rady bezpenosti podpoili tento americký pístup. Postupem asu Sovti rezignovali na požadavek stažení a 7. ervna ráno už i Egypané vycítili, že prosté zastavení palby je to nejlepší, eho mohou dosáhnout. Termín ukonení palby byl stanoven na 8. ervna. Když Násir téhož dne oznámil svou rezignaci, vyvolalo to ohromné demonstrace obyvatel vyjadujících mu podporu, tak si to tedy rozmyslel a zstal ve funkci.

Odplata na Golanských výšinách Poté, co Izraelci obsadili Sinaj a Západní beh Jordánu, chystala se izraelská vláda ztrestat Sýrii za ostelování židovských osad v Galileji. Moše Dajan, který se obával provokovat Rusy, stále radil k umírnnosti, ale jeho výhrady nesdíleli ostatní ministi ani armáda.

Šest válených dní

1 2 3

(5. erven 1967) Izrael zniil pekvapivým preventivním útokem egyptské letectvo (6. erven 1967) Izrael obsadil pásmo Gazy a další ásti Sinaje, na východ msta Betlém a Hebron (7. erven 1967) Jordánsko zaútoilo na Izrael, který útok optoval. Dobyl západní beh Jordánu a celý Jeruzalém. Nakonec bylo dohodnuto zastavení palby

4

(8. erven 1967) Izraelská vojska se dostala k Suezskému prplavu a Egypt pistoupil na pímí

5

(9. erven 1967) Egyptský prezident Násir chtl podat demisi, ale po velkých demonstracích ji vzal zpt. Izrael zaútoil proti Sýrii a obsadil Golanské výšiny

6

(10. erven 1967) Izrael postoupil na syrské front, ale veer byla na všech frontách palba zastavena

Moše Dajan (1915–1981) Narodil se v kibucu v Palestin a již ve trnácti letech vstoupil do židovské podzemní vojenské organizace Hagana. Za 2. svtové války bojoval po boku Brit proti vichistické Francii v Libanonu a Sýrii, kde pišel v boji o oko a získal vyznamenání za statenost. Bhem první arabsko-izraelské války zastával stále vyšší vojenské posty, v dubnu 1949 byl už v hodnosti generálmajora. Po válce byl vyslán studovat dstojnickou školu do Anglie. Od roku 1953 zastával pt let post náelníka generálního štábu. Jeho prozíravá taktika pispla k izraelskému vítzství v druhé válce s Araby v roce 1956. Dajanova popularita vzrostla natolik, že se rozhodl odejít do

Veer 8. ervna požadovali pedstavitelé samosprávy ostelované Galileje ofenzívu proti Golanským výšinám. Ve 3:00 byl Dajan informován, že vstoupilo v platnost egyptské a jordánské zastavení palby. V té chvíli vydal rozkaz k útoku na syrské front. Izraelcm se podailo na krátkém úseku elní ofenzivou prolomit syrské linie a postupovat do týlu nepítele. S podporou letectva se blížili k Al Qunaitie, nejvtšímu mstu na Golanských výšinách. Odpoledne 10. ervna vstoupili do opuštného msta izraelské jednotky. Rádio Damašek hystericky vyzývalo svou armádu, aby se pokusila bránit hlavní msto. Ale ve skutenosti nemli Izraelci v plánu obsadit Damašek a soustedili se jen na pevzetí kontroly nad Golanami. Sovti neustále tlaili na Washington a žádali, aby byli Izraelci okamžit zastaveni i za cenu použití síly. Izraelci mezitím na Golanách dosáhli svých cíl a bylo dojednáno zastavení palby. Šestidenní válka o ciáln skonila 10. ervna v 18:30 odpoledne izraelského asu.

Nestabilní vítzství Válka skonila velkým vojenským vítzstvím Izraele, dosaženým navíc za relativn malých ztrát (pes 700 padlých voják), piemž ztráty nepátel se poítaly na desetitisíce. Izrael dobyl tikrát vtší území než byla jeho dosavadní rozloha. Zvláš dobytí Starého msta v jordán-

politiky. Krátce ped Šestidenní válkou se stal ministrem obrany a jeho blesková taktika opt slavila úspch. Krom toho, že se jako ministr obrany podílel na ízení pozdních fází operací a že ml velký vliv na vládní rozhodnutí ovlivující prbh boj, udlal mnoho pro pozvednutí morálky vojska a obraz Izraele a jeho armády v prbhu kon iktu. Ovšem v roce 1973 došlo na Jom Kippur k neekanému arabskému útoku a nepipravenost Izraele byla pitena práv Dajanovi. Spolu s premiérkou Maierovou odstoupil a na sklonku života se vrátil do vlády jako ministr zahranií. V letech 1977–1979 tak mohl dojednat mírovou smlouvu s Egyptem.

ském Východním Jeruzalém, kde se nachází Ze nák, Chrámová hora a další posvátná místa judaismu, zpsobilo vlnu euforie mezi Židy v Izraeli i v zahranií. Dsledkem tohoto nadšení byl velký nárst pisthovalectví do Izraele. Mnoho Izraelc však zaínalo tušit, že dobytá území nemusí v budoucnu pinést jen výhody. Vývoj jim dal za pravdu. Následující spory s Palestinci totiž byly do znané míry práv dsledky Šestidenní války. Palestinci na okupovaných územích se po válce dostali pod vojenskou správu izraelské armády, což mlo za následek další velkou uprchlickou vlnu. V pásmu Gazy a na Západním behu zstalo i po Šestidenní válce asi milion Palestinc. To byl velký rozdíl oproti roku 1948, kdy naprostá vtšina rodnou zemi opustila. Palestinská spolenost se zaala mnohem více radikalizovat, ale okupace nepinesla Palestincm jen negativa. Mnoho z nich mohlo zaít pracovat v Izraeli, kde mli podstatn vtší výdlky, pesto byli pro Izraelce levnou pracovní silou. Role Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), zaala po válce posilovat. Dlouhodobá izraelská pítomnost na palestinských územích vedla k dalšímu pokraování boje mezi adovými palestinskými nacionalisty. Mgr. Jan urda specializuje se na djiny 19. a 20. století

Gamál Abd an-Násir (1918–1970) Už ped 2. svtovou válkou se zajímal o politiku a vystudoval vojenskou akademii v Káhie. Po válce psobil na akademii jako instruktor. S ostatními dstojníky vytvoil Hnutí svobodných dstojník, které 23. 7. 1952 zahájilo revoluci proti králi Farúkovi, který uprchl do Itálie. Ve vládnoucím Revoluním hnutí zastával Násir funkci místopedsedy, pozdji pedsedy vlády a nakonec byl v roce 1956 zvolen prezidentem. Pod záminkou získání nanních prostedk na vybudování Asuánské pehrady znárodnil v ervenci 1956 Suezský prplav. Na to reagovali Francouzi a Britové bombardováním a výsadkovou operací.

Souasn Izrael zahájil ofenzívu na Sinaji. OSN a USA pinutily zúastnné zastavit boje a stáhnout se. Po tomto kon iktu se znan zvýšila Násirova popularita. Násir se pokusil vytvoit panarabskou republiku, v roce 1958 byla vytvoena Sjednocená arabská republika. lenskými státy byly Egypt a Sýrie. Sýrie však roku 1961 z federace vystoupila. V roce 1967 Násir vyzval arabské státy, aby zaútoily na Izrael a zniily ho. Izrael reagoval 5. ervna zahájením preventivní války. Po porážce Násir nabídnul demisi, ale po protestech obyvatel ji stáhnul. Zemel na infarkt v roce 1970.

Živá historie ervenec–srpen 2008

25


válka a mír > konec husitských válek

Pochybný mír s českými kacíři Uebnice djepisu nám sdlují, že husitské války skonily roku 1436 vyhlášením Basilejských kompaktát. Jakou cenu ml však takový mír? Byl hlavn znakem únavy z válených útrap a poznáním, že ani jedna z válících stran nemže de nitivn vyhrát

Odvolejte prostitutky!

Boj husit s kižáky vyobrazený v Jenském kodexu

Víte? Pojmenování „husité“ mlo v dobovém kontextu v Evrop pejorativní (posmšný) nádech, takže eši toto oslovení vtšinou odmítali jako urážlivé. Dávali pednost oznaení utrakvisté – tedy ti, kteí pijímají pod obojí. Výjimkou byl však vojevdce Prokop Holý, který prohlásil, že je pro nj est nést pojmenování podle mistra Jana Husa.

26

Ztrestejte kacíe! Tak volali církevní preláti na koncilu ve švýcarské Basileji ped bitvou u Domažlic (ervenec, 1431). Burgundský opat Alexandr sice už tehdy navrhoval, že se má s husity jednat pátelskou cestou, „která bude milejší Bohu a užitenjší lidem“, ale poslouchal ho málokdo. Vtšina pravovrných katolík se pevn spoléhala na tvrtou kížovou výpravu vyslanou do ech, jejíž vypravení stálo nemálo úsilí a penz. Byli pesvdeni, že vzpurní eští kacíi budou pinuceni k poslušnosti kižáckým meem. Teprve když do Basileje dorazila zpráva, že „statení rytíi“ zbable uprchli, sotva zaslechli u Domažlic zpv písn „Ktož sú boží bojovníci“, ztratily hlasy bojovných „jestáb“ na síle a zaalo se vážn uvažovat o uzavení kompromisního míru.

Živá historie ervenec–srpen 2008

Hrdé husitské poselstvo v ele s vojevdcem Prokopem Holým se na jae roku 1433 blížilo k Basileji. Do všech mst vjíždlo s rozvinutými korouhvemi a s transparentem „Pravda nade vším vítzí.“ V Basileji husité veejn propagovali tyi artikuly. Církevní preláti jim vyšli dokonce natolik vstíc, že požádali basilejské konšely, aby ve mst zakázali pouliní prostituci, hazardní hry a jiné nepístojnosti. Vdli dobe, jak jsou na takové vci husité citliví. Samotné jednání však nebylo jednoduché, pestože se ob strany snažily vyjít si maximáln vstíc. Už ped návštvou koncilu probíhaly pedbžné schzky v Chebu, na nichž bylo dohodnuto, že pi o uznání ty artikul, jež byly hlavními husitskými požadavky, má rozsoudit „zákon boží, praxe Kristova, apoštolské a prvotní církve spolu s koncily a uiteli, kteí se v nm pravdiv zakládají“. Autorita Písma (Bible) a zákona božího byla pro husity nade vše. V Basileji pak s husity mluvili zkušení církevní diplomaté, kteí se snažili kacím co nejvíce rozvázat jazyk. K tomu sloužilo bohaté jídlo i dobré víno, mnohokrát se soukrom setkal kardinál Cesarini pímo s Prokopem Holým. Ale basilejské disputace nakonec k niemu nevedly. Koncil byl ochoten uznat jen jeden z artikul, laické pijímání z kalicha, zatímco ostatní by vážn narušily

hierarchickou strukturu katolické církve. Navíc Prokop Holý odmítal pijetí doasného klidu zbraní a pímí. Zdvodoval to svatou válkou, ale vdl dobe, jak silným argumentem je hrozba husitských sudlic a cep.

eši proti echm Situace v eských zemích nebyla jednoduchá. Už od poátku husitských válek zde existovalo nkolik názorových proud a vojenských organizací. Bitvou u Domažlic (1431) získala navrch radikální táborská strana vedená Prokopem Holým. Pražané v ele s budoucím arcibiskupem Janem Rokycanou byli umírnnjší a mnohem více naklonni jednání. Jan Rokycana také jako první uvítal pozvání do Basileje a byl roku 1433 v husitském poselstvu za mistry pražské univerzity. Radikální názory hlásali též Sirotci z východních ech vedení Janem apkem ze Sán. Táboi i Sirotci mli za sebou nezdolnou sílu polních vojsk, složených vtšinou z „obyejného“ lidu a chudých šlechtic. Umírnní pražští husité však stále více získávali podpo-

Fiktivní podoba táborského vojevdce Prokopa Holého, jak si ji pedstavovali lidé v 17.–18. století

obrazový materiál: www.cs.wikipedia.org, www.mvcr.cz , www.husitstvi.cz

Poražený vdce kížové výpravy kardinál Cesarini se chopil iniciativy a snm nakonec rozhodl, že husité mají být pizváni na koncil k jednání. Nesmíme si ale pedstavovat, že katolíci chtli njakým zpsobem ospravedlnit i uznat Husovo uení. Tím by se ímská církev pipravila o veškerou politickou moc, což nepicházelo v úvahu. Maximáln byli knží ochotni uvažovat o tom, že by v echách povolili výjimku v pijímání pod obojí zpsobou. Do jednání se vložil i ímský král Zikmund Lucemburský, který po míru v echách také toužil, aby si mohl konen nasadit eskou královskou korunu a ujmout se vlády, kterou teoreticky získal už roku 1419.


válka a mír > konec husitských válek ru panstva, které cítilo, že dlouhá válka už je píliš vyerpávající. Pestože na všehusitském snmu roku 1432 uhájil ješt Prokop Holý svoji pozici a získal vedení poselstva do Basileje, už bhem jednání s koncilem pesvdili postranními rozhovory katolití diplomaté mnohé z husit o nutnosti míru. Rozpor v husitském táboe využilo i nové poselstvo koncilu, které do Prahy dorazilo koncem roku 1433. Prokop Holý byl mezitím zbaven v Táboe vedení kvli neúspchu jedné „zásobovací“ výpravy v Bavorsku. Panská koalice, tedy eská šlechta ve spojení s Pražany, cítila svoji šanci a vyhlásila

v 16. století. Všude za hranicemi ech a Moravy se na eské husity dívali jako na kacíe, takže jediným reálným vítzstvím pro n mohlo být uznání statu quo v eském království. Jednání se táhla další dva roky a velmi aktivn se v nich angažoval císa Zikmund, kterému hrozilo, že zeme dív, než vytouženou eskou korunu získá. Tlail na koncil v Basileji, jež od zaátku vzal pod svoji ochranu, aby se hledl dohodnout s husity co nejdív. „U boha živého,“ prohlásil prý k vyslancm koncilu v Brn, „kde je koncil a co vykonal, krom toho, že se pokusil zlehit papežovu a císaovu moc? Nedoká-

mohli umírnní husité považovat kompaktáta za své vítzství, zatímco pro katolíky znamenala reálný oddech od husitského vojenského ohrožení. Nevýhody pochybného míru však byly zcela zejmé. Pedn kompaktáta neuznal papež. Ješt v druhé polovin 15. století se uherský král Matyáš Korvín prohlásil za vdce kížové výpravy proti eským kacím. Mocenská situace uvnit eského státu byla napjatá díky existenci mnoha zájmových skupin. Slezsko, jedna z vedlejších zemí koruny eské, se k husitm nikdy nepidalo a v zásad jimi tamní pánové opovrhovali

S ohledem na pijíždjící husity zakázali konšelé v Basileji pouliní prostituci mobilizaci proti polním vojskm. Na jejich stranu se pidalo i nkolik vdc Sirotk a v kvtnu 1434 zradil i nový táborský hejtman Pibík z Klenové. Polní vojska v té dob obléhala katolické msto Plze, ale musela ustoupit. Prokop Holý se znovu ujal velení, ale zstal už takka bez podpory. Jen sirotí hejtman Jan apek ze Sán byl ješt na jeho stran. Když však došlo 30. kvtna k osudné bitv u Lipan, utekl práv Jan apek se svojí jízdou píliš brzy a tím pispl k drtivé porážce radikálních polských vojsk, jež odmítala složit zbran a ustupovat katolickým požadavkm. Prokop Holý naštstí v bitv padl, ímž zstal ušeten dalšího jednání, které by jeho husitské neústupné srdce, až fanaticky oddané programu ty artikul, zejm neuneslo.

Dohoda na obzoru U Lipan neprohrálo eské husitství. V Basileji se už preláti radovali, jak se husité nakonec porazili sami, ale pravda byla taková, že pouze odízli svou radikální paži, která zaínala být na obtíž. Je tžké posoudit, zda chování spojené koalice Pražan, umírnných kališnických pán a katolík, mžeme oznait jako zradu husitských myšlenek nebo reálné zhodnocení situace. Bylo totiž zejmé, že v Evrop ješt nenastal as pro šíení reformaních idejí, jaké nastalo po vystoupení Martina Luthera

že-li dovést do konce vc s echy, nezbude po nm nic, stejn jako po kostnickém sboru!“ Tak se v potu diplomatických jednání pomalu rodila Basilejská kompaktáta, aby mohla být slavnostn vyhlášena v Jihlav 5. ervence 1436.

Pijde konen mír? Na první pohled byla kompaktáta skuten výhodná pro ob strany. Koncil uznal existenci kališnické církve a povolil pijímání pod obojí zpsobou v echách a na Morav. Zárove uznal v jisté velmi omezené míe i platnost dalších tí artikul. Na oplátku mla být de nitivn rozpuštna husitská polní vojska. Pípadn je Zikmund plánoval využít v boji proti Turkm, ale to se nepodailo. Táborská vojenská republika dokonce s vlastní církví, pesahující úmluvy v kompaktátech, existovala až do roku 1452, než ji de nitivn rozmetal kališnický pán (pozdji král) Jií z Podbrad. Za pijetí svých požadavk se eši také uvolili pijmout konen za svého krále Zikmunda Lucemburského, jenž ostatn ml na trn jako poslední žijící syn Karla IV. zcela legitimní nárok. Zikmund však musel slíbit, že uzná šlecht i mstm všechny územní zisky, které si zabraly bhem husitských válek, vtšinou na úkor katolické církve. Když uherský král a ímský císa, dosedal ješt téhož roku na trn,

Jak se husité tak dlouho udrželi? Stál proti nim celý tehdejší kesanský svt. Uení Jana Husa bylo všude bez výjimky pokládáno za bludy, které všichni odmítali pijmout. Pesto si eši a Moravané udrželi po celých 15 let neporazitelnost. Nebyl to však až takový zázrak, že se malá zem uprosted kontinentu udržela proti vli celé Evropy. Jist velkou roli hrála bojová taktika s vozovou hradbou i geniální strategické uvažování Jana Žižky i Prokopa Holého. Tžko by však mohli odolávat, kdyby proti nim byla Evropa schopná vyslat všechnu svou vojenskou sílu. Jenže v téže dob zuily jedny z nejtžších

boj stoleté války mezi Anglií a Francií, vedle íše nejmocnjších království. Samotná íše byla oslabena vnitními spory a ímský král Zikmund jí vládl vtšinou z Budapešti, tedy mimo její hranice. Pestože se aktivn snažil vyešit mnohé problémy, byl zaneprázdnn pedevším tlakem Turk z jihovýchodu. Ze všech evropských zemí tak zstalo jediné Polsko, které však samo mlo spory s ádem nmeckých rytí, jenž tvoil jádro vtšiny kížových výprav proti echm. Evropa v této situaci skuten nemla dost síly k vojenskému potlaení eského kacíství.

stejn jako zbytek Evropy. Spíše než o opravdový mír šlo o pímí a as na oddech. Klid pinesl teprve rok 1448, když se vdce sjednocených kališnických kraj Jií z Podbrad zmocnil Prahy násilím. Od té chvíle úspšn prosazoval politiku tolerance a soužití všech zájmových skupin a tvrd zasahoval proti každému, kdo by chtl rušit mír. Kališnická víra se však v echách udržela po dv staletí. Až do smutné porážky na Bílé hoe (1620) zstaly echy zemí dvojího lidu. Mgr. Jindich Kaer

Slovníek Utrakvismus. Hnutí vzniklo již po roce 1400. Žádalo pijímání eucharistie i pro laiky pod zpsobou chleba a také vína (i z kalicha), tj. pod obojí zpsobou (lat. sub utraque specie) – vyznání kališnické podobojí. tyi pražské artikuly byly vyhlášeny jako hlavní husitský program, jenž má ideologicky zastešit celé husitské hnutí, již roku 1420. Hlásaly pijímání pod obojí zpsobou, svobodné hlásání slova Božího a odejmutí svtského majetku církvi. Zejména tvrtý bod byl samozejm pro katolickou církev naprosto nepijatelný, pestože husité jej v echách uplatnili již na zaátku husitských válek. Listina Prokopa Holého z roku 1434. Oznamuje zde Prokopovi Malému pád Nového msta pražského a pikazuje mu zastavit obléhání Plzn a táhnout k Sedlanm

Církevní koncil Církevní koncil bylo obrovské shromáždní, které asto trvalo nkolik let. Pedsedal mu obvykle papež, ale nkdy jednal koncil i proti jeho vli. Úkolem koncilu bylo ešení nejpalivjších souasných problém církve, a už náboženských, mravních i politických. V Basileji se jednalo pedevším o náprav církve, která byla ke konci stedovku doslova prolezlá korupcí, prodáváním úad (simonie) a protekcí. Vlivné úady získávali lenové mocných rod, kteí asto ani neumli latinsky a z bible toho moc neznali. Úady však byly spojeny s velkými píjmy, takže jmenovaný biskup i opat se do své diecéze nkdy ani nepodíval a nechal si jen posílat peníze. Krom toho takoví knží prospchái asto nedodržovali boží pikázání, hýili s prostitutkami i jinými dvaty, pili nadmrné množství alkoholu a vbec si žili v okázalém pepychu. Nechybly hlasy zejména ze strany mnišských ád, které íkaly, že husité se mají pesvdit práv tím, že se katolická církev obrodí a zreformuje.

Živá historie ervenec–srpen 2008

27


vda a objevy > vliv moru na spolenost

Morovou ránu cítíme dodnes

Za jeden z dležitých „osmikových“ rok považují evropské djiny rok 1348. Karel IV. tehdy založil Nové msto pražské, sláva Prahy se dotýkala hvzd. Evropa však trpla morem. Ten pinesl nespoet hospodáských následk, z nichž mnohé nás pes klenbu 660 let ovlivují dodnes

Ryt Paula Fürsta „Doktor Zobák z íma“. Plynovou masku si léka vycpával vonnými substancemi, které jej mly chránit od nákazy pacientem

edním z primárních znak úspšnosti každé civilizace v djinách je rst populace. Dokáže-li hospodáství uživit více lidí na daném území, jde pravdpodobn o známku rozkvtu. Bohatší lidé si mohou dovolit více pežívajících dtí, kterým mohou zabezpeit lepší píjem potravy a tím zdravjší a odolnjší organismus. To platí pedevším o starších civilizacích; v moderní

J

dob se civilizaní bohatství projevuje spíše v investicích do kvality, nikoli kvantity dtí, jak ukazuje práce nositele Nobelovy ceny z roku 1992, Garyho Beckera. Po dlouhých letech stagnace od pádu íma zaala kolem roku 1000 evropská populace citeln rst. Evropský obchod pedtím v poátcích stedovku v podstat zamrzl (za všechny píiny jmenujme nap. zvýšení nebezpeí pro obchodní cestující, nedostatek obživa a s ímem zmizelou spolenou evropskou mnu). Když není obchod, tžko se jednotlivé oblasti mohou specializovat ve výrob ehokoli (a zbylé poteby získávat smnou). Když není

lidí, anebo se mezi kaffské nákaza dostala njakým jiným zpsobem. Jisté je, že nkolik janovských lodí, které se z Kaffy dokázaly dostat, pirazily k sicilským behm v íjnu 1347 s mrtvými a morem nakaženými námoníky na palub. Bhem následujících týdn pirazily další nakažené lod z Levanty do Janova a Benátek. Další cesta Evropou byla už jen otázkou asu (viz mapa). V lednu 1348 pešla do Francie skrze pístav Marseille, do kvtna 1348 se nemoc dostala do zbytku Apeninského poloostrova, Paíže dosáhla nkdy na zaátku letních prázdnin. Prázdninovým výletem se v cestovatelském lét podívala

USA mluví anglicky díky moru roku 1348 specializace, je tžké stát se ve výrob lepším. V novém tisíciletí se ale obchod pomalu probouzel ze zimního spánku – a nakonec sám pispl k tomu, že se mor po Evrop rozšíil nebývalou rychlostí.

Nebezpeí pišlo z Východu Janovští obchodníci si ve stedovku udržovali mnoho „obchodních stanic“, mezi jinými i na Krymu. Jmenovala se Kaffa a její bohatství bylo trnem v oku tureckým sousedm, kteí se rozhodli ji obléhat. Podle legendy vrhali mrtvoly morem zhynuvších lidí pes hradby, aby nemoc rozeseli. Mikrobiologové tuto legendu vyvracejí s odvodnním, že z mrtvol by ješt ped vrhnutím utekly blechy, které jsou, cestujíce na krysách, hlavním penašeem infekce. My se však spokojíme s vysvtlením, že vzhledem k nevyhnutelnému osudu nakaženého pacienta se pes hradby mohlo dostat i nkolik blechami vybavených dožívajících

28

Živá historie ervenec–srpen 2008

pes kanál do Anglie, kde mla obzvlášt silný hospodáský vliv. Lehce peskoila švýcarské Alpy a zamíila také do ma arských nížin. Do oblasti Beneluxu, již tehdy nejhustji zalidnné ásti Evropy, pišla paradoxn až s rokem 1349, ale pak se již rychle rozšíila do Nmecka a Skandinávie. Ve stejnou dobu ani Hadriánv val neochránil Skoty. Píštího léta 1350 vlna opustila Evropu a smovala obloukem zpátky na Východ ke svým koenm. Za sebou nechala spouš – bhem 2,5 roku umelo zhruba 25 milionu lidí, asi tetina evropské populace (viz rámeek Loterie nebo údl?). V eských zemích byla úmrtnost této nejvtší morové epidemie relativn malá, by pozdjší morové rány v následujících stoletích již naše zem nešetily. Pesto jsme ani ve 14. století nezstali nedoteni – Karlovi IV. umela v morové epidemii roku 1349 jeho prvorozená dcera Markéta, která tak pouze o rok pežila svou matku Blanku z Valois.


Co zpsobilo takové ztráty? Jakákoli infekce je tím úinnjší, ím he vyživovaný je imunitní systém nakaženého. Po globálním oteplování zaínajícím zhruba se zaátkem tisíciletí, které pisplo k populanímu boomu, pišla s poátkem 14. století tzv. malá doba ledová (viz asopis Svt 4/2008), a s ní neúrody, nkde i hladomory. Špatn vyživovaná populace se tak lehce poddávala. K tomu samozejm pistoupily nedostatené hygienické podmínky života. Stedovká ulice fungovala zárove jako stoka. Ony menší prostory pedsazené z fasády starších vícepatrových dom, které v obmnných mutacích vidíme ozdobené ornamenty ve všech našich mstech, jsou inspirovány tím, pro co mla stedovká eština pojmenování „výsernice“. Situaci nepomohlo ani to, že dobová medicína byla zcela bezradná, když mla urit pvod a píiny moru. V íjnu 1348 udlil francouzský král Filip VI. z Valois (bratr naší Blanky) výzkumný grant Mistrm Paížské univerzity, jedné z nejvhlasnjších tehdejšího svta, aby zjistili, co stojí za morovou epidemií hubící jeho poddané. Velký grant pitáhl nejvtší medicínské odborníky, kteí ve své zpráv pikli vinu „trojité konjunkci Saturna, Jupitera a Marta ve tyicátém stupni Vodnáe, ke které došlo 20. bezna 1345 jednu hodinu po poledni“. Toto vysvtlení se stalo natolik o ciální, že si brzy zasloužilo i o ciáln králem posvcené peklady z latiny do místních jazyk. Celý traktát byl tak asto jedním z prvních o ciálních dokument publikovaných nelatinsky a bizarn tak pispl k šíení gramotnosti v místních evropských jazycích. Pedepsaná léba byla nemén fantastická – pálení vonných látek, pouštní žilou, klistýry, užívání drcených drahokam i zlata. To málo užiteného, co mohli tehdejší doktoi obecn nabídnout, bylo v dob moru ješt sníženo jejich velkou úmrtností (stejn jako zametai byli v nejbližším kontaktu s nákazou), takže díky jejich nedostatku lidé ješt vtší mrou umírali i na jiné než morové neduhy.

Církev zklamala Masy se nespokojily s o ciálním „vdeckým“ vysvtlením moru a vidly v nm spíše projev Božího hnvu. Za jiných okolností by to možná znamenalo naopak vtší pimknutí k církvi a prohloubení bohabojnosti, nyní však vyšší míra úmrtnosti knží byla znamením, že se Bh hnvá i na církev samotnou. Nesmíme zapomínat, že implicitní smlouva znla tak, že 4-5 rolník bude živit jednoho církevního hodnostáe, který jim výmnou za to bude zprostedkovávat pímluvu u Boha, kterážto protislužba se nyní zdála být zanedbávanou. A tak lidé hledali alternativní spojení s Bohem. Na trhu se objevili zprostedkovatelé – agelanti. Vandrovali Evropou, mrskajíce se za híchy lidstva, a postupem asu zaali i vykonávat svaté zpovdi. Jinou alternativou bylo pímé spojení s Bohem, lidé se zaali dožadovat možnosti

sami si peíst bibli ve vlastním jazyce. Po vynálezu knihtisku v roce 1439 se Bible stala doslova bestsellerem. Ekonomické výhody všeobecn zvýšené gramotnosti jsou nasnad. Vtší osobní, nikoli zprostedkovaná provázanost s biblí pak dala vzniknout i ad reformaních hnutí a odštpení protestant od katolického hlavního proudu. Nezapomeme, že Jan Hus kázal v Betlémské kapli již plstoletí po moru.

1347

1350

1348

1351

po. 1349

po 1351

koncem 1349

zanedbatelný vliv moru

Lübeck Londýn

Varšava

Mor a renesanní vda Dalším ešením se pro mnoho lidí stal útk od náboženského života i jeho znané zmírnní, což posílilo probouzející se renesanní vdy a umní s drazem na souasný pozemský, nikoli posmrtný život. Podle mnohých autor tak byla erná smrt zvlášt v Itálii jakýmsi katalyzátorem renesance. Ve stejné dob se zaaly v Evrop rodit národní státy. Doposud katolictví sjednocovalo Evropu, ale nyní, když se katolíci a protestanti hádali mezi sebou, povstný tetí se smál. Svtským vladam pibylo na moci, ale protože byli mezi sebou neustále ve vzájemné konkurenci, bylo stále tžší naslouchat konzervativním silám a odolávat adopci nových vynález, bez nichž by hrozila „ztráta konkurenceschopnosti“. To vedlo k rychlé konkurenní adopci nových vynález v jednotlivých státech i k budoucímu formálnímu oddlení státu a církve. Zvlášt ten pak dle mnoha hospodáských historik zajistil, že Evropa, tehdy hospodásky zaostávající za ínou i islámským svtem, oba nakonec pedstihla.

Mor a nevolnictví Snad nejzásadnjší hospodáský vliv však ml mor na míru volnosti poddaných. Nevolnictví bylo hospodáským systémem, kdy díky úpadku penžního hospodáství po pádu íma platili lidé za vojenskou ochranu své vrchnosti poplatky, zprvu v naturální podob (potravinami) a obas museli pracovat na panském majetku. Feudál tak využíval práce svých poddaných, aniž sám vyvíjel jakoukoliv produktivní innost. Zárove byli poddaní zvykovým nepsaným právem do jisté míry pipoutáni ke svému panství. K njakému tomu vykoisování poddaných obas docházelo, nicmén jednotliví feudálové si navzájem konkurovali, a pokud by nkterý z nich vykoisoval pespíliš, hrozil útk nevolník. V systému byl tedy jakýsi „termostat“ – feudál mohl plánovat hospodáskou výrobu, protože ml jistotu píjm od svých poddaných, ale kdyby ji zaal zneužívat pespíliš, mohl nevolník uprchnout, a pokud ho pán do roka nechytil, sml si legáln najít lepšího pána. Bhem již zmínného populaního rstu ped morovou ranou docházelo k postupnému zmírování nevolnických povinností. Díky vtší poptávce se zvyšovaly ceny potravin (podobn dnes prudký rozvoj tetího svta pispívá k rostoucím cenám obilí), a zárove díky vtšímu potu pracovník klesala jejich prmrná mzda. Zamstnavatelm (feudálm) se tedy zaala mnohem více vyplácet

Magdeburg Rouen

Bruggy Frankfurt

Praha

Paíž Víde

Bukureš

Milán Marseille

Solu

ím

Toledo

Barcelona Atény

námezdní práce (nižší ceny vstupu, vyšší ceny výstupu) a nepotebovali si tedy již takovou mrou nedostatkovou práci zajišovat jejím pipoutáním k pd formou nevolnictví. Zvlášt pak, když se dá za oproštní od nevolnictví vybírat poplatek, podobn jako se ímští otroci mohli vykoupit. Z hospodáského pohledu mla nov zvýšená svoboda rolník v rozhodování o tom, jak naloží se svým asem a prací, jednoznan pozitivní vliv. Práci tak mohli nabízet tam, kde jí bylo poteba nejvíce a kde ji nejlépe zaplatili. Spousta Procházk, Novotných a Novák nám dodnes ilustruje postupn se zvyšující mobilitu práce.

Šíení dýmjového moru v Evrop po roce 1348

Za všechno mohou Židé Jedním z okamžitých následk bylo pronásledování Žid jako strjc moru (otravováním studen krví nakažených kesan). Menší úmrtnost (díky lepším hygienickým návykm) byla dalším „dkazem“, a náš Karel IV. byl jedním z mála, kdo hlásal jejich nevinu. Vzhledem k tomu, že Židm je piítána vina za v podstat všechny neduhy svtové historie, není to nic pekvapivého. Zajímavjším následkem je však postupné oslabování vlivu církve na hospodáský život.

Živá historie ervenec–srpen 2008

29


vda a objevy > vliv moru na spolenost Loterie, nebo údl? Tetina populace, která zemela na morové rány v letech 1348–1350, nebyla vybrána náhodn. V úmrtnosti mžeme spatit následující dobe rozpoznatelné tendence: Mstské obyvatelstvo umíralo v mnohem vtší míe díky vtší koncentraci lidí a kapénkovému penosu i díky bližšímu kontaktu s krysami. Napíklad ve Florencii, Janov a Benátkách dosáhla úmrtnost dvou tetin obyvatelstva, v Paíži zemela zhruba polovina lidí. Ve vtšin mst pežívající nestaili pochovávat mrtvé, jejichž tla se hromadila.

1

Chudí umírali více pedevším kvli mnohem mén kvalitní výživ coby hlavního obranného mechanismu. Bohatí oproti tomu utíkali na venkov a žili spíše v kamenných domech, v adách krys mnohem mén populárních, v porovnání s devnými domy chudiny.

2

První správná hypotéza Až po 300 letech po erné smrti, roku 1656, byla Althanasiem Kircherem poprvé vyslovena hypotéza , že mor zpsobuje njaký živý organismus. Objev bakteriální podstaty moru však byl ješt v nedohlednu

Bhem moru takka pes noc pišel systém o tetinu svých pracovník. V prvotní reakci se feudálové snažili zajistit chybjící pracovní sílu zvýšením roboty (povinnost pracovat na panském) a vtší svázaností nevolník s jejich pdou. Ve východní Evrop se jim tento obrat k zesílení nevolnictví dobe podail – už ped morem zde byla msta slabší, a po moru v nich hospodáský život tém ustal. Nebyla tedy pro zemdlské feudály dostatenou konkurencí. Nevolníci tak mohli utíkat pouze do neosídlených oblastí, které byly zcela bez ochrany ped hordami nájezdník a lapk. V západní Evrop však po relativn krátkém ase toto úsilí ztroskotává, naopak dochází k vtšímu uvolnní nevolnictví a brzy k jeho úplnému vymizení – asto samovoln, aniž by k tomu bylo poteba robotních patent. Mnoho historik práv zde spatuje poátek rozvtvení dosud relativn homogenní Evropy na „západní“ a „východní“ cestu hospodáského vývoje.

Léna západní Evropy Vlastníci pdy byli na západ mnohem rozdrobenjší na menším území lén. To vedlo krom vyšší konkurence i k tomu, že byly vtší rozdíly ve ztrátách zpsobených morem. Prmrné úbytky na vtších územích se od sebe nikdy tolik neliší jako na menších, kdy ovšem rozhoduje, zda konkrétní ves byla zasažena morem i nikoli. Ti, kteí byli zasaženi nejmén, si chtli své poddané udržet vtším pipoutáním k pd. Ti však, kterým ubylo nejvíce pracovník, chtli volnost

Evropská populace v milionech lidí

30

Rok

Evropa

Itálie

500 650 1000 1345 1450 1500

28 18 39 75 50 81

4 2,5 5 10 7,5 11

Francie +Benelux 5 3 6 19 12 18

Živá historie ervenec–srpen 2008

Mor a ovce

Nmecko V.Británie 3,5 2 4 11,5 7,5 12

pracovní síly, aby mohli nevolníky pilákat z jiných panství. Nejednotnost požadavku nižších feudál vi moci centrálního panovníka znamenala, že zvykové zákony pipoutání k pd brzy pestaly být vynucovány. Na západ vrchnost také jinak reagovala na rolnické nepokoje (Francie 1358, Florencie 1378) – nap. povstání v Anglii roku 1381 bylo sice rozmetáno, ale feudálové nechtli zajít píliš daleko. Byli si vdomi toho, že v dob po morové rán získala pracovní síla na významu práv tím, že se stala vzácnjší (na rozdíl od odbor, kde vyšší poet odborá znamená vyšší vyjednávací sílu). Ve snaze o „racionalizaci“ výroby mnoho výrobc brzy po moru adoptovala systém rozložení rizik, napíklad orentská Medicejská banka se záhy stala v podstat moderní „holdingovou“ spoleností – podnikání rozložila do tolika aktivit, že pípadný úpadek jedné z nich znamenal v celku jen minimální ztráty. Ve východní Evrop však byly lepší podmínky pro to, aby feudálové vytvoili jakýsi kartel. Vojenským nebezpeím tu nebyly malé lupiské bandy nájezdník (proti nimž mohl vojenskou obranu na svém území zajistit efektivn i jeden mocnjší feudál), nýbrž mnohem vtší východní civilizace vybavené velkými armádami. Šlo o nájezdy Mongol a pozdji Turk. Nutnost vojenské spolupráce mezi feudály pi koordinaci obrany tak znamenala, že si mnohem mén konkurovali na hospodáském poli. Když žádný z nich konkurenn nezlepšil podmínky nevolníkm, došlo po morové rán mnohem snadnji k utužení nevolnictví, když peživší rolníci museli nahradit velkou ást práce tch zemelých.

0,5 0,5 2 5 3 4

Pedstavte si, že se vám porouchá váš MP3 pehráva. Pjdete si ho nechat opravit? Urit ne, pjdete si koupit nový. Magnetofon ped 40 lety i gramofon ped 60 lety byste si ale opravit nechali. Není to tím, že bychom dnes plýtvali vcmi, jen reagujeme svými útratami na relativní ceny práce a kapitálu. Práce (oproti kapitálu) je stále dražší. Proto teba v tramvajích již dnes nejezdí prvodí.

Dti si rády hrají bu na zemi v prachu nebo na ulici v blát. V obou prostedích mly mnohem vtší šanci pijít do styku s penašeem choroby. V následných vlnách mladí lidé umírali ve vtší míe proto, že reprezentovali náhodný vzorek populace, která vtšinou ješt nepišla do styku s morovou vlnou. Starší populace naproti tomu byla selektivním vzorkem tch, kteí dokázali pežít pedchozí vlnu, a mli tedy vtší pirozenou odolnost.

3

Církevní hodnostái umírali ve vtších potech. U knží, vykonávajících poslední služby, je to pochopitelné, ale co mnišské ády, oddlené od mas a asto mimo mstská centra, oplývající navíc vtšinou (na rozdíl od mýtu) kvalitní stravou? Vtšina klášter zstala uchránna, ale když už byl njaký postižen, byla úmrtnost v tsné blízkosti žijících mnich tém stoprocentní. Dležitost kontaktu s masami pro nákazu však výmluvn ilustruje fakt, že úmrtnost rychle klesá s postupem nahoru v církevní hierarchii: mezi biskupy byla úmrtnost pouze zhruba typrocentní.

4

Evropská populace 120 110 populace (miliony lidí)

Morové hnisající puchýe na vyobrazení z Toggenburské bible, 1411

100 90 80 70 60 50

rok

1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600 1700


vda a objevy > vliv moru na spolenost Co zpsobilo mor erná smrt, zpsobená tyinkovou bakterií Yersinia pestis (popsanou poprvé Švýcarem Yersinem roku 1894), má ve skutenosti dv formy: první se šíí kontaktní formou (lovka kousne blecha, která pedtím cestovala na nakažené kryse) s úmrtností 60–85 %. Bakterie zablokují blešino trávící ústrojí, její sací re ex je však natolik silný, že blecha pokrauje v sání

Stejn tak na zvýšení ceny práce v dob po moru reagovala zemdlská výroba, která se zaala koncentrovat na živoišnou výrobu. Ta mže být pi správném postupu mén nároná na pracovní sílu. Chceme-li levn nakrmit masy, je opravdu lepší, stanou-li se masy vegetariány, ale v dob po moru masy chybjí. Hlavním cílem bylo ušetit na chybjící pracovní síle. Docházelo tak k rozšiování pastvin a chovu dobytka a pedevším ovcí (zejména

krve, i když jsou pívodové cesty k blokovanému trávícímu ústrojí již plné. Petlakem tak nakonec nutn musí opt vysátou (nyní již však v bleším tle nakaženou) krev zvrátit zpt do lidského tla. Postupn, s velkým potem nakažených, podle zákona velkých ísel nkteí žili dostaten dlouho na to, aby se jim dostala nemoc do plic. Vzniká tak druhá forma nemoci, která

se šíí kapénkov jako rýma, s úmrtností zhruba 99 %. Tato druhá forma navíc ovládá asto svou ob nebývalou rychlostí – jsou známy pípady, kdy se pivolaný léka nakazil od pacienta a ped svým odchodem od nj ped pacientovými zraky zemel. V obou formách se po celém tle (a hlavn v podpaží a tíslech) rychle objevují krev cedící vedy a bhem asi 4 dní umírá nakažený na vnitní krvácení.

dou, že napíklad Španlsko dlouho nekladlo draz na vlastní osidlování kontinentu, jeho cílem bylo dlouhá staletí pouze jeho využití jako zdroje surovin, pedevším zlata a stíbra. Nejvtší vlna osidlování severoamerického kontinentu zaala v 17. století a nejastjšími zákazníky pepravních spoleností byli Angliané. Pro? Uvdomíme-li si nepedstavitelné náklady na jízdenku do Nového svta, je jasné, že si ji mohli dovolit pedevším ti, kteí

navatel je ješt sto let vzdálena. Velké úrody v Americe tak jsou pro vás mnohem vtším relativním výnosem než jinde na kontinentu. Samozejm, že historie je natolik komplikovaná, že nikdy nic pímo nevede k jedinému následku, ale v ilustrativní historické zkratce tak mžeme íci, že kvli zásahu morové rány se zefektivnilo anglické zemdlství. Šetením pracovní silou a zdraznním chovu ovcí se vytvoily podmínky vhodné pro to, aby Angliané

Odborní lékai ve stedovku pikli vinu za mor trojité konjunkci Saturna, Jupitera a Marta ve Velké Británii). Tak se zmírnila nedostatkovost pracovní síly a mnoha feudálm tak ubylo poteby pipoutávat poddané pevnji k pd. V Anglii byl zásah moru obzvlášt zásadní, vždy anglická populace nedosáhla svých pedmorových úrovní až do zaátku prmyslové revoluce kolem roku 1750! Zato bhem pouhých padesáti let od morové rány se zvýšil vývoz anglické vlny dvacetkrát. Díky peorientování se na ovce krátce po hladomoru nastala v 15. století v Anglii „zlatá éra rolnictva“. Reálné mzdy (pomr nominálních mezd k cenám potravin) byly vyšší než kdykoli pedtím i potom až do 19. století. Ovce má však v hospodáských djinách význam zcela zásadní. Ovce stojí vlastn na poátku prmyslové revoluce a prmyslového zpsobu výroby. První manufaktury byly na spádání a tkaní oví vlny, vedle dol byly tyto manufaktury svdky prvního využití parního stroje, symbolu prmyslové revoluce. Když si uvdomíme, že veškerý fyzický kapitál (budovy, stroje, doly, továrny) v prmyslové revoluci jsou velice objemné a drahé investice, je nám jasné, že prmyslovou revoluci mže dlat jen zem, která si ji mže dovolit u nancovat. Zdroje mohou do vznikajícího prmyslu pijít pouze ze zemdlství – a to bylo v Anglii vždy na vysoké úrovni – znanou mrou i díky anglické reakci na morovou ránu.

Zemdlství a osidlování Ameriky Tžko mžeme nalézt jednu hlavní píinu, pro rzné evropské národy osidlovaly Ameriku rzným tempem. Náboženská tolerance i neshody samozejm hrály svou roli, stejn jako právo prvních objevitel. Nicmén je prav-

mli výkonné, efektivní, na trh orientované a tedy hotovost vynášející zemdlství. Z tchto lidí by se však kontinent osidloval relativn pomalu. Bylo poteba vyešit otázku, jak zaplatit cestu i chudším. Nov založené americké pole bylo mnohem úrodnjší než evropské, kde již vhodná pda byla dávno na pole rozebrána a zbývaly jen horší a horší pdy. Chudý evropský rolník by tak musel v Evrop pracovat zhruba patnáct let na lodní lístek do Ameriky, zatímco v Americe mu stailo asi pt let. Bylo by tedy efektivnjší, aby odjel hned na dluh a pak jej v Americe splatil – jenomže kdo mu pjí, když se viteli mže v Americe po vystoupení z lodi jednoduše „ztratit v pralese“? A tak vznikla jedna z nejgeniálnjších institucí hospodáských djin, tzv. indentured servitude, což bylo v podstat smluvní otroctví na dobu uritou. Pracovník nebyl fyzickým majetkem (otrokem) vitele, ale po dobu nkolika let mu mohla být ukládána práce dle poteb vitele. Výzkum historických pramen ukazuje, že doba, po kterou si bývalí Evropané v Americe jízdenku odpracovávali, se mnila pesn v návaznosti na mnící se náklady na transport, produktivitu práce v Americe, výkonnost i um jednotlivce, poptávku po pracovní síle atp.

v moderním vku postupn pedbhli hospodáským vývojem Španlsko, Francii i Nizozemí. Británie se tak stala první prmyslovou zemí. V tomto procesu také dala Americe znané množství anglicky mluvících kolonist. Svou hloupou daovou politikou pak zabezpeila i jejich nezávislost, ale to už je jiný šálek (bostonského) aje. Anglitina se však stala hlavním jazykem Spojených stát amerických. Petr Barto, MA vyuuje na Vysoké škole ekonomické v Praze

Jako podkování za mírný prbh morových epidemií z rzných let zdobí dodnes hlavní námstí našich mst morové sloupy

Britští zemdlci v Americe A pro Britové tohoto systému využívali více než ostatní národy? Do znané míry opt díky zemdlství. Máte-li (mimo jiné i díky moru) efektivní zemdlství, které nepotebuje moc pracovní síly, jako druhý narozený syn nemáte moc šancí uplatnit se a v konkurenci obstát – a prmyslová revoluce jako alternativní zamstŽivá historie ervenec–srpen 2008

31


vda a objevy > mezi vdou a alchymií

Rozhovor, který se neuskutenil

Lékař před popravou V ervnu si pipomínáme smutné výroí popravy 27 eských rebel na Staromstském námstí. Ohlédneme se nyní ponkud netradin za touto události – zamíme se na nejslavnjšího z popravených, bývalého rektora Jana Jessenia, aktéra první veejné pitvy v Praze roslulý léka byl zaten císaskými vojáky necelý msíc po bitv na Bílé hoe, tedy v prosinci 1620. Není jisté, pro vlastn z Prahy neutekl, ale pedpokládá se, že spoléhal na ochranu pána z Michalovic, který zstal na svobod až do února. Víme, že v té dob ješt neexistovali investigativní novinái, nicmén tištné propaganí letáky už mezi lidem kolovaly. Poj me si na chvíli pustit uzdu fantazii a pedstavme si, že jeden z autor takových leták si zjednal pístup do pražského žaláe a vymohl si rozhovor práv s bývalým rektorem Univerzity Karlovy, Janem Jesseniem.

P Svatí Kosma a Damián, od stedovku uznávaní jako patroni léka. Obraz od D. Dossiho z let 1534–42

Dobové vyobrazení popravy 27 eských protestant na Staromstském námstí 21. ervna 1621

Nech vám Bh dopeje dobrého dne, je-li to možné v této tmavé cele, miste. Na úvod bych se rád zeptal, jestli spoléháte na to, že vám jako uenému lékai císa udlí milost. Vážený pane, rád bych upozornil, že jsem souhlasil s tímto rozhovorem pouze za podmínky, že pjde o témata ist odborná a nebudete se ptát na politické záležitosti. Pesto vám odpovím. Ano, myslím si, že lékai jakožto pední pedstavitelé inteligence

Ze staroeských knih lékaských Mast ervená jest dobrá, když se kto natrhne neb nalomí, anebo vnit otee, anebo má neštovice vnit a tu mast pie. A takto ji máš udlati: Vezmi ervené koenie a poplákniž jeho i ostruž jeho kuoru svrchní ervenú a vlož v máslo májové, budeš li mieti. Vaiž to dobe velmi, ale ui, a koenie máslo pemuož, a také pilož koen jeden staeku. Pakli nemáš májového másla, ale to máslo vezmi, ješto jest udláno týden ped Matkú boží narozením nebo když jest udláno tetí den ped svatým Jakubem Filipem.

32

Živá historie ervenec–srpen 2008

by mli mít jistá privilegia, nebo zachraují lidské životy. Není snad v císaov zájmu, aby jeho poddaní zbyten neumírali? Máte tedy na mysli pedevším blaho poddaných, to je chvályhodné, miste. Pokud jsem ale slyšel, pak jste mezi poddanými píliš nepsobil. Krom univerzitního výzkumu jste pobýval pedevším ve Vídni u dvora zesnulého císae Matyáše. To není zcela pravda. Již díve jsem provozoval lékaskou praxi v Praze a ke dvoru císae Matyáše m hnala pedevším touha po vdní. Stejn jako na univerzitu. Musíte si totiž uvdomit, že práv díky vdeckému poznání na univerzitách mohou všichni lékai lépe peovat o zdraví lidí. A jste si jist, že se výsledky vašeho výzkumu ke všem dostanou? Na vesnice, kde žije valná ást poddaných Jeho Milosti, jen málokdy zavítá skutený léka. Ano, to je samozejm trochu problém. Na vesnicích psobí rzní mastikái, šarlatáni a zaíkávai. Ti potom lidem život spíše ztrpují, než aby jim pomáhali. Mají njaké základní znalosti o úincích nkolika bylin, s nimi potom provádjí rzné nevdecké arodjné kejkle a mají tak na svdomí mnoho lidských život. Jenže to je práv tím, že skutených vzdlaných léka je málo. I proto vím, že m císa nakonec omilostní. Mžete tedy prosím íci, v em je zásadní rozdíl mezi vámi a vesnickými šarlatány? Jaké jsou vaše metody lékaství? Opravdu si myslíte, mladíku, že mohu výsledky staletého výzkumu jen tak shrnout nkolika vtami? Pokusím se vám však nastínit nkolik základních princip. Pedevším se vždy vycházelo z poznatk o tyech tlních šávách dávno zesnulého uence Galéna (starovký ecký léka Galénos, žil asi 129–199, pozn. red.), které je u nás známo nejpozdji od nepamti (nejpozdji od 14. století, pozn. red.). V tle každého lovka jsou tyto základní kapaliny: krev, hlen, žlu a erná žlu. Ty odpovídají tyem základním živlm: vod, vzduchu, zemi a ohni. Dležité je, že na tyto šávy mají vliv i nebeská tlesa – Slunce, Msíc, Merkur a další. Mikrokosmos lidského tla se tak

spojuje s makrokosmem vesmíru, jenž má vliv na vaše zdraví. Promite, ale uení o tyech šávách je známé i mezi vesnickými léiteli. Stejn jako teba pikládání pijavic. Pijavice, stejn jako jiné zpsoby pouštní žilou, jsou práv souástí tohoto uení. Mají za úel vyrovnat rovnováhu tekutin v tle. Jenže rozdíl mezi námi a vesnickými lékai je práv v použití. Léka totiž musí provést správnou analýzu odebrané tekutiny, aby uril, která z nich pacientovi schází a která naopak pebývá. Potom musí pomocí rzných zákrok uvést tekutiny do rovnováhy a pacient se uzdraví. Zní to jako univerzální recept na zdraví. Ale byli jsme pece mnohokrát svdky pípad, kdy se ani uenému lékai jeho zákrok nepodail a pacient pekroil práh do království božího. Jist chápete, mladíku, že ani my lékai nezmžeme nic proti vli boží. Náš odlišný pístup však spoívá pedevším v tom, že se nechceme na Boha jen vymlouvat, jak to inilo mnoho léka v temném stedovku a jak se to stává na vesnicích i v menších mstech dodnes. Vil byste, že to není tak dávno, kdy lidé dokonce odmítali léení, protože vili na to, že jejich nemoc je boží trest, a proto si ji vlastn zaslouží? Zejména pi morových ranách je takový pístup krajn trestuhodný a z kesanského hlediska se rovná sebevražd a asto i vražd, když se nemoc penese na další lidi. Výmluva na Boha v tomto pípad opravdu neobstojí. My, vzdlaní lékai, iníme vše, co je v našich silách, abychom pacientovi pomohli k uzdravení, i když se jeho situace zdá beznadjná. Pokud i pesto pacient zeme, pak ho Všemohoucí opravdu povolal k sob a my smrtelníci, by povolaní lékai, proti tomu nic nezmžeme. Krom toho je zejmé, že uení o tyech šávách zdaleka není všelék. Nkteí lékai v minulém století se jej dokonce snažili zcela vyvrátit a v poslední dob se stále astji objevují pochybnosti o jeho správnosti. Odvoláváte se na Boha, ale pitom jste znám jako lovk, jenž provedl ped dvaceti lety první veejnou pitvu a pt let poté ješt dv další.


vda a objevy > mezi vdou a alchymií Nerozumím tomu, jak ezání mrtvol souvisí s uením o tyech šávách. Mnohými lidmi to navíc bylo považováno za bezbožný a rouhaský in, za njž si právem zasloužíte trest. Tito lidé nerozumí medicín. Práv zde vidíte dobrý píklad toho, v em máme my uenci na univerzit navrch nad vesnickými léiteli. Pitva mrtvého tla, z nhož už duše odešla na vnost, není proti božím pikázáním. Pro nás je však velmi dležité, abychom lidské tlo poznali co nejpodrobnji. Jenom pak ho budeme moci správn léit, dokud je ješt živé. Ostatn všemi mými kolegy byla pitva pijata s nadšením. I pro studenty nebo nestudované léitele pedstavovala jedinenou možnost, jak se s lidským tlem blíže seznámit. Mžete nám tedy íci, k jakým závrm ohledn lidského tla jste dospl? Opt po m chcete, abych strun shrnul velmi složitou problematiku. Nemohu pece v nkolika vtách popsat, jak pesn funguje lidské tlo. Zkusím však vybrat alespo nkteré základní poznatky, které vám to mohou piblížit. Tlo je zcela ve službách duše, která vykonává ti hlavní innosti: rozumovou, vyživovací a vitální. K tomu jí slouží v tle ti dležité orgány: mozek, játra a srdce. Je zejmé, že mozek zajišuje innost pe-

pozn. red.), která je nkdy horší než mor. Znamenala dokonce vymení nkolika šlechtických rod a naše ošetení se omezuje na léení kže, protože píjice se projevuje silnou vyrážkou a vedy na postižených místech, což bývají asto pohlavní orgány. To však postiženému pomže jen krátkodob a nakonec stejn zeme. Nemoc se penáší zejména ohavným híchem smilnosti. Proto se šíila pedevším v lázních, kde k takovým neestem asto docházelo. Ostatn od tch dob, co sem byla ta zhoubná nemoc zavleena, tak se z lazebník stali ranhojii, a nkdy i dobí chirurgové. Staré lázn, kde se krom omývání tl dlo všelicos, až na výjimky zanikly. K dalším rozšíeným nebezpeným nemocem, v jejichž léení jsme trochu úspšnjší, patí takzvaná uherská nemoc (skvrnitý tyfus, pozn. red.), erné neštovice, cholera nebo rzné formy paralýzy. To zní hrzostrašn. Skoro mám pocit, že vtšinu nemocných eká neodvratná smrt nebo znetvoení. Pedevším musí lidé dbát na svoji životosprávu. Jíst zdravou zeleninu, nepejídat se tunými jídly, dbát doma na dobré ovzduší. Je vhodné poradit se s astrologem, kterou stravu vám doporuí podle horoskopu. Navštíví-li

Sy lis zpsobil vymení nkolika šlechtických rod mítání a pemýšlení. Podnt se mu dostává díky smyslovému vnímání a intelektu. Nástrojem vyživovací schopnosti duše jsou zejména játra, jež mají pomocníky v ústech, zubech, jícnu, žaludku, stevech, všech žílách, slezin, žluníku, ledvinách a mnoha dalších orgánech. Poslední innost duše je vitální, která má za úkol, aby nevychladlo v tle teplo, jež je nám vrozené. K tomu slouží vitální ásti tla – zejména srdce a dále plíce, prdušnice a hrtan. Chcete-li více informací, pak vám doporuuji peíst si mj popis pitvy, který jsem vnoval svého asu císai Rudolfovi a stavm našeho království. Rozhodn ji našim tenám doporuím, pokud se k ní dostanou. Urit by je však zajímalo, s jakými nemocemi jste se mezi lidem nejastji setkal a zda se dají všechny vyléit. Nemocí koluje mezi lidmi bezpoet a nkteré jsou opravdu nevyléitelné. Dnes již naštstí není tolik rozšíená lepra, proti níž vda nenalezla lék a jen díky zásahu božímu od nás te ustupuje. Podobným pípadem je nejstrašnjší z nemocí, takzvaná „erná smrt“, tedy mor. Ani ten už nás dnes nezasahuje tolik jako dív. Nepišli jsme bohužel na jiný zpsob léení než izolovat pacienta, aby nepišel do styku s ostatními lidmi a pak doufat v jeho uzdravení, tedy opt boží zásah. V poslední dob se velmi rozšíila nemoc pivezená zejm námoníky z Nového svta. íká se jí lidov píjice (nový název je sy lis,

pak kdo lékae, teba mstského, je dobré provit si, zda se jedná o skuteného odborníka. Dobrý léka pacienta peliv vyšetí, na vše se poptá, léebné postupy pedepisuje pomalu a postupn, a už se jedná o podávání lék nebo pouštní žilou. Teprve až se pízniv projeví, mohou se dávky zvyšovat. Chtl bych se zeptat, jak se díváte na innost astrolog a alchymist, kteí za císae Rudolfa psobili v Praze? Považujete je za šarlatány, nebo je poítáte mezi vdce? To je tžké. Nkteí z nich byli skuten podvodníci, kteí zneužívali císaovy dvry. Ml jsem však mezi nimi i dost dobrých pátel, vtšinou z okruhu astrolog. Jmenoval bych císaského historika Typotia i astrologa Tychona de Brahe (astrologie byla v tehdejší dob totožná s astronomií, zkrátka nauka o pohybu vesmírných tles, pozn. red.). Na lidské zdraví psobí krom vnitního psobení tlesných šáv také vnjší píiny. Krom zkaženého vzduchu sem patí i vliv nebeských tles a z toho dvodu je astrologie pro lékae zcela nepostradatelná. Mžeme s její pomocí také vypoítat, kdy je nejvhodnjší doba pro pouštní žilou i jiné lékaské zákroky. Co se týká alchymist, tak mezi hlupáky nebo podvodníky adím ty, kteí se snaží nalézt kámen mudrc nebo vyrobit zlato. Mnohem vtší význam mají pro nás lékárníci ili apatekái, kteí zkoumají úinky rostlin, rzn je míchají a vyrábí z nich léiva. Rozdíl

mezi nimi je však tžko rozeznatelný, nejlépe poznáte ty poctivé podle jasných a pesných návod, jež ke svým receptm uvádjí. Nakonec bych vám tedy popál, a vás ze žaláe brzy propustí a chci se zeptat, pro se tak uený muž jako vy, vbec pletl do politiky. Protože uenost, mladíku, spoívá též ve znalosti vcí spoleenských. A já jsem již od dob svých studií v Padov pevn zastával názor, že poddaní mají právo vzbouit se proti svému panovníkovi, pokud ten vládne špatn. Vyvracel jsem tak Macchiavelliho, jenž lstiv ospravedloval jakoukoliv zvli vládce vi jeho poddaným.

Obraz Albrechta Dürera (1471–1528) Kristus mezi doktory. Obraz vrn zachycuje vizáž renesanních léka

Nekrolog Jan Jessenius marn spoléhal na své postavení lékae i na své šlechtické pátele. Bhem pobytu ve vzení byl nkolikrát muen. Když ho pak 21. ervna 1621 tvrtili s pomocí koní na Staromstském námstí (naštstí až po usmrcení), mnoho lidí si mezi sebou povídalo, že si to jako jediný vlastn zaslouží. Za živa pece ezal mrtvé lidi, je to tedy spravedlivý boží trest. Mgr. Jindich Kaer

Jan Jessenius (1566–1621) Pocházel z uherského zemanského rodu z obce Horní Jaseno, podle níž si také zvolil své píjmení. Narodil se však ve slezské Vratislavi, kde jeho nepíliš bohatá rodina sídlila. Studoval lozo i a medicínu na univerzitách ve Wittenbergu, Lipsku a hlavn na proslulé lékaské fakult v Padov. Roku 1594 obdržel profesuru chirurgie a anatomie ve Wittenbergu, kde se pozdji stal rektorem. Roku 1600 provedl první veejnou pitvu v Praze, o které vydal tiskem i svj záznam. Další dv pitvy pak provedl v Praze roku 1605. O ti roky pozdji se stal dvorským lékaem u císaova bratra a pozdji císae Matyáše. S ním se však rozešel, protože se vrátil k protireformaní politice. Roku 1617 byl zvolen rektorem pražské univerzity, zejména z politických dvod. Stal se jedním z hlavních diplomat eských protestantských stav. Proto byl také po bitv na Bílé hoe zaten, vyslýchán a popraven.

Živá historie ervenec–srpen 2008

33


Krvavé orgie May Obrazové písmo z mayských rukopis nám dává zatím jen nejasný obraz o starodávné indiánské civilizaci ped píchodem Evropan. Vdcm se však pomalu daí významy znak odkrývat a krom jiného ped nimi vyvstávají asto hrzné scény obtních rituál ayové vytvoili indiánskou civilizaci ve stední Americe zasahující až do Mexika, jejíž centrum bylo zejm v oblasti Yucatánu. Nevíme sice pesn, kdy se mayská civilizace zaala rozvíjet, ale zdá se, že to mohlo být už kolem roku 3000 p. n. l. Ostatn mytické mayské datum, kterým zaíná mayský letopoet, vychází v pepotu na rok 3114 p. n. l. Pvodní mayská víra však zdaleka nebyla tak krvavá, ale spíše rolnická. Pro Maye byl neuspoádaný poátek svta Rudým drahokamem, který vykrystalizoval z pozemských esencí a kapek promny. Tím byl Rudý drahokam spoután a získal svj ád. Teprve potom se zrodili bohové. V centru svta vyrstal yaxche, první strom – mohutný kapokový strom, jehož koruna se rozvtvovala v nebeských vrstvách. Mayové stavli svatyn msíní bohyni Ix Chel, „duhové ženy“, bohyn erotiky, plození a zrození. Jejím prostednictvím picházel na svt každý lovk a nastoupil cestu od východu na západ – cestu svého života. Mayové neobyejn uctívali sexualitu a sexuáln ladné rituály, protože vdli, že souvisí s poátkem života, jenž pro n byl nejvyšším dobrodiním. Od zaátku mla velký význam v náboženství May zvíata, zvíecí vlastnosti a aspekty. Mnoho boh pijímalo podobu zvíat a zvíecí obti nebyly niím výjimeným.

M

Reinkarnace: cesta duše Na rozdíl od kesan Mayové vili v putování duší. Neuznávali žádnou obdobu kesanského nebe, naopak v nich byla zakoenná touha, aby se mrtví znovu zrodili. To však nebylo tak jednoduché. Podle May se duše zesnulého se nejprve postupn vrátí do stavu vyššího vdomí a pipraví se na oištní. Zemské a nebeské mocnosti jí oištní umožní a duše vstoupí do tzv. limbu, kde probhne znovuzrození. Tím se duše zcela odhmotní a zbaví se pout ke své bývalé tlesné schránce (vetn pamti). Nakonec je vložena do lna oplodnné ženy, odkud se znovu narodí v novém tle. Celá pou duše mezi životy probíhá v „podmsíním svt“.

34

Živá historie ervenec–srpen 2008

Opeený had pináší krev Do poklidné mayské civilizace vstoupil jednoho dne mexický a toltécký vliv. V mayských kronikách zvaných Knihy jaguáího knze, se píše o cizím kmeni, Ytzá, který vedl Kukulcán, Opeený had. Kmen pronikl na mayské území, podmanil si jejich civilizaci a pekryl staré mayské rolnické náboženství svými novými pedstavami a praktikami. Maym se musely


Použitá literatura: Arnold, Paul: Mayská kniha mrtvých, Praha 2003, Rätch, Christian: Bohové starých May, Praha 1999

život a umní > mayské rukopisy

zdát zpoátku strašlivé. Nová božstva se jmény mexického pvodu zejm bažila po lidské krvi a dokonce i slunce bylo ochotno nastoupit svou každodenní dráhu jen tehdy, když dostalo pravideln k jídlu lidská srdce. Kmen Ytzá s sebou pinesl také znalosti omamných rostlin, narkotik mnících vdomí. S novými božstvy vznikla i složitá knžská hierarchie. Jeden z veleknz se jmenoval Ahau Can, Chestýš ili Vládce nebes. Byl údajn zasvcen do všech tajemství víry, astronomie a matematiky, umní léit a kouzlit. Jemu pomáhali obtní knží – nacomové, jimž byli zase podízeni pomocní knží – chacové. Ti drželi vybranou ob za ruce a nohy a pokládali ji na obtní kámen ped chrámem. Obsidiánovým nožem, zvaným Ruka boha, nacom jediným pohybem vyízl srdce z hrudi obti, která dosud žila a byla omámená drogami. Krev z ješt pulzujícího srdce byla podávána k pití bohm a slunci. O ženách jako knžkách píliš mnoho nevíme, ale zejm zstaly spjaty s msíní bohyní plodnosti Ix Chel. Plodivá síla ženského prvku, stejn jako pravidelný msíní cyklus, peduroval jejich úlohu. Byly to jednak porodní asistentky a jednak s pomocí „vn msíce“ vykonávaly silná milostná kouzla.

Za zvlášt krásné byli považováni hermafroditi, kteí byli rovnž pedureni pro roli knží a sehrávali zejm dležitou úlohu i pi sexuálních rituálech. Speci cké postavení v adách knžstva ml Chilam Balam, Ležící jaguár. Byl to mluví boh, který se dokázal uvést do transu a v nm navazoval s bohy spojení. Jeho tlo pi tom bez pohnutí leželo v temném vnitku chrámu, zatímco jeho vnitní vdomí komunikovalo s božskou bytostí. Že pi tom sehrály dležitou úlohu omamné hypnotizující rostliny, není teba pipomínat.

Pichází kes ané Než se dostaneme k píchodu španlských conquistador a kesanských misioná, je teba pipomenout, že veškeré popsané krvavé rituály nedlaly z May žádné kruté násilníky, ani je nestavly na úrove primitivních kmen. Mayové zkrátka vili, že duše obtovaného se opt zrodí v novém tle a díky rituálu bude navíc posílena. Nebažili po krvi ani násilí, brali to zkrátka jako souást své víry a života.

Záznamy Diega de Landy (1524–1579) Z kesanských misioná vynikl nejvíce biskup Diego de Landa, který proslul zuivým pálením rukopis. Pesto práv on nám však zachoval podrobnou a cennou zprávu o jednání mayských indián a z jeho spis víme o pvodních mayských zvycích velmi mnoho. Zde je ukázka popisu nakládání s mrtvým tlem: Po smrti jim uízli hlavu, nechali ji vait, aby z ní mohli odstranit maso, a odízli pilkou její zadní ást, aby zbyla pední ást s elistmi a zuby. Potom nahradili na tchto plhlavách pomocí speciálního tmelu maso, které chyblo, až získali dokonalou podobu zemelého. Umis ovali tato vypodobení mezi sochami z popela (...) stejn jako bohy v modlitebnách svých dom, kde je uchovávali s láskou a úctou. Pi svátcích a nejrznjších slavnostech jim obtovali jídlo, aby jim nic nechyblo v druhém život. [Lidé níže postavení] zhotovovali pro své píbuzné devné sochy, jejichž týl byl dutý.

Je ovšem zejmé, že nov píchozí Evropané v 16. století takovou víru nemohli chápat. Navíc v kombinaci s obrovským množstvím shromáždného zlata byla civilizace May s vysplou kulturou ale zaostalými zbranmi pedurena k vyhubení. Mimoádn zajímavá je skutenost, že ješt ped jejich píchodem prorokovali jaguáí knží, že pijdou vousatí muži z východu a zavedou novou víru. Mimo jiné to také souviselo s dávným proroctvím, které vštilo návrat Opeeného hada a s ním nové podrobení May. Když v roce 1527 dorazili na Yucatán conquistadoi, byli však Mayové šokováni. Krom niivých palných zbraní je zaali kosit také nové epidemie a choroby, které díve neznali. Sochy starých boh byly rozbíjeny, ímž kesané vyhánli „ ábla“. Mayské rukopisy byly páleny, což byly ostatn bžné praktiky španlské inkvizice i v Evrop. Pouze ti z tchto rukopis unikly zkáze a jsou dnes uloženy v Evrop (viz Ti mayské rukopisy). Z jednoho z nich – Dráž anského kodexu – vám pinášíme také doprovodné obrázky k tomuto lánku. Krom rukopis se však dochovala také ada záznam na kamenech, zbylých zdech chrám a podobných tvrdých materiálech, do nichž Mayové své obrazy tesali. Mgr. Jindich Kaer

Ti mayské rukopisy

Spálili ást mrtvoly, uložili popel do prohlubeniny, kterou uzaveli potom, co odstranili mrtvému kži z týlu a též ji položili na toto místo. Zbytek tla pohbili podle všech zvyklostí a sochy uchovávali mezi svými bohy s velkou úctou.

Zachované kodexy, které unikly španlskému žháství, se dnes nazývají podle místa svého uložení: Drážanský kodex uložený v Saské zemské knihovn v Drážanech, Madridský kodex uložený v Muzeu Ameriky v Madridu a Paížský kodex nacházející se ve sbírkách Paížské národní knihovny. Kodexy vyhlížejí trochu jako naše stedovké knihy ped vynálezem knihtisku. Biskup Landa se zmiuje o tom, že byly napsány na velkém listu, zdvojeném v pehybech, který byl uzavírán mezi dv peliv zdobené desky. Psali z jedné a z druhé strany ve sloupcích, podle pehyb; papír

vyrábli z koen jednoho stromu a potom natírali bílou barvou, na kterou se jim velmi dobe psalo. Kodex je tedy kus „papíru“ nkolik metr dlouhý a vysoký 20–23 cm. Dlouhý pruh byl složen jako leporelo. Obrázky, které vám pinášíme v Živé historii, jsou z Drážanského kodexu, který je nejstarší a zejm také nejkrásnjší ze všech tí. Bývá datován do období 1200–1250. Obsah tí kodex je pedevším náboženský a astronomický, napíklad almanachy pro šastné a nešastné dny, rituální kalendá pro provádní obtních obad, tabulky Venušiných pohyb i zatmní Slunce.

Živá historie ervenec–srpen 2008

35


historie v souasnosti > kontroverzní odsun Nmc

Byli čeští Němci nacisti?

Historika Jiího Pernese jsme se zeptali, co podle nj znamenal odsun Nmc z eskoslovenska po druhé svtové válce? Byla to píliš krutá pomsta nebo logické vypoádání a válené odškodnní? Jak se nás odsun dotýká dnes na zaátku 21. století? Uvdomujeme si vbec, jak by se zmnila eská spolenost, kdyby k odsunu nedošlo?

Výbuch v cukrovaru v Krásném Bezn v ervence 1945 se stal impulzem pro zahájení masivního pogromu na Nmce v Ústí nad Labem

Co chtjí sudetští Nmci Pro si myslíte, že odsun sudetských Nmc po druhé svtové válce je dodnes živou a diskutovanou otázkou? Je to pouze kvli majetkovým nárokm, nebo je v tom nco víc? Majetkové nároky urit hrají svou roli, ale podle mého názoru nejsou nejpalivjší. Pece jen vtšina pvodních obyvatel Sudet, tedy eského a moravského pohranií, už vymela. Pro nkteré rodiny by samozejm návrat majetku mohl být velmi zajímavý, protože byly majiteli továren i dol, ale to jsou spíše výjimky. Vtšina z odsunutých Nmc byla jen obyejnými, nepíliš bohatými lidmi, kteí by vrácením majetku v eské republice moc nezískali.

Protektorát echy a Morava

Praha Brno

echy Oberdonau

36

Morava Regensburg

Živá historie ervenec–srpen 2008

Sudetenland Niederdonau

Vtší roli hraje citový i morální náboj. Když je nkdo odsunut z vlasti a domova, kde po staletí žili jeho pedkové, tak to není vbec jednoduchá vc. Bere to jako kivdu a stejn tak to vnímají i jeho potomci, kteí se už narodili ve své nové vlasti. To se netýká jenom Nmc, ale stejn tak Ukrajinc odsunutých z východního Polska, ek odsunutých z Turecka a dalších národnostních skupin. Sudetským Nmcm jde zejm o to, aby se uznalo, že eši se dopustili nespravedlnosti a oni mají právo vrátit se zpátky. Nazývají to „Právo na domov“. Hlavním problémem, na který sudetští Nmci stále upozorují, jsou Dekrety prezidenta republiky, známé jako Benešovy dekrety. Co bylo obsaženo v tchto dekretech, že to dnes Nmcm vadí? Termín Benešovy dekrety má v sob pejorativní nádech, mluvme tedy radji o prezidentských dekretech. Dekret prezidenta republiky byla vydána celá ada. Abychom pochopili, pro vbec vznikly, musíme se vrátit zpt až do druhé svtové války, když Beneš organizoval v Londýn svoji odbojovou akci. Vytvoil tam prozatímní státní zízení v exilu a razil tezi o jeho kontinuit s eskoslovenskou republikou, existující v letech 1918–1938. Pro fungování tohoto prozatímního státního zízení v exilu bylo nezbytné vydávání zákon. Jenže parlament, který je ke schvalování zákon kompetentní, nee-

xistoval. Tím byl eskoslovenský exil, který se kolem Beneše vytváel, svým zpsobem speci cký. Na rozdíl od jiných exil (nap. holandského), kde spolu s hlavou státu utekla i ada poslanc a jejich parlament mohl fungovat i v zahranií, eskoslovenský exil parlament neml. Poslanc, kteí odešli do zahranií, bylo pomrn málo. Navíc spousta zákonodárc, zvolených v posledních parlamentních volbách v roce 1935, byla sudetonmeckých, ma arských nebo se hlásilo ke Hlinkov slovenské udové stran, a ti byli pirozen odprci snah o obnovu nezávislého eskoslovenska. Beneš tedy vytvoil státní radu, která mla parlament nahradit, ale o ciáln fungovala jako jeho poradní orgán. Bez parlamentu, který by mohl vydávat zákony, mu tedy nezbylo nic jiného, než vládnout pomocí Dekret prezidenta republiky. Dekrety navrhovala státní rada po konzultaci s ním, on je pak podepsal a tím vstoupily platnost. Takových dekret byla v letech 1940 – 1945 vydána celá ada (pozn. red. jen v roce 1945 vyšlo ve Sbírce zákon 98 nových dekret a bylo republikováno 7 starých) a prezident je vydával až do 14. íjna 1945, kdy zaalo pracovat Prozatímní Národní shromáždní. Dekrety se týkají nejrznjších vcí a jen ti z nich jsou dležité práv pro sudetské Nmce. Jsou to: Dekret prezidenta republiky ze dne 21. ervna 1945 o kon skaci a urychleném rozdlení zemdlského majetku Nmc, Ma ar, jakož i zrádc a nepátel eského a slovenského národa

1

Dekret prezidenta republiky ze dne 20. ervence 1945 o osídlení zemdlské pdy Nmc, Ma ar a jiných nepátel státu eskými, slovenskými a jinými slovanskými zemdlci

2

Ústavní dekret prezidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úprav eskoslovenského státního obanství osob národnosti nmecké a ma arské.

3

Má podle vašeho názoru vbec smysl dnes ješt revidovat historii, jak požaduje Sudetonmecký landsmanšaft, to znamená rušit problematické Dekrety prezidenta republiky? To by byla spíš otázka pro dva úastníky, aby mi mohl nkdo oponovat. Já jako


historie v souasnosti > kontroverzní odsun Nmc obyvatel eské republiky bych mohl íct, že to nemá smysl a že je to historicky vyízená a odbytá záležitost. To však mžu tvrdit jen do okamžiku, než vystoupí Nmci se svými požadavky. Pak se musíme postavit jejich argumentaci a uvádt svoje dvody i historické skutenosti, jimiž ospravedlníme ten radikální krok, který provedli naši pedkové. Myslím si, že kdyby sudetští Nmci byli soudní, dokázali re ektovat vlastní minulost a byli ochotni piznat si viny, kterých se dopustili, nemohli by s takovým požadavkem vystoupit. Mohli by teba žádat, aby ob dv strany vyslovily politování nad tím, co se v minulosti stalo a pání, aby se to neopakovalo – což se vlastn už stalo. Ale dlat ze sebe nevinnou trpící ob, je od sudetských Nmc naprostá nepístojnost.

Kolektivní vina? Vtšina Nmc pokládá své vyhnání z eskoslovenska za nespravedlivé. Rád bych se te zeptal pímo, jestli vy osobn považujete poválený odsun poraženého národa i jeho

opatení ke stabilizaci eskoslovenska, protože bylo jasné, že když Nmci v republice zstanou, esko-nmecké rozepe budou pokraovat. To nebyla záležitost druhé poloviny ticátých let a druhé svtové války, ale táhla se po celé 19. století, a když bychom šli i dál do stedovku, tak esko-nmecké naptí tady vždy existovalo. Podívejme se do roku 1918, kdy se nová eskoslovenská republika ješt nestaila stabilizovat a Nmci se už chtli od ní odtrhnout a pipojit svá území k „Deutsch-Österreich“. A tyhle problémy by petrvaly dodnes, i když by zejm nebyly tak vyhrocené. Akoliv, kdo ví – pi pohledu na to, co se dnes dje v Kosovu – co by se dlo u nás! Zamme se tedy na soužití ech a Nmc ped druhou svtovou válkou. Kde vidíte nejvtší tecí plochy mezi nimi? Šlo pedevším o jazykovou otázku, o právo na zmínný „nmecký svtonázor“, tedy nacismus, nebo zde existovaly ješt njaké další výraznjší problémy?

A jakým zpsobem pokraovalo soužití ech s Nmci za druhé svtové války, když se Nmci stali opt tou mocensky silnjší skupinou? Jistže esko-nmecká otázka nebyla jen problémem první republiky a Mnichova. Chování nmecké menšiny za války si musíme pipomenout. Vlastn nejen menšiny, ale i celého nmeckého okupaního aparátu. Nmci, a už sudetští nebo ti, kteí žili v Praze i v Brn, byli íšskonmeckými obany a tím, že se ztotožnili s nacistickou politikou a nacistickým státem,

V Msteku Trnávce byla roku 2000 umístna pamtní deska, jejíž text zní: „Na památku nmeckých spoluoban této farnosti, kteí se po ukonení války ve dnech 9., 10. a 11. kvtna stali nevinnými ob mi v ase plném nenávisti a násilí. Jejich smrt a nás napomíná ke smíení a pokoji!“ Jedním z uvedených jmen je i dr. Franz Hodina, známý germanizátor a aktivní nacista. Na snímku je Hodinv statek v Trnávce ozdobený na poest „osvobození“ a pipojení obce k nacistickému Nmecku na podzim 1938 – práv na tom ml známý germanizátor Franz Hodina nemalou zásluhu

Pi divokém odsunu Nmc se zrodilo špatné svdomí eského národa menšiny za spravedlivý. Jaké další názory mezi eskými, nmeckými a rakouskými historiky se dnes ohledn tohoto problému objevují? Nmci stále argumentují tím, že je nespravedlivé uplatovat proti nim princip kolektivní viny. Ale já si myslím, že jejich rozhoení nemže obstát, protože v tomhle pípad kolektivní vina skuten existuje. Podívejte se na volby v eskoslovensku v roce 1935. Zdrcující vtšina sudetonmeckých voli dala svj hlas Henleinovi a jeho Sudetonmecké stran. A co byla za Henleinova strana? Nepovažuji za nejhorší, že sudetští Nmci chtli odtržení od eskoslovenska a volali po naplnní svých nacionálních požadavk. To lze za jistých okolností pokládat za legitimní. Kdyby eskoslovenská republika za 20 let své existence dlala svou národnostní politiku jinak, tak by možná pomry v pohranií nemusely být tak vyostené. To jsou však jen hypotetické úvahy. Za jejich nejvtší vinu já ale pokládám, že požadovali také právo na vyznávání „nmeckého svtového názoru“, což tehdy znamenalo jednoznan nacismus i nacionální socialismus. S tím se ztotožnilo pes 90 % sudetonmeckých voli a myslím si, že ten trest, který pišel, byl naprosto spravedlivý, mžeme-li vbec mluvit o trestu. Vždy všichni Nmci byli po válce potrestáni za to, že propadli svodm nacismu a uplatovali je v praxi a ani sudetští Nmci nemohli být výjimkou. eskoslovenská vláda ani vtšina eské populace ovšem nepojímala odsun po válce jako trest. Oni to chápali jako racionální

Pedevším znovu zdrazuji, že pokládám odsun Nmc za spravedlivý. Je poteba si uvdomit, že Nmci po celou dobu až do zániku Rakouska-Uherska byli hlavním „státním národem“ v monarchii – mli ekonomickou, intelektuální a politickou pevahu v celém stát i v eských zemích. Až do zavedení všeobecného volebního práva v roce 1907 jim platné zákony a lepší majetkové pomry umožovaly dosáhnout výhodnjších volebních výsledk. To znamená, že pi stejném potu voli mlo nmecké obyvatelstvo vtší poet poslanc a bylo tím zvýhodnno. Až do roku 1918 hráli Nmci v eských zemích roli silnjšího. To se po první svtové válce zmnilo a oni stali pouze jednou z národností eskoslovenské republiky. Tšili se zde ale všem právm, která zaruovala ústava. eskoslovenský stát uznával práva menšin a naprosto je respektoval. Nmci mli svoje školství vetn vysokého, protože v Praze dál existovala nmecká univerzita, v Brn nmecké vysoké uení technické. Mli vlastní stední i základní školy, politické strany i kulturní a tlovýchovné organizace. Snad jediný problém byl v tom, že eskoslovenský stát pistupoval k Nmcm jako k jednotlivcm, jako k obanm nmecké národnosti. Chránil a respektoval jejich práva. Nepistupoval k nim jako k nmecké komunit, ili menšin jako celku. To jim dlalo potíže, protože oni se po celou dobu, kdy žili v eskoslovensku, nevzdali svého požadavku, který hlasit vyslovovali už v 19. století. V echách chtli vytvoit uzavené nmecké území s jistou formou autonomie.

se vtšinov ztotožnili i s politikou fyzické likvidace ech i jejich odnárodnní. To bylo pro eské obyvatele protektorátu echy a Morava nco strašného. Zkuste se vžít do jejich nálad a myšlení. Po válce si museli íct, že s takovými lidmi pece nebudou dál žít v jednom stát, když nás chtli „vyvraždit“. Jist ale všichni Nmci nebyli nacisty. Je možné odhadnout, kolik procent Nmc na našem území se ztotožnilo s íšskonmeckou politikou? To se dá tžko íct, ale myslím, že naprosto objektivním mítkem jsou práv ty zmínné volby v roce 1935, kdy asi 90 % volilo Henleina. Tehdy na sudetské Nmce ješt zdaleka nebyl vyvíjen takový tlak ze strany Hitlera a Tetí íše, jako tomu bylo pozdji. Žili v demokratickém eskoslovenském stát a mohli se rozhodovat svobodn. Pesto se pihlásili k nacismu.

Znak Sudetonmeckého landsmanšaftu, který dodnes bojuje za práva sudetských Nmc odsunutých po válce z eskoslovenska

PhDr. Jií Pernes (* 1948) Historik, který se zamuje na eské a eskoslovenské djiny 19. a 20. století. Jií Pernes vystudoval v letech 1966 až 1972 eský jazyk a djepis na Univerzit Jana Evangelisty Purkyn v Brn a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. Od roku 1977 pracoval v nkolika muzeích, v letech 1990–1992 byl editelem Moravského zemského muzea v Brn. Od roku 1994 je zamstnán v Ústavu pro soudobé djiny AV R. Je též externím vyuujícím na Masarykov univerzit. Pravideln pispívá do eských i zahraniních odborných asopis a denního tisku a spolupracuje s eskou televizí.

Živá historie ervenec–srpen 2008

37


historie v souasnosti > kontroverzní odsun Nmc

Divoký odsun Nmc zaal už za pražského povstání 5. kvtna 1945 a probíhal až do konce téhož roku

Poválený odsun Nmc z eskoslovenska bývá také nkdy oznaován jako odplata za Bílou horu. Tehdy vzali majetek Nmci nám a nasthovali se do eských zemí. Je to správné hodnocení, nebo naopak naprosto scestné?

n po válce, ekl bych hned 5. kvtna 1945 v okamžiku, kdy v Praze vypuklo povstání. Pražané se okamžit zaali zbavovat pražských Nmc. Po osvobození celé republiky pak probíhalo divoké vyhánní Nmc i na jiných místech a pi nm docházelo ke krutostem. Když v lednu 1946 zaal organizovaný odsun, tak byl naprosto korektní pod dohledem bezpenostních orgán a armády. Byly dodržovány zákony a k násilnostem nedocházelo a když, tak jen výjimen a byly potrestány. Ovšem v prvním období do konce roku 1945 docházelo k excesm, za nž by se eši mli stydt. Hezky to ekl profesor Václav erný, který sám byl bojovníkem proti nmeckým okupantm a jeden as zavený v nmeckém vzení, ve svých pamtech: „Tehdy se zrodilo špatné svdomí našeho národa. Objevilo se, že obraz, jejž jsme si po celá staletí právem budovali o myšlenkové a mravní podstat eského národa, nám

Nmci v legální fázi odsunu si s sebou mohli vzít nejnutnjší movitý majetek – osobní vci, ložní prádlo, teplé obleení na zimu, z cenností pouze snubní prsteny. Tonáž zavazadel se pohybovala v rozmezí 50–60 kg. V kolonách potom odcházeli na území Nmecka a Rakouska Myslím, že chování bylo všude podobné. Odsun Ma ar ze Slovenska ovšem neprobhl, protože vítzné velmoci s ním nesouhlasily.

eští Nmci požadovali právo na vyznávání „nmeckého svtového názoru“ To bylo jen krásné politické heslo, které se líbilo eským vlastencm, ale podle m bylo naprosto nehistorické. Vlastn to byl úplný nesmysl, protože Bílá hora nebyla zaátkem žádné germanizace, byla vítzstvím katolík a absolutistického vladae nad protestantskými stavy. Spolenost byla ásten germanizována už na zaátku 17. století a k vlastní germanizaci docházelo pak až za Marie Terezie a Josefa II. v 18. století. A dvody tohoto procesu nebyly nacionální, nýbrž praktické, dané snahou monarchii sjednotit i používáním jednoho spoleného úedního jazyka.

Odsun divoký i legální Podíváme se nyní na samotný odsun. Mžete íct njaký konkrétní píbh, jak na nkterých místech odsun probíhal? Kolik v nm bylo násilí a kolik zemelo lidí? Jak velkou roli hrály emoce? Je poteba rozlišit dv fáze odsunu. První byl takzvaný divoký odsun, který zaal bezprosted-

Kolik bylo odsunutých Nmc Podle sítání obyvatelstva v roce 1930 tady žilo asi 2 232 000 obyvatel nmecké národnosti, což znamená asi 22% z celé eskoslovenské populace (podrobnjší údaje o národnostním složení obyvatelstva se dozvíte v lánku Konec iluzí o první republice na stran 61, pozn. red.). Bezprostedn po válce zaal takzvaný divoký odsun. Smrnice o provedení odsunu byla však vládou schválena až 14. prosince 1945. Vlastní odsun o ciáln zaal až 25. ledna 1946.

38

Po jeho skonení oznámil na schzi eskoslovenského parlamentu 24. íjna 1947 ministr vnitra Václav Nosek, že v rámci ádného odsunu bylo z eskoslovenska vysthováno 2 165 135 Nmc. Na území republiky zstalo podle jeho slov asi 300 tisíc obyvatel nmecké národnosti, což byli zejména specialisté nepostradatelní pro eskoslovenské hospodáství, pípadn antifašisté, kteí prokázali, že byli za války v odboji nebo perzekuováni nacisty. Patili sem i nmecky hovoící Židé.

Živá historie ervenec–srpen 2008

naše lza obratem nkolika msíc promnila v mýtus lživ lichotivých – prázdnou iluzi. Za lepšího, než naši protivníci, se od kvtna 1945 chceme vydávat.“ Docházelo k rzným nepístojnostem. Sudetští Nmci vydali publikaci, která vyšla po roce 1989 i v eštin a jmenuje se „Slyšme i druhou stranu“. Tam jsou zaznamenány konkrétní píklady nezákonností, kterých se eští „mstitelé“ dopouštli na už bezbranných Nmcích. Nemžeme tedy echy omlouvat njakou poválenou euforií i právem na odplatu? Tím se to dá vysvtlit, ale omluvit v žádném pípad. Podíváme se na konkrétní píklady. Drastické píbhy se samozejm odehrávaly v dob pražského povstání. Ale chápu, že když tam ješt jednotka SS Wallenstein (esky Valdštejn) masakrovala civilní obyvatelstvo, tak se eši mstili na pražských Nmcích a na vojácích Wehrmachtu. Pak byl ovšem pogrom v Ústí nad Labem v ervenci 1945. Nmci tam museli sbírat starou nepoužitou munici, která se ukládala do cukrovaru v Krásném Bezn. 30. ervence vyletl cukrovar do vzduchu, což byl popud k pogromu na Nmce. Nmci se od ostatních odlišovali tím, že povinn museli nosit na rukávu bílou pásku, takže byli snadno k poznání, podobn jako Židé za války. Sudetští Nmci oznaují následující masakr jako „sudetské Lidice“. Poet obtí se podle rzných údaj liší, piemž nejvyšší odhad je kolem osmi tisíc zabitých Nmc.

Odsun neprobíhal jen v eských zemích Dají se njak srovnat krutosti ech po válce s chováním obyvatelstva v jiných zemích, napíklad Slovák vi Ma arm i Polák pi podobném odsunu Nmc z Polska?

Tam došlo pouze k „výmn obyvatelstva“ – za konkrétní poet lidí, kteí se v Ma arsku pihlásili ke slovenské národnosti a projevili pání pesthovat se do eskoslovenska, byl odsunut stejný poet Ma ar do Ma arska. Pochopiteln pi tom pišli o vtšinu majetku. To bylo ovšem podle zákona, takže k žádným divokým excesm nedocházelo. Když nemohli být Ma ai odsunuti, byli aspo pesídlováni ze Slovenska do eského a moravského pohranií a tam „odnárodováni“. V dalších státech, kde žily nmecké menšiny, docházelo ke stejným scénám jako u nás, a už to bylo v Polsku nebo v Jugoslávii. Jugoslávci se k Nmcm chovali ješt mnohem tvrdji než eši. Odsun Nmc není žádné eské speci kum, ale pirozená reakce na nmecké chování za války a nmeckou politiku. Chtl byste ješt nco dodat na závr? Snad jen to, že tyhle „etnické istky“ i „výmny obyvatel“ nejsou jen záležitostí esko-nmeckou ani období po druhé svtové válce. Totéž udlali Poláci, když bojovali s banderovci na východ Polska a potebovali je zbavit ekonomické i morální základny, tak zkrátka vysthovali ukrajinské obyvatelstvo do západních oblastí získaných od Nmecka. Stejn tak probhl transfer eckého a tureckého obyvatelstva po první svtové válce. Je poteba íct, že i když je to nehumánní a nelidské, tak je to opatení, které funguje a dodává státm stabilitu. Lidem to sice pináší utrpení, ale na druhé stran je to od dalšího utrpení uchrání. Zabránilo se tím vleklému a nikdy nekonícímu procesu dalšího trápení, píkoí a násilí. Ptal se Jindich Kaer


NEZTRAŤTE SE VE SVĚTĚ MODERNÍCH GPS NAVIGACÍ!

nav za kíc 100 s ouz tran elný ch

0 Kč

s čas Extr opisem a PC 6

VYŠLO 6. 6. 2008

Kompletní prvodce svtem GPS navigací je skvlá 100stranová píruka, která je v prodeji spolu s asopisem Extra PC 6. Potebujete poradit? Chcete koupit navigaci poprvé? Kupujete svoji další navigaci, nebo turistickou, a chcete mít dokonalý pehled o nabídce trhu? Potebujete našeho „Prvodce“! Najdete v nm všechny nabízené znaky, všechny aktuální výrobky, všechny novinky – i ty, které se teprve bhem léta zanou prodávat. Celkem 145 detailn popsaných model, 2 290 parametr a samozejm srovnání cen. Na dalších 50 stranách Rady & návody: Kde se navigace vzala, Jak GPS funguje, Typy navigací, Jak vznikají mapy, Jak navigaci používat … nebo: Jak s navigací hledat poklady. Opravdu jedinená publikace … a co je nejlepší, získáte ji jako bonus zdarma s Extra PC 6! Tradice extra bonus k asopisu Extra PC pokrauje. Nezaváhejte a vypravte se do jakékoliv dobré tra ky co nejdíve …

a z jen90 Kč

69


život a umní > architektura Ink a Španl

Monumentální indiánské stavby Peruánská architektura je tvoená dvma hlavními vlivy. Ped rokem 1532 ji budovali Inkové a ostatní indiánské kmeny, od druhé tetiny 16. století mnili její tvá noví pánové andské zem – španlští conquistadoi. Slavné msto Machu Picchu bylo v loském roce zaazeno mezi sedm nových div svta vropští dobyvatelé pi boení inckých staveb zjistili, jak obtížná je jejich demolice, a proto asto stavli na základech indiánských chrám katolické kostely. Známé jsou zdi postavené z obrovských balvan, které jsou opracovány

E

tak dokonale, že drží pohromad bez jakéhokoli pojiva a do spár mezi nimi nelze prostrit epel nože. Ta dokonalost inspirovala spisovatele Luise de Bernières k tomu, že ve své andské trilogii spekuluje o existenci extraktu z bylin, kterými Inkové balvany potírali a ty

mkly jako tvaroh – po zasazení do zdi opt ztvrdly. A jsou však kameny v inckých zdech spojené extraktem nebo obdivuhodným kamenosochaským umním, vydržely dodnes. Jan Šmikmátor

Nejvtší architektonický skvost nejen Peru, ale snad celé Latinské Ameriky – slavné incké sídlo Machu Picchu. Inkm zejm sloužilo za jedno z posledních útoiš ped španlskými conquistadory. Ti toto msto nad údolím Urubamby, ukryté v lenitém terénu mlžného pralesa nikdy neobjevili, nebo se o tom nedochovaly písemné záznamy. Machu Picchu našel až

40

Živá historie ervenec–srpen 2008

v roce 1911 americký objevitel Hiram Bingham, který v oblasti severozápadn od Cuzca hledal bájné incké msto Vilcabamba. Název, pod kterým dnes msto zná celý svt, znamená v keuánštin (jazyce peruánských indián) Starý vrch. Machu Picchu je od roku 1983 souástí svtového ddictví Unesco a od loského ervence také patí mezi nových sedm div svta.

Machu Picchu dal postavit zhruba v polovin 15. století Velký Inka Pachacutec. O sto let pozdji bylo sídlo opuštno. O jeho funkci se dodnes spekuluje. Hovoí se o klášteru uctíva sluneního boha, letním sídle incké dynastie, ale také prozaitji o zemdlské haciend zásobující hlavní incké msto Cuzco kukuicí a dalšími plodinami, které vyžadují nižší nadmoskou výšku. Citadela se architektonicky dlí na dv ásti – zemdlskou a mstskou. Zemdlskou ást tvoí typická andská terasovitá políka, na jakých zdejší indiáni pstují brambory a kukuici dodnes. V mstské ásti byly chrámy, sklady, námstí, paláce a schodišt. Citadelu lze nejlépe pehlédnout z hory Huyana Picchu, která tvoí neodmyslitelné panorama Machu Picchu.

foto: Eva Jandeková/Jan Šmikmátor – Expedice Q’eros 2007, Shutterstock

Machu Picchu


život a umní > architektura Ink a Španl Inka Wasi Inka Wasi znamená v keuánštin Dm Ink a v departmánu Cuzco je podle starých inckých postup staví eská Nadace Inka vedená PhDr. Olgou Vilímkovou. Jeden z Inka Wasi stojí v Pucamarce na behu jezera Piuri nedaleko Chinchera. Kameny spojené omítkou a rákosová stecha podpíraná devnou konstrukcí a se sklennými okny – to je luxus, který si vtšina vesnian žijících ve vepovicových domcích nemže dovolit. Zadní budova je urená pro hosty – kmotry Nadace Inka, kteí v Peru podporují indiánské dti ve vzdlávání. Nemá v oknech výpl, ale noc v ní strávená rozhodn nebyla nepíjemná, ba naopak.

Kostel San Pedro Kostel San Pedro z poloviny 16. století se nachází v Cuzcu vedle vlakového nádraží pro Machu Picchu a naproti centrální tržnici. Pvodn mla budova být špitálem pro indiánské obyvatele. Architekt Juan Tomás Tuyru Túpac postavil kostel pomrn stídm, jeho jmenovec

v nm na zaátku 18. století vztyil bohat zdobenou kazatelnu. Interiér je zaplnn honosnými obrazy, sochami a ezbáskými pracemi. Zajímavostí je použitý materiál – íká se, že vže kostela jsou postavené z kamenných blok pocházejících z malé pevnosti v Machu Picchu.

Katedrála v Chincheru Katedrála v Chincheru leží asi 30 kilometr na severozápad od Cuzca. Je jedním z dkaz toho, jak španlští dobyvatelé využívali incké základy pi stavb svých vlastních budov. Katedrála se tyí nad ruinami rozsáhlého inckého areálu, postavena je na základech inckého chrámu nebo paláce. Jedná se o tradiní kesanské poutní místo. Obyvatelé Chinchera ale spíše uctívají svá pvodní božstva, matku zemi Pachamamu a duchy hor Apús. Interiér katedrály je lenitý a bohat zdobený reliéfy a freskami, mezi místní zvyky patí napíklad pevlékání svtc (mimo jiné sv. Jakub) do rzných šat podle roní doby nebo aktuálního svátku. Katedrála by si zasloužila renovaci, ale na tu v chudém horském regionu Cuzco nejsou peníze.

Kostel La Compañía Kostel La Compañía je jednou z perel arequipské koloniální architektury. Je postaven v mesticko-barokním stylu (závr 17. století), který je pro Arequipu typický. Netypický je však bohat zdobený vstup do kostela, za který by se nemusela stydt ani Gaudího barcelonská Sagrada Família. La Compañía byla založena jezuity v roce 1573 a dostavna v roce 1698. Jeden z nejstarších arequipských kostel sestává ze tí lodí a kupole. Její souástí je kaple svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského ádu. Ke kostelu piléhá areál jezuitských chodeb.

Živá historie ervenec–srpen 2008

41


Mapa svta Mapa pochází z roku 1691. Byla zaazena pod íslem 19 do atlasu Sanssona d´ Abbeville z roku 1695, který obsahoval celkem 147 list. Atlas byl vydaný u Covense a Mortiera v Amsterodamu. V dolní kartuši, kde je dedikace Mons. Dauphinovi plné znní posledních 3 ádk je: A Paris joignat les grads Augustins, aux z Globes Auec Priuilege du Roy pour Vingt Ans 1691 Pozn.: erven vyznaen chybjící text.


Zdroj: Mapový fond Geogra ckého ústavu Pírodovdecké fakulty Masarykovy univerzity


vda a objevy > poátky kartogra e

Zrození prvních map

K prvnímu íslu Živé historie jsme vám pipravili malý dárek – historické mapy eských zemí. Víte, kdy a za jakých okolností tyto staré mapy vznikaly? Poátky mapování (kartogra e) sahají hluboko do starovku. Zakreslit co nejpesnjší mapu bez moderních pomcek byl pro kartografa nároný a složitý úkol dy a kde byla vyhotovena první mapa není známo. Je však jisté, že „mapy“ nebo mapové nákresy vznikaly ješt díve, než bylo vynalezeno a použito písmo. Nejstarší mapové nákresy nacházíme již u lovc mamut na mamutích klech, plochých kostech, na stnách jeskyní apod. K této innosti vedla lidstvo i nutnost zapamatovat si místa dležitá z hlediska hospodáského, váleného i jiného. Djiny kartogra e jsou tak úzce spjaté s vývojovými etapami lidské spolenosti. Jaké byly její poátky, mžeme studovat na gra ckých projevech primitivních národ ješt i v nedávné minulosti.

K

Civilizace potebuje mapu Starovká kartogra e mla rzná stadia a odlišnosti svého vývoje. Zprávy o dávných mapách a plánech zavodovacích systém v ín sahají až do 20. století p. n. l., stejn staré nebo ješt starší kartogra cké doklady máme z Mezopotámie. V Mexiku a Peru mli Mayové, Toltékové a Aztékové v mnoha smrech dokonalejší mapy než Evropané ve stedovku. K nejvtšímu rozvoji starovké kartogra e v pravém slova smyslu došlo v Antice u maloasijských ek. Vznikala rzná zobrazení znázorující tehdy známý svt s geometrickým základem. Naproti tomu pozdji ímané nemli zájem o matematický a geometrický základ map, je zajímal jen praktický, vojenský a administrativní význam kartogra ckých produkt.

Ve stedovku nastal v Evrop uritý úpadek ve vývoji kartogra e (viz Stedovké mapy). Teprve od poátku 14. století zejména vlivem objevných námoních plaveb vznikaly tzv. portolánové mapy (viz Portolánové mapy). Až ke konci stedovku došlo k renesanci kartogra e pod vlivem znovuobjevení staroecké Ptolemaiovy Geogra ké hyfegesis, vynálezem knihtisku (v ín byl mnohem díve) a pínosem velkých objevných cest. O mimoevropskou kartogra i se nejvíce zasloužili Arabové od 9. do 12. stol.

První eští kartografové Teprve poátek novovku pinesl rozmach kartogra e v tvorb map, atlas a glób. Z Itálie se tžišt kartogra e peneslo do Nizozemska, tehdy námoní velmoci. Snad nejvýznamnjšími produkty obrozené kartogra e byly tzv. chorogra cké mapy, které zobrazují do znaných podrobností krajinu jednotlivých zemí. Ty pak umožnily vznik velkých zempisných atlas. K prvním chorogra ckým mapám patí mapa Švýcarska Konrada Fürsta z roku 1497. Mezi první chorogra cké mapy patí i nejstarší samostatná mapa ech od Mikuláše Klaudyána – Kulhy z roku 1518. Pvodcem druhé mapy ech byl Johann Criginger v roce 1568. Tetí samostatnou mapu ech vyhotovil Pavel Aretin z Ehrenfeldu, jejnž byla poprvé vydána roku 1619. Odvozená mapa, jejíž petisk najdou tenái z ech u tohoto ísla Živé historie, byla

Portolánové mapy Jsou italského pvodu a kolem roku 1300 pedstavovaly zcela nový typ kartogra cké produkce. Název pochází z italského výrazu portolani, který znamenal písemné námoní pokyny. Zakreslují hlavn moské pobeží (zprvu Stedozemního moe, západní a severní Evropy) se všemi pístavy, zálivy a zátokami. Starovkou plaveckou pomckou byly jen slovní popisy pobeží a pilehlých území, tzv. periply, které byly obdobou psaných itinerá pozemních. Po zavedení kompas se z peripl – snad peripl kreslených, jaké byly známy v byzantské oblasti – vyvinuly portolánové mapy. Jejich vývojov pokroilejší skupinou jsou kompasové mapy. Geogra ckou sí tyto mapy zprvu nemly, zato byly opateny svazkem

44

paprsk vycházejících ze spoleného stedu, pozdji kompasovými ržicemi. Ve stedu mapy bývala nakreslena alespo jedna ústední ržice o 16 paprscích a kolem ní zpravidla dalších 16 ržic o dvojnásobném potu paprsk. Tato osnova poskytovala plavcm dostatek údaj o smrech. Pedpokládala ovšem používání kompasu pi námoní plavb. Pírodní magnet znali už Vikingové a Normani ho zavedli v 10.–11. stol. ve Stedomoí. Zde byl také uinn vynález umlého zmagnetizování stelky a jejího spojení se smrovou ržicí (vývoj kompasu do dnešní podoby byl v Evrop ukonen v r. 1270). Portolánové mapy byly konstruovány hlavn v Itálii (Janov, Benátky, Ancona) a v Katalánsku (Barcelona, Mallorca). Z portolán je nejznámjší Katalánský atlas z roku 1375.

Živá historie ervenec–srpen 2008

vytvoena podle pvodní Aretinovy mapy zaazované do Janssoniových atlas od roku 1638. Toto vydání s tímto titulem pak bylo zaazeno do atlasu Jana Janssonia, vydaného v Amsterodamu v roce 1653 se španlským textem na rubu. Pvod mapových podklad Aretinovy mapy z roku 1619, a tím i v Janssoniových vydáních této mapy ech, se však doposud nepodailo objasnit.

Moravu zmapoval Komenský Nejstarší samostatná mapa Moravy je od Pavla Fabricia z roku 1569. Za nejpopulárnjší mapu našich historických zemí však považujeme mapu Moravy od Jana Amose Komenského, která byla vytištna poprvé roku 1624. Vyšla v mnoha vydáních celkem ze 13 tiskových desek rzných vydavatel a byla tištna více než 150 let. Mapa, která je pílohou prvního ísla Živé historie pro moravské tenáe, byla vytištna z tiskové desky od Abrahama Goose, která bývá oznaována jako KMM A. Svtlo svta spatila v amsterodamské díln Mikoláše Jana Vischera-Piscatora a je zaazena do jeho atlasu z roku 1664. Ohlas Komenského mapy Moravy byl mimoádný už v dob jejího vydávání a praktického užívání a trvá i dodnes. doc. RNDr. Milan V. DRÁPELA, Csc. Mgr. Zdenk STACHO

Geogra cký ústav Pírodovdecké fakulty Masarykovy univerzity Brno


Mapy poskytl Mapový fond Geogra ckého ústavu Pírodovdecké fakulty Masarykovy univerzity

vda a objevy > poátky kartogra e Komenského mapa Moravy

Aretinova mapa ech

Titul mapy MORAVIAE / NOVA ET POST OMNES / PRIORES ACCURATIS- / SIMA DELINEATIO. / Auctore I. A. Comenio, je ve štítku vpravo nahoe. Charakteristickým znakem výtisk typu A je pás vedut mst Polné, Olomouce, Brna a Znojma nad horním okrajem mapového pole a ozdobný vnjší rám mapy – voluta. Vlevo nahoe je vnování Ladislavu Velenovi ze Žerotína, jehož peklad najdete na této stran. Vlevo dole jsou gra cká mítka obecné geogra cké a moravské míle. Vpravo dole nad údaji o vydavateli je legenda obsahující 7 znak pro sídla, zámky, tvrze, nepopsaná sídla a kláštery, dále znaky pro vinice, lázeská vídla, sklárny, rudné doly železa, zlata a stíbra. V mapovém poli pak u Malého Hradiska Hradisko, ubi myrrha effoditur – zde se nachází myrha. Souadnice zempisné délky jsou 37°29‘ až 40°56‘ v.d. od Ferrské-

Titul mapy BOHE- | MIA je v oválu ran barokní kartuše v levém horním rohu mapového pole. Nad názvem sedí amoret držící v jedné ruce zemkouli a v druhé kružítko, pod názvem jsou ti gra cká mílová mítka. Vlevo nahoe je dvouhlavá orlice a vpravo nahoe jednoocasý lev. Pi pravém vnitním rámu nad stedem je legenda mapy obsahující devt znak pro sídla, hrady, tvrze a kláštery.

tyi znaky jsou symbolizují tžbu kov, dále znaky pro teplice (lázeská vídla) a sklárny. V map se vyskytují poznámky nap. o nejlepších perlách u Otavy – habet gemmas arestant. Mapa zabírá souadnice zempisné délky od 29°54‘ do 34°28‘ od Ferrského poledníku na dolní rovnobžce a 48°16‘ až 50°58‘ severní zempisné šíky. Mítko mapy podle 1° z. š. je 1:765 520 a podle

ho poledníku na dolní rovnobžce a 48°31‘ až 50°12‘ s.š. Mítko mapy podle 1° z.š. je 1:470 000 a podle zákresu sídel v mapovém poli pibližn 1:520 000. Zakreslená soustava íní sít se vyznauje výrazným pokrokem oproti Fabriciov map, protože jsou zakresleny rybníky a íní ostrovy. Horopis je velmi zdaile vyjáden kopekovou metodou, nkterá horstva a hory jsou popsané. V Bílých Karpatech a Javorníkách jsou vystiženy schdné prsmyky do Uher. V mapovém poli jsou i názvy pro folklórní oblasti Hanou „NA HANÉ“ a luhaovické „ZÁLESÝ“. Sídelních jednotek popsaných i nepopsaných je na Morav zakresleno 767 a na Opavsku 42. Rozšíení vinic na Morav bylo zakresleno zvláštní znakou, která do té doby nebyla na žádné map použita a která je pímou pedchdkyní dnešního mapového znaku vinic.

mapy e Komenského ace ac ika dik ed De Beclavi, TeboŽerotína, panu na

U VELENOVI z mu panu LADISLAV ím jším njš n assn as ja jjas Nejja mému pánovi. , ale jší d, nejmile mu sti, nejjasnjší pane vé, Zábehu a Ru pisné mapy naší vla sto mí a é an lék í vyd ejš n kd li cius, n Poetné jsou a roz , jedin Pavel Fabri yb: nebo pokud vím ní jsou nakresleny dle po ; mu všecky jsou plny ch zku pr slil do mapy po kre za ji a, u cestou rozliné nd no na li rdi roz císae Fe vloudily se do nich a lo, vyš by do á místa, leckdy té a mnohá význan všecky, co jich od h porznu pomíjen nic v u co hlavní, jso a iž y, tot  len omyly. Pedn u podivn komo mná; dále názvy jso oro k žádné na sk u výz jso ne a ne n že ád tak uv í, jsou sotva kde souhlas sti no ni nepokuále zd vzd prá ich polohy míst a jej o své nedobrovolné tét v ji se ych sta ab to tedy, kud mi nkterá mí poteb. Nedalo mi u proputoval, a po no jed m ne jse u  rav dn Mo kla m vštívit a vymit, d sil zlepšit, vždy jse nesl: ma nebo oima na za ha iž no tot a m ím jse stn m vla m. Se nebylo dáno tady hned podává í vesnice st znalými radil; to štery, významnjš klá , ze se s lidmi tch mí tvr y, mk zá hé dru jící pejít za a; stu k ce sí ste mu pedn msta a m hory a eky, které tí te za ; sti á tší z v ž lázeská vídla, ejí k vidní, rovn nebo které se nabíz za tvrté také (a to é dílny, vinohrady; rudné doly, sklásk njší vzdálenosti ráv zvlášt) všude sp ob al ov rac vyp m jse stní názvy znjí tože pemnohé mí míst. Konen, pro tšina zem) a jinak hž jazyka užívá v jinak u ech (jejic tato mapa byla y ab m nkde oba, u Nmc, uvedl jse , slovutný pane, ho jazyka. Tu Tob nci k užitku lidem obojí ému svému ochrá i naší vlasti a velik tic ch šle st u vla ím a dn sti pe aby Tebe vla modle se k Bohu, til. vrá na pipisuji a vnuji, íve nejd stranné radosti co Tob k veliké obou . tví vutnosti Psáno ve vyhnans Tvé nejjasnjší slo NSKÝ ME KO A. J. nejoddanjší

kresby polohopisu mapy pibližn 1:810 000. Stejn jako na Aretinov map jsou zde poprvé zakresleny politicko-administrativní hranice 15 kraj, a to Loketský, Žatecký, Litomický, Boleslavský, Hradecký, Slánský, Rakovnický, Kouimský, Plzeský, Podbradský, Vltavský, áslavský, Chrudimský, Prácheský a Bechyský. Zajímavý je i zákres cesty z bavorského Pasova, která se u bavorského Furholtzu štpí na Zlatou stezku do Prachatic a Novou cestu do eského Krumlova. Z horopisu jsou popsány pouze Krkonoše – Montes gigantum racade mone… ili Obí hory, v nichž démon, od obyvatel nazývaný Rýbrcoul, ukazuje nadpirozenou moc.

eky jsou daleko astji popsány a správnji zakresleny než na Crigingerov map. Mapové pole zakresluje i znanou ást Moravy, až po Bzenec.

Stedovké mapy Evropská stedovká kartogra e ped zaátkem zámoských plaveb vnímala prostor znan zkreslen. Reálný obraz svta byl asto upraven, aby odpovídal o ciálnímu církevnímu uení. Smrodatná byla de nice svta podle biskupa Izidora Španlského ze Sevilly (560–636), pední geogra cké autority ste-

dovku. Svt byl chápán jako kruh obklopený oceánem, ve stedu svta byl Jeruzalém. Pozdjší stedovké mapy dokreslovaly moské píšery a další barvité ilustrace, které byly pro stedovkého lovka dležitjší než njaké reálné pomry vzdáleností a mítka. Lidé vnímali svt prostednictvím symbol.

Živá historie ervenec–srpen 2008

45


život a umní > Rudolf II. ztvárnný Giuseppe Arcimboldem (1591)

Císa ze zeleniny jaro

léto

talský malí Giuseppe Arcimboldo (1527–1593) se narodil v Milán. Jeho kariéra zaala v roce 1549, když pomáhal svému otci s výzdobou milánské katedrály. Jeho malíské dílo bylo vždy originální a výstední. Okolí ho považovalo za podivína, ale jeho obrazy byly asto napodobovány. Ve svých výstedních malbách používal asto ovoce a zeleninu, byl také proslaven užitím hrnc, pánví i emeslnického náadí. Od roku 1562 psobil na vídeském dvoe císae Maxmiliána II., a potom od roku 1570 na dvoe jeho syna Rudolfa II.,

I

tedy vtšinou v Praze. Vtšina z obraz, které Arcimboldo namaloval, však byla roku 1648 ukradena rabující švédskou armádou, ocitla se v soukromých sbírkách švédské královny Kristýny a dodnes zdobí muzeum ve Stockholmu. Tam se nachází i poslední známý portrét, který Arcimbolda nejvíce proslavil. Namaloval ho roku 1591 a je na nm zobrazen sám císa Rudolf II. složený z kvtin, ovoce a zeleniny. Je zpodobnn jako ímský bh Vertumnus, jenž byl patronem roních období, plodnosti, kvtin, zahrad a ovocných strom.

stránku pipravil Jindich Kaer

podzim

zima Arcimboldova roní období (1573)

46

Živá historie ervenec–srpen 2008


mýty a legendy > stedovké bestiáe

Bestiální zvířata ve středověku „To je ale bestie!“ Toto rení dnes vyslovujeme, chceme-li nkoho nebo nco oznait za odporné, zlé, škodlivé stvoení, proti nmuž je ábel tvor mírnjší než beránek. Napadlo nás ale nkdy pátrat po jeho pvodu? ekne-li se „bestie“, vyvstane nám v mysli obraz tvora pipomínajícího njaké obludné, krvelané zvíe. Jenže to jsme urazili pouhou polovinu cesty za odhalením jeho pravého významu. Abychom se s „bestiemi“ sezná-

strach, odpor a pohrdání? Lidské myšlení se postupem asu vyvíjí stejn jako každý jiný produkt z ateliéru pírody. Lidé se o pírodu zajímali odnepamti. Na jejím poznání záviselo jejich pežití. Od samých poátk existence lovka však

První litry bychom nabrali nejspíš z Hebru, Achelóu, Axiu a Tibery. Stedovcí autoi se totiž z velké ásti inspirovali antickým uením – pedevším dílem Aristotelovým a jeho etných následovník. Antický pístup byl v podstat objektivní

Poutníci po necivilizovaných krajích asto trpli halucinacemi mili úpln, musíme zapátrat v prastarých stedovkých knihách prokládaných bohatými ilustracemi inspirovanými pírodou.

Zvíe, nebo obluda? Nejspíše bychom byli pekvapeni, v jakém kontextu se tam výraz „bestie“ vyskytuje – vlastn bychom jej mohli ztotožnit s dnešním pojmem „tvernožec“, významov zúženým termínem „zvíe“! Pak už nás ani píliš nezarazí název, jejž nalezneme na titulní stran – bestiá. Bestie se tedy rovná zvíe, které vbec nemusí vykazovat vlastnosti obludy. Jakým zpsobem se pak ale slovo „bestie“ stalo synonymem pro nco, k emu lidé pociují

Co dlat pi setkání s vlkem? Tato ilustrace je návodem, co dlat, pokud se lovk setká s vlkem. Svleení zde symbolizuje oištní od híchu a tluení kameny o sebe hlasy svatých; zárove zde tedy vidíme ukázku moralizující roviny bestiáe

ruku v ruce s touhou po vdní rostla i další rovina jeho bytí: ta duchovní, mystická, kdy se tvorové a pedmty v jeho okolí stávali symboly. Vlastnosti, které zosobovali, s nimi nemusely nutn pímo souviset; byly jim pieny díky urité podobnosti, kterou v nich shledával lidský pozorovatel.

Inspirace antikou Již bylo eeno, že bestiá je souborem stedovkých text, pibližujícím tenái všechny tehdy známé pírodniny. Stedovcí autoi si ovšem tyto texty nevycucali z prstu, akoli si to dodnes kdekdo myslí. Než se zrodil první rukopis tohoto typu, uplynulo v evropských ekách poádné množství vody.

Physiologus: moralizující zvíata Physiologus byl nejdležitjší pedstupe k pozdjšímu bestiái. Nevíme pesn, kdy vznikl, ale bylo to zejm ve 2.–4. století n. l. v Alexandrii, tehdejším významném stedisku vzdlanosti. Jeho obsahem je moralizující text používající celou adu symbolických pirovnání, které mly nabádat kesany k lepšímu životu. Teprve druhé housle hrála píroda a její popis. Autora Physilogu neznáme, ale dodatky k nmu psal biskup Isidor ze Sevilly. Ten podle všeho bral nkteré názory na cho-

vání zvíat s mírným nadhledem – v pasáži vnované vlku pímo hovoí: „Venkované tvrdí, že pokud vlk uzí lovka díve než lovk jeho, ztratí lovk hlas. Pokud je tomu naopak, vlk ztratí svou drzost a utee.“ Narážka na venkovany je zde vcelku evidentní. Pravdpodobné vysvtlení (pohledem dnešní vdy) první ásti tvrzení je šok z nenadálého setkání, druhé zase pirozená reakce zvíete, jež ve svém prostedí zaregistrovalo pítomnost obávaného nepítele.

Živá historie ervenec–srpen 2008

47


mýty a legendy > stedovké bestiáe Fantastická stvoení

Djiny bestiá

Zvláštní kapitolou, obsaženou v bestiáích, pedstavují pasáže o mytologických zvíatech, jako je drak, s nga nebo jednorožec. Je otázkou, nakolik v n souasníci vili.Nemžeme však jen tak pejít fakt, že o nkterých z nich se píše v bibli, která byla ve stedovku nedotknutelnou autoritou, a pokoušet se oteven zpochybovat její slova by se soudobému odvážlivci krut nevyplatilo. Bible nadto obsahuje spoustu informací z vrohodných zdroj; dá se tedy poítat s tím, že bájní tvorové mají svj reálný vzor, by poznamenaný povstí. Této teorii koneckonc nahrává i to, že respektované antické autority, jako teba Plinius Starší, hovoí v souvislosti s takovými živoichy o tom, že se vyskytují na Východ a v Etiopii. Vezmeme-li v úvahu, že krom zpráv od cestovatel mli pedevším ímané urit po ruce záznamy svých lidí psobících ve vzdálených provinciích íše – teba v jižním

Kde najít místo, odkud vzešel první bestiá? Musíme vydat po stopách pozdjších latinských verzí Physiologu, které se zejm s výboji germánských kmen v dob sthování národ, dostaly do všech možných kout Evropy; mezi jinými také do oblasti dnešní Francie a na Britské ostrovy. Nehleme nyní na to, že byly pevedeny do místních jazyk. Pro nás je dležitjší to, že tady zstala zachována i jejich latinská podoba, ponvadž první knihy, vykazující znaky typické pro bestiáe, byly psány stejnou eí. Nejstarší rukopis pochází z 10. století pravdpodobn z Francie. Víme, že kolem poloviny 11. století poala invaze normanských houf pod vedením Viléma Dobyvatele do Anglie. Protože rukopisy staršího i novjšího data bývají asto lokalizovány do Francie severní, kde již roku 1121 spatila svtlo svta i první díla psaná místním dialektem, dá se s uritou pravdpodobností usuzovat, že kolébkou našich „atlas zvíat“ je práv oblast Normandie, odkud se s lidmi Viléma Dobyvatele dostaly pes kanál La Manche.

Egypt, jenž je od Etiopie takka co by kamenem dohodil. A africká zvíata si rozhodn nepotrpí, aspo co se vzhledu týe, na njaká klišé. Pitme si k tomu možnost, že poutníci po necivilizovaných krajích mohli trpt zdravotními potížemi vetn halucinací; pak už je od urostlého lvího samce jen malý krek k obávané mantichoe, stve s tlem lva a tváí lovka. A v neposlední ad se mžeme vytasit s argumentem, že k tomu, abychom nalezli fosilní pozstatky dávných stvoení, nepotebujeme mít vystudovaný pírodovdný obor se specializací na paleontologii.

Olymp“ – a takto je i archivovali pro poteby píštích generací. Zvíata tedy v mnoha svých projevech zstávala tajemnými stvoeními, jež mohla být i posly i špehy boh. Ze starších mytologických zvíat jmenujme známou egyptskou s ngu „složenou“ ze lva, hada, orla a ženy.

Stvoení k obrazu božímu

Pi srovnání obou vyobrazení není tžké si pedstavit, jak pi podmínkách neumožujících dokonalé pozorování mohla v oích dávného lovka vzniknout z obyejného lva mantichora

a vdecký, když si uvdomíme, jaké mli ke zkoumání prostedky. ekové a ímané popisovali opravdu to, co mohli v pírod vypozorovat, jen to asto nedokázali úpln objasnit. Stávalo se tedy, že si uritou vlastnost i vzorec chování pírodniny vysvtlovali jako „pímý zpravodajský penos ze studia

Pes všechnu úctu ke starým tradiním odkazm se názory spolenosti v prvních staletích našeho letopotu povážliv zmnily – zvlášt poté, co se na jevišti tehdejšího svta ocitlo kesanství a zaalo na sebe strhávat veškerou pozornost. Vlivy kesanské

lozo e se nevyhnuly ani uení o pírod. K dochovaným antickým záznamm byly pidány rozsáhlé pasáže z bible, pedevším ze Starého zákona. Vše pochází od jediného Boha a veškeré dní na Zemi i mimo ni je odrazem Jeho vle. Týkalo se to samozejm i pírody a zvíat; vilo se, že Bh stvoil zvíata a jejich vlastnosti jako názorný píklad pro morální pouení, jež lovk nalezne v bibli. Zvíata byla asto vnímána jako symbol, což byl ve stedovku oblíbený prostedek církve, jak lidi pouit i zastrašit. Tak se stalo, že lidé vnímali zvíata ist z pohledu lidského jednání a vnímání.

Evropský vlk proti americkému Symboliky jednotlivých národ se od sebe výrazn liší; tyto rozdíly vznikly na základ rozdíl ve vztazích tchto etnik k jednotlivým druhm organism i jevm v pírod. Napíklad ve vztahu evropské kultury k vlku jednoznan pevažují negativní tóny – naše civilizace je totiž ddikou dvou kultur, jejichž existence byla do znané míry závislá na pastevectví – židovské a antické, kde hrála nezanedbatelnou roli pastýská tradice

48

Živá historie ervenec–srpen 2008

na Peloponéském poloostrov, konkrétn v Arkádii. Nenamlouvejme si, že se vlk obas nepiživí na tak snadné koisti, jakou pro nj pedstavují ovce. Zkuste ovšem naservírovat pedstavu vlka v hrzostrašné podob teba severoamerickému indiánovi – nejspíš na vás bude chvíli nechápav hledt a pak se vás otáže: „Ale pro?“ Pro píslušníky mnoha národ s loveckou tradicí se totiž vlk stal díky

skvlým loveckým schopnostem (vetn umní taktizovat) ztlesnním ideálního symbolu úspšného lovu, a to pesto, že byl vlastn lovku zásti konkurentem. Nás, obyvatele centra evropského kulturního okruhu, však urit bude nejvíce zajímat pokus o prnik do hlubin duše Evropanovy – a jedním z prvodc po tchto stopách je práv kniha, zmínná v úvodu našeho lánku: bestiá.

Protože mezi ostrovy a pevninou probíhala v následujících letech ilá komunikace, mohly touto cestou obousmrn proudit i rzné verze bestiá, lišící se v externích zdrojích, akoliv základ zstával poád stejný (Physiologus a Etymologiae). Autoi od sebe podstatné kusy text pejímali – bestiáe mžeme tedy oznait za kompilace. Podle onch externích zdroj lze s velkou dávkou opatrnosti rozlišit nkolik skupin; problémem tchto „rodin“, jak se nazývají, je znaná nepehlednost s mnoha pechodnými typy. U vtšiny bestiá neznáme jméno toho, kdo dal rukopisu podobu; výjimku pedstavují nkteré francouzské rukopisy psané normandským nebo pikardským náeím. Nejvtší „boom“ bestiáe doznaly ve 12. a 13. století a bhem této doby se staily rozšíit po celé západní Evrop. Poslední knihy tohoto typu známe z pelomu 15. a 16. století. Jen pro zajímavost: jeden pozdjší rukopis, uložený v knihovn v Newberry, je zejm eské provenience. Nkdy stailo vzít jen barvu. Napíklad krkavec je erný. erný vzhled krkavce vedl k jeho pirovnání k áblu, ale kupodivu také ke kazateli, ponvadž oba charakterizuje erná barva. Mohlo by se tedy zdát, že od slibn se rozvíjejících poátk vdeckého studia pírody v antice uinil stedovk krok nazpt. Ale pozor! Musíme si uvdomit, že tahle pirovnání byla z velké ásti zámrná. Církev je používala k výchov lidí, což nijak nevyluovalo další pozorování pírody. Jen místo „studia Olymp“ je pozorovatelé zaznamenávali jako projev Boží vle.

První stedovké obrázky Stedovk dozrál do své vrcholné formy a nkdy ped rokem 1000 se v západní Evrop objevila kniha, kterou již mžeme nazvat opravdovým bestiáem. Zaíná pipomínat pírodovdnou knihu – text je sice poád z velké ásti typicky kesansky pouující, ale díky úryvkm pejatým z množství dalších pramen pece jen poskytuje i jakýsi obraz okolního svta. Rukopisy jsou navíc vybaveny bohatými ilustracemi. Obrazy mly sloužit jako konkrétní píklady, které uiteli pomáhaly vyložit obsah bestiá negramotné vtšin populace


mýty a legendy > stedovké bestiáe nebylo jejich vinou: zkuste si z popisu pivandrovalého poutníka rekonstruovat podobu žirafy, bude-li vám eena vta: „Vidl jsem zvíe, které vypadá jako velbloud, ale na tle nosí skvrny podobné leopardím.“ To se týkalo i živoich, rostlin a kamen, o nichž byste si dnes ani netrou i pomyslet, že je tehdejší lidé nemohli znát. Navíc se bestiá nepotkal pokaždé s profesionálním ilustrátorem. Své mohl zahrát i systém tiché pošty: chudákovi malíi nejednou nezbývalo nic jiného než použít informace z druhé i tetí ruky. Asi se ptáte, kdo byli ti, co trpliv kousek po kousku kladli plátky zlata na papír i pergamen a vybarvovali nepatrné plošky ohraniené precizn vedenými linkami. Odpov

Salamandi jsou odolní proti ohni, dokáží v plamenech nejen pežít, ale rádi je i rozšiují. Umí otrávit všechna jablka na strom i vodu ve studni. Zabijí tak každého, kdo jablka sní nebo vodu vypije a napovdt, jak by se lovk ml v dané situaci chovat. Spousta tchto tehdy dobe zamýšlených pirovnání pežila do dnešní doby v podob obsahov neopodstatnných povr: namátkou užvanná, pomlouvaná sojka, zlý vlk a mnoho dalších. Zatímco jiné frekventované a nepíliš hezké pirovnání, které zná dnes každé malé dít, jako je straka zlodjka nebo krkaví matka, nejsou v bestiái zmínny ani slovem. Naopak! Nkdy je sám vyvrací a poukazuje na výrazn kladné zvíecí vlastnosti: teba z vraní starostlivosti o mladé by si podle bestiáe mohl vzít píklad i lovk. Zpt k ilustracím. Nedá se íci, že by se stedovcí umlci píliš snažili, aby psobily realisticky. Musíme si však uvdomit, že to

Píroda mimo bestiáe Bestiáe nejsou jedinými stedovkými díly vnovanými pírod. Existují Aviaria, texty podobné bestiám, které se specializují na ptáky. Známe i encyklopedická díla, jež nemžeme oznait jako bestiáe; jejich primárním posláním totiž nejsou lozo cké úvahy, pro bestiáe typické. Jako píklad mžeme zmínit Liber de natura rerum Thomase de Cantimpré. A konen víme i o samostatných textech o zvíatech, zakomponovaných do komplexnji zamených dl jako jejich souásti. Tyto práce byly populární hlavn ve 13. a 14. století, neztratily se však ani ve století následujícím. S rozmachem renesance však ony i jejich bestiáoví bratranci upadly do temnoty zapomnní; jejich znovuobjevování probíhá až v souasnosti. Už ne sice jako pramen pro biologický výzkum, ale jako oken do duše stedovku a v neposlední ad i významných kulturních památek.

a genetiky, tedy vd, o nichž lovk ped nkolika desítkami let neml potuchy. Pokud je bestiá kompletní, bývá zakonen rozsáhlým pojednáním o druhu Homo sapiens.

O krkavci se v bestiái tvrdí, že pokud se živí na mrtvole, vyklove jí nejdíve oi

erný krkavec byl pirovnáván k áblu, ale také ke kazateli zní: nejastji šlo o výtvarn nadané mnichy, kláštery totiž v té dob pedstavovaly nejdležitjší vzdlávací instituce a jako takové zastávaly i funkci nakladatelství.

Netopýr mezi ptáky Zalistujme nyní vnitkem bestiáe. Krom ilustrací rychle zaregistrujeme, že každé jednotlivé pírodnin je nejastji vnována samostatná kapitola. Podle statusu popisovaného objektu jsou tyto kapitoly zahrnuty do následujících oddíl: zvíata, ptáci, hmyz, ryby, hadi, kameny, rostliny. Moderní taxonom (vdec zabývající se zaazováním organism do systému) by zejm po dotení bestiáe zaal vážn pemýšlet o spálení všech podobných knih. Starovká aristotelovská systematika, použitá i zde, dlila totiž tvory podle výrazných podobností ve vzhledu nebo chování. Tak se teba netopýr ocitl kvli svému létání mezi ptáky nebo velryba pro tvar tla a život ve vod mezi rybami. Když nad tím ale zauvažujeme, ve starovkém a stedovkém kontextu je takovýto postup vcelku logický; taxonomické metody jsou také pedmtem vývoje, vždy dnes jsou nové a nové druhy a píbuzenské vztahy mezi organismy odhalovány díky pokrokm v oblasti molekulární biologie

Podrobnjší popisy jednotlivých druh zvíat a mytologických stvoení, jak je vnímali lidé ve stedovku, pineseme v píštích íslech asopisu Živá historie ve spolupráci s EkoCentrem Brno. Mgr. Martina Zrostlíková, Ekocentrum Brno vystudovala zoologii na Pírodovdecké fakult Univerzity Palackého v Olomouci

Drak byl podle pedstav stedovku obrovský had, vtší než všichni ostatní hadi. Dokázal bez problém zadávit i takového slona

Vrána Je dlouhovký pták, latinsky i ecky nazývaný Cornix. Vštci tvrdí, že vrána mže pedstavovat lidské úmysly, ukazovat, kde je položená léka a pedpovídat budoucnost. Je velký hích vit, že Bh svuje své zámry vranám. Mezi mnohé vlastnosti, pisuzované vranám, je to, že v jejich krákání je obsažena pedpov dešt. Odtud pochází rení: „Tehdy vrána hlasit kií pro déš.“ Lidé by se mli uit z píkladu vran a jejich smyslu pro povinnost, co se lásky k mladým týe. Vrány následují své mladé, když vylétají, a starostliv je doprovázejí;

když zeslábnou, úzkostliv je krmí. Uplyne velmi dlouhá doba, než se vzdají své zodpovdnosti za krmení svých ratolestí. Naproti tomu ženy z našeho – lidského – rodu odstavují své dti, jak jen mohou, práv ty, které milují. Bohaté ženy mají naprostý odpor ke kojení. Pokud jsou ženy chudé, odkládají své dti, odhazují je, a pokud jsou dti nalezeny, popou, že by o nich cokoli vdly. Bohatí také zabíjejí dti ve svém ln, aby se vyhnuly dlení majetku mezi mnoho ddic, a s pomocí vražedných lektvar nií dti své vlastní krve v dloze; spíše utratí život než by jej pedaly.

Ukázka z aberdeenského bestiáe sepsaného kolem roku 1200

Živá historie ervenec–srpen 2008

49


mýty a legendy > hrdinové stedovkých legend

K ouzla a cáry

v rou chu kre sta ns tví

S kížovými výpravami pichází do Evropy doba rytí, z níž se rodí rytíská ctnost a dvorská etika kráející ruku v ruce s kes anskou morálkou. Staré píbhy z pohanských dob však nejsou zapomenuty, jen jsou odny do nového rytíského hávu a dvornosti, pedstavující Artušv dvr proslulý jemným mravem rytíským.

Nibelugové a Ruské byliny

ritsko-francouzské legendy o keltském králi Artušovi a jeho družin, nmecká (tedy germánská) Píse o Nibelunzích a Ruské byliny východních Slovan pocházejí ze zcela odlišných prostedí. Mají však mnoho spoleného – popisují život u stedovkého dvora, jenž se ídí pravidly rytíských ctností a dvorských zvyklostí. V ruských bohatýrech lze pes znané odlišnosti dané jiným prostedím spatit místní obdobu nmeckých i francouzských rytí, vyznávajících podobné zásady.

B

Legendy i historie

Hrdina Siegfried z Písn o Nibelunzích ochutnal po svém vítzství draí krev

50

Všechny zmiované legendy zcela nepochybn vycházejí z lidové tradice ústn pedávané po staletí, ale na rozdíl od vikingských ság pece jen více souvisejí s reálnými historickými událostmi a vyskytují se v nich skutené historické postavy. Žádná z tchto postav však nebyla kesanským rytíem, jak ji popisují stedovcí autoi v duchu své doby. Král Artuš stál pravdpodobn jako mocný náelník a hrdinný bojovník nkdy na pelomu 5. a 6. století v ele keltských Brit, kteí bránili prniku anglosaských kmen na Britské ostrovy. Ve své dob se mu podailo této germánské expanzi ješt zabránit, a tak se postupn v lidových povstech stával králem stále mocnjším a neohroženjším – promnil se v keltského lidového hrdinu. Jeho jméno poprvé zmiuje v 8. století mnich Nennius ve své His-

Živá historie ervenec–srpen 2008

torii Brit, ale pravými autory artušovských legend se stali teprve ve 12. století waleský duchovní Geoffrey z Monmouthu a fran-

Píse o Nibelunzích má své koeny ve starogermánských legendách, ale dává jim zcela nový rozmr. Hlavní hrdina Siegfried (v Edd vystupuje jako Sigurd) pijíždí k burgundskému králi Guntherovi, jehož trn podle neznámého autora písn opt vyniká svou mravností a je popsán pesn podle vzoru královských dvor z doby kolem roku 1200, kdy píse vznikla. Gunther má svj historický obraz ve skuteném burgundském králi Gundaharovi, který bojoval s ímským vojevdcem Aëtiem na poátku 5. století. Tehdejší Burgundsko se rozkládalo na stedním toku Rýna kolem msta Wormsu. Gunther však

Nikiti zvládl holýma rukama celé vojsko couzský básník Chrétien z Troyes. Zatímco Geoffrey z Monmouthu se soustedil práv na vojenskou stránku a pedstavuje Artuše jako úspšného dobyvatele Irska, Islandu i Galie, tak Chrétien z Troyes už vypráví píbhy Artušových rytí, ímž zakládá ve Francii tradici dvorské literatury. Více než o hrdinství jsou to píbhy o rytíské lásce

svj boj prohrál a Burgun ané byli nuceni ustoupit na jih do Francie, kde se rozkládá nynjší Burgundsko. Ruské byliny pocházejí z pozdjších dob, nebo vývoj ve východní Evrop ml pece jen oproti západu znané zpoždní. Skládají se z mnoha rzných zpv, které mají nepochybn lidový pvod a jsou zasazeny na dvr

Na královském dvoe Spoleným prvkem všech tí zmínných legend je prostedí královského (resp. velkoknížecího) dvora. Souvisí to práv s dobou vrcholného stedovku, kdy se v západní Evrop zaala prosazovat dvorská kultura. Každý významný velmož si udržoval svj dvr, kam se sjíždli jeho poddaní (manové) k poradám a hostinám. Tam se tanilo, hrála hudba, minessängi zpívali hrdinské píbhy a pitom se pánové pedvádli krásným dámám, obas se odehrál njaký ten estný souboj a hovoilo se v duchu dvorské etiky.

Hostiny u dvora bývaly v legendách také píležitostí k vyprávní píbh a výpravami za dobrodružstvím. Není teba pipomínat, že popisované dvory byly znan idealizované a chování rytí v realit bylo daleko pízemnjší. Navíc rytí ve vrcholném stedovku byl už také hospodáem, který byl vázán ke své pd (lénu) uritou povinností, protože práv pozemky mu poskytovaly obživu. Nemohl tedy po vzoru Artušových rytí jen sedt na hostinách a vyrážet za dobrodružstvím.


mýty a legendy > hrdinové stedovkých legend Na královském dvoe

Proslulý kulatý stl krále Artuše, za nímž jsou si všichni rytíi rovni

Šlechta vrcholného stedovku zaíná uznávat ideál rytíe, který se na rozdíl od pohanských hrdin ídí kesanskou morálkou. To znamená, že sice musí být statený, vynikat bojovou dovedností, ale zárove vyniká uritou jemností mrav a úctou k žen, zná milosrdenství a umí odpouštt. Pravý rytí už by neml být vraždícím monstrem jako teba vikingský váleník, ale ml by znát cenu lidského života (hlavn kesanského – vi muslimm i pohanm bývali rytíi nesmiitelní), uznává rytíský kodex cti a právo na estný souboj.

mu pedtím posmívali, se mu museli omluvit. Šlechtici totiž rozhodn nebrali své poddané jako sob rovné. Jejich povinností sice bylo je ochraovat, protože dobe vdli, že oni na n pracují, pesto na své poddané pohlíželi jako na méncenné. Byli ureni pouze ke špinavé práci a robot, zatímco šlechetní rytíi bojovali za vznešené ideály.

Pýcha nepedchází pád

kyjevského velkoknížete Vladimíra, vládnoucího na Kyjevské Rusi v letech 980–1015. Mají mnoho spolených znak, ale byly zapsány zvláš. Ucelený výbor z nich sestavili až moderní badatelé v 19. a 20. století.

Pán a kmán Ideál pravého rytíe není tak istý, jak by se mohlo zdát. Rytíství má i své stinné stránky, na které bychom dnes mohli pohlížet s velkou nevolí, ale stedovk je bral jako naprostou samozejmost. Rytíem se totiž nemohl stát jen tak leckdo. Musel pocházet z dobrého rodu, tedy být šlechticem. Kolik posmšk se vnovalo siru Garethovi, když pišel k Artušovu dvoru v pestrojení za kuchtíka, než se zjistilo, že je velmi urozeného pvodu. Prokázal tak svou skromnost a jeho urozený pvod vynikl i ve služb v kuchyni, takže všichni, kdo se

Skromnost sira Garetha nebyla typickým znakem rytíe. Prokázání odvahy bez zbyteného vychloubání sice bylo považováno za velkou morální výhodu, ale vtšina rytí se ráda pochválila, pochlubila svými iny a vbec dávala najevo svou velikou pýchu a nadazenost nad ostatními smrtelníky, kteí se nestali rytíi. I hrdina Siegfried se na zaátku Písn o Nibelunzích po píchodu na burgundský dvr prohlašuje slovy: „ íká se, že jste mocní; nu, je-li tomu tak, a vás to bude tšit anebo naopak, pravím, že vás chci v boji zdolat a vládnout vším, co vlastníte, jak hrady, tak lény se vším bohatstvím.“ Byl to, pravda, syn nizozemského krále Siegmunda, ale to by ho snad ješt nemlo opravovat ke slovm, která ekl, když se jeden z rytí krále Gunthera ohradil a prohlásil, že by ml podle práva zanechat své svévole i našich lén. Siegfried mu na to odpovdl: „Vz, že já jsem syn králv a ty jen králv man! Dvanácte tob rovných pekonám pomocí svých ran!“ Do extrém je ovšem pýcha a chlubivost pedvedena v Ruských bylinách. Západní rytí je zde nahrazen ruským bohatýrem, který má však velmi podobné návyky. U velkoknížete Vladimíra bývalo na velkých

Králové v pozadí V popisovaných legendách je úloha vládc podružná, i spíše symbolická. Králové Artuš a Gunther ani velkokníže Vladimír rozhodn nejsou nejstatenjšími bojovníky svého dvora. Vládci se stali pouze proto, že jsou moudí a pochází z dobrého, tedy královského, rodu. Pvod je tady dležitjší než osobní vlastnosti. Nikdo z rytí nemá ambice stát se králem, protože jim to nepísluší. Pouze nechtný Artušv syn Mordred, jehož král zplodil se svou sestrou, nevda o jejich píbuzenství, si mohl dovolit nárokovat trn. A také toho náležit využil a stal se tak píinou zkázy svého otce. Rytíi vystupují jako poddaní manové svého panovníka. Jeho rozkaz nelze neuposlechnout a ochotn se kvli nmu vydají na smrt. Vztah mezi pánem a jeho leníkem byl ve stedovké feudální spolenosti hluboce

zakoenn. Zrada leníka na svém pánovi se považovala za hrdelní zloin. Sám Siegfried se vydává v jedné ásti Písn o Nibelunzích za mana krále Gunthera a vznikne z toho nejedna nepíjemnost a nedorozumní. Vládci stojící v pozadí jakoby symbolicky zaštiují povst svého dvora. Bez nich by jeho sláva neexistovala, ale oni sami nejsou tmi pravými hrdiny, jsou „pouze“ vládci. Píbh o Artušových dobrodružstvích však alespo ohraniuje cyklus vyprávní artušovských legend. Ovšem na turnajích za est královny bojuje Lancelot s královým souhlasem, protože po vládci pece nikdo nemže chtít, aby dával v sázku svj vzácný život. Velkokníže Vladimír je dokonce líen v Ruských bylinách s jistým posmšným podtónem. I pro manželku mu musí jezdit jeho bohatýi. Sám umí jen poádat hostiny a vydávat píkazy.

Bohatýr z Ruských bylin na bílém koni hostinách dokonce zvykem, že se jednotliví bohatýi chlubili ani ne tak svými iny, jako majetkem a píbuznými: „A když se už najedli do polosyta a když se už napili do polopita, zaali se na hodech všichni vychloubat. Chytrý se vychloubá otcem a matikou, hloupý se vychloubá zlatými poklady, Dobrya se chlubí svou mladou ženou.“

Vojsko pobil holýma rukama Nevýslovná smlost, nadlidské dovednosti a bojový zápal obas hraniící až s fanatismem – to bylo spolené rytím, bohatýrm i pohanským hrdinm. Ve vrcholném stedovku byl kladen draz na estný souboj, zatímco lest a vychytralost byly pokládány za zbablost. Ti nejlepší rytíi mohli být poraženi práv jenom díky lsti a nepoctivosti, což vždy nechalo ernou morální skvrnu na pvodci této pohany. V souboji byli ti nejlepší naprosto neporazitelní, a to nikoliv jen proti jednomu protivníku. Když byl napíklad slavný rytí Lancelot pistižen v komnat královny Guenevery, porazil sám v cizí zbroji a cizím meem tináct rytí kulatého stolu vetn zrádného Agravaina, který ho chtl udat Artušovi. Povst o Siegfriedovi vyznamenávala hrdinu ješt víc. Když si byl vyzvednout poklad Nibelung, situace se zvrtla v boj: „Tebaže jim chtl Siegfried uinit laskavost, svj úkol nedokonil. Probudil v panstvu hnv a zlost, až vposled proti nmu povstali k útoku; dvanácte mocných obr jim stálo po boku, on se však poal meem tak chrabe ohánt, že pobil oba pány a Nibelung sedm set.“ A to je jen slabý odvar proti bezbehému pehánní Ruských bylin. Když Ilja Muromec dojel na východ do Karélie, ekali tam nj loupežníci: „Hej vás tyicet tisíc loupežník, vy noní zlodji, stojící podle cest, vždy vy chcete marn starce sužovat. I sal svou pilbici ze zpupné hlavy a potom zaal tou pilbou mávat: mávne jedním smrem – a je ulice, rozmáchne druhým – a je ulika.

Král Artuš a jeho družina Nejzetelnji je tento ideál patrný u Artušova slavného kulatého stolu, kde jsou si všichni rytíi rovni. K pijetí do spoleenství rytí bylo teba prokázat, že daný kandidát je vhodný jak svojí stateností, tak dobrými rytískými mravy. Práv pro tento písný výbr nejlepších rytí zem se Artušv dvr stává proslulý v širokém okolí, nebo o jeho rytíích je známo, že estn hájí právo a spravedlnost, ochraují chudé, pomáhají dámám v nouzi a nikdy se nedopouštjí zbytených zvrstev a násilností. Únos, krádež nebo zabití protivníka jinak než v estném souboji je považováno za velký hích a rytí tím ztrácí svj kredit. Rytí je ochráncem dobra a za každých okolností se snaží bojovat proti zlu a špatnostem. Od Artušova dvora vyráželi proto rytíi za dobrodružstvím, aby prokázali, že jsou hodni svého rytíského stavu. Vlastn i výprava za svatým grálem byla pro rytíe jen velkým dobrodružstvím, výzvou, která jim byla pedána a oni se pokusili splnit zadaný úkol.

Promna pohanských vzor Podobní rytíi jako u Artuše se vyskytují i v Písni o Nibelunzích, pestože v tomto díle daleko více vyniká jeho pohanská pedloha a obas je chování hrdin trochu rozporuplné. Vtší roli zde hraje magie, nápoje lásky a neistá kouzla, která zatemují rytískou mysl. Pesto je hlavní hrdina Siegfried pedstavován jako pravý rytí a dvr burgundského krále Gunthera je také opeden povstí o dobrých mravech.

Živá historie ervenec–srpen 2008

51


mýty a legendy > hrdinové stedovkých legend

Zbytky hradu Tintagel ve Walesu, kde byl podle legendy zplozen Artuš králem Utherem a lady Ygrain. Uther byl díky Merlinovi promnn ve vévodu z Cornwallu, manžela Ygraine

Pobil a potloukl Ilja ty pohany, nenechal jednoho zbojníka na semeno.“ To je ovšem výkon pro bohatýra z bylin zcela bžný. Dobrya Nikiti prý pobil sám holýma rukama celé tatarské vojsko. Takový váleník už se vyplatí.

Zbytky pohanské magie Kouzla nejsou v tchto raných kesanských legendách ješt zcela ve službách zla. Kouzelník Merlin je vlastn starým keltským druidem, který svou moc a prorocké nadání dává zcela do služeb dobrého

krále Artuše. Pak ovšem skoní nedstojn pohben zaživa, když je oblouznn láskou ke krásné dívce Nimue, která byla ve službách jezerní panny. Také kladný hrdina Siegfried se neštítí použít kouzelný pláš, když má pomoci králi Guntherovi. Z toho však vzejde velké nedorozumní a nakonec je to prvotní píinou bídné Siegfriedovy smrti, když je potupn zavraždn v lese na pání královny Brunhildy, která se cítí zhanobena a podvedena. Jeden z ruských bohatýr jménem Volha Svjatoslavi si také získal svoji slávu

netradiní cestou. Není tak udatný v boji, jako jeho soudruzi, ale už od mládí se uí mnoha moudrostem: „Plovat jako ryba štika v hlubokých moích, létat jako sivý sokol až k samým mrakm, skákat jako šedý vlk po širých polích.“ To se však v pozdjším stedovku zmní a v dalších legendách, založených více na historických událostech, jsou již jakékoliv áry a magie odvozovány od ábla a jsou zcela zavrženíhodné. Mgr. Jindich Kaer

Legendární stedovké ženy Žena ve stedovkých legendách vystupovala vtšinou jako dáma. Na druhé stran ale byla považována za stvoení híšné a provokující. Stále také nevymizel z mysli autor obraz ženy bojovnice, který však už byl v reálném život nemyslitelný.

ských dob. V reálném stedovku bylo nco takového zcela nemyslitelné, krom Johanky z Arku. Islandská královna Brunhilda z Písn o Nibelunzích je ovšem Híšná láska bojovnicí jaksepatí. Vyhlásí dokonce, že Slavný je také milostný trojúhelník Artuš, si vezme za muže jen toho, kdo ji porazí Guenevera, Lancelot. Chudák Lancelot v souboji, což se zatím nikomu nepoÚcta a láska k ženám byl sice nejudatnjším rytíem kulatého dailo. Král Gunther si pesto usmyslí, Láska rytíe k vyvolené dám patí k zástolu, jehož nikdo nemohl pemoci, ale že ji za manželku chce, ale nechá za kladním motivm rytíských epos. Pravou v milostném život ml ponkud smlu. sebe bojovat Siegfrieda. Zase jednou lásku své paní si musí rytí vydobýt nejlépe Pestože se o jeho píze ucházely dámy tady zapracuje magie a kouzelný pláš vítzstvím v turnaji i njakým hrdinským z celé Británie, on ml jen jedinou pomže Siegfriedovi získat Guntherovu inem. Pak mu mže dáma projevit svou lásku – královnu Gueneveru, ženu svého podobu. V této podob porazí Brunhildu píze a odmnit ho svým úsmvem, krále. Ta mu lásku oplácela srdcem a král Gunther ji získá za manželku. šátkem i stuhou. Píbh lásky je asto i tlem, i když nejednou dala najevo Jenže královn je to celé njaké divné, zamotaný a dává trochu na frak svátosti typickou ženskou rozmarnost a na chvíli a tak o svatební noci svého manžela manželské, která by podle bible mla být ho zavrhla. Pikantní na celém tom vztahu odmítne. „Což krále popudilo tak, že pi milostném vztahu nejdležitjší. je to, že o Lancelotových milostných dob- poal plenit roucho v milostném zápasu, Zamilovanost však vznikala trochu rodružstvích ví prakticky celý dvr, krom panice se však zvedla a sáhla po pásu, jinak, než ji známe z dnešní doby. Rytí krále Artuše – typický píklad veejného velice pevn tkaném, jejž mla na tle, se asto zamiloval do dámy, o jejíž kráse tajemství. tená legend mže krále snad proež si pan král záhy vytrpl mnohé a ušlechtilosti jen slyšel. Známý je píi trochu litovat, jak jsou mu nasazovány svízele: spoutala ho tím pásem, jejž mla bh Tristana a Isoldy. Ti se sice poznali parohy, a když se pak celá vc prozradí, na sob a povsila na ze; tak visel na osobn a staili v sob nalézt sympatie, musí královnu nechat upálit. Lancelot skob, aby svou touhou knžnu nerušil které si ovšem nijak pímo nesdlili. ji však na poslední chvíli zachrání. Ale ve spánku.“ Tak musí Siegfried ješt Když potom Tristan byl nucen od Isoldy pozor, tento vztah rozhodn není pipiso- jednou pijmout Guntherovu podobu odjet a vyprávl o ní svému strýci králi ván Lancelotovi k dobru a je patrné, že je a ženu zkrotit znovu, tentokrát v posteli. Markovi, ten si ji podle jeho vyprávní z kesanského hlediska odsouzeníhodNo, a pak vte rytíským láskám. zamiloval a vyslal ho, a se vrátí do ný, a hlavn kvli nmu Lancelot nikdy Také v Ruských bylinách se objevuje Irska, kde ml požádat o její ruku. nemže být pes všechnu svou udatnost pravá bohatýrka. Jmenuje se Nastasja Isolda to tžce nesla, a tak jí její matka považován za pravý vzor rytíství. Mikulina, má svého oblíbeného bohanechala pipravit nápoj lásky, který ji týrského kon a i její ruku si musí chrabrý ml trápení zbavit. Avšak místo s králem Ženy ve zbroji Dobrya Nikiti tžce vybojovat. Považte, I tento jev se v eposech objevuje, pesto- tikrát ji stelil do hlavy kalenou stelou Markem jej Isolda náhodou vypila pi zpátení cest s Tristanem. Isolda si pak že jde dozajista o pozstatek z pohana ona si myslela, že ji koušou komái.

52

Živá historie ervenec–srpen 2008

poslušn vzala krále Marka, avšak již nadosmrti byla zamilovaná do Tristana. Opt zasáhla arovná magie.

Zlé ženy kouzelnice Jinak ale ženy v legendách asto ovládají magii, alchymii a podobné neisté praktiky, které kesanství jednoznan odsuzovalo. Typickým píkladem je víla Morganna, nevlastní Artušova sestra, jež ho kouzlem omámí tak, že s ní sdílí lože. Z tohoto incestu vzejde syn Mordred, který se pak stane píinou Artušovy zkázy. Také zmínná královna Brunhilda používá pro zvýšení své síly kouzelný pás, který jí pak Siegfried odejme.

Siegfried a Kriemhilda, zamilovaný pár mající svou pedlohu ve vikingských legendách


mýty a legendy > eské povsti u kronikáe Kosmy

Praotec Čech na Říp nepřišel

Povst už podle svého názvu oznauje nco, co se povídá. Mezi echy na poátku druhého tisíciletí se povídalo leccos, pouze pražský dkan Kosmas se rozhodl, že povsti zapíše. Jeho kronika se tak stala jedineným dílem, jehož první stránky se však zakládají na velmi vratkých základech

ni sám autor netrval na jejich pravdivosti: „A ponvadž se tyto vci prý zbhly za starodávna, ponecháváme tenái posouditi, zda se opravdu staly, i jsou smyšlené.“ A tak si s nimi od té doby nakládá každý po svém. Pemyslovcm sloužily jako souást vládní propagandy (to byl ostatn jeden z hlavních dvod, pro podporovali šíení Kosmovy kroniky), Dalimil je pejal naprosto nekriticky – jen je trochu pebásnil, poté se trochu ztratily z centra pozornosti, aby se znovu vynoily v 19. století a posloužily eským romantikm a vlasteneckým djepiscm ke vzkíšení sebevdomí eského národa. To už zaínalo být jasné, že jsou to povsti, nezakládající se tak zcela na pravd, ovšem moderní djepisectví bylo tehdy ješt v plenkách, proto teba František Palacký Kosmovu verzi v nkterých ástech prost pejal, nic k ní nedodával a zejm tajn doufal, že další písemné prameny se asem objeví. Skrze Aloise Jiráska vešly pak povsti o Praotci echovi, knížeti Krokovi, Libuši a jejích sestrách a Pemyslu Oráovi do povdomí všech ech. Poj me si nyní první stránky nejstarší eské kroniky roztídit a zkusme zjistit, které ásti z nich se mohly zakládat na pravd, které mly význam hlavn pro Kosmu a jeho souasníky ve 12. století a jak si povsti vyložili naši první djepisci. Složili z nich totiž teorie, jejichž pozstatky jsou v uebnicích djepisu dodnes, obas naprosto nesmysln.

A

Než pišli Slované „Povrch této zem tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny bez lidského obyvatele, znly však hlasn bzukotem roj vel a zpvem rozliného ptactva. Zve bylo ve hvozdech bez potu jako písku v moi nebo jako hvzd na nebi a nikým neplašena tkala cestou necestou; houfm dobytka sotva staila zem.“ Kosmas nemohl pochopiteln nic vdt o pedchozím germánském i keltském obyvatelstvu žijícím na našem území ped slovanským osídlením. Nicmén o nm už jist vdli moderní djepisci, a tak vytvoili teorii, že germánské kmeny z ech prost odešly a jejich místo zaujali pi sthování národ Slované. Vznikla tak pedstava pokojného slovanského zemdlce, který mírumilovn osídluje prázdnou pdu, jež mu shodou náhod nechaly jiné kmeny volnou. Podle Dušana Teštíka odešla na zaátku 6. století ást germánských kmen do Bavor,

protože tehdejší germánský vládce Theodorich ovládal práv bavorské území a rozhodl se vytvoit tam njakou pevnjší organizaci (nikoliv stát) a povolal k sob i Germány sídlící na území z ech. Je možné, že Bavoi –Baiuwarii = lidé ze zem Baia, získali své pojmenování práv podle lidí pišlých z území ech (Baia = Bohemia). echy pak ovšem nezstaly liduprázdné, ale odešla odtud vtší ást kmenové aristokracie, takže vzniklo jakési mocenské vakuum, které postupn zaplnili Slované; ale rozhodn nikoliv hned a nikoliv bez boje. První vlna slovanských kmen pišla na naše území kolem roku 550 a souvisela s boji slovanských kmen na Balkán, kde se Slované zapojili do boj mezi Langobardy, Gepidy a Byzantskou íší. Dopouštli se pitom strašlivých krutostí a byli to nepochybn profesionální váleníci, tedy nikoliv zemdlci. Vedl je Hildigis, zavržený syn langobardského krále a dovedl je bhem boj až na území Karpatské kotliny, tedy Slovenska a východní Moravy. To mimo jiné popírá další zavedenou pedstavu z uebnic o putování Slovan z jejich „pravlasti“ a jejich jednoduché rozdlení na jižní, západní a východní.

Praotec ech a Chorvat „Když do tch pustin vstoupil lovk, a to byl kdokoli – neznámo s kolika lidmi – hledaje píhodných míst k lidským píbytkm, pehlédl bystrým zrakem hory a doly, plán a strán, a tuším kolem hory ípu mezi dvma ekami, Ohí a Vltavou, prvá zaídil sídla, prvá založil obydlí a radostn na zemi postavil bžky, jež s sebou na ramenou pinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jiným takto promluvil ke své družin: „... To jest ona, to jest ona zem, kterou jsem vám – jak pamatuji – astokrát sliboval, zem nikomu nepoddaná, zve a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání píjemná.“ Zatímco první vlna Slovan zasáhla území ech spíše okrajov, druhá vlna kolem roku 600 byla výrazn silnjší a podle Teštíka práv ona souvisí se samotným vznikem kmene ech. Kmen samozejm neputoval „pohromad“ shromáždný kolem jakéhosi starosty, aby se pak nkde usadil, ale vznikal práv až na míst samém. Ostatn to dokládá i sám Kosmas, když družina zvolá na svého starostu: „Ponvadž ty, ote, sloveš ech, kde najdeme lepší nebo vhodnjší jméno, než aby i zem slula echy?“

Pestože se tenhle typický zakladatelský mýtus bezpochyby nezakládá na reálných událostech, stává se vodítkem pi hledání pvodu ech. Velmi podobnou povst mají ve svých raných djinách také další Slované – Chorvaté. Podle ní pivedli Chorvaty do Dalmácie brati Klukas, Lovelos, Kosentis, Muchlo a Chorvat, piemž poslední z nich dal zemi jméno. Podstatné však je, že Chorvaté skuten putovali ze severu z jakési „pravlasti“ Chorvat, která podle jedné teorie mže být i nkde na území ech, kde máme doloženou existenci slovanského kmene Charvát. Víme, že se tak stalo na pozvání byzantského císae Herakleia I. (610–641). Každopádn v této dob dochází k rozdlení slovanských kmen, jejichž centrum bylo od dob Hildigise

Praotec se svými následovníky na hoe íp. „To jest ona zem, kterou jsem vám astokrát sliboval“

Poktní prvního historicky doloženého Pemyslovce Boivoje od moravského biskupa Metodje, kolem jehož datování je také mnoho dohad. Sporná je i samotná Metodjova úast

Živá historie ervenec–srpen 2008

53


mýty a legendy > eské povsti u kronikáe Kosmy Víte? Pemyslovy lýkové stevíce byly dlouho uchovávány na Vyšehrad v knížecí komoe, o emž se zmiuje i Kosmas. Sám bájný Pemysl je prý dal schovat na vky, „...aby naši potomci vdli, odkud vzešli, a aby byli vždy živi v bázni a nejistot a aby lidí sob od Boha svených nespravedliv neutiskovali z pýchy, ponvadž všichni jsme si od pírody rovni.“ Podivná slova od pohanského knížete. Stevíce uložené na Vyšehrad byly samozejm podobn jako mnoho jiných podobných artefakt padlek, kterým Pemyslovci rádi odkazovali na své mytické pedky Povst o Pemyslu Oráovi a Libuši zaznamenává také Kristiánova legenda, jejíž datování sice není jisté, ale dá se pedpokládat, že je asi o sto let starší než Kosmova kronika, tedy z pelomu 10. a 11. století. To však dokazuje pouze fakt, že povst byla mezi eským lidem živá a pedávala se z generace na generaci. Vbec to neznamená, že by Pemysl Orá mohl mít opravdu pedlohu v reálné historické postav

snad nkde na jižním Slovensku. ást tchto kmen se dostala do ech, kde se zejm pidala ke kmenovému svazku vytvoenému známým franckým kupcem Sámem nkdy ve dvacátých letech 7. století.

Mytická hora íp Jediné místo, kde se Kosmas zmiuje o ípu, jsme již citovali. Pravdou ovšem je, že tento zvláštní kopec, z nhož je za dobrého poasí možné dohlédnout daleko do krajiny, tvoil podle Teštíka jakýsi geogra cký sted prvního slovanského osídlení. Všechna slovanská sídla ze 7. století, která máme archeologicky doložena, jsou do vzdálenosti 75 km od ípu. íp se tak stává stedem pomyslné kružnice, jež tvoila tehdejší slovanské území. Pozdji už tuto úlohu ztratil, ale v povstech se zachoval, proto ho zaznamenal také Kosmas. Vrame se však ke vznikajícímu kmeni ech. „První vk byl pešastný, spokojený se skromnými výdaji a nenadýmající se hrdou pýchou. ... Jako slunení záe nebo voda, tak i luhy a háje, ano i manželství jim byla obecná. Nebo po zpsobu dobytka každou noc nové satky uzavírali a s východem jitenky petrhávali svazek tí Grácií a železná pouta lásky.“ Kesanský kroniká Kosmas nás zde upozoruje na volné mravy starých Slovan, jež se jist nesluovaly s kesanskými zásadami manželství a sexuální vrnosti jedné osob. Jinak ovšem hodnoty jako vrnost (nap. svému náelníkovi), poestnost i úcta byly ve slovanské spolenosti všeobecn platné a pirozené. Zdá se, že si to uvdomoval i Kosmas, nebo za to staré echy nijak zvláš nekritizuje

Kosmas za hrdinskou dobu, kdy vznikal jeho vlastní „národ“, proto tehdejší lidi nijak neshazuje a jejich pohanství jednoduše omlouvá neznalostí kesanského uení. Podobn uvažoval i sto let po Kosmovi Islan an Snorri Sturlusson, když psal píbhy ze starogermánské mytologie a musel se njak vyrovnat se soudobým písným postojem katolické církve, jež se snažila vymýtit všechny zbytky pohanských rituál a zvyklostí mezi lidem.

První kníže „Prospšné se obrátilo v opak, obecné se zmnilo ve vlastní. ... Potom, kdo byl považován v svém kmeni nebo pokolení za osobu pro své mravy lepší nebo pro své bohatství za váženjší, k tomu se scházeli z dobré vle, bez biice, bez peeti a rokovali o svých rozepích a kivdách, které kdo utrpl, bez újmy svobody. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok. ... Byl to muž za svého vku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými a v svých úsudcích rozvážný a dmyslný.“ Kosmas se pomalu dostává k poteb vlády a ze starosty dává echm potebnou instituci knížete, v tomto pípad Kroka. Pipravuje tak pdu Pemyslovcm a vyjmenovává vlastnosti, které by podle pedstav z 11.–12. století ml dobrý kníže mít. Zárove tím ovšem ilustruje jednotnost ech na jejich území poátky pevnjší kmenové organizace na celém území eské kotliny (nemluvíme o Morav, kde nepochybn existoval odlišný kmen Moravan) (viz jednotný kmen ech).

Libušin soud „To kivda mužm nesnesitelná! Žena dravá se obírá mužskými soudy v lstivé mysli!

pod vládou muž. Navíc zde pipravuje pdu pro nástup Pemyslovc, jejichž vládu nad echami legalizuje. Ti sestry se totiž podle nj cítily uraženy, a tak Libuše vykla nad vzpurnými eskými muži soud, jenž dává právní základ moci Pemyslovc. Nejprve jim ekla: „Jdte nyní dom, a koho vy si zítra vyvolíte za pána, toho já si vezmu za manžela.“ Pak se ovšem rozmyslela, poradila se sestrami a rozhodla, že bude lepší, když jim nkoho doporuí – nejspíše svého milence Pemysla. „Nyní, je-li vám libo, vezmte mou ízu, pláš i pehozy, jaké sluší knížeti, je te vyídit tomu muži vzkaz ode mne i od lidu a pive te sob knížete a mn manžela. Muž má jméno Pemysl. Ten na vaše hrdla a hlavy vymyslí mnohá práva. ... Jeho potomstvo bude v celé této zemi panovati na vky vkv.“ Ješt pedtím však eské muže dkladn varovala: „Pedn snadno je knížete dosaditi, ale nesnadno dosazeného sesaditi. Nebo v této chvíli jest ten muž pod vaší mocí, a ho povýšíte za knížete ili nic. Jakmile v��ak bude povýšen, vy a vše, co máte, bude v jeho moci. Ped jeho tváí se budou tásti jak v zimnici vaše kolena a onmlý jazyk pilne k suchému patru.“ Je teba zdraznit, že tohle pojetí moci u starých ech v 8. století pravdpodobn neexistovalo. Spíše to odráží suverénní vládu Pemyslovc ve 12. století, jak ji znal Kosmas a penesl ji tak do „starých as“. Stedovký lovk si nade vše vážil tradice a vil v odedávna ustanovený ád. Proto se nikdo až do zavraždní Václava III. v roce 1306 neodvážil zpochybnit pemyslovskou vládu v echách.

To kivda mužm nesnesitelná! Žena dravá se obírá mužskými soudy v lstivé mysli! Legendární kníže Krok se svými temi dcerami Kazi, Tetou a Libuší, jež byly vštkynmi a arodjkami. Takto si je pedstavovali umlci v 19. století

a naopak vyzdvihuje, že tehdy „...nikdo neznal slovo „mé“, nýbrž po mnišském zpsobu, vše, co mli, za „naše“ ústy, srdcem i skutkem prohlašovali. U chlév nebylo závor ani nezavírali dvee ped nuzným chodcem.“ Ostatn celý první vk pokládá

Vždy je vc jistá, že všechny ženy mají dlouhé vlasy, ale krátký rozum. Lépe by bylo mužm umíti než to trpti.“ Podle Kosmových záznam se po Krokov smrti dostaly k moci jeho ti dcery, známé jako Kazi, Teta a Libuše, vštkyn a kouzelnice. Opt jde o jména zcela smyšlená, která nemají nic spoleného s historickými postavami. Je možné, že Kosmas zde popisuje proces, kdy se z ech stávají ist patriarchální kmeny

Ten, který oe s voly V osob Pemysla Oráe vstupuje na scénu další mytická postava, jejíž vlastnosti a iny zcela odpovídají mýtm jiných národ, z nichž nejznámjší je jist bájný zakladatel íma Romulus, jenž prý také vyoráním brázdy vytyil hranice íma. Ani Pemysl Orá nebyl jen obyejným zemdlcem a jeho orba s voly mla hluboce symbolický význam. Takto k nmu echové poslaní Libu-

Dušan Teštík (1933–2007) Byl eský historik a publicista, který se zamil na djiny stedovku ve stední a východní Evrop. Práv o závry z jeho práce se hojn opíráme i v tomto lánku, nebo byl posledním, kdo stvoil k tématu prvních ech ucelené teorie, jež zatím nebyly rozumn vyvráceny a v souasné dob se tedy považují mezi odborníky za nejpravdpodobnjší. Z jeho díla jmenujme pedevším Poátky Pemyslovc, Kosmova kronika, Vznik Velké Moravy, Mýty kmene ech.

54

Živá historie ervenec–srpen 2008


mýty a legendy > eské povsti u kronikáe Kosmy

Smrt praotce echa, jež byl podle dobového zvyku a pedstav z 19. století upálen na hranici. Kosmas o niem takovém však nepíše ší promluvili: „Zdráv bu kníže, bu zdráv, tys oslavy nad jiné hoden, vypáhni od pluhu voly, zm roucho a na kon vsedni!“ Pemysl nebyl evidentn nijak pekvapen a rozhodl se jim dokázat, že práv on je tím pravým, který je peduren k vlád. Lískový prut, kterým popohánl voly, zasadil do zem a voly pustil volaje na n pitom: „Jdte tam, odkud jste pišli!“ Ti, ješt než to doekl, z oí zmizeli a nikdy více se neobjevili. Ale líska, kterou do zem vetkl, vyrazila ti velké ratolesti, a to, což je ješt podivnjší, i s listím a oechy. A muži vidouce, co se tu dje, stáli zaraženi. ... Dv ratolesti nebo odnože pak uschly a odpadly, ale tetí velmi rostla do výše i šíe. To naplnilo hosty ješt vtším podivem a bázní. A on dí: „Co se divíte? Vzte, že se z našeho rodu mnoho pán zrodí, ale jeden pokaždé bude panovati.“ Tento in jednoznan symbolizuje rozlouení se zemdlskou minulostí a pipravenost Pemyslovc chopit se vlády.

Sedm pochybných knížat Zajímavá je zmínka o Pemyslov smrti. „Pemysl naplniv už dny, kdy ustanovil

práva a zákony, byl vzat k zeti Cereinu. Zde Kosmas stejn jako v celé první ásti kroniky naráží na antickou pohanskou tradici. Cerein ze byl Plútos, ímská obdoba eckého boha Háda, vládce podsvtí. Zámrn se tak vyhýbá pojmenování starých slovanských boh, i když nemžeme pedpokládat, že by je neznal. Zejm však chce dát najevo svoji vzdlanost a znalost antických pramen. Vrame se však k echm v 8. a 9. století, protože události kolem Pemysla a Libuše se jich evidentn netýkají. Po smrti mytického zakladatele rodu má pro nás pražský dkan jen velmi lakonickou zprávu o jeho nástupcích: „Po nm Nezamysl nastoupil vládu. Když toho smrt uchvátila, Mnata dostal odznaky knížecí. Když sešel z tohoto svta, Vojen se ujal kormidla vlády. Po jeho dožití Vnislav ídil knížectví. Když jeho život petrhaly Sudiky, Kesomysl byl posazen na výsost trnu. Když byl vyrván svtu, Neklan se zmocnil knížecího kesla. Když od nho život odstoupil, Hostivít na trn nastoupil. O život a stejn i o smrti tchto knížat se mlí, jednak že jsouce oddáni bichu a spaní, nevzdlaní a neuení, podobali se dobytku,

takže zajisté proti pírod tlo bylo jim k rozkoši, duše na obtíž.“ Tohle mají být slavní pedci pemyslovských knížat? Kosmas tiše piznává, že ne každý kníže musí být zrovna ctnost sama, a pesto má právo vládnout. Existovalo však vbec tchto sedm muž? Jejich jména se nikde jinde než u Kosmy nevyskytují. A tak kolem nich vznikla spousta dohad a pochybných teorií. Když pipustíme, že si je pražský dkan jen tak nevymyslel, což nemíval ve zvyku, tak zde možná máme posloupnost knížat, recitovanou vždy pi nástupu nového knížete na kamenný stolec. Podobné pípady se vyskytují i jinde v Evrop, napíklad u skotských a irských „kmenových“ král. Pokud však pipustíme jejich existenci, byli to opravdu pímí pedkové Pemyslovc, nebo šlo zkrátka o knížata ech, jak byla postupn volena kmenovými pedáky? Pemyslovci si je pak „pivlastnili“ a udlali z nich své pedky, což by nebylo nic divného. Dušan Teštík se domnívá, že Pemysl a jeho nástupce Nezamysl tvoí typickou mytickou dvojici protiklad, jejíž pímou obdobou jsou teba etí brati Prometheus – „pemýšlející“ a Epimetheus – nemyslící. Ostatní pak mohli být už reálnými postavami. Poslední z nich „Hostivít zplodil Boivoje, jenž první pijal kest od ctihodného Metodje, biskupa moravského.“ V této chvíle se dostáváme spolu s Kosmou od mýt k reálným historickým událostem. O nich si však povíme jindy. Mgr. Jindich Kaer

Jednotný kmen ech Dušan Teštík ve svých nových výzkumech popel také další teorii, která se v našich uebnicích drží od 19. století díky Františku Palackému. Mluví o existenci jakýchsi malých nezávislých slovanských kmen ovládajících svá území v eské kotlin. Palacký píše: „Známe jejich jména: Chbané, Sedliané, Luané, Lemzi, Dané, Litomici, Pšované, Charvátci a Charváti, Zliané, Doudlebi a ve stedu zem echové. Každý kmen ml svého knížete a od 8.–9. století adu hradiš. Kmeny mezi sebou zaaly soupeit. ... Pevahu zaínala postupn nabývat knížata ech – Pemyslovci, a knížata

Poselstvo ech pišlo k Pemyslu Oráovi s dary od knžny Libuše, aby ho povolalo na knížecí stolec

Když se Pemysl vrátil s poselstvem, byl uvítán svojí nastávající manželkou a podle Kosmových náznak snad dívjší milenkou, knžnou Libuší

Charvát ve východních echách, pozdji Slavníkovci.“ Teštík spolehliv dokázal, že tato teorie je zcela mylná (na podrobnou argumentaci tu nemáme místo, více se dozvíte v Teštíkov knize Poátky Pemyslovc) a v eské kotlin existoval v 8. a 9. století pouze jediný kmen (i rod, latinsky gens) se svou vlastní „politickou“ reprezentací. Je pravdpodobné, že zde sice existovalo na rzných územích více knížat (principes – pesnji kmenových náelník), která však vystupovala jednotn a mezi sebou si volila vdce. Ten ale nebyl absolutním vládcem – spíše „první mezi rovnými“.

Živá historie ervenec–srpen 2008

55


„kdyby“ historie > alternativní djiny

Co by se stalo, kdyby ...

Václav III. pežil atentát Vydáváme se na pdu, kam by se seriózní historik nikdy neml dostat. Pokusíme se „vštit minulost z kiš álové koule“. Pokud si pedstavíme, že se uritá událost, která mla v djinách zásadní význam, nestala nebo se stala zcela jinak, pak by djiny nabraly zcela jiný smr!

Král Václav II. v rukopisu Codex Manesse

V

e stedovku byly djiny stát úzce spjaté s osobnostmi panovník. Slabý panovník znamenal pro stát obvykle katastrofu, úpadek, zmatky a chaos.

V našich djinách je dobrým píkladem Václav IV., který nezvládl složitou politickou situaci po smrti svého otce Karla IV. My se však nyní zamíme na dobu o jedno století starší. Poátkem 14. století byl zavraždn poslední mužský len rodu Pemyslovc, mladý Václav III., jemuž bylo necelých 17 let.Vymení tohoto prastarého rodu, který u nás nezpochybniteln vládl již tyi staletí, postavilo naši zemi do tžké pozice. Zkusme si nyní pedstavit, že Václav III. v olomouckém dkanském dom unikl o vlásek vražedné dýce a mohl uskutenit plánovanou válenou výpravu do Polska, která by udržela pro Pemyslovce polskou korunu. Mohla se zrodit stedoevropská velmoc, jež by mla potenciál významn zasáhnout do evropských i svtových djin.

Ti tžké koruny

Problémy s vytváením alternativ Minulý rok byla v nakladatelství Albatros vydána kniha Imperium Bohemorum s podtitulem Fantastické djiny zemí Koruny eské. Deset eských autor sci- tam uinilo podobný pokus, jako my dnes v tomto lánku. Vyšly z toho nkdy velmi zajímavé píbhy, ale bohužel vycházely asto z chybných pedpoklad. Jeden z autor napíklad spekuloval, že i pi nezdaeném atentátu na Václava III. si Eliška Pemyslovna vzala Jana Lucemburského. Autor rozhodn neetl

56

Zbraslavskou kroniku ani mnoho další historické literatury k dané dob. Popustit uzdu fantazii je sice pkné, ale pokud už zmníme v djinách jednu událost, je poteba ty ostatní pizpsobit reálným možnostem a spoleensko-politické situaci dané doby, což není jednoduché, protože to vyžaduje urité znalosti. Ani autor tohoto lánku si však nenárokuje patent na rozum a je zejmé, že k jakýmkoliv podobným konstrukcím je poteba pistupovat s velkou rezervou.

Živá historie ervenec–srpen 2008

Pipomeme si politickou situaci, v jaké se stedoevropský prostor nacházel onoho kritického roku 1306. Dynastie Pemyslovc zaala za vlády Václava II. od roku 1290 získávat jednoznanou pevahu. Sousední Polsko se totiž už více než jedno století zmítalo v rozbrojích mezi jednotlivými leny domácího panovnického rodu Piastovc a bylo rozdrobeno na nkolik menších knížectví. Toho Václav II. využil a obratnou diplomacií podpoenou stíbrem z Kutné Hory a obas i silou eských zbraní se propracoval k získání polské královské koruny, kterou si nechal slavnostn vložit na hlavu roku 1300. Pestože neml pozice v Polsku ješt úpln zajištné, nedokázal odolat píležitosti ani v dalším sousedním stát, Uherském království, kde roku 1301 vymel místní královský rod Arpádovc. Osud hrál zdánliv Pemyslovcm do karet a Václavovi se podailo získat uherskou královskou korunu pro svého stejnojmenného syna Václava, jemuž tehdy bylo pouze 11 let. Když tedy roku 1305 Václav II. neekan zemel, spadlo patnáctiletému kralevici teoreticky do klína obrovské území ve stední Evrop, protože náhle se stal právoplatným držitelem tí královských korun – eské, polské a uherské. Prakticky to byla ovšem vláda kehká jako domeek z karet. Uherská koruna byla ztracena již roku 1303, když papež pikl vládu v Uhrách Karlovi z Anjou a Václav musel z Budína uprchnout. Však se také po otcov smrti uherské koruny vzdal, protože správn usoudil, že se nedá udržet. Stále však zbývalo Polsko, kde pozice Pemyslovc byla pomrn silná, i když jí zvlášt

po smrti Václava II. zaal vážn konkurovat jeden z polských Piastovc, Vladislav Lokýtek. Když se mu podailo dobýt i krakovský hrad Wavel, starobylé sídlo polských král, pochopil Václav III., že proti nmu musí vojensky zakroit. Proto svolal do Olomouce eskou zemskou hotovost, což nebylo zrovna jednoduché.

Tápající mladý král Václav III. se ujal vlády v pubertálním vku a nic na tom nemní ani fakt, že ve stedovku se o ciální plnoletost poítala od 14 let. Protože smrt jeho otce byla opravdu neekaná, mladý král nebyl na vládnutí zjevn psychicky pipraven a njak si neuvdomil, že by s nástupem na trn ml zmnit své pubertální chování vyplnné divokými pitkami, zábavami s pochybnými kamarády a hýením po pražských krmách. Stihl za nkolik msíc prohrát v kostkách a jiných hrách velkou ást královských hrad i dalšího zboží, které se tak dostalo velmi lacino do rukou eské a moravské šlechty. Myslel, že se jim takto zavdí. Oženil se z neznámých dvod s relativn chudou a nízko postavenou (aspo ve srovnání s majitelem tí královských korun) Violou Tšínskou. Stihl se za nkolik msíc dostat díky mladické nerozvážnosti do takových problém, že nutn muselo nastat vystízlivní nebo tvrdý pád. A práv tady se nám naše alternativní djiny dlí ve dv linie ješt ped tím, než vbec došlo k samotnému atentátu v Olomouci. Zdá se totiž podle slov zbraslavského kronikáe, že Václav skuten v krátké dob zmoudel, dal na radu svých církevních rádc i nkolika rozumných šlechtic a pokusil se skuten vládnout. Jedním z onch rozumných in byla zmínná rezignace na uherskou korunu a druhým bylo práv svolání zemské hotovosti do Olomouce. Odložme nyní stranou možnou zaujatost kronikáe Petra Žitavského, který snad zbyten tvrd kritizoval mladíkovy pitky a hostiny a pozapomnl, že podobné se konaly i v dobách jeho otce. Pedstavme si, že Václav skuten „zázran“ pišel k rozumu, stal se z nj v krátké dob racionáln uvažující vládce a ml tedy šanci uspt na polské výprav.

íše esko-polská A už 4. srpna 1306 poslal vraha na mladého krále kdokoliv, jeho dýka selhala, Václav spící na zahrad dkanského domu se probudil


Gdask GDASKÉ POMO �

„kdyby“ historie > alternativnĂ­ djiny

P R U S Y

1300–1306

Vyobrazení Våclava III. ve ZbraslavskÊ kronice se temi korunami – eskou, polskou a uherskou vas. Vrah se ocitl v bezvýchodnÊ situaci a pokusil se uniknout, kdyŞ krål zaal volat o pomoc. StråŞe ho vťak ubodaly dív, neŞ stihl prozradit, kdo jej poslal. V tÊto optimistickÊ variant pedpoklådejme, Şe objednavatel vraŞednÊ dýky se zalekl neúspchu a prozrazení, proeŞ dalťí pokusy radji vzdal. Krål Våclav se mohl postavit do ela eskÊ armådy a vytåhnout proti Lokýtkovi do Polska. Nezdailo se mu to sice rychleji, neŞ koncem srpna, protoŞe eťtí påni, kteí jeťt donedåvna s krålem popíjeli, nejevili píliťnou ochotu pro nj takÊ zvednout me, ale pece jen v sob naťli kousek rytískÊ cti a do Olomouce se sjela dostatenå vojenskå síla. Dobývåní Krakova, kde se Vladislav Lokýtek opevnil, sice nebylo jednoduchÊ, ale nakonec se podailo, protoŞe Pemyslovci mli ståle mezi polskou ťlechtou, duchovními i krakovskými mťany dostatek píznivc, kteí se pidali na Våclavovu stranu. BohuŞel vťak dílo polskÊho sjednocení pod eskou vlådou, kterÊ Våclav II. pracn a pomalu budoval celých 15 let, se podailo Lokýtkovi rozvråtit bhem nkolika msíc po krålov smrti. MladÊmu Våclavovi III. te pipadla nelehkå úloha obnovit dílo svÊho otce. ProtoŞe Lokýtek byl poraŞen a zajat (opravdu hodn optimistickå varianta) a v eskÊm kråli se konen poalo projevovat diplomatickÊ nadåní i rozvåŞnost, zddnå po otci, podailo se mu dosadit do úad v polských kníŞectvích språvnÊ lidi a situaci tak bravurn zvlådl. Lokýtek zstal na doŞivotí v praŞskÊm vzení a na Våclavov hlav pevn sedly dv krålovskÊ koruny, eskå a polskå. Vzniklo tak mocnÊ slovanskÊ dvojkrålovství, spojenÊ vťak pouze osobou panovníka – tedy personålní unií. Otåzkou je, jak dlouho mohlo spojení vydrŞet.

Spojenci a soupei KdyŞ byl roku 1308 zavraŞdn ímský krål Albrecht Habsburský svým synovcem Janem Paricidou, mohl se mocný eský krål vloŞit i do íťskÊ politiky. Samotnå kandidatura na ímský trn nepadala píliť v úva-

hu – kur ti by v tÊto situaci nepipustili zvolení mocnÊho panovníka, ale eský krål byl takÊ jedním ze sedmi kur t a jako takový mohl spolurozhodovat o budoucím ímskÊm kråli. Nezdå se pravdpodobnÊ, Şe by se Våclav ovlivnný dlouholetým spolupracovníkem svÊho otce, mohuským arcibiskupem Petrem z Aspeltu, rozhodl jinak, neŞ podpoit kandidaturu Jindicha LucemburskÊho. JenŞe nový ímský krål by za tÊto situace zcela jist neoŞenil svÊho jedinÊho syna Jana s eskou princeznou. V echåch vlådly pomry takka barbarskÊ, alespo posuzovåno oima ťlechtice, jenŞ byl zvyklý na mravy a zvyklosti paíŞskÊho dvora. Skuten jediným dvodem, pro by po dlouhÊm pemlouvåní eských vyslanc pivolil ke svatb Eliťky Pemyslovny s jeho synem, byl zisk eskÊ krålovskÊ koruny, coŞ v tomto pípad nehrozilo. Nikdy se tak bohuŞel nemohl zrodit moudrý císa Karel IV., ale Viola Tťínskå mezitím povila Våclavovi pemyslovskÊho ddice a vlåda starobylÊho eskÊho rodu v dvojkrålovství mohla trvat pi dobrÊ konstelaci hvzd jeťt celå desetiletí i staletí.

MalĂĄ zpustlĂĄ zem V pedchĂĄzejĂ­cĂ­ch udĂĄlostech jste si jist povĹĄimli, Ĺže v mnoha okamĹžicĂ­ch se ideĂĄln nastĂ­nnĂ˝ vĂ˝voj mohl zvrtnout a vydat se zcela jinou cestou. ZvaĹžme proto variantu naopak pesimistickou. KrĂĄli se v Olomouci sice podailo vyhnout vrahov dĂ˝ce, ale vrah neunikl. Chytili ho, a dkladnĂ˝m vĂ˝slechem z nj dostali piznĂĄnĂ­, Ĺže jej najali nkteĂ­ eĹĄtĂ­ ĹĄlechtici, kteĂ­ se obĂĄvali, Ĺže VĂĄclav III. jim po svĂŠm zĂĄzranĂŠm vystĂ­zlivnĂ­ bude chtĂ­t zase vzĂ­t hrady, kterĂŠ na nm vymĂĄmili pi pitkĂĄch. VĂĄclav se rozzuil a chtl krĂĄlovrahy okamĹžit potrestat, ale vas si to rozmyslel, protoĹže by tĂ­m ohrozil tĹžce shromaĹž ovanou vĂ˝pravu proti LokĂ˝tkovi. Pojal vĹĄak tĹžkou nedvru ke „svĂ˝m“ lidem. NavĂ­c se eskĂ˝ch rytĂ­ moc neseĹĄlo a vĂĄlenĂĄ vĂ˝prava do Polska tak skonila askem. Vladislav LokĂ˝tek vyhrĂĄl na celĂŠ ĂĄe a eskĂ˝ krĂĄl byl rĂĄd, Ĺže vbec vyvĂĄzl Ĺživotem. Pokoen, potupen a rozzloben se vrĂĄtil do Prahy, kde mĂĄlem zaaly padat hlavy. Nakonec byl vĹĄak krĂĄl na pĂ­snĂŠ potrestĂĄnĂ­ pĂ­liĹĄ slabĂ˝. NĂĄhlĂŠ zdĂĄnlivĂŠ prozenĂ­ z poĂĄtku roku bylo pouhou iluzĂ­ – krĂĄl se utĂĄpl v alkoholu hojn dĂĄl, jen vymnil „kamarĂĄdĂ­ky“. ekal ho podobnĂ˝ osud, jakĂ˝ znĂĄme z naĹĄich reĂĄlnĂ˝ch djin u VĂĄclava IV. Jeho vlĂĄdu sice nemohl nikdo zpochybnit, ale neshodl se s valnou ĂĄstĂ­ eskĂŠ a moravskĂŠ ĹĄlechty, takĹže domĂĄcĂ­ i zahraninĂ­ politika padala do propasti. PolskĂĄ koruna byla samozejm de nitivn ztracena, ale i ta eskĂĄ se zmĂ­tala v problĂŠmech. Do volby Ă­mskĂŠho krĂĄle v roce 1308 zasĂĄhl jen sporadicky a novĂ˝ krĂĄl Jindich LucemburskĂ˝ samozejm opt neml dvod nechat svĂŠho syna oĹženit s EliĹĄkou Pemyslovnou. KdyĹž se tedy nezrodil

Pozna

MAZOVSKO

Hnzdno

VELKOPOLSKO 1300–1306

P O L S K O SANDOM SKO

CHEBSKO 1291–1306

HORNĂ? SLEZSKO

Krakov

1290–1306

Praha

Olomouc

MALOPOLSKO 1292–1306

. Budjovice

Brno

U H R Y 1301–1305

BudĂ­n

Karel IV., bylo jen otåzkou, zda ho dokåŞe nahradit Våclavv syn. A tady uŞ se pouťtíme na velmi nejistou pdu, protoŞe není jistÊ, zda by dokåzal pi svÊm hýení vbec zplodit syna (Våclavovi IV. se to nepodailo) a jak by dopadlo nerovnÊ manŞelství s Violou Tťínskou. Je takÊ moŞnÊ, Şe Pemyslovci by vymeli zkråtka jen o pår desítek let pozdji a potom by na eský trn nastoupil nkdo jiný. Mohli to být HabsburkovÊ, LucemburkovÊ, WittelsbachovÊ ...? JeťtŞe zatím nedozrål as pro husitskou revoluci. Jak je vidt, alternativní djiny jsou znan oťidnÊ. Významnå udålost s jiným prbhem by historii urit siln ovlivnila, ale uŞ nkolik let po ní se nabízí nkolik moŞností dalťího vývoje. A odhadnout, jak by nås to ovlivnilo teba dnes po 700 letech nebo pedpoklådat existenci eskÊ velmoci, to uŞ by byla opravdu velmi odvåŞnå spekulace zaklådající se opravdu pouze na dohadech. Mgr. Jindich Kaer

DrĹžavy Pemyslovc na poĂĄtku 14. stoletĂ­

Våclav III. – krål eský, polský a uherský

Živå historie ervenec–srpen 2008

57


jak se žilo > eskoslovensko mezi válkami

Konec iluzí o první republice S koncem 1. svtové války se eši a Slováci dokali vytoužené svobody. 28. íjna 1918 vyhlásili zástupci Národního výboru samostatný eskoslovenský stát. Po íjnovém pevratu pevládala ve spolenosti pedstava, že národní osvobození se stane také základem hlubokých sociálních zmn stalo se 28. 10. 1918 – lenové Národního výboru vyhlásili samostatnost eskoslovenska 14. 11. 1918 – probhla první schze Revoluního národního shromáždní. Došlo k sesazení Habsburk a zvolení T. G. Masaryka prezidentem republiky 23. 1. 1919 – zaala tzv. sedmidenní válka s Polskem, s. armáda obsadila Tšínsko duben–erven 1919 – válka s Maarskem o Slovensko 18. 4. 1920 – Revoluní Národní shromáždní pijalo Ústavní listinu eskoslovenské republiky

18. 5. 1923 – zahájeno pravidelné vysílání eskoslovenského rozhlasu v Praze

25. 1. 1924 – uzavena eskoslovensko–francouzská spojenecká smlouva Kvten–íjen 1928 – na novém brnnském výstavišti probhla Výstava soudobé kultury v SR

íjen 1929 – krachem na newyorské burze zaala svtová hospodáská krize

58

Mizérie perušená zlatými léty Nouze a mizerné zásobování však neklesaly ani pl roku po konci války a davy hladových lidí se valily ulicemi mst. Rabovaly obchody a zabíraly byty bohá. S návratem demobilizovaných voják prudce vzrostla nezamstnanost, ale podpora v nezamstnanosti, okamžit zavedená novým státem, byla na hranici možného pežití. Pracovní morálka klesala, naopak strm stoupaly ceny vcích nezbytných k životu, pedevším potravin. Hladové boue vyvrcholily v kvtnu 1919, kdy jen díky rozvaze ministra vnitra Švehly nezstali po opatrném zákroku ozbrojených složek mezi vládou a lidem žádní mrtví. Hospodáské zlepšení pak pomohlo utišit vlnu nepokoj. Reálné mzdy se postupn zvyšovaly, dlníci byli ásten uspokojeni zavedením osmihodinové pracovní doby, postupn zavádnou placenou dovolenou a dalšími zlepšeními v sociální oblasti. Druhá polovina 20. let je oznaována za zlatá léta republiky. Díky konjunktue rostla výroba i platy a nezamstnanost byla zanedbatelná. Po nkolika letech klidu však republiku a její obany postihla, stejn jako celý svt, hospodáská krize. SR se s ní vyrovnávala jen velmi pomalu a koncem 30. let, když už se zdálo, že krize pominula, objevilo se nebezpeí zvení. Nmecká menšina v eských zemích podporovaná Hitlerem nakonec dosáhla svého a v záí 1938 bylo v Mnichov rozhodnuto o pipojení Sudet k Nmecké íši. eskoslovenská republika tém pesn dvacet let po svém vzniku pestala existovat.

Škola základ života Když v záí 1918 nastupovali v eských zemích a na Slovensku prváci do školních škamen, shlížel na n obraz jejich panovníka – rakousko-uherského císae Karla I. Habsburského. O nkolik msíc pozdji jej na stn i v ele státu vystídal prezident T. G. Masaryk. Malým školákm však pramálo záleželo na tom, kdo je pozoruje písným

Živá historie ervenec–srpen 2008

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), první eskoslovenský prezident, se stal takka symbolem první eskoslovenské republiky, o jejíž vznik se velkou mrou zasloužil. Zde vystupuje z vlaku se svojí dcerou Olgou le mrtvým pohledem z obrazu i fotogra e. Nevdli mnoho o zmnách, které nastaly ve školství po vzniku eskoslovenského státu. Novým povinným pedmtem se stala obanská nauka, náboženství se zase stalo nepovinným. Takzvaný malý školský zákon z roku 1922 naídil postupné snižování žák ve tídách z 80 na 60. Nadále zachoval povinnou osmiletou školní docházku, ale zrušil úlevy, které mohly být v posledních dvou letech žákm poskytovány, aby mohli zejména v msících zemdlských prací pomáhat rodim hospodait. Povinná osmiletá docházka se uskuteovala na obecných školách (v menších místech bylo velmi asto v jedné tíd soustedno více roník).

Po pti letech na obecné škole zde mohl žák zstat zbývající ti roky, nebo pejít na školu mšanskou, což platilo jen pro nejnadanjší dti. ást dtí po skonení školní docházky nastupovala do zamstnání jako dlníci, nádeníci i služebnictvo. Absolventi mšanských škol se šli uit emeslu i jinému povolání v továrnách i živnostech.

Vzdlání jen pro vyvolené Jen velmi malá ást dtí pecházela po pátém roníku obecní školy na gymnázia, reálky a reálná gymnázia. Vlastn jen gymnázia byla oznaována za stední školy, které pipravovaly studenty pro studium na vysoké škole. Existovala však ada dalších typ odborných škol, pedevším obchodních i prmyslových. K tmto odborným stedním


jak se žilo > eskoslovensko mezi válkami hnutím národním, demokratickým, sociáln pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a nemilitaristickým. Na respektu hnutí pidalo, když roku 1920 pijal roli jeho protektora prezident Masaryk. O dva roky pozdji ml eský skauting na 20 000 len. Na venkov byly velmi rozšíené Selské jízdy. Úkolem tchto organizací bylo nauit venkovského lovka, jak má držet, chovat a cviit kon. V dob ohrožení republiky pistoupila k tmto úkolm ješt branná výchova len. Selské jízdy organizovaly cviení i vystoupení, oblíbené byly podzimní lovecké hony.

Dlník na hranici bídy

Sokol byl suverénn nejsilnjší tlovýchovnou organizací v první eskoslovenské republice. Všesokolský slet roku 1938 se stal mohutnou manifestací eského národa za obranu republiky. školám se adily i uitelské ústavy, na nichž se pipravovali studenti k práci uitele na obecné i mšanské škole. Po vysokoškolském vzdlání uitelé marn volali po celou dobu první republiky, pouze stedoškolští profesoi museli mít vystudo-

Sokol byl sice nejvtší, ale nikoliv jedinou tlovýchovnou organizací v republice. Vliv národn orientovaného Sokola chtla internacionáln vyvažovat Dlnická tlocviná jednota (DTJ), politicky orientovaná na sociální demokracii, jež poádala své socialis-

Hladové boue vyvrcholily v kvtnu 1919 vanou vysokou školu. Paní uitelky a jist i pány uitele urit potšilo, že byl v roce 1919 zrušen celibát uitelek. Ped vydáním tohoto zákona se satek uitelky považoval za dobrovolné ukonení služby. „Osamlý život uitelin – zvlášt na venkov – poskytuje jí málo opory v tžkém a vysilujícím povolání…“ – také tmito slovy odvodovali pedkladatelé zákona nutnost zrušení celibátu. Už v listopadu 1918 bylo dívkám povoleno studium na chlapeckých stedních školách. Struktura školství však zstala v eských zemích republiky prakticky stejná jako za monarchie. Na Slovensku bylo vybudováno slovenské stední školství od základu, nebo za ma arské nadvlády prakticky neexistovalo.

Tužme se! Po škole se studenti rozbhli do svých domov, nkam za zábavou nebo se rozletli na slet. Nejvtší tlocvinou organizací s mnohaletou tradicí zstával totiž v SR Sokol. Byl založen už v roce 1862 s heslem „Tam svt se pohne, kam se síla nape!“ Sokolovny rychle budované tém v každé obci sloužily nejen tlocviku, ale i k vlasteneckým a spoleenským akcím. Celostátní sokolské slety pak byly národním svátkem, konaným vždy po šesti letech. V roce 1920 napíklad cviilo na sletu pes 11 tisíc žák a dvakrát tolik dorostenc.

tické olympiády. Od ní se ješt v roce 1921 odštpila komunistická FDTJ (federovaná DTJ). Jméno dalšího ptaího dravce nesla tetí nejvtší sportovní organizace – katolický Orel. Nmci nazývali svoji tlovýchovnou organizaci Deutscher Turnverband. Ve 30. letech se tato organizace stala údernou složkou Sudetendeutsche Partei (tzv. turnei). Mnoho mladých lidí vyslyšelo volání po návratu k životu ve volné pírod. Svaz junák – skaut, založený v roce 1914 Antonínem Svojsíkem se snažil zpoátku psobit pod kídly Sokola, narazil však na neporozumní sokolských „tlocviitel“. Podle programového prohlášení Svazu junák – skaut ml být skauting obrodným hnutím mládeže, všestrannou výchovou,

Po dokonení obecné školy, pípadn vyuení se njakému emeslu, nastupoval mladý lovk do zamstnání. Zákonem byla zakázána práce dtem mladším 14 let, starší však již pracovat museli. Pokud se šli uit emeslu, pak to bylo pekai, ezníci, stavební emeslníci, krejí, íšníci. Jejich sociální postavení bylo rznorodé. asté byly pípady, kdy jejich pípravu pevzali píbuzní a snažili se je co nejlépe pipravit. emeslo se ddilo z otce na syna. Ve vtších podnicích pojednávaly o uních kolektivní smlouvy, které jim zajišovaly dstojné podmínky a aspo minimální mzdu. Mnohde však uni pracovali zdarma, výjimkou nebyly fyzické tresty a poekadlo z rakouské éry „uedníkmuedník“ nezídka vystihovalo stav vcí. V letech doznívající hospodáské krize mohl být mladík hledající zamstnání v prmyslové oblasti rád, když našel uplatnní napíklad v textilním prmyslu, kde výdlky patily k vbec nejnižším. Jako pomocný dlník mohl poítat každou sobotu po zapískání parní píšaly oznamující konec pracovní doby s vyplacením týdenní mzdy ve výši pibližn 90,– K. Nutno íci, že to nebyl zrovna bohatý výdlek, nebo napíklad dlníci v kovoprmyslu vydlávali dvakrát až tikrát více. Mnoho však pro zvýšení výdlku udlat nemohl, nebo mzdy byly ujednány pedem mezi zamstnavatelem a dlníky, respektive jejich zástupci. V nedli byl den odpoinku, kdy si udený dlník pepoítal svých devt desetikorun a rozvažoval, co za n nakoupí. Bydlel-li dosud u rodi a neml vlastní rodinu, pak mohl soustedit své výdaje pouze na potraviny a obleení. Pro pedstavu: kilo chleba 2,25 K, vepová kýta 13,30, pánská košile 27,50, brambory 0,50. Pokud žil skromn,

Nejvtší tlovýchovné organizace v eských zemích a jejich blízkost politickým stranám i smrm

eskoslovenská obec sokolská Deutsche Turnverband Dlnické tlovýchovné jednoty eskoslovenské

eskoslovenský orel Federace proletáské tlovýchovy poty len v roce 1929

630 000 120 000 110 000 100 000 40 000

s. národn socialistický nmecký nacionální s. sociáln demokratický s. lidový (katolický) komunistický

stalo se Leden 1930 – Hlinkova slovenská udová strana vyhlásila požadavek autonomie jako svj hlavní program

Bezen 1931 – celonárodní sjezd nezamstnaných žádal zrušení gentského systému podpory v nezamstnanosti a plnou státní podporu pro všechny nezamstnané

22. 3. 1932 – stávka horník na Mostecku, která vyvolala hnutí solidarity. Šlo o nejvtší sociální kon ikt v období krize

30. 4. 1935 – Henleinova Sudetendeutsche Heimatsfront se pejmenovala na Sudetendeutsche Partei, postupn zaala vystupovat s programem autonomie Sudet. Ve volbách do Národního shromáždní získala nejvíce hlas

14. 11. 1935 – T. G. Masaryk oznámil úmysl abdikovat, za nástupce doporuil E. Beneše, 18. 12. byl Beneš zvolen prezidentem

24. 4. 1938 – na sjezdu SdP v Karlových Varech vyhlásil Henlein 8 požadavk své strany – mimo jiné vytvoení uzaveného nmeckého území s nmeckou samosprávou 3. 7. 1938 – X. všesokolský slet v Praze vyznl jako mohutná manifestace na obranu republiky 30. 9. 1938 – podepsali zástupci 4 velmocí v Mnichov dohodu, která akceptovala nmecké požadavky na eskoslovenské pohranií. Vláda SR pijala mnichovský diktát

Živá historie ervenec–srpen 2008

59


jak se žilo > eskoslovensko mezi válkami Poet nezamstnaných v SR v letech 1929–1935 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 42 000 105 000 291 000 554 000 738 000 677 000 686 000 O ciální statistiky zachycující pouze registrované nezamstnané

pro pípad nemoci, invalidity a stáí. Bylo povinné a hrazené z píspvk, které podle výše mzdy hradil z poloviny zamstnavatel a z poloviny zamstnanec. Zavedení starobního dchodu se vztahovalo na podstatnou ást zamstnanc, ale nepatili sem samostatní živnostníci a rolníci. Po dosažení 60 let vku se starobní dchod poskytoval mužm i ženám.

Krizová nezamstnanost

Vyuovací hodina v prvorepublikovém gymnáziu, kde se ovšem vzdlávalo jen velmi malé procento obyvatel

dalo se s tímto píjmem vyžít. Ovšem zajít si do kina za 5 K, nebo na pivo za 1,50 K už znamenalo jistý pepych (ceny z roku 1937). Pokud ml živit rodinu s nkolika dtmi a platit nájem, žila rodina v bíd. V pípad nemoci mu bylo vypláceno nemocenské pojištní ve výši dvou tetin platu. Na n

Pokud si lovk udržel svj píjem a zamstnání i po roce 1929, pak si mohl blahopát, že má vbec práci. Statisíce jiných totiž ztratily zamstnání bhem velké hospodáské krize, která poátkem 30. let postihla celý svt. Zdraví a silní, vtšinou zcela kvali kovaní, i dokonce stedoškolsky a vysokoškolsky vzdlaní muži nebyli schopni najít si práci. Životní úrove prudce klesala a lidé kupovali jen to nejnutnjší. Krize v SR dosáhla svého vrcholu v letech 1932–33, kdy prmyslová výroba klesla na 63,5% úrovn z roku 1929. O ciální statistiky zachycovaly pouze ty nezamstnané, jež evidovaly zprostedkovatelny práce, tedy „registrované“ nezamstnané. Odhaduje se však, že ve skutenosti bylo nezamstnaných 1,1 až 1,3 milionu v zim 1932/33. Pipoteme-li rodiny, které živili, pak byla nezamstnaností zasažena celá tvrtina až tetina populace SR. ást nezamstnaných hledala pracovní uplatnní individuáln, nebo šance získat zamstnání pomocí zprostedkovatelen byla velmi nízká. V roce 1934 pipadalo na jedno volné místo 144 uchaze. Jen ti, kteí byli

Ministerstvo msín poskytovalo urité dotace okresm nejvíce postiženým krizí. Dotace byly ve form poukázek na základní potraviny rozdlovány nezamstnaným bez jiných podpor (ve výši 10 a 20 korun, lidov byly nazývány žebraenky). Byly také organizovány takzvané nouzové práce, aby nezamstnaní aspo ásten nahrazovaly podpory vlastní prací. Zmírovat nouzi a utrpení pomáhaly také dobrovolné organizace, nap. ervený kíž. Vláda se snažila bránit podnikm v hromadném propouštní, ale pesto každý den ztrácely práci další tisíce lidí. Proti propouštní se dlníci bránili stávkami, piemž Mostecká stávka na jae 1932, jež se rozšíila do celého severoeského hndouhelného revíru, se za velké hospodáské krize stala nejvtší stávkou v Evrop. Po tyech týdnech byla ukonena, když dlníci dosáhli ásteného splnní svých požadavk.

Boj o úrodnou pdu Akoliv byly eské zem znan prmyslov vysplé, v dob svého vzniku se eskoslovensko oznaovalo za stát agrárn-prmyslový, nebo v zemdlství a lesnictví pracovalo až do roku 1930 více lidí než v prmyslu. Nepekvapí proto, že pro obyvatelstvo byla po pevratu nanejvýš aktuální otázka pozemkové reformy. Šlecht a církvi patilo 30 % pdy a práv na jejich latifundia si brousili zuby bezzemci a malorolníci. Pádem monarchie se otevela cesta k ešení, nebo reforma se spojila s národním hnutím pod heslem „Odstrame následky Bílé hory!“ O velikost záboru se

V roce 1934 pipadalo na jedno volné místo 144 uchaze mli nárok také nejbližší lenové jeho rodiny. eskoslovensko mlo na tehdejší dobu a ve srovnání s ostatními státy pomrn vysplý systém sociálního zabezpeení. V roce 1924 byl pijat zákon o pojištní zamstnanc

Mnohonárodnostní stát V roce 1918 vzniklo eskoslovensko s podporou západních velmocí na principu sebeurení národ. V historických hranicích eských zemí však žilo krom ech pes 3 miliony Nmc. Na Slovensku byla situace ješt složitjší, nebo nemlo historické jižní hranice, ty byly teprve umle vytvoeny. Území Podkarpatské Rusi bylo osídleno pevážn Rusíny a na jihu Maary, existovala zde silná nmecká, rumunská a židovská menšina. Ústava z roku 1920 potvrdila, že SR bude budována

60

jako unitární národní stát (nikoli nap. jako federace). „Státním národem“ byl podle ní eskoslovenský národ, jehož dv vtve tvoili eši a Slováci. Koncepce eskoslovenského národa byla cílen konstruována, nebo pouze eši spolu se Slováky tvoili výraznjší vtšinu obyvatel státu. Jazykový zákon stanovoval, že státním jazykem republiky je rovnoprávn eština a slovenština. V rámci ochrany menšin mly národnosti v okresech, kde tvoily více než 20 % obyvatel, užívat svého jazyka ve styku s úady.

Živá historie ervenec–srpen 2008

odborov organizování, mli nárok na státní píspvek v nezamstnanosti. Ostatní byli odkázáni na rzná nouzová ešení, nap. na státní stravovací akci ízenou ministerstvem sociální pée.

vedl lítý boj, ale nakonec se politické strany dohodly na kompromisu – kon skována bude zemdlská pda nad 150 hektar a veškerá pda nad 250 hektar. Pda nebyla vyvlastována, ale vykupována podle

Jazyková mapa SR 1930

Praha

Brno

Bratislava

Nmci

eši

Slováci

Poláci

Ukrajinci

Maai

eši a Slováci žijící mimo

eskoslovensko


jak se žilo > eskoslovensko mezi válkami cenové hladiny z roku 1915, a takto získaná pda se dávala pidlencm. Když se v lét 1920 vracel kolem svta legioná do rodné vsi, byla už pijata ada zákon (záborový, pídlový, náhradový), které upravovaly vlastní provádní reformy. Jakmile se tedy pivítal s rodinou a sousedy po létech odlouení, neváhal už ani okamžik a pihlásil se do Domoviny – organizace žadatel o pdu z reformy založené a ovládané agrární stranou. Ml tu výhodu, že jako legioná a tudíž „o stát mimoádn zasloužilý“, ml pi pidlování pdy pednost ped nezasloužilými sousedy (to zase do zákona prosadily socialistické strany). Mnoho drobných rolník tak zlepšilo své postavení pidlením nkolika hektar. Vznikla také nová vrstva statká, kteí bhem reformy získali 2 055 tzv. zbytkových statk, které byly zpravidla vytvoeny na nejlepší pd kolem hospodáských objekt dívjšího velkostatku. I nadále zstala vesnice rozdlená na malé a chudé a velké a bohaté zemdlce a rozhodn se nedá íct, že by platilo heslo agrární strany: Venkov jedna rodina. Pozemková reforma však ješt nebyla zcela dokonena, když SR obsadil Hitler.

Živnostníci a podnikatelé Významnou sociální skupinu obyvatelstva tvoili drobní živnostníci. Na poátku hospodáské krize bylo evidováno 378 000 takzvaných majetnických živností, které nezamstnávaly žádné námezdní pracovníky. Malých živností do 5 zamstnanc bylo 550 000. Velká vtšina živnostník pracovala jen s jedním unm, pípadn se leny rodiny. Malovýroba byla sice s rozvojem kapitalismu zatlaována, ale stále si zachovávala významné a nkde i nezastupitelné postavení. Typickou doménou drobného emesla zstávaly obory, do nichž zatím píliš nepronikla konkurence velkoprmyslu, napíklad sklenái, pokrývai, malíi pokoj, kovái apod. Odlišná byla situace v emes-

Sítání lidu v roce 1921 Celkový poet obyvatel eskoslovenska 13 613 000. Z toho: 6 850 000 ech (51 %), 3 123 000 Nmc (23,4 %), 1 910 000 Slovák (14,5 %), 745 000 Maar (5,4 %), 461 000 Rusín, Rus a Ukrajinc (3,4 %), 180 000 Žid (1,3 %), 75 000 Polák (0,5 %)

Sítání lidu v roce 1930 14 729 536 obyvatel SR Ve mstech žilo v eských zemích 47,8 % obyvatel, na Slovensku jen 26,1 %. Praha 849 000 Brno 272 000 Ostrava 194 000 Bratislava 156 000 Plze 131 000

lech, kde drobné podnikání muselo elit tlaku velkovýroby. Klasickým píkladem byli v tomto smru obuvníci ruinovaní Baou. Ten byl skuteným protipólem drobného živnostníka, akoliv sám zaínal v malé rodinné díln. Na naše pomry pedstavoval neobvyklý typ muže, jenž z nieho a vlastními silami dosáhl mimoádného úspchu. Vybudoval ze Zlína moderní prmyslové msto a zamstnal desetitisíce lidí. To však moc neocenily stovky drobných ševc, které pivedl k bankrotu. Celkové podmínky malovýrobc se zhoršily za krize ticátých let, kdy velký poet živností zanikl. Pokud živnostník pišel o zdroj obživy, byla jeho situace horší, než kdyby byl propuštn z továrny. Na podporu v nezamstnanosti totiž stát pispíval jen odborov organizovaným. Ani na další novou vymoženost nové republiky, starobní dchod, se živnostník (ani rolník) nemohl spoléhat, ten byl totiž vyplácen pouze zamstnancm. Pokud jde o nemocenské pojištní, byl redukován poet rzných pedválených tzv. nemocenských pokladen a byly zízeny okresní nemocenské pokladny. Zdravotní péi zajišovali obvodní lékai a v souvislosti se zavádním nemocenského, invalidního a úrazového pojištní se rozšioval poet lékaských služeb, které obdrželi pojištnci zdarma i za ástenou úhradu náklad. To platilo i pro nemocniní a lázeské léení. Jinak ovšem si musel každý platit lékae i pobyt v nemocnici sám.

Všemocný tisk V dnešním internetovém a televizním vku si už nedovedeme pedstavit, že ve 20. letech 20. století byl pedstavitelem veškerých sdlovacích médií v podstat jen tisk. Rozhlas teprve zaínal a hromadným jevem se stal až ve 30. letech. Do té doby však vládl tisk zcela jednoznan, o emž svdí i to, že v roce 1930 vycházelo v SR na 2 500 rzných titul. Dobovým speci kem také bylo, jak velkou ást denního tisku tvoily tiskové orgány politických stran. Politické strany tehdejší doby nemly bez vlastního tisku nadji na úspch. Každá politická strana vydávala svoje vlastní noviny a asto i jiný tisk, nap. pro ženy, dti i profesní skupiny. Noviny vycházely nkolikrát denn a byly pomrn laciné (nap. Polední list 30 halé). Ráno obvykle vycházel tzv. ústední list, v nmž byl kladen draz na stranicko-politickou tématiku. Odpoledníky i veerníky mly mnohem vyšší náklad, lidé si je kupovali cestou z práce a nacházeli v nich zpravodajství, aféry, sportovní rubriky apod. Krom stranických list jako byl agrárnický Venkov, národn socialistické eské slovo i sociáln demokratické Právo lidu, existovaly i nezávislé noviny. Vysokou prestiž získaly Lidové noviny, známé vysokou úrovní zpravodajství, snahou o objektivitu v komentáích a literárními pílohami. V jejich redakci se shromáždila elita eské žurnalistiky (apkové, Bass, Poláek, Tsnohlídek, Drda, Peroutka).

Svoje místo si u tená vydobyly modern koncipované ilustrované týdeníky. Nejznámjší z nich byla Hvzda eskoslovenských paní a dívek (vycházela v nákladu až pl milionu výtisk), pinášející tenákám nejnovjší módní kreace, román na pokraování, recepty i obrázkový seriál. Komiksy také pln využívaly asopisy pro mládež, proslulé byly nap. Rychlé šípy v Mladém hlasateli.

Zamstnanci autodílny Škoda

Poátky rozhlasu Od poátku 20. let zaal lidem pinášet zprávy, zábavu i pouení zcela nový fenomén na mediálním poli – rozhlas. Od kvtna 1923 vysílala pravideln z Prahy spolenost Radiojournal. Relace byly zpoátku doplovány jen tanení hudbou, ovšem brzy nabízel rozhlas širší spektrum zábavy – od pvodních rozhlasových her až po sportovní penosy. Rozhlas sloužil i k vysílání odborných pednášek pro školy i veejnost. Postupn vznikly poboky v Brn, Bratislav, Ostrav, Košicích. Ve 20. letech bylo vlastnictví rozhlasového pijímae pro jeho technickou nedokonalost a nanní nákladnost spíše raritou, ovšem od konce 20. let poet majitel prudce stoupal, takže v roce 1938 už bylo zaregistrováno více než milion koncesioná. Mgr. Jan urda specializuje se na djiny 19. a 20. století

Za pt korun eskoslovenských jste mohli ve dvacátých i ticátých letech navštívit biograf nebo si koupit ti piva. Krom toho pedstavovala ptikoruna asi tetinu denní mzdy obyejného dlníka

Již za první republiky patil fotbalový klub Slavia Praha k nejlepším eským klubm. Fotbal však tehdy ješt nebyl zdaleka na tak profesionální úrovni jako dnes

Živá historie ervenec–srpen 2008

61


kvíz > eské zem v habsburské monarchii

Vyznáte se v eských djinách? Habsburkové vládli eským zemím skoro tyi staletí. Pestože jejich panování není v povdomí ech zapsáno píliš dobe, jedná se o významnou ást naší historie, v níž se odehrálo mnohem více událostí než jen všeobecn známá bitva na Bílé hoe, zrušení nevolnictví nebo eské národní obrození v 19. století. Poj te si s námi vyzkoušet, zda jsou vaše znalosti pece jen hlubší 1. Kdo byl moravským zemským hejtmanem v letech 1619-1620 a ml hlavní zásluhu na pipojení moravských stav k eskému povstání proti Habsburkm? a Karel starší ze Žerotína b Ladislav Velen ze Žerotína c Jindich Matyáš Thurn d Kristián z Anhaltu

2. Císa Karel VI. (vládl 1711–1740) proslul v evropské politice pedevším prosazováním pragmatické sankce. Co tento dležitý státnický dokument potvrzoval? a územní zisky Habsburk z války o španlské ddictví b uznání jediného katolického vyznání v habsburské monarchii c trvalé pipojení Slezska k habsburské monarchii d nástupnictví ženské linie u Habsburk v pípad vymení mužské

3. Který ze stav byl nejvíce potrestán po neúspšném eském povstání proti Ferdinandovi I. v roce 1547? a vyšší šlechta, páni b nižší šlechta, rytíi c mšané d duchovenstvo

5. Ve kterém mst se konal v letech 1848–1849 ústavodárný íšský snm? Byl sem peložen na návrh Františka Palackého, ale nakonec byl násiln rozehnán a po nm vešla v platnost tzv. oktrojovaná ústava. a Praha b Brno c Hradec Králové d Kromíž

6. Kdo byl prvním rakouským císaem poté, co o ciáln zanikla Svatá íše ímská a byla nahrazena rakouským císastvím? a Leopold II. b František I. c František Josef I. d Ferdinand V.

7. Které msto padlo roku 1642 do rukou Švéd a stalo se jejich základnou až do konce ticetileté války v roce 1648? a Olomouc b Brno c Pardubice d Hradec Králové

4. Ve kterém roce byla Morava doasn odtržena od ech, takže podléhala jinému panovníkovi než eské království? a 1547 b 1608 c 1648 d 1765

8. Jak se jmenovala manželka Ferdinanda I. Habsburského? Práv díky satku s ní byl roku 1526 nejvážnjším kandidátem na eský trn a mohl být zemským snmem zvolen za eského krále. a Alžbta Jagellonská b Anna Jagellonská c Johana Jagellonská d Žo e Lucemburská

9. Co znamenalo všeobecné volební právo zavedené v našich zemích roku 1907? a mohli volit všichni plnoletí obané b mohli volit všichni, jež vlastnili majetek alespo v hodnot 1000 rakouských korun c mohli volit všichni muži nad 24 let d mohli volit všichni, kdo mli šlechtický pvod

10. Za vlády kterého panovníka ztratili Habsburkové de nitivn kontrolu nad vtšinou Slezska, jež bylo dlouhá staletí souástí zemí koruny eské? a Karla VI. b Marie Terezie c Josefa II. d Leopolda II.

ešení: 1b, 2d, 3c, 4b, 5d, 6b, 7a, 8b, 9c, 10b

Pro je pátek tináctého neš astný? První íslo Živé historie vyšlo shodou náhod práv v pátek tináctého. Tento den má v lidových povrách špatnou povst. Málokdo však ví, že povry vychází z historické události. V pátek 13. íjna léta pán 1307 bylo po celé Francii na píkaz Klementa V. zahájeno hromadné zatýkání rytí z ádu templá, kteí byli v prbhu následujících nkolika let mueni

62

Živá historie ervenec–srpen 2008

a nkteí z nich také popraveni. íslo tináct je však považováno obecn za nešastné. Možná je to zpsobeno tím, že tohle prvoíslo následuje po íslovce 12, která je dlitelná dvojkou, trojkou, tverkou i šestkou. My však povrám vit nebudeme a doufáme, že si náš asopis i pes toto „nešastné“ datum získá brzy oblibu mezi eskými a slovenskými tenái.


TROUFNETE SI

VĚDĚT VÍC …? Dřevo,

které mluví Z letokruhů starých stromů

Motýlí ý (o)kouzlení

lze zjistit například údaje o Malé době ledové

Okouzlují svět barvami svých křídel, ale jejich život rozhodně není jen bezstarostné létání

Každodenní tvář

země draka Obrovská země nemá jen tvář výkonnosti a modernosti

Nejlehčí

částice hmoty S Otokarem Dragounem z Ústavu jaderné fyziky AV ČR o těžkém vážení nejlehčí částice

Nečekané Život

v cizí kůži Chirurgové dnes dokážou

objevy nových zvířat Zvířecí druhy, o jejichž

transplantovat i obličej, ale má to svá úskalí

existenci se donedávna vůbec nevědělo

To nejlepší ze světa vědy, techniky, lidské společnosti, přírody a historie … od vydavatele časopisu


historie v souasnosti > living history

Zaniklé časy ožívají Living history. A už jste tento anglický výraz nkdy slyšeli nebo ne, pokud vás zajímá historie, pravdpodobn se s ním díve nebo pozdji setkáte. Co tedy pesn znamená tohle zdánliv protikladné slovní spojení? Piblíží vám to jeden z tch, kteí se „živou historií“ zabývají eštin se nkdy užívá výrazu Oživená, Živá nebo Živoucí historie. Jak mže být nco jako historie živé i živoucí? Rád bych jednoduše popsal, co tento u nás pomrn mladý obor vlastn znamená, ale žádná jasná a pesná de nice zejm neexistuje. Velmi obecn eeno se jedná o snahu piblížit sob nebo jiným (divákm, návštvníkm, hostm, školním dtem aj.) historii živoucí formou – pro pobavení i pouení.

V

Co všechno mže být Living history? Pestože je u nás LH relativn mladý obor, se stále sílící popularitou, není to samozejm eský vynález. Podobné aktivity se objevují již mnohem díve v rzné podob (vždy odpovídající dob a soudobým poznatkm) v mnoha jiných zemích. Dá se íci, že se dnes LH provozuje prakticky po celém svt – všude tam, kde lidi zajímá historie a mají as, prostedky a chu si s ní hrát. LH aktivity nelze ani nijak jednoznan asov zaadit – mžete se zabývat prakticky ímkoli od pravku po 19. st. – od Evropy pes Ameriku po Asii.

Není bez zajímavosti, že díve než se mezi historickými šermíi nebo emeslníky objevily první snahy o njakou formu LH, nco podobného už celá léta provozovali teba lidé zabývající se historií osídlování Severní Ameriky (Indiáni, Trapei aj.). Akoli i oni prošli od prvopoátk do dnešních dn nemalým vývojem. Když zmiuji 19. st. jako „horní strop“ pro LH, musím estn piznat, že je to umlá hranice, kterou jsme stanovili na spoleném „nultém“ LH shromáždní s tím, že aktivity skupin a sdružení zabývajících se 20. st. – vesms Klub vojenské historie, jsou nám už peci jen vzdáleny. Nicmén jsme si vdomi, že je to hranice umlá a nepovažujeme jí tedy za nemnné dogma. Koneckonc, za njakých sto let už naši potomci budou i dvacáté století vidt jinak než my, kteí jsme se v nm narodili.

Není nešikovných lidí, jen líných Nezídka nám bývá vytýkán striktní pístup, který by se dal shrnout do vty „co nemáme doloženo, neexistuje“. To je ponkud

Dobrý emeslník dokáže pochopit práci svých pedchdc, technologii i umlecký styl a vytvoit odpovídající, a pesto originální dílo Co living history není Mnozí lidé zamují Living-history s experimentální archeologií, což je bohužel astý omyl. Experimentální archeologie je vdní obor, snažící se doplnit mezery v našem poznání na základ experimentu tam, kde se jiná cesta nenabízí. Living history je pak spíše forma využití teoretických poznatk ba dokonce i poznatk zmínné experimentální archeologie v praxi. Ve snaze oživit kulturu (pevážn hmotnou) našich pedk, v podob, v jaké si ji na základ soudobých poznatk pedstavujeme. Další oblíbený omyl je, že mnozí zamují LH s historickým šermem. Jednak pro

64

Živá historie ervenec-srpen 2008

fakt, že souástí Living history aktivit asto bývá i rekonstruování dobových zbraní, zbrojí, opevnní, ale i bojového a váleného umní našich pedk. Mnozí z lidí zabývajících se dnes LH skuten vzešli i z ad historických šermí. Pestože šermíi a LH sdružení asto spolupracují, nelze je voln zamovat, i když mají mnohé styné body. Dvod je mnoho, napíklad fakt, že se mžete v rámci LH zabývat i obdobím, kdy nco jako „šerm“ ješt nebo už neexistovalo. Jako hlavní bych asi zmínil fakt, že LH se zamuje komplexnji na djiny každodennosti našich pedk – v rzných

sociálních vrstvách a v rzném prostedí a pravdou je, že válka a boj byly jen jednou z mnoha souástí života lidí dob minulých. Pro nkoho samozejm významnjší a vítanjší souástí, pro vtšinu však obávanou pohromou. Proto mezi LH aktivity patí také pokusy o vzkíšení nejrznjších, asto mizejících nebo zcela zapomenutých emesel a inností, kterými se naši pedci zabývali. A to ne jen pro tato emesla samotná, ale i pro to, že asto potebujeme pro své aktivity práv jejich výrobky. Snaha po vrohodnjším zpracování vojenské his-

torie, než jakou obvykle nabízí historický šerm vedla nkterá sdružení k tomu, že se z nj zaala vydlovat a považovat se spíše za Kluby vojenské historie – jakkoli oznaení KVH má asi vtšina z vás spojené spíše s vojenstvím v 19. st. a hlavn 20. st. Zmiuji je hlavn proto, že tvoí jistou svébytnou skupinu – pestože jejich pístup k ztvárnní historie je stejn dkladný a dsledný jako u Living history sdružení (se kterými obvykle úzce spolupracují), zabývají se tém výhradn vojenstvím – výstrojí a výzbrojí poínaje, taktikou a strategií kone.


Spolené setkání vyznava LH bez ohledu na období na Malešovské tvrzi pehnané tvrzení, ale pravdou je, že vtšina lidí zabývajících se LH je již mírn alergická na výroky typu „dokažte, že to nemohlo být“ nebo „stejn nikdo poádn neví jak to bylo“ nebo „a vy snad víte jak to bylo?!“ apod. Víme a nevíme. Všechny naše pedstavy o historii a každodenním život našich pedk jsou postaveny jen na základ toho, co je nám o nich známo na základ nejrznjších pramen (napíklad archeologie, písemných pramen, ikonogra e apod.). Jsme si samozejm dobe vdomi, že skutený svt našich pedk byl pravdpodobn daleko

pestejší a barvitjší, než se nám jeví na základ dochovaných poznatk (které se ovšem stále rozšiují). Jenže v zájmu seriozního pístupu musíme vycházet pedevším z toho, co známe a spekulovat jen pokud není zbytí. To ovšem neznamená bezduché kopírování stále stejných archeologických nález apod. Dobrý emeslník dokáže pochopit práci svých pedchdc, technologii i umlecký styl a vytvoit odpovídající a pesto originální dílo. Ne všechno však musí dlat profesionální emeslníci – je až neuvitelné, kolik vcí dokáže i nezkuše-

ný lovk udlat sám, doma, prakticky na kolen, pokud opravdu chce – tj. má-li dostatek odhodlání, píle a trplivosti, aby vytrval, než se mu zane dait. Proto tvrdím, že není nešikovných lidí, jen líných.

Rekonstrukce bitvy v 11.–12. st. (Curia Vítkov)

Snaha o „dokonalost“ Faktem ale je že i LH se vyvíjí a posouvá kupedu a i pro to je obtížné hovoit tu o emkoli konkrétním. Naše nároky na sebe samotné ped pti lety a dnes jsou jiné a je dost pravdpodobné, že za dalších pt i deset let budou zase jiné. Shrnul bych to tedy tak, že LH není njaký stav „blažené dokonalosti“, nebo té zejm nedosáhneme nikdy, ale spíš cesta a pístup – snaha se nikdy nespokojit s tím co máme, neustále se uit a zkoušet.

Curia Vítkov

Co se skrývá pod názvem Curia Vítkov? Jednak jde o název u nás unikátního projektu, který si klade za cíl vybudovat repliku ideální podoby velmožského sídla z konce 12. st. a poátku 13. st. a jednak jde i o název organizace – obanského sdružení – které tento projekt buduje, provozuje a oživuje. Dílem pro své vlastní potšení, dílem pro pouení a pobavení divák a návštvník. Dvr velmože z 12. století Pestože je v této zemi bezpoet skanzen a také s archeoskanzeny se tém roztrhl pytel (zejména poslední dobou), je každý z nich svým zpsobem originál. Také náš projekt je unikátní a to z mnoha rzných dvod, které se tu pokusím postupn vyložit. Náš dvorec (latinské slovo „curia“ znamená mimo jiné „dvr“ i „dvorec“) ztváruje typ raného šlechtického sídla z období, kdy šlechta stále více opouštla okolí knížete (i krále) a zaala si zvolna budovat a rozšiovat své vlastní rodové državy – a už v zázemí starých sídelních oblastí nebo v tch nov kolonizovaných. Náš dvorec pedstavuje ideální podobu takového sídla, jakou by pravdpodobn mohlo mít v druhé polovin 12. st. nebo na

poátku 13. st. Když íkám ideální podobu, mám tím na mysli, že se nejedná o pesnou repliku njakého konkrétního sídla, nebo žádné takové se nám v ucelené podob, do dnešních dn, bohužel nedochovalo. Jde tedy o umle vytvoenou podobu sídla, poskládanou na základ podklad z nkolika rzných lokalit tak, aby jednotlivé ásti, jednotlivé stavby (kostel, palác, obytné domy, hospodáské objekty, emeslnické pístešky a jiné) tvoily provázaný a funkní celek.

Opevnná akropole Curia Vítkov se skládá ze dvou hlavních ástí. První z nich je samotná opevnná akropole – sídlo pána dvorce. Když mluvíme o opevnné akropoli, je teba zdraznit fakt, že vtšina tchto sídel nebyla opevnna bu vbec,

nebo byla vybavena jen lehkým typem opevnní – palisádou, píkopem, valem, plotem apod. Konstrukn vycházely všechny tyto prvky ješt ze starší tradice, zdné hradby bychom tu hledali marn. Ostatn nebyl pro to ani dvod – tato sídla byla budována z rzných dvod – jako stálá nebo pechodná rezidence (teba lovecká), jako správní centrum oblasti apod. Ale obranná funkce, jakou známe u mladších hrad, jim byla cizí. Nebylo nutné stavt je na nepístupných místech ani je nijak složit opevovat. Lehké ohrazení dvorc, pokud tu vbec bylo, nemlo zastavit armádu, ostatn takový pokus by byl marný. Ohrazení mlo pouze chránit majitele dvorce, jeho lidi a jeho majetek ped lupii, zví a možná i lehce vyzbrojenými spížovacími (viz slovníek) oddíly nepátel v dobách válek. Živá historie ervenec-srpen 2008

65


historie v souasnosti > living history My jsme pi rekonstrukci zvolili kombinaci všech používaných prvk – jednak s odvodnním, že jde o typ sídla z období kolonizace, jednak z didaktických dvod. Máme tu tedy nehluboký píkop a vršený val (již bez vnitní konstrukce) korunovaný tzv. „polským plotem“ – dubové kly zasazené dál od sebe a vypletené proutím. Tento typ lehkého opevnní u nás pomalu nahrazuje pvodní, již dosluhující palisádu z masivních, le bohužel pouze smrkových a borových kl. Vstup do dvorce hájí roubená vž s podsebitím, která tu má opt spíše reprezentativní, než ist obranný úel. Zadní branka vedoucí do emeslnické osady je již podstatn skromnjší.

„Luxusní“ dm Ohrazený prostor akropole bude tém celý vyplnn stavbami – z nich v tuto chvíli stojí zatím pouze „dm nobility“ – dm pánova správce, šafáe, který dohlížel na pánv majetek a lid, zatímco on sám trávil zejm ješt velké množství svého asu službou vládci

Loví s kuší v 11.–12. st. (Curia Vítkov)

Píprava jídla ve vojenském táboe v 11.–12.st. (Curia Vítkov)

Obydlí šafáe – správce dvorce – na opevnné akropoli (Curia Vítkov) Uvnit tak zstávalo jen velmi málo dýmu, zato podkroví se dalo použít už jen k sušení a uzení. Takových dom bude bhem nkolika let stát uvnit akropole více. Abychom zdraznili rozdíl mezi tmito domy a domy emeslník, jsou tyto lepší píbytky vybíleny vápnem – uvnit i venku. Vápno samo jednak chrání devo, dezin kuje, opticky

Lehké ohrazení dvorc nemlo zastavit armádu, ale pouze chránit majitele dvorce, jeho lidi a majetek ped lupii a zví a na dvorec se vracel, jen když mu to povinnosti dovolily. Tento dm (roubený stejn jako vtšina našich staveb) pedstavuje zatím asi nejvtší stavbu, co máme – vnitní vybavení je pomrn skromné, ale „luxusní“ obydlí oproti skromnjším píbytkm emeslník v pedhradí z nj dlá jednak fakt, že je dvouprostorový – do samotné sín se vchází pes pedsí, sloužící jako skladišt deva, potravin, náadí apod. Tím se v zim pi otevení dveí nevtralo drahocenné teplo ven. Další vc, která iní pobyt uvnit pohodlnjší, je devná podlaha a pedevším strop. V rohu umístné vyvýšené ohništ osvtlovalo a vytáplo místnost a dým byl odvádn devným dýmníkem nad poval (nad strop) a odtud stechou z devných desek a otvory ve štítech ven.

zvtšuje vnitní prostory ale také dlá domy výstavnjší (nebo nebylo v té dob zcela levnou záležitostí). Tyto domy budou doplovat ješt eledníky – menší a prostší domky urené jako obydlí eledi a hospodáské pístešky jako sýpky, stáje, seníky aj.

Jednoduchý palác Základem dvorce byl bezesporu palác – sídlo pána dvorce a jednoduchý románský kostel stojící opodál. Asi bych ml tmito stavbami zaít, ale protože palác se teprve zane budovat a kostel je zatím pouze ve stádiu studie, dal jsem pednost zaít tím co už máme hotové. Palác sám jakkoli honosn to slovo zní a vyvolává nejrznjší pedstavy, býval jen

Sdružení Curia Vítkov Curia Vítkov je také obanské sdružení – nezisková organizace sdružující nadšence nejrznjšího vku, vzdlání i profesí. Nkteí z nás mají profesi blízkou našemu hobby – (historie, archeologie), jiní pracují v naprosto odlišných oborech nebo dosud studují. všechny nás však spojuje snaha rozvíjet a oživovat náš dvorec. Naše sdružení není lokální záležitostí Chrastavy, dokonce ani Liberce – naši lenové jsou rozeseti po celé zemi a spolen se sjíždjí na dvorec – bu na rzné brigády, kdy se dvorec rozšiuje a opravuje nebo na historické akce poádané bu soukrom – pro naše leny a pozvané pátele (kdy dokážeme opéct a sníst

66

Živá historie ervenec-srpen 2008

tém cokoli) nebo na velké kulturní akce poádané pro veejnost, ke kterým se ješt vrátím. Pestože se sousteujeme zejména na rekonstrukci hmotné kultury našich pedk, pokoušíme se také alespo pibližn napodobit i spolenost, jaká zejm žila na podobném dvorci. Máme tedy velmože, jeho správce, vojáky, loví, emeslníky apod. To je ta ást naší innosti, kdy si s oddechem po práci na dvorci a mžeme si trochu hrát – pro sebe i pro diváky a proto si ceníme stejnou mrou všech – pána na dvorci i jeho posledního eledína. Naše sdružení je voln otevené všem pípadným zájemcm, které zajímá his-

torie knížecích ech v období 11.–12. st. Uvítáme jak zkušené lidi (napíklad emeslníky), tak i úplné zaáteníky, bez vybavení a zkušeností – pokud jim nechybí opravdový zápal, nadšení a jsou ochotni tomuto hobby vnovat významné množství svého volného asu a njaké ty prostedky. Nebudu tajit, že naše hobby není snadné, dlá-li se poctiv, ale mnoho vcí si dláme sami – bu pro sebe nebo výmnou pro jiné, kteí zase umí to, co vy ne. Tím si lze poídit základní výbavu relativn levn a pak už je na vás jak a kam se budete posouvat. Vedle stálých len nás však podporují externisté, kterým vtšinou nedostatek

Veery na Curii Vítkov asu i zamstnání nedovolí stát se ádnými leny a houf sympatizant, kteí nám as od asu pijedou pomoci se stavbou nebo s poádáním akcí.


postavit a také knz starající se o nj byl spíše jeho služebník. Dm knze, který bude stát hned vedle, bude plnit roli sakristie i obydlí knze a jeho rodiny, nebo v tchto dobách se ješt, pinejmenším v našich zemích, celibát prosazoval obtížn a pomalu.

emeslnická osada

Vnitní vybavení dom emeslník bylo pomrn skromné (Curia Vítkov) o nco vtším a o nco lépe vybaveným srubem. Ve 13. st. už máme doloženy na podobných sídlech i zdné paláce, my jsme však zvolili prostší celodevnou roubenou konstrukci. Od popsaného domu se liší zejména tím, že je vtší (asi 6 × 12 m) a hlavn patrový. Spodní patro pedstavuje skladišt a píležitostné píbytky eledi, horní patro, na které se vchází pomocí vnjšího schodišt a pavlae je rozdleno na dv ásti – vtší sí v které žila pánova rodina, kde ženy tkaly, vaily a staraly se o dti, kde pán pijímal a hostil o ciální návštvy i pátele apod. Menší ást pak pedstavuje ložnice – soukromý prostor urený pouze velmoži, jeho žen a nejmladším dtem. Zde by jste také našli jedinou skutenou postel na dvorci, protože rozmrné lžko pedstavovalo pro jiné domy zbytený luxus, zabírající už tak dost stísnný prostor – proto se ostatní spokojovali jen se slamníky, rohožemi a kožešinami stlanými pouze pro as spaní, popípad spaním na lavicích a truhlách.

Dominantní kostel Kostel byl a jak víme bude i v našem pípad asi nejvtší stavba na dvorci. S ohledem na naše možnosti (více v ásti vnované sdružení) bude asi ješt dlouho jen ve stádiu plán. Jedná se o prostý jednolodní románský kostel s tribunou – emporou, ze které pán se svou rodinou sledoval bohoslužby, oddlen od svých lidí. Kostel však nebyl pouze sakrální stavbou. Jako jediná kamenná stavba na dvorci pedstavoval bezpené útoišt, kam se mohli obyvatelé stáhnout a ukrýt sebe i svj nejcennjší majetek. Ješt dnes je nkdy vidt po bocích vchod podobných kostel vytesané kapsy pro masivní závory dveí. Vchod na tribunu i do vže byl obvykle zvenku, dvemi umístnými vysoko ve stn, po snadno odstranitelném devném schodišti nebo žebíku a byl oddlen od vchodu do lodi. Pokud kostel ml vž (ta výrazn prodražovala stavbu a pedstavovala nemalé technické obtíže – proto byla znakem prestiže majitele), opt to zvyšovalo obranyschopnost. Proto také nepotebovaly mnohé dvorce žádné opevnní, nebo se spokojily jen s lehkým ohrazením – kostel sám by tvrzí. Kostel patil pímo pánu dvorce, který jej nechal

Druhou a nemén dležitou souástí našeho projektu je emeslnická osada v pedhradí dvorce. Na svahu pod zadní brankou vedoucí z akropole dvorce, v prostoru ohrazeném jednoduchým vyplétaným plotem, vyrostla (a je na rozdíl od dvorce samého již tém dokonena) osada emeslník, kteí zde byli usazeni pro to, aby se starali o bezprostední poteby obyvatel dvorce. Pracoval tu kupíkladu ková, vyrábjící nejrznjší nástroje (zbroje a zbran až na hroty šíp, šipek, kopí a sekery však zejm nevyrábl) v jednoduché kovárn, kde pracoval v sed. Pípadn mohl odlévat jednoduché vci z bronzu. Dále tu byl tesa, i spíše universální emeslník pracující se devem – dlal vše od tesaských konstrukcí, pes truhláskou práci po jednoduché devné soustružené výrobky. O kus dál najdeme dm koželuha zpracovávajícího kže, i dm lazebníka, provozujícího svou práci v nedaleké parní lázni, postavené venku za valem akropole (kvli nebezpení požáru). V krytém pístešku v centru osady, kde se nalézá spolená chlebová pec osady pracoval i hrní, zásobující obyvatele dvorce užitkovou keramikou.

Domy, záhonky, sad i úly Uvnit osady najdeme i jednoduché hospodáské objekty. Oboroh je stavba se tymi tyemi v rozích, po kterých se posouvá nahoru a dol stecha, sloužící pro uskladnní sena, obilí apod. Dále jsou tu záhonky se zeleninou, malé ohrazené políko lnu a ohrady pro drobné zvíectvo, které se ovšem staví píležitostn – podle poteby. Nachází se tu však i sad – založený ped dvma roky a neustále doplovaný se jednou stane vítaným zdrojem ovoce. A v plánu jsou i velí úly – kláty.

Obytné domy, v kterých žili emeslníci a jejich rodiny, mají v základ stejnou konstrukci jako domy nahoe na akropoli – jde bu o sruby, nebo v jednom pípad o dm s drážkovou konstrukcí (tvoí jej sloupy zasazené do zem s vytesanou drážkou do které se zasazují kuláe tvoící výpl stn). Domy jsou však vesms menší a nemají stropy – jedná se tedy o dýmné jizby – dým z otevených ohniš nebo pícek voln odchází nahoru pod stechu z rákosových došk a otvory ve štítech ven. Podlahy jsou zpravidla jen hlinné a domy jsou z vnjší strany omazané pouze mazanicí. Všechny domy na dvorci jsou budovány výhradn z pvodních pírodních materiál – devo tvoící stny je utsnno mechem nebo surovou vlnou a vymazáno mazanicí ze smsi jílu, písku, vápna a plev. Také kovu je na celém dvorci používáno jen skromn, nebo železo bylo drahé a používalo se stídm. Nikdy nepoužíváme železo na spoje – ty jsou bu ešené tesaským zpsobem nebo jsou díly k sob pibity devným epem, kolíkem i svázány surovou kží apod. Více informací k projektu: www.curiavitkov.cz/curia.html Ladislav „Wothan“ Tomi, velmož a pán dvora jednatel sdružení Curia Vítkov

Ran stedovcí lovci na zimní výprav (Curia Vítkov)

Slovníek Spížování – tento výraz se používal od nepamti pi tažení armády, která dostala za úkol najít sob i koním potravu i jiné užitené a potebné vci v okolních mstekách i vesnicích. Jednotky se rozjely i rozbhly do kraje a nevybíravým zpsobem drancovali domy sedlák, emeslník a mšan, kteí nemli prostedky k obran. Pokud dostali vesniané zprávu o blížící se spížovací jednotce vas, udlali nejlépe, když vtšinu zásob a mladé atraktivní ženy ukryli na co nejmén pístupných místech.

Akce Náš projekt - a to je jeden ze zmínných unikát, nebyl a není budován ze štdrých grant a dotací, ale pouze z vlastních prostedk len, obasného pronájmu exteriér a interiér i rekvizit pro lm a TV (nap. dokumenty aj.), píležitostných dar rzných mecenáš, podporujících spíše kulturní akce a hlavn z výtžku tchto akcí. To je také jeden z dvod, pro poádáme vtší kulturní akce pro širokou veejnost nebo pro obas úinkujeme na jiných akcích s naším programem, emesly apod. Další dvod, pro poádáme vtší akce pro veejnost u nás na dvorci, je možnost pochlubit se lidem, co tak pomrn malý poet lidí za uplynulý rok dokázal vybudovat

a kam se náš projekt navzdory omezeným prostedkm posunul a samozejm seznámit veejnost neobvyklou formou oživené historie s životem našich pedk. V souasnosti se na dvorci poádají dv velké akce – Gladius – akce, kterou poádáme v kvtnu (letos 24. kvtna) je netradin vnovaná Antickému válenictví, protože spolupráce s ímskými legionái, gladiátory, Germány a Kelty pedstavuje doplnk naší innosti. Nic z toho sice nesouvisí s naším dvorcem, ale již sedm let hostíme a podporujeme tento unikátní antický scénický festival. Druhou a hlavní veejnou akcí pro nás je Dobývání (letos 19.–20. erven-

ce) – dvoudenní program na celý víkend oživí akropoli do detailu propracovaným vojenským táborem a osadu emesly a emeslníky. Diváci mohou vidt a asto i vyzkoušet nejrznjší emesla sami. Mohou nahlédnout do vybavených stan voják i velmož. Uvidí luištnický turnaj i mlatu tžkoodných bojovník, vystoupení dobových hudebník a na závr každého dne rekonstrukci bitvy, kdy na pozadí píbhu zasazeného do 12. st. ukážeme rzné techniky obléhání a dobývání pevnosti koncem raného stedovku. Více informací k akcím: www.curiavitkov.cz/akce.html

Živá historie ervenec-srpen 2008

67


vda a objevy > vývoj lokomotivy

Od lokálky k superrychlým vlakm P o vynálezu parního stroje Jamesem Wattem v roce 1765 trvalo ješt pl století, než se rozšíily první dopravní prostedky, které využívaly práv parní pohon namísto zvíecí síly. První parní lokomotivu sestrojil Richard Trevithick v roce 1803, ale byla tak tžká,

Raketa

že se pod ní lámaly kolejnice. Rozšíení lokomotiv má na svdomí teprve George Stephenson, který zkonstruoval do roku 1821 nkolik tchto stroj, jež se pravideln používaly k peprav náklad. Parní lokomotivy se pak používaly až do poloviny 20. století, kdy je postupn nahradily moto-

rové lokomotivy pohánné naftou. Motorové vlaky se používají dodnes, pestože jejich konstrukce už je zcela na jiné úrovni. V Asii již jezdí i vlaky magnetické, které však nepoužívají klasické koleje, proto nejsou do našeho pehledu zaazeny.

Parní lokomotiva 1. republiky

Parní lokomotivy z ady 433 byly jedním z nejvíce rozšíených typ na eských tratích v meziváleném období. Jejich vývoj zaal roku 1922, od té doby prošel adou zmn až ke konenému provedení roku 1948. Tento konkrétní

68

stroj byl vyroben zaátkem bezna roku 1948 v KD Praha a jeho maximální dosažitelná rychlost je 75 km/h. Dnes nese jméno Matj a je spravován Valašskou spoleností historických kolejových vozidel.

Elektrická lokomotiva

Motorový vysokorychlostní vlak

ada 150 patí k prvním typm elektrických lokomotiv 2. generace, které se u nás používaly pro tažení rychlík. Prvních 27 lokomotiv tohoto typu bylo vyrobeno na

V únoru 2008 pedstavila rma Alstom prototyp vlaku AGV (Automotrice a Grand Vitesse – Motorový vysokorychlostní vlak). Není závislý na lokomotiv, ale pohánjí ho motory umístné v podvoz-

Živá historie ervenec–srpen 2008

zakázku ministerstva dopravy SSR roku 1976. Trakní motory o výkonu 1000 kW patily mezi špikové elektrické stroje na svt. Maximální rychlost byla tehdy 140 km/h.

cích každého vozu. AGV bude dosahovat rychlosti 360 km/h, ímž o 40 km/h pekoná svého pedchdce TGV i španlské vlaky Velaro E a stane se nejrychlejším kolejovým vlakem na svt.

Zdroj: www.sciencemuseum.org.uk, www.cztrain.com, www.alstom.com, lokomotiva.inext.cz

Stephensonova lokomotiva zvaná Raketa z roku 1829 umístná v Muzeu vdy (Sciencemuseum) v Londýn. Lokomotiva byla zbudována v soutži v Rainhill Trials vyhlášené novou rmou Liverpool & Manchester Railway. Raketa soutž jednoznan vyhrála, když se její design ukázal jako nejpoužitelnjší. V soutži dosáhla maximální rychlosti asi 46 km/h.


vda a objevy > jak se vyrábla psací látka

Papyrus, pergamen, papír Nejstaršími psacími látkami byly kameny, kosti, stromová kra, želví krunýe nebo stny jeskyní, na nichž se zachycovaly zejména lovecké výjevy. Staí Sumerové zaznamenávali hospodáské výty rákosovým stéblem na vlhké hlinné destiky, jejichž nejvtší nevýhodou byla kehkost a tím i nestálost materiálu. riálu. Papyrus

Pergamen stídá papyrus

Trvanlivjší látkou vhodnou k sepisování záznam se zdál být papyrus (Cyperus papyrus – viz foto), který rostl v úrodné nilské delt. Starovcí Egypané si záhy uvdomili význam této až šest metr vysoké rostliny. Postup dávných Egypan pi výrob papyrových svitk nám v podrobnostech zstal utajen. Patrn se již nikdy nedozvíme, jaká roní doba se zdála být pro sbr papyru nejvhodnjší, ani zda se preferovaly starší kusy ped mladšími. Pesto se o pradávný výrobní postup pokusili vdci univerzity v Michiganu a zopakovali tak prastarou výrobní techniku. V první fázi bylo teba nkolik metr dlouhý papyrus odíznout u samé zem a jeho trojúhelníkovitý stonek svléknout z svrchní slupky. Papyrová kra se dále mohla používat pi výrob koš nebo bot. Po odkrytí Papyrus, na nmž je patrná se dužina naezala na stejnomrné mížka vzniklá pekládáním tenké pásky. Jak staí Egypané jednotlivých plát dosahovali jejich nevídané pesnosti se dnes bohužel mžeme jen dohadovat. Papyrus byl poté namoen. Kontakt s vodou totiž podpoil elasticitu rostliny, na druhé stran pi nm docházelo k pirozenému ronní mízy, která v závru posloužila jako dkladné pírodní lepidlo. Po dostateném namoení se proužky pejíždly devným válekem, aby z nich byla vytlaena voda a jednotlivé pásy získaly potebný plochý tvar. V závru výroby se pistoupilo k vlastnímu sestavení psací látky, kdy k sob byly jednotlivé plátky piloženy tak, aby vrchní vrstva nasedala na spodní otoena o 90 stup. Pi takové technice vznikla mížka, jejíž jednotlivé linie do sebe s pesností zapadaly. Takto vytvoený arch se na nkolik dní položil do lisu až do doby, než byl dokonale vysušen. V závrené fázi pípravy se kamenem odstranily nerovnosti povrchu a roztepené strany.

Ke zmn nejrozšíenjšího psacího materiálu zaalo pozvolna docházet od pelomu letopotu, pestože se papyrus v menší míe používal ješt dalších tisíc let. V maloasijském sídelním mst s názvem Pergamon totiž zaala vznikat látka, která zprvu ásten, od raného stedovku i v širokém mítku nahradila papyrové svitky. Základem pergamenu byla telecí, oví, oslí nebo vepová kže, která se pomocí nakládání do vápenného mléka zbavovala ochlupení. Pi této innosti se asto z doteného místa linul nepíjemný zápach

Ukázka stedovkého pergamenu použitého k sepsání listiny a dílny stedovkých koželuh proto nepatily mezi oblíbená a hojn navštvovaná místa. Takto vyištná kže se napínala na rám, kde se nechala vysušit, aby se následn obrousila a vyhladila kídou a pemzou. Výhodou pergamenu byla i možnost napsaný text vyškrábat a nahradit jej novým. Nejžádanjší pergamen se musel vyznaovat kvalitou a jemností, jíž se posléze dosahovalo použitím kže z dosud nenarozených jehat. Tato drastická a v mnoha smrech našim dnešním etickým normám neodpovídající metoda pinášela výsledky v podob velmi jemného a luxusního psacího materiálu, který se používal po celý stedovk.

Vyištná kže pi výrob pergamenu se napínala na rám, kde se nechala vysušit

ínský papír a jeho rozšíení Teprve v závru stedovku zaal být pergamen postupn vytlaován papírem, který ml již nkolik tisíc let tradici v zemi svého pvodu – ín. Tento mén kvalitní, nicmén mnohem levnjší materiál se do Evropy dostal prostednictvím arabských obchodník. Nejstarší eskou papírnu známe z konce 14. století na Zbraslavi. Staí íané zaali papír vyrábt již ve tetím tisíciletí p.n.l., teprve krátce po pelomu letopotu však užívané konopí nahradil bavlnný nebo lnný odpad a výroba psacího materiálu se tak výrazn zlevnila. Ke zhotovení papíru se rostlinná vlákna

drtila a povaila na kaši, která se posléze rozmíchala ve vod. Takto pipravená sms se kladla na rámeky z proutk a štpin, kde postupn usychala, dokud nevytvoila pevný arch. Runí výroba papíru se v Evrop udržela celých sedm set let, než byla nahrazena výrobou strojovou. Od roku 1843 se v našich zemích k výrob papíru používá devo, které nahradilo len a lnné hadry. Runí papír vyrobený ze lnu a lnných hadr Mgr. Lenka Peremská studuje doktorský program historie na Filozo cké fakult Masarykovy univerzity v Brn

Živá historie ervenec–srpen 2008

69


historie v souasnosti > pl století eské egyptologie

eští archeologové ve stínu pyramid logického výzkumu. Již celá desetiletí svou inností objasuje a široké veejnosti pedstavuje mystický svt egyptských boh, zemi, v níž mrtví nikdy zcela nezemou, a která se dosud i pes racionální pístup svtových vdc nevzdala nádechu tajemna.

Založení ústavu

en málokterému smrtelníkovi zabývajícímu se Egyptem bylo dovoleno nahlédnout pod povrch a z písku egyptských plání vynést na svtlo odpovdi na nikdy nezodpovzené otázky. Výstava s názvem „Odkrývání starého Egypta“ pipomenula, že již dlouhé plstoletí psobí na svtové scén eský egyptologický ústav, v jehož zázemí probíhají úctyhodné a nemén plodné expedice do nitra starovku. Pestože by se eská republika mohla zdát na hony vzdálena zcela odlišné kultue egyptského národa, dokázal ústav založený roku 1958 v Praze, sehrát nevšední roli na badatelském poli egypto-

J

70

Živá historie ervenec–srpen 2008

Prvotní zájem o historii této destinace se datuje již do novovku. Skutené úsilí o poznání života ve starovkém Egypt však pronikalo do eskoslovenska od dvacátých let minulého století. Teprve velká mezinárodní záchranná akce v souvislosti s výstavbou Vysoké pehrady v Asuánu zavdala podnt k vytvoení instituce, která by se cílen zabývala systematickým výzkumem egyptské civilizace a její minulosti. Namísto nanního obnosu na pomoc postiženým památkám byli do Núbie posláni eští vdci, kteí se mli podílet na penesení mnoha archeologických staveb na bezpenjší místo. Negativní dopad pehrady na pozstatky dávného svta starých Egypan mla vyvážit pozitiva v podob zabránní dalším mohutným a niivým záplavám. Spolu s ním pispla diskutovaná výstavba na nilském veletoku k rozvoji místního hospodáství a k výrob elektiny. Po zapojení se do velkolepého programu pestavby nilského povodí zaali eští pracovníci hledat místa vhodná k archeologickým výzkumm. Nejpíhodnjším se jevila lokalita Abúsír vzdálená dvacet kilometr od hlavního msta Káhiry. Práv zde zapoali v sedmdesátých letech eští egyptologové pod vedením prof. Miroslava Vernera s rozsáhlým výzkumem, jehož výsledky dopomohly ústavu zapsat se mezi nejvýznamnjší instituce zabývající se egyptskou minulostí.

bolizovaly ve starovku smrt. Práv odtud odcházely duše (egyptsky ka) pohbených do íše mrtvých. Zdánliv nekonená plá posetá tisíci hrobek vybudovaných generací tzv. „stavitel pyramid“ úzce souvisí s patrn nejznámjší lokalitou v Sakkáe, v níž se nachází vbec nejstarší pyramida vystavná za faraona Džosera. V její blízkosti se vdcm podailo odhalit hrobku knze Hetepiho z téže doby, již pedstavuje nejen slavný panovník a ideový pvodce pyramidy jakožto posmrtného obydlí, ale zejména jeho geniální architekt Imhotep. Knz Hetepi, který za svého života nesl titulární pívlastky „královský herold se silným hlasem, dvrník jatek nebo správce královských vcí“ je dosud frekventovanou postavou eské egyptologie. Jeho hrobka a okolní oblast totiž slibuje i do budoucnosti nemalé objevy. V roce 1976 získali eští vdci povolení bádat i v jihovýchodní ásti abúsírské nekropole, v pyramidovém komplexu královny Chentkaus II. a Východním poli mastab, které spadá do období pozdní 5. dynastie. V souvislosti s užitím netradiních metod pi výzkumu tchto lokalit vešel Egyptologický ústav do obecného povdomí jako instituce užívající širší mezivdní pístup, díky kterému si získala nebývalý ohlas po celém svt. Patrn nejzávažnjším objevem celé padesátileté historie eské egyptologie byl nález tyi a pl tisíce let starého pyramidového komplexu pedasn zemelého panovníka Raneferefa v osmdesátých letech minulého

Mrtví ožívají První systematické archeologické przkumy se soustedily na hrobku vezíra Ptahšepsese v severní ásti Abúsíru. Rozsáhlá nekropole byla strategicky umístna na pomezí mezi úrodnou pdou v nilském povodí a Libyjskou pouští, jejíž vyprahlé rozpálené plán sym-

Hrobka vezíra Ptahšepsese nalézající se v Abúsíru

Mapa: www.egypt.travel, foto: cs.wikipedia.org

Tajemná civilizace obývající dlouhá staletí nilské povodí a pilehlé pouštní oblasti vzbuzovala vždy díky své nevšední a v mnoha smrech znan pokroilé kultue zájem a zvdavost široké veejnosti. Nesetnými mýty opedený život dávných faraon a jejich rodin již celé vky podncoval lidskou fantazii


historie v souasnosti > pl století eské egyptologie úedník, kde byl nedávno uinn další závažný nález posunující hranice vdní eských egyptolog zase o kousek dále. V pohebním komplexu vezíra Kara byl objeven vchod do desetimetrové šachty, na jejímž konci se ukrývala zazdná pohební komora knze Neferínpua z období Staré íše. Jedinený objev prostoru, do nhož tyi a pl tisíce let nevstoupila lidská noha, ukrýval ve svém nitru jak cenné pedmty, tak vlastní sarkofág s ostatky. Dosud nevyloupená hrobka zádušního knze, který každodenními chrámovými obmi peoval o posmrtný život zde pohbených faraon, byl v nadzemní ásti tvoen tzv. mastabou. Hrobky tohoto typu obecn sestávaly z vrchní obdélné ásti z kamene nebo cihel, jejíž strany byly bu zcela kolmé, nebo mírn zkosené. Práv v této nadzemní místnosti probíhaly obti za zemelého. Vlastní pohební komora byla schována hluboko v písku a krom ostatk knze se v její blízkosti nacházeli rovnž další pohbení, patrn píslušníci rodiny. Díky nápism z tzv. nepravých dveí, které byly podle pedstav starovkých Egypan branou do zem mrtvých, odhalili vdci celou titulaturu, s jejíž pomocí bylo možné alespo ásten zrekonstruovat podstatnou ást života knze Neferínpua.

Nevyloupený sarkofág knze Neferínpua byl objeven v pohebním komplexu vezíra Kara

století. V zádušním chrámu faraona z druhé poloviny 5. dynastie byl navíc objeven papyrový archiv a ada zlomk královských soch. Souasn s przkumem královského pyramidového pole byly zahájeny práce i na území slibujícím bohaté nálezy šachtových hrob ze Sajsko-perské doby. Na tomto poli se stal unikátním pedevším objev Iufalovy hrobky. Iufal byl za svého života správcem palác. I pesto, že bezmála 22 metrová šachta o velikosti 13×13 m byla vyloupena, vlastní pohební komora ukrytá na samém dn naštstí odolala nájezdu zlodjských zlatokop. eští archeologové tak nalezli nejen zdi bohat vyzdobené texty, které byly v pedstavách starých Egypan pro posmrtný život zásadní (nap. Knihy mrtvých), ale zejména sarkofág s pvodní výbavou a netradin položeným tlem pomrn mladého zemelého. Od devadesátých let se archeologické przkumy soustedily pedevším na jižní ást oblasti v pohebišti nižších a stedních

Egyptský bh Anubis v podob erného šakala mumi kuje tlo mrtvého

Oáza el-Hajez Zatímco se dosavadní bádání omezovalo výlun na lokality ležící v samém srdci egyptské civilizace, na poátku 21. století obrátili eští vdci svou pozornost i na horizont tehdejší egyptské kultury. Multidisciplinární tým podnikl expedici do oblasti Západní poušt, jejíž minulost je pevn svázána se samými poátky egyptské civilizace. Malá oáza, vzdálená od Káhiry pes 400 km, pinesla i pes svou zdánlivou okrajovost dosud netušené výsledky. V nevlídné pustin poušt natolik vzdálené od úrodného povodí Nilu brázdného egyptskými felukami, objevili eští egyptologové vbec nejstarší dosud známé stopy osídlení z doby stavitel pyramid. K nenadálým objevm dopomohlo eským egyptologm zejména nestandardní využívání nejmodernjší techniky. Za pomoci GPS systému, kartogra ckých a digitálních metod a pedevším satelitního snímkování oblasti družicí QuickBird dosáhli eští egyptologové nevšedního svtového uznání. Díky otevenosti vi dalším vdeckým oblastem mohla být v oáze objevena celá ada pohebiš. Spolu s nimi vypátrali eští vdci rovnž známky osídlení lokality ranými kesany v dob rozvracející se ímské íše. K mimoádným a v mnoha ohledech pekvapujícím výsledkm eského egyptologického ústavu dopomohla i vysoká míra podpory, kterou instituci vyjadovaly egyptské úady. Namísto bžné nižší varianty udílené koncese, jakými jsou „ištní“ (cleaning) nebo „przkum“ (survey), byli eští vdci obdaeni koncesí povolující plnohodnotné vykopávky (excavation) na pomrn rozsáhlém území. Díky nim dosáhla pražská egyptologie jedineného postavení v rámci celosvtových organizací, které se vnují

starovké kultue Egypta. Jejich trvání je zárove náležitým píslibem do budoucna, nebo v písku a prachu vyprahlé egyptské zem se dosud skrývají další pomníky slavné minulosti egyptského národa. Mgr. Lenka Peremská studuje doktorský program historie na Filozo cké fakult Masarykovy univerzity v Brn

Lokalita Abúsír, v níž eské archeologické výzkumy probíhají již nkolik desetiletí

František Lexa (1876–1960) Zakladatel eské egyptologie. Již na poátku minulého století se zabýval egyptskou etymologií, první eské peklady egyptských text publikoval již v poátku 20. století. V roce 1919 se stal soukromým docentem a po nkolika letech mimoádným profesorem na Filoso cké fakult Univerzity Karlovy. Díky Lexovým aktivitám byl záhy zízen seminá egyptologie, v nmž pod jeho vedením probíhala dosud ojedinlá výuka démotštiny. Po celý svj život se snažil vdu o egyptské civilizaci zpopularizovat a piblížit život starovkých obyvatel veejnosti. V roce 1958 se podílel na otevení eského egyptologického ústavu, jehož výzkum se ovšem nedožil. Zemel o dva roky pozdji, zanechávaje za sebou výborné žáky a pokraovatele ve svém díle.

Zbynk Žába (1918–1971) Zbynk Žába byl žákem a nástupcem Františka Lexy, ješt za jeho života se stal docentem egyptologie na Filoso cké fakult Karlovy univerzity. Ml zásadní podíl na zízení Egyptologického ústavu a rovnž se v rámci mezinárodní akce UNESCO zúastnil jeho prvních archeologických výzkum souvisejících se stavbou Asuánské pehrady. Pod jeho vedením probíhalo odkrývání Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru.

Miroslav Verner (nar. 1941) Pední eský archeolog, který se v letech 1975 až 2000 stal editelem eskoslovenského a pozdji eského egyptologického ústavu FF UK v Praze a Káhie. Zabývá se archeologií, historií a paleogra í Egypta 3. tisíciletí ped Kr., zejména v období stavitel pyramid. Pod jeho vedením probíhal systematický archeologický výzkum lokality Abúsír. Souasn se stal lenem komise UNESCO zízené na ochranu památek starovkého Egypta a Núbie. Je ešitelem nkolikaletého grantu s názvem „Výzkum civilizace starého Egypta“.

Živá historie ervenec–srpen 2008

71


soutž

Navštivte Kapli svatého Kíže s Živou historií

SOUTŽ o 20 volných vstupenek na památky stedních ech Odpovzte do 5. srpna 2008 na www.extrasouteze.cz na ti jednoduché otázky a vyhrajte volásky v celkové hodnot 4 000 K na nkterou na nkterou ze stedoeských památek spravovaných Národním památkovým ústavem. 1. Soubor obraz Mistra Theodorika v Kapli sv. Kíže na Karlštejn ítá: a 84 deskových obraz b 129 deskových obraz c 196 deskových obraz 2. Klášter Sázava je neodmysliteln spojen s osobností a sv. Václava b sv. Vojtcha c sv. Prokopa 3. Manželka Františka Ferdinanda d‘Este, která s ním pobývala na Konopišti, se jmenovala

Karlštejn

a Alžbta b Žo e c Eleonora Hlavní cenou jsou dv vstupenky na delší prohlídkovou trasu hradu Karlštejna vetn návštvy slavné Kaple svatého Kíže zdobené stedovkými malbami mistra Theodorika. Dalších devt vylosovaných tená obdrží dvojici vstupenek na stedoeské památky: Konopišt (soukromé pokoje Františka Ferdinanda a salony vetn zbrojnice), Kivoklát (zahradní okruh a Velká vž), Žleby (velký okruh), Toník, Mníšek pod Brdy (reprezentaní místo a soukromé pokoje posledních majitel) a Karlštejn (císaský palác).

Krakovec

Kivoklát

Mníšek pod Brdy

Toník a Žebrák

Veltrusy

Žleby

Soutž jsme pipravili ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územní odborné pracovišt stedních ech v Praze.

Beznice

Hoovice

Konopišt

Úastí v soutži výslovn souhlasíte s tím, že poadatel soutže, obchodní rma Extra Publishing, s. r. o., Hrníská 23, 602 00 Brno, I: 27689247, DI: CZ27689247, mže využít vámi poskytnuté osobní údaje: jméno, píjmení, ulice, íslo, msto, PS, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údaj se ídí aktuálním znním Zákona o ochran osobních údaj . 101/200 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí – každému z výše uvedených partner jednotliv – vám okamžit pestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky.


inzerce

Kryštof Kolumbus, poslední z templá

Poklady starobylých civilizací: Indové

Pyramidy

Ruggero Marino Nakladatelství Knižní klub cena 269 K

Maria Angelillo Nakladatelství Universum cena 599 K

Miroslav Verner Nakladatelství Academia cena 650 K

Kdo byl Kryštof Kolumbus? Námoník odmovaný víc, než si zasloužil? Nebo osobnost mnohem významnjší? A pro se podepisoval Christo Ferens? Autor na základ nové interpretace starých map a dokument znovu prozkoumal osudy „moeplavce dvou svt“ i „objevení“ Ameriky. Kniha pak uvádí skutenosti, které nebyly bhem ptisetletých kolumbovských studií nikdy zveejnny.

Znalost indických djin a kultury je nezbytná k tomu, abychom pochopili dynamickou povahu a promnlivou podstatu jedné z nejstarších civilizací na svt, jejíž kontinuita a vitalita nás nepestává fascinovat a ohromovat. Kniha pedkládá chronologický nástin indických djin od roku 2500 p. n. l. do roku 1192 n. l. Nejznámjší a mnohdy špatn chápané stránky indické civilizace jsou zasazeny do svého historického a kulturního kontextu, aby jim mohla porozumt i laická veejnost se zájmem o historii.

Kniha známého egyptologa Miroslava Vernera, svtov uznávaného odborníka na dobu stavitel pyramid, podává ucelený pehled o všech pyramidách, které byly dosud v Egypt objeveny, o dob, v níž vznikaly, i badatelích, kteí se o jejich výzkum zasloužili, a také o tom, jak a pro se pyramidy stavly.

Velká ínská ze – 221 p. n. l.–1644 n. l. Stephen Turbull Nakladatelství GRADA Publishing, a. s. cena 189 K V knize je popsána historie Velké ínské zdi od samotného vzniku až po dnešek, tvrdá realita, jež provázela její výstavbu, její význam pro obranu ínského státu, život jejích posádek, boje, které se zde odehrály, zbran, jimiž byla vybavena, její stavební a architektonické prvky i mýty, které ji obklopují. V závru knihy jsou uvedeny i informace o jejím souasném stavu a možnostech návštvy.

Kruté píbhy z eské historie III. Pavel Toufar Nakladatelství Moba cena 249 K Dramatický píbh závru života hrabte Jáchyma Ondeje Šlika nás pivádí na popravišt na Staromstském námstí, kde 21. ervna roku 1621 probhla nejznámjší hromadná poprava eských djin. Co všechno provázelo krvavé divadlo a jaké byly jeho dozvuky? Smrt íhala na vysoce postavené šlechtice a dokonce na leny královských rod také z proradných rukou najatých travi. A jed se užíval k úkladným vraždám i mezi prostými lidmi.

Krvavé píbhy z hrad a zámk Felix Krumlowský Nakladatelství Petrklí cena 279 K Mnohé z eských a moravských hrad a zámk jsou spojeny s notn krvavými historiemi. Napíklad na Karlštejn byli pímo na zasedání královské rady zavraždni tyi rádci krále Václava IV. Zámek eský Krumlov se zase stal svdkem hrzn krvavé masopustní noci. Kniha je možná trochu drastickým prvodcem po nkdejších panských sídlech, zato však dává zajímav a poutav nahlédnout do eské minulosti.

Živá historie ervenec–srpen 2008

73


historie v souasnosti > kulturní akce v lét 2008

Pijmte pozvání!

Rušný život v eských památkách Dámy na koních

Divoký španlský tanec

II. Mistrovství eské republiky v jízd v dámském sedle

IV. Mezinárodní amengo festival

kdy: 5. 7.–6. 7. 2008 kde: zámek Mnichovo Hradišt více na www.mnichovo-hradiste.cz

kdy: 1. 8.–3. 8. 2008 kde: zámek Mníšek pod Brdy více na www.zamek-mnisek.cz

Zatímco loský první roník byl poádán obanským sdružením Dámy v sedle jako Mistrovství eské republiky na základ úspšné výpravy lenek sdružení na mistrovství Polska v roce 2006, ten druhý již navazuje na úspšnou tradici. K úasti jsou pozvány jezdkyn ze všech zemí sousedících s eskou republikou. A tak se celé akce zúastní více než dvacet jezdky v dámském sedle. Díky pochopení a podpoe pedstavitel správy barokního zámku Mnichovo Hradišt je možné akci zrealizovat v jedineném prostedí anglického parku nacházejícího se v areálu zámku. Vypsány budou soutže v drezúe, parkur do 80 cm, jízda elegance a zrunosti. V neposlední ad bude v nedli 6. 7. 2008 uskutenn pokus o zápis do eské knihy rekord, tentokrát se bude jednat o nejvyšší pekonanou pekážku. Pokus o rekord bude poádán ve spolupráci s agenturou Dobrý den – Pelhimov, msto rekord.

Již tvrtý roník Mezinárodního amengo koona kona n t na na nnádvoí ádvo ád vooíí zzámku ám mku festivalu se budee konat dy, y a to to první prr vn v í srpnový srrppnnoovvý vví ív Mníšku pod Brdy, víned dle dle le bbudou u ouu ppro ud robí obí bíha hatt ha kend. Od pátku ddoo ne nedle probíhat engo en goové vého véh ho ttance anncee ppro ro workshopy amengového pokr po kro kr oili é.. o stedn pokroiléé a pokroilé. ksshoop pro pro pr ro Plánuje se i workshop vyu vy u oo zpváky, který byy vyuoRi ive ive v roo. vala Inmaculadaa R Rivero. dne ne se se V sobotu odpoledne essttimžeme tšit na ffe festiku,, valovou pehlídku, na na která je rozdlena na dva ucelené programové blo-ky. V takzvaném ém m bblo loku lo ku“, ku “ “, „Stedoevropském bloku“, 00 ho odi din, n ssee který zane v 17.00 hodin, ngo goví ví uum mlcci z ech,

ech

ech

e ch,, pedstaví amengoví umlci

foto: Magdaléna Straková

Slovenska, Rakouska a dalších stát. Ve veerním bloku, který zaíná ve 20.00 hodin, se mžeme tšit na „opravdové“ španlské amengo. V loském roce se pedstavili umlci ze Sevilly, letos k nám piplují umlci z Malagy. Malaga je pístavní msto v Andalusii na jihu Španlska – druhé nejvtší mst m st s o šp špan a l an lsk sskkéh é o jjijihu, ihu hu, jež jeež leží leží le ž na pobeží msto španlského Stte edo d ze z mn m íh í o mo m  nnaa Co e ost sta ddel Sol Stedozemního moe Costa b loope bk p no n hhorami. oram or am mi.i 3 00 0 ddní ní v roce je a jee oobklopeno 300 zaliito za zali to ssluncem. l ncce Horké lu zalito lé étoo, ná ádh léto, nádherné ppláže pl áážže že s ppr r przraným mo m oeem, m ttempee moem, ra ame ment nttní ntní n llidé, idd býí ramentní aaréna, ar rén énna, llahodné a odd víno ah a k iivvol o akké uuliky. To je kivolaké M Ma ala l gaa PPab abla ab laa Picassa, Malaga Pabla ne ejs j la lavn vnj vn njjší š hoo m nejslavnjšího malíe, který see ttuu na naro rodi ro dil.l.l TToo je je m narodil. místo, které ná ám p ped e st ed s avví,, ppoo pr nám pedstaví, právu žhavé, ry ytm my am amen am e ga en ga.. Špikoví Š i Šp ikk umlci rytmy amenga. se ppe se eedsstaví taaví ví s pprogramem roogr g am am pedstaví „M Maallagga llaa bbella e la – M el „Malaga Malaga nádh ná dher dh erná er ná“. ná “.. Vyst VVy yst stou toouu vynikajínádherná“. Vystoupí cí aamengový cí meng me n ov ng ovýý ta taneník R Ra mónn Ma mó Mart rtt Ramón Martinez se ssvoji voji sskupinou vo kuup Comp Co mpan mp ania an ia amenca Compania a jako jakoo hhos o amenos host go ová vá ttanenice an gová Ca C arm r e Rios, Carmen ježž ppovedou je rov ro vn tanení vn rovnž w wo workshopy.

Vydejte se na pou

Pou za sv. Prokopem – živá tradice kdy: 4. 7.–5. 7. 2008 kde: klášter Sázava více na www.klaster-sazava.cz Kdo z vás již stihl navštívit místo spjaté se svatým poustevníkem a zakladatelem Sázavského kláštera Prokopem a s pemyslovskými knížaty Oldichem a Betislavem I.? Kdo z vás po vzoru našich dd a pradd sem putoval, aby se seznámil s eským zemským patronem, který promuje vodu ve víno a „hlídá ábla na etze“? Pijmte pozvání do míst, kde z tvrdé skály s jeskyní vysoko nad ekou Sázavou Prokop ped tém tisíci lety vyhnal tisíc démon, vystavl kostel Pann Marii a sv. Janu Ktiteli a dodnes tu stojí jeho klášter s poutním kostelem. V nm se ukrývá relikvie svtce i zázraný barokní Milostný obraz sv. Prokopa. V kapitulní síni se potkejte

s Pannou Marií na vzácných gotických freskách oslavujících její lidství a mateství. Vydejte se i do okolní pírody ke studánkám, kamenm spjatými s Prokopovým životem, jak ho popisují legendy i lidové povsti. Nechte se promnit v míst, kde se potkává a sjednocuje v pestrosti prosté a vznešené, kultura patron Evropy – sv. Benedikta, otce západního mnišství, i slovanských apoštol sv. Cyrila a Metodje. Pijmte pozvání sv. Prokopa do Sázavy v období slavnostních poutí slavených již od roku 1204, kdy byl Prokop ve shod ímského papeže, sázavských benediktin a Pemysla Otakara I. svatoeen. Pijmte též jeho pozvání na pou v den svátku sv. Cyrila a Metodje. Novodobou radostnou tvá pouti sem vnesla Církev eskoslovenská husitská.

Stránka pipravena ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územní odborné pracovišt stedních ech v Praze.

74

Živá historie ervenec–srpen 2008


Nejlepší PC rady a návody Vyešíme vaše problémy s poítaem Říjen 1020 /20 0708 49,90 Kč

Nejlepší PC

rady

Se eriál o nových Office 20 07

návody

• Tis Ti k fot f togra í z pamo ové véé karty • Gra G ffy v Excelu • Elektronická pošta • Jak na faktury

Projekt

• Aktualizace AVG • Texty v obrázcích • Ochrana poítae • Stahování videa z YouTube od zaátku až do konce ... krok za krokem!

Vše o digitální

fo tografi i 1

2 3 4

jak fotit na dovolené odstranění chyb a úpra vy jak tisknout pohodlně fotky na internet

KUPUJEME 48 Co potebujete pro bezdrátovou sí Wi-Fi Zeptejte se! 6 Odpovídáme na dotazy ešíme vaše problémy VELKÝ SERIÁL NÁVOD 14 Pro úplné zaáteníky Elektronická pošta a intern et 49,90 K v letní akci 29,90 K 79,90 Sk, vychází 13. ervna 2008

Časopis Nejlepší PC rady a návody je váš záchranný červený bod ve světě počítačů. Řešíme problémy, které vás skutečně trápí. Věnujeme se jak rozšířeným Windows XP a Office 2003, tak novinkám Windows Vista a Office 2007. O grafice, vypalování, bezpečnosti, internetu a spoustě programů nemluvě.

Plná verze Ashampoo PowerUp XP

Zrychlete a vylate svj poíta!

9 + 1 USB

flash sh diis sk s ků Metodiku jsme ušili „na míru“. Něco je potřeba vysvětlit na stranu, něco na dvě. Projekt (na několik stran) vám vyřeší problém od začátku do konce. Není velkou nadsázkou, že s námi složíte „počítačovou maturitu“.

Vyzkoušejte nový asopis pro zaáteníky i „vné zaáteníky“


život a umní > eské moderní malíství

Jan Preisler:

malíř jara a lidské duše Mezi nov vyhlášené národní kulturní památky patí Národní dm v Prostjov od architekta Jana Kotry a jeho spolupracovník. Jedním z nich byl i malí Jan Preisler, který se na výzdob foyer Národního domu podílel svými nástnnými obrazy Jan Preisler (1872–1918)

1872 – narodil se v Popovicích u Berouna 1887–1895 – studium kresby na Umleckoprmyslové škole u prof. Ženíška 1898 – vystavuje se spolkem Mánes 1900 – vyvrcholení prvního období v triptychu Jaro 1904 – studie, skici a výsledný obraz erné jezero 1905–1906 – cyklus Milenci 1907–1910 – vystavuje v Benátkách 1908 – obrazy z cyklu Adam a Eva 1909–1918 – tetí období, ada monumentálních nástnných maleb 1912 – cyklus koupání 1913 – spolená výstava s M. Švabinským Glaspalastu v Mnichov

reislerovy prostjovské práce Sen jinocha a Sen dívky nejsou píliš známé široké veejnosti. Pitom výstižn a ve zkratce pibližují celý jeho život a dílo. Do centra pozornosti se Národní dm v Prostjov dostal jist díky loskému stoletému výroí otevení. Hrdý kulturní stánek v Preislerov dob nejvtšího msta s eskou samosprávou na Morav je ovšem pozoruhodný i ukázkou toho, jak do eského kulturního prostedí pronikaly svtové vlivy v moderní architektue a umní. Zajímavá je také tsná spolupráce architekta Jana Kotry s výtvarníky. S Preislerem se Kotra znal z umleckého spolku Mánes a asto se podílel na instalaci Preislerových obraz na spolkových výstavách. Profesor pražské Umleckoprmyslové školy Jan Kotra spolupracoval s malíem Janem Preislerem dlouhodob. Pizval jej již ke své první pražské veejné zakázce – Peterkov dom na Václavském námstí. Architekt zadal Janu Preislerovi dekorativní obraz pro výzdobu interiéru. Preisler ml volnou ruku, protože nebyl omezen tématem ani formátem. Vytvoil triptych Jaro (1900) – klidnou a vyváženou kompozici, evokující dojem melancholie a stesku. Obraz je považován za pelomové dílo Preislerovy tvorby. Symbol jara jako roního období je také symbolem nástupu nové umlecké generace a díla samotného Preislera.

P

1913 – jmenován profesorem na AVU v Praze 1914 – pozvání do Pittsburghu na výstavu vlastních prací 1918 – v dubnu umírá po zápalu plic v Praze 1919 – spolek Mánes poádá Preislerovu posmrtnou výstavu

Ústup od národních mýt Programovou myšlenkou umlc generace 90. let 19. století byla slohová syntéza jednotlivých obor výtvarného umní, podílejících se na zrodu jednoho díla. Architekti si peliv vybírali své spolupracovníky. Celá stavba mla psobit jako umlecky istý celek, odvozený od slohového ádu: Ve své vnjší a vnitní dekorativní výzdob, ale také v interiérové výzdob užitým umním. Nostalgická doba konce století donutila umlce k hledání nových tvrích cest a témat, pod vlivem umleckých smr impresionismu a symbolismu. Prostednictvím poznávání dl zahraniních umlc u nás i v cizin (Francie, Nmecko) se eši seznamovali s aktuálním výtvarným umním, které je dále formovalo. Malíská témata se pomalu oprošovala od historických a mytologických témat a snažila se postihnout nové poteby dekorativní malby, ve kterých se odrážela tehdejší moderní doba se svým lovkem a jeho náladami.

Preislerovo putování krajinami duše Malí, gra k a ilustrátor Jan Preisler se narodil 17. února 1872 v Popovicích u Berouna a zemel 27. dubna 1918 v Praze. Své školení zaal již v patnácti letech, když odešel na nov založenou Umleckoprmyslovou školu

Vlastní podobizna Jana Preislera, 1902–3, olej na plátn, 69×39 cm, Národní galerie v Praze v Praze a studoval v ateliéru gurální kresby u profesora Ženíška. Už v roce 1896 poprvé vystavoval s Krasoumnou jednotou. Od roku 1898 ml spolené výstavy s Mánesem a psobil v redakci Volných smr. Jana Preislera nazývali „malíem jara“. Pesto, že se narodil v ponurém kraji v sousedství hutí Pražské železáské spolenosti, jeho obrazy se ve vtší míe zaobíraly postavou lovka v krajin – a symbolické, dekorativní nebo impresionistické. Jaro se svojí rozkvetlou krajinou bylo svtlým bodem života a umní malí generace 90. let 19. století. Na rozdíl od historizující generace Národního divadla se krajina moderního malíe stává snovou a symbolickou.

Protiklady muže a ženy V dob, kdy stavba Národního domu v Prostjov potebovala novou nanní podporu, našli se další mecenáši, díky nimž mohly v roce 1907 vzniknout dv monumentální olejomalby

Sen dívky, 1907, olej na plátn, 221×336 cm, Msto Prostjov (foto: Jan Pospíšil). Pro obraz Sen dívky nejdíve zvolil Preisler motiv koupání, který zde pedjímá, protože naplno jej rozpracovává až v druhém desetiletí 20. století

76

Živá historie ervenec–srpen 2008


život a umní > eské moderní malíství Jana Preislera Sen jinocha a Sen dívky. Architekt Kotra nabídl Preislerovi dv protilehlé plochy nad boními vchody ve vestibulu. Prostor byl zejm uren až v prbhu stavby. Na prostjovských obrazech došlo k tematickému shrnutí všeho, ím se Preisler za dané období své tvorby zabýval (cykly Svádní, erné jezero, Milenci). Obrazy Sen jinocha a Sen dívky pedstavují mužský a ženský protjšek, podobn jako ženský a mužský zástupce hanáckého lidu od sochae Suchardy, jehož díla jsou umístna na fasád Národního domu. V pozdjší dob využil Preisler dvojice ženského a mužského protjšku nap. v dekorativní výzdob Palackého sálu Obecního domu v Praze.

Jaro, 1906, olej na plátn, 118×132 cm, Národní galerie v Praze

Perfekcionista po celý život Preisler pracoval tak dlouho na obraze, dokud s ním nebyl zcela spokojen, a se to týkalo kompozice i barevného ladní. Sám íkal, že na obraze musí být vše ve vzájemném vztahu a odvodnno do každé malikosti. Své umní podroboval pehnané kritinosti. Vždy si zoufal, když nebyl s pracemi, které odevzdal pro výstavu, spokojen. Zámrn svá umlecká díla nepojmenovával, oekával, že v nich bude pozorovatel íst i bez pár slov z názvu.

Malíovo Svádní

Osud prostjovských maleb

Postava vesnického melancholického chlapce, který se vyskytuje na prostjovském obraze Sen jinocha prochází celým Preislerovým dílem. Na jeho obrazech se neopakovaly jen typy postav, ale i symbolická scéna svádní – pokušení. Ta se poprvé objevuje

Pro Preislera byly veejné zakázky velmi dležité nejen z dvod nanních, ale spatoval v tchto úkolech píležitost ke zkoumání a ešení nových formálních problém. Preislerovy monumentální dekorativní práce vždy shrnují dosažené výsledky za uritou dobu jeho hledání, proto tvoí významnou ást jeho díla. Pokud jde o osud jeho práce pro Národní dm v Prostjov, slohová ucelenost a jednotnost budovy byla výrazn porušena již roku 1942 zásahem profesor z brnnské nmecké techniky. Proti nmeckým úpravám vystoupil i tehdejší nmecky vedený Památkový úad v Brn. Kvli následujícím váleným událostem bylo zamezeno realizovat venkovní pestavbu. Od pelomu 50. a 60. let minulého století sice probíhají snahy uvést stavbu do pvodní podoby, ale to se dodnes pln nepodailo. Obrazy Sen jinocha a Sen dívky jsou v souasnosti k vidní v Muzeu Prostjovska jenom pár desítek metr od pvodní budovy Národního domu. Je otázkou, zda vyhlášení za národní kulturní památku pispje k navrácení obraz do pvodních prostor.

Malí opakuje symbolické scény svádní – pokušení Konené verzi Preislerových obraz Sen jinocha a Sen dívky pro Národní dm v Prostjov pedcházelo nkolik menších pastelových i olejových skic a modelové studie postav uhlem.

Své hrdiny nikdy neopustil Od prvního období své tvorby Preisler pracoval na jednotlivých typech svého lovka, kterého v obmnách zasazoval do rzných krajin v rzných pózách a odstínech. Neúnavn opakoval podobný typ ve svých kresebných skicách (ernovlasý mladík), zde se uplatuje jeho specializace ze studií. Preislerovy postavy na obrazech se mnily jen pomalu. Nkdy byla zmna jejich postoje a role v obraze podmínna jen symbolikou nebo malískými experimenty s barvou a zkoumáním malíské práce s kompozicí.

Sen jinocha (Pokušení), 1907, olej, plátno, 221×336 cm, Msto Prostjov (foto: Jan Pospíšil). Z dostupných skic vyplývá, že Preisler erpal námt z obrazu Pokušení z let 1906–1907, ke konené verzi došel tedy snadnji

na obraze Cyklus o dobrodružném rytíi, kde je mladík zobrazen v lese obklopený skupinou lesních žínek, které na nj milostn dorážejí. Podobnou scénu mžeme sledovat i v obraze Sen jinocha pro prostjovské divadlo. Dslednji ešil Preisler tento motiv na obraze Svádní. Dalšími symbolickými prvky vyskytujícími se na prostjovských dílech, ale i v dalších Preislerových obrazech, jsou dekorativn pojaté tenké kmeny bíz a jiných strom, které mají naznaovat domácí krajinu, nebo mže jít o symbolickou paralelu ke kehkým tlm dívek. Na obraze Sen dívky se vyskytuje motiv mladíka na bílém koni. Tímto motivem se Preisler podrobnji zabýval v cyklu obraz erného jezera.

Mgr. Gabriela Imreczeová vystudovala muzeologii a psobí jako lektorka v MG v Brn v souasné dob studuje djiny umní

Slovníek Symbolismus Literární a umlecký smr, který vznikl na pelomu 19. a 20. století ve Francii. Umlci usilovali o vyjádení svých pocit a nálad prostednictvím symbol bez zprostedkující spolupráce vysvtlujícího rozumu. Zasazovali své symboly do snových krajin, vymyšlených svt, poezie atd. Nejvýznamnjším pedstavitelem symbolismu v eské poezii je O. Bezina. Secese Umlecký sloh kolem roku 1900, jehož snahou bylo odpoutat se od historismu. Název vznikl od slova secesio – odchod, odstup a vyjadoval „odchod“, odklon mladé generace umlc od soudobého akademického umní. Secese formáln erpá z rostlinných motiv a pírody, které siln stylizuje až na hranici ornamentu. Takto využívá dokonce i lidskou postavu i písmo.

Národní dm v Prostjov V roce 1892, kdy vyhrálo volby eské mšanstvo a Prostjov se vymanil z nmecké nadvlády, stal se nejvtším mstem na Morav s eskou správou. Všechny veejné poiny ve mst se nesly v duchu oslav této skutenosti. Obyvatelé Prostjova zaali organizovat sbírky. O urychlení realizace stavby se zasloužil Karel Vojáek, první eský starosta, který po své smrti odkázal na stavbu domu kultury obci 20 000 zlatých. Stavbu divadla uspíšil rok 1905, kdy byl v Prostjov nov postaven Nmecký dm.

Pedstavitelé obce proto obeslali rzná msta v echách a na Morav s dotazy na zkušenosti z podobných zakázek jako je Národní dm v Prostjov. V Hradci Králové se setkali piinním hradeckého starosty dr. Františka Ulrycha s architektem Janem Kotrou. U píležitosti oslav 60. výroí narození básníka Svatopluka echa 24. kvtna 1906 byl položen základní kámen Spolkového domu v Prostjov. Již 1. prosince byl Spolkový dm oteven.

Živá historie ervenec–srpen 2008

77


historie v souasnosti > tip na výlet

Tip na výlet

Oblíbený kraj lucemburských král Vydáte-li se z Prahy stejnou cestou, kterou se mladý Václav IV. ubíral do íšského Norimberku, spatíte po 50 kilometrech neobvyklé souhradí. Do osud hrad Žebráku a Toníku významn zasáhl pedevším král Václav IV. (1378–1419) Výstavné sídlo shoelo

ohutné zíceniny hradu Žebráku jsou snadno dosažitelné z obce Toník – rozkládají se pímo naproti obecnímu úadu. Nedlouhá procházka vede pes louku pod hradem, pak pijde krátké stoupání, a najednou stojíte pod okrouhlou vží pímo ped hradním palácem. U paty vže si mžete prohlédnout

M

Žebrák vystavl v druhé polovin 13. století Oldich Zajíc z Valdeka, píslušník šlechtického rodu Buzic. V majetku rodu však hrad setrval jen do roku 1336, kdy jej získal král Jan Lucemburský. S Lucemburky pak byla spojena jeho další historie. Jan Jindich, nejmladší bratr Karla IV., tu po roce 1341 vybudoval kapli sv. Apolináe a Markéty. V této dob už hrad sloužil jako místo odpoinku na cest k íšským snmm, a tak není divu, že ho Karel IV. zaadil do svého zákoníku mezi hrady, které nesmly být dlouhodob zastaveny. Ze všech Lucemburk si Žebrák oblíbil nejvíce král Václav IV., který jej nechal náron a reprezentativn pestavt. Požár v roce 1395 však tuto luxusní rezidenci znan poškodil. Václavovi to posloužilo jako podnt ke stavb zcela nového hradu jen nkolik set metr dále po hebenu.

Krása dvou palác K Toníku je to ze Žebráku o nco dál než kilometr. Když budete pecházet most pes

Naopak je možné sledovat opravu probíhající tradiním zpsobem, navíc za pomoci vrné repliky stedovkého jeábu podle vyobrazení Václavovy bible. Úpln jiný charakter má druhý z palác zvaný Purkrabský palác. Sálová stavba vás ohromí svým velkým prostorem a z oken je nádherný výhled do krajiny.

eský Betlém O kousek dál leží další z významných rezidencí – sídlo posledního hesenského kur ta. Osm kilometr po silnici i znaené cyklostezce dlí Toník od msteka Hoovice. Jan Neruda nazval toto poklidné místo eským Betlémem. Býval to kraj železáren a ková, ale také rodišt „eského Paganiniho“ Josefa Slavíka. I to vám pipomene prohlídka místního zámku. Hoovický zámek nechal vystavt koncem 17. století Jan František z Vrbna, kterému již nevyhovovalo mnohokrát pestavované starší sídlo, stojící nedaleko. Pánové z Vrbna se na zámku udrželi do 19. století. Od roku 1852

V hradním píkopu Toníku pebývají medvdi Ke stavebním pracím se na Toníku používá replika stedovkého devného jeábu, který dokáže uzvednout bemena až do hmotnosti jedné tuny (podrobnji viz asopis Svt 12/07)

78

zbytky dmyslného stedovkého vytápcího zaízení, to nejzajímavjší vás však eká až nahoe v korun – je tu nádherný výhled do krajiny v okolí, které vévodí blízký Toník.

Živá historie ervenec–srpen 2008

hradní píkop, nezapomete pohlédnout dol – v píkopu totiž pebývají medvdi. Bhem prohlídky mžete obdivovat umní kamenických mistr Václavovy královské hut i stavební umní dob pozdjších. V královském paláci projdete množstvím nepravidelných prostor s mistrn vyvedenými klenbami a krby – v pízemí najdete zachovalou kuchyni a v pate mžete na chvíli spoinout v lavici kaple sv. Bartolomje. Práv do prostor Královského paláce byl pemístn kamenný reliéf s erbovní galerií pedstavující celou titulaturu Václava IV. Krov Královského paláce se opravuje, což však pro návštvníky neznamená žádné omezení.

je osud zámku spojen s osobou hesenského kur ta Friedricha Wilhelma, knížete z Hanau, jehož potomci tu vydrželi až do roku 1945, kdy byl zámek zestátnn na základ Benešových dekret. Vstup do klasicistního zámku psobí impozantn. Kovaná brána do estného dvora ukazuje umní místních ková, kamenné skulptury pocházejí z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Prohlídkový okruh zve k návštv reprezentaních místností s obdivuhodnou barokní schodišovou halou, rozmrným sálem, adou salonk, jídelnou, knihovnou i hostinským apartmá. Ing. Petr Svoboda Národní památkový ústav


historie mst > msta v promnách staletí

Vynucené brnnské novostavby V této rubrice vám budeme pinášet fotogra e a obrázky z míst, která za poslední staletí výrazn zmnila svoji podobu. Sami budete mít možnost posoudit, která z podob se vám více líbí. Máte-li sami k dispozici podobné dvojice i trojice fotogra í i obraz zajímavých míst, které chcete zveejnit, budeme rádi, když nám je zašlete na adresu zivahistorie@epublishing.cz. Zaínáme v Brn Archivní foto: Muzeum msta Brna

30. léta

Velký Špalíek

1945

2008

Komplex Velký Špalíek vznikl na jedné z nejstarších zástaveb v Brn, kde se nacházely stedovké domy až ze 13. století. Bhem druhé svtové válce však byl zasažen bombardováním a po roce 1944 byly zbytky dom odstranny. Do konce 20. století pak hyzdila historické centrum msta nehezká proluka. Postavení nové zástavby – zábavního a nákupního multiplexu se sedmi kinosály – provázely rzné skandály, ale nakonec byl moderní komplex slavnostn oteven 1. záí 2001. Archivní foto: Muzeum msta Brna, Archiv msta Brna

1917

Jakubské námstí

1900

2008

Jakubské námstí se rozkládá u gotického kostela sv. Jakuba ze 14. století. Nabízíme vám barevnou pohlednici, která zachycuje pohled smrem k námstí Svobody bhem první svtové války. Na ernobílé fotogra i je pohled z místa za kostelem Bhounskou ulicí smrem k Moravskému námstí. Pi srovnání se souasností je patrný zejména rozdíl v pojmenování obchod, okolních dopravních prostedcích a sousedním nízkém dom, který byl ve 20. století pistavn. Vyobrazení: Brno v architektue a výtvarném umní

1773

Zelný trh

poátek 20. století

2008

Jedno z nejstarších brnnských námstí, které se od svého poátku ve 13. století jmenovalo Horní trh, jehož souástí byl Drbeží trh, Hrníský trh a Vetešnický trh. Již od 15. století se však námstí pejmenovalo na Zelný trh podle pevažujícího druhu zboží, které se zde prodávalo – ovoce a zeleniny. V souasné dob je styl námstí narušen nevhodným obchodním centrem u ulice Starobrnnské, jež bylo postaveno na míst válkou zdevastovaných historických dom. V roce 1950 tu byla postavena mstská tržnice, která byla po roce 1989 pebudována na obchodní centrum. Uprosted námstí stojí barokní kašna Parnas postavená v letech 1690–1695. Stránku pipravil: Jindich Kaer Za poízení archivních fotogra í dkujeme internetové Encyklopedii Brna (www.encyklopedie.brna.cz)


historie v souasnosti > pozvánka na výstavy Muzeum alchymie v Kutné Hoe Jií Harcuba: eský sklá a socha 12. 6.–28. 9. 2008 oteveno denn krom pondlí 9–18 h Brno, Špilberk – východní kídlo, I. patro plné vstupné 60 K Mezi výraznými osobnostmi eského moderního skláství stanul na pedním míst sklá a socha Jií Harcuba (narozen 1928 v Harrachov), který záhy proslul jako nedostižný mistr skláské intagliové rytiny. Navázal na klasické tradice eského baroka a 19. století. Stal se plodným tvrcem tzv. chladné skláské techniky na pelomu vrcholící moderny i picházející post-moderny. Ryteckým vrcholem jeho životního díla se stalo sklenné intaglio, svj zájem obrátil také do oblasti medailérské a mincovní. Rovnž v tchto oborech vytvoil osobitý umlecký výraz, srovnatelný s progresivním vývojem tchto žánr. Jií Harcuba dovedl sjednotit tyto tvrí obory svým prkazným výtvarným talentem i krystalizací svého mistrovského projevu do obdivuhodné výrazové syntézy.

www.spilberk.cz

Historie a legendy z Tele a okolí stálá výstava oteveno denn 10–18 h Telský dm, Nám. Zachariáše z Hradce 31 plné vstupné 45 K Ve slovutném mst Teli, na námstí Zachariáše z Hradce, v mstské památkové rezervaci, která je pro svoji jedinenost právem zapsána na seznamu svtového ddictví UNESCO, stojí dm íslo 31. Využijete–li píležitosti a vstoupíte dovnit, ocitnete se rázem ve svt legend, skítk a historických píbh, které osobitým zpsobem ztvárnili umlci paní Anna Hanzlová st., její dcera a pan Julek Žembery. Keramické postavy jsou instalovány v monumentálním sklepení se studánkou. Jeho nkteré ásti pamatují dobu románskou a v pilehlém klenutém sklepení jsou dvíka, kterými mžete nahlédnout do podzemí telského. V jiné ásti domu se seznámíte formou zábavnou jak pro dti, tak i pro dosplé s historií domu, prbhem rekonstrukce i s pedmty objevenými v dom. Jsou tu rovnž jiné památky z as našich pedk. Skítek Telák vás provede keramickými nástnnými píbhy, které vás nejen pobaví, ale mžou být i dobrou inspirací na píjemné výlety po Teli i okolí.

www.telcsky-dum.cz

80

Živá historie ervenec–srpen 2008

stálá výstava oteveno denn 10–17 h Sankturinovský dm, Palackého námstí 377, Kutná Hora plné vstupné 50 K

De nuje alchymii v globálním kontextu a zárove klade draz na bohatou historii alchymie v eských zemích a její praktický vztah k hornické a hutnické tradici Kutné Hory.

Ora et labora – modli se a pracuj – je krédo alchymist. Muzeum alchymie vás zavede z laboratoe v hloubi sklepa, píbytku praktické práce, k povznesení v gotické kapli i oratoi, kde se snad princ, alchymista a básník modlil za duchovní i praktický úspch velkého díla alchymie - opus magnum. Na vaší objevitelské cest budete mít možnost odhalit fakta, kci i fantazii v pehlídce neobvyklých objekt, tajných zašifrovaných text, pekvapivých vizuálních metafor ze svta alchymie a možných stop v hledání kamene mudrc.

www.alchemy.cz

Hrátky šlechtic v Hoovicích stálá výstava oteveno denn krom pondlí 10–16 h zámek Hoovice plné vstupné 40 K V rubrice Tip na výlet jsme vám doporuili návštvu zámku v Hoovicích. V zámku i okolí najdete celou adu výstavních expozicí. Jestliže se rádi bojíte, doporuujeme výstavu nadpirozených bytostí brdských les. Milovníci hudby jist nevynechají výstavu hracích strojk nazvanou Hudba bez hudebník, s adou funkních exponát. Zajímavá je rovnž Galerie umlecké litiny pipomínající tradici železáských hutí v nedalekém Komárov. Pro návštvníky je však nejvdnjší expozice Hry a hraky malých aristokrat. Mžete si tu prohlédnout, s ím si hrály dti od 17. do poloviny 20. století. Vedle precizn zpracovaných miniatur, odrážejících nádheru svta salón, zaujímají

plnohodnotné místo obyejné hry a hraky, které jitily fantazii, bystily intelekt a zdokonalovaly zrunost malých šlechtic stejn jako ostatních dtí bez vznešeného pvodu. Najdete tu království panenek, hraky, které jezdí, létají i plují, ale také unikátní soubor panoramatických divadelních scénogra í nebo divadelní loutky a gurky z betlém.

www.zamek-horovice.cz

Civilizované bydlení pro každého 14. 5.–28. 9. 2008 oteveno denn krom pondlí 9–18 h Špilberk – západní kídlo, pízemí plné vstupné 60 K Jan Vank (1891–1962) je osobností stojící u zrodu moderního nábytkového designu a posléze celé koncepce meziválené bytové kultury. Každá jeho životní „role“ – umlce, teoretika, publicisty, vydavatele, pedagoga, podnikatele – více i mén úspšná, tak mla nezpochybnitelný a dalekosáhlý význam pro utváení a naplování nových idejí a smr v této speci cké oblasti lidské innosti. Spolupracoval s adou osobností – Bohuslavem Fuchsem, Adolfem Loosem, Le Corbusierem, Ludwigem Mies van der Rohem a dalšími. Výstavní projekt spolen s pipravovanou monogra í je první samostatnou prezentací této mimoádné osobnosti eské, respektive eskoslovenské kultury.

Jan Vaněk 1891–1962 civilizované bydlení pro každého

Špilberk, 15. května–28. září 2008 Muzeum města Brna, www.spilberk.cz statutární město Brno dotuje provoz Muzea města Brna

Muzeum msta Brna ve spolupráci s Domem umní msta Brna a Fakultou výtvarných umní Vysokého uení technického v Brn organizují k výstav doprovodný projekt – cyklus fotogra í inspirovaných uvedenou osobností a její tvrí inností. Autory vystavených dl jsou studenti Kabinetu fotogra e FaVU VUT v Brn a Semináe djin umní Filozo cké fakulty Masarykovy univerzity v Brn.

www.spilberk.cz


historie v souasnosti > novĂŠ nĂĄrodnĂ­ kulturnĂ­ pamĂĄtky

CennÊ kulturní ddictví AŞ do nedåvna byla pro vyhlåťení kulturní pamåtky za nårodní zåsadní podmínka – vlastnictví ståtu. To se vťak v letoťním roce zmnilo a do seznamu nårodních kulturních pamåtek (NKP) pibylo k 201 dosavadním 29 nových objekt, z nichŞ nkterÊ jsou i v soukromých rukou,

napíklad zåmek Orlík nebo hrad eský Šternberk. Pro nov zaazenÊ pamåtky je tento krok dleŞitý zejmÊna kvli reklam a získåvåní nanních prostedk formou projekt. Jsou mezi nimi i skutenÊ umleckÊ i technickÊ skvosty, kterÊ si toto povýťení jist zaslouŞí.

ÚSTECK� KRAJ Kostel sv. Floriåna v KråsnÊm Bezn – pvodn zåmeckå kaple postavenå v letech 1601 aŞ 1603. Význam stavby z hlediska výtvarnÊho umní pesahuje území R. Hrad Grabťtejn

ST EDOESKĂ? KRAJ

LIBERECKĂ? KRAJ

Hrad eský Šternberk – jeden z nejlÊpe dochovaných hrad v echåch. Pvodn ran gotický hrad z roku 1211. Kostel sv. Jakuba v Jakubu u KutnÊ Hory – romånský kostel z roku 1165 patí k nejvýznamnjťím pamåtkåm stavitelství 12. století. Kostel sv. Mikulåťe ve Vinci – pozdn romånský kostel z druhÊ poloviny 12. století s bohatou výzdobou interiÊru i exteriÊru.

Kostel sv. Vavince a Zdislavy v JablonnÊm v Podjeťtdí – kostel s bohatou vnitní výzdobou byl postaven nad hrobem svatÊ Zdislavy (svatoeenÊ roku 1995). Hrad Grabťtejn – patí k nejstarťím hradm severních ech. V letech 1564 aŞ 1569 byl pestavn na renesanní sídlo, z pvodní stavby se zachovala velkå okrouhlå vŞ a vtťina obvodovÊho zdiva.

KRà LOVÉHRADECK� KRAJ

Hrad eskĂ˝ Ĺ ternberk

JIHOESKĂ? KRAJ

ZĂĄmek OrlĂ­k

Vodní mlýn v Hoslovicích – unikåtní pamåtka doklådající vývoj lidovÊ architektury a technickÊho vybavení vesnických mlýn. Pochåzí nejspíťe z druhÊ poloviny 16. století. Zåmek Orlík – pvodní hrad byl zmiovån uŞ v polovin 13. století, po poŞåru v polovin 16. století získal souasný pdorys. Klåťter premonstråt v Milevsku – byl zaloŞen v roce 1184, romånskå bazilika Navťtívení Panny Marie a zejmÊna starťí kostel sv. Jiljí patí k nejvýznamnjťím stavbåm poslední tvrtiny 12. století v R.

Hrad Kost

Zåmek v NovÊm Mst nad Metují – pvodní tvrz z poåtku 16. století byla jeťt v druhÊ polovin tÊhoŞ století renesann rozťíena. Hrad Kost – zaloŞen asi v první polovin 14. století, po roce 1370 byl radikåln pestavn, v první polovin 16. století pibylo renesanní kídlo. Humprecht – lovecký zåmeek, vynikající ukåzka stavby vytvoenÊ pro obasnÊ vyuŞívåní. Postaven v roce 1667. Hbitovní kostel Panny Marie v Broumov – devný kostel postavený asi v roce 1177, dneťní podoba je z doby po poŞåru v roce 1449. Nejstarťí autenticky dochovaný devný kostel je výjimenou ukåzkou lidovÊ architektury.

PARDUBICK� KRAJ Radnice v Police – barokní komplex radnice se dvma kaťnami, morovým sloupem a sochou sv. Jana NepomuckÊho na nåmstí.

VYSOINA PLZESK� KRAJ Selský dvr v Plzni-Bolevci – autenticky dochovaný píklad tradiních selských dvor budovaných na Plzesku v období tzv. lidovÊho klasicismu. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Peťticích – patí k vynikajícím stavbåm pozdního baroka v echåch. Postaven byl podle plån Kiliåna Ignåce Diezenhofera z roku 1729.

Kostel NanebevzetĂ­ Panny Marie v PeĹĄticĂ­ch

Kostel NanebevzetĂ­ Panny Marie v PolnĂŠ – na mĂ­st kostela z poĂĄtku 13. stoletĂ­ byla na poĂĄtku 18. stoletĂ­ postavena baroknĂ­ stavba podle plĂĄn architekta Dominika d‘Angeliho. Kostel sv. Jakuba VtĹĄĂ­ho v Jihlav – ran gotickĂĄ stavba byla zaloĹžena souasn s mstem ve 40. letech 13. stoletĂ­. MonumentĂĄlnĂ­ stavba je architektonickĂ˝m dĂ­lem stedoevropskĂŠho vĂ˝znamu.

Kostel sv. Jakuba VtĹĄĂ­ho

JIHOMORAVSKĂ? KRAJ

Fotogra e: cs.wikipedia.org

KARLOVARSK� KRAJ: Klåťter premonstråt v TeplÊ – klåťter byl zaloŞen koncem 12. století. Kostel vysvcený roku 1232 je prvním halovým trojlodím v echåch a pedstavuje doklad pechodu od romånskÊho k ran gotickÊmu slohu. Stedovký dl Jeroným v istÊ – dlní dílo urenÊ pro tŞbu cínu pochåzí z 15. aŞ 16. století. Rudnå vŞ smrti v Ostrov nad Ohí – rudnå vŞ z 50. let 20. století je dokladem perzekuce politických vz a pipomínå obti, jeŞ zemely nåsledkem vyerpåní a ozåení.

KlĂĄĹĄter premonstrĂĄt v TeplĂŠ

Zåmek Slavkov u Brna – renesanní sídlo bylo v zåvru 17. století pestavno podle projektu italskÊho architekta Domenika Martinelliho. V barokní podob zåmek pedstavuje významnÊ Zåmek Slavkov u Brna ťlechtickÊ sídlo. Poutní kostel JmÊna Panny Marie ve Ktinåch vznikl po roce 1713 na míst dvou starťích kostel, poniených za ticetiletÊ vålky. ArcheologickÊ naleziťt Dolní Vstonice vetn souboru nejvýznamnjťích nålez z období kultury lovc mamut – patí mezi nejvýznamnjťí naleziťt pozstatk Şivota lovka starťí doby kamennÊ v Evrop. Jsou zde dochovåny zbytky obydlí, loveckÊ koisti i doklady umleckÊho cítní.

Živå historie ervenec–srpen 2008

81


+ DÁREK! Další íslo Živé historie vyjde 5. záí 2008 Stalinova smrt Kult osobnosti sovtského vdce byl neotesitelný. Krátce ped svou smrtí zejm pipravoval další vlnu teroru. Vládl pomocí strachu. 1. bezna 1953 byl pi hádce s leny politbyra rann mrtvicí. Byl uložen na lžko a nikdo se ho neodvážil rušit. Umírání bylo dlouhé a bolestivé, nedstojné pro velkého vdce, spravedlivé pro diktátora. Mohl být J. V. Stalin otráven svými nepáteli?

Nešlo jen o Ameriku

Jak se žilo za Karla IV. O vlád a politice „Otce vlasti“ se píše až píliš asto. Už mén se však ví, jak se v jeho dob žilo v podhradí, za zdmi klášter a hradbami mst. Mluví se o zlatém vku, kdy se v echách a na Morav nebojovalo, kvetl mír a stavly se nové hrady. Ml však i svoji odvrácenou stranu. Jak prožívali vládu Karla IV. obyejní lidé?

V seriálu o objevitelích a moeplavcích popíšeme nejslavnjší dobu moeplavby – pelom 15. a 16. století. Ukážeme si, že Kolumbus byl jen jedním z mnoha, kdo se v tehdejší dob vydal na dalekou cestu pes oceán. Spoustu slavných moeplavc pohltilo moe, jiní dosáhli vytouženého, nebo zcela neekaného cíle. Podailo se vlastn Magalhãesovi obeplout svt?

eští obrozenci toužili patit Rusku Když se poátkem 19. století objevilo eské národní obrození, mnoho eských a slovenských spisovatel (nap. J. Dobrovský, J. Kollár) a dalších umlc obdivovalo carské Rusko. Objevila se myšlenka panslavismu – sjednocení všech Slovan pod vládou Petrohradu. Avšak ti, kteí poznali carskou vládu zblízka, se brzy postavili do opozice. Mohl jim snad ruský car pomoci od habsburské nadvlády?

Šílení ímští císaové

Jak se vraždí prezident Byl to první atentát, o nmž se brzy dozvdl celý svt. Jeden z nejvtších amerických prezident, který dokázal dovést severní americké státy k vítzství v obanské válce, byl zavraždn v divadle. S ním zemel i bojovník za zrušení otroctví a neúnavný obhájce lidských práv. Z jakého dvodu byl Abraham Lincoln zastelen a co znamenala jeho neekaná smrt pro vývoj Spojených stát?

Podivínství, svévolnost a obas až nepíetnost císae Nera je všeobecn známá. Nebyl však zdaleka jediným císaem na trn, který projevoval sklony k šílenství a rzným psychickým chorobám. Pílišné nahromadní moci mže mít na lovka neblahý až zhoubný vliv. Poj te se s námi v píštím ísle projít císaskými paláci, kde vznešené blázny potkáte na každém kroku.

Píbh Justiniána: Z chudého synka byzantským císaem! Živá historie íslo ervenec-srpen vychází v pátek 13. ervna 2008 www.extra-historie.cz (E-mailové adresy zamstnanc vydavatelství jsou tvoeny podle vzoru prijmeni@epublishing.cz)

Adresa redakce Živá historie Extra Publishing, s. r. o. Hrníská 23, 602 00 Brno Tel.: 546 606 008 Fax: 549 210 724

Produktový editel Petr Broža Šéfredaktor Jindich Kaer Redakce a stálí spolupracovníci Jan urda, Vladimír Socha, Marek Vlha, Lenka Peremská, Petr Svoboda, Gabriela Imreczeová, Martina Zrostlíková Art Director Michal Bárt Sazba Jií Studený Jazyková korektura Anna Miklasová Produkce, výroba Ivan Pospíšil

Extra Publishing Brno Hrníská 23, 602 00 Brno Tel.: 546 606 008 Fax: 549 210 724

82

Inzerce a marketing Pavel Pospíšil, Libor Kíž, Silvie Banzetová, Jan Kuera

Pedplatné R zajišuje: SEND Pedplatné, P.O.Box 141, Antala Staška 80, 140 00 Praha 4

Živá historie ervenec–srpen 2008

telefon: 225 985 225 (prac. dny 8–18 hod.) web: www.epublishing.cz e-mail: extra@send.cz, reklamace@epublishing.cz Reklamace pedplatného Pokud vám nedorazilo aktuální íslo asopisu do 10 dn od data vydání, informujte se nejdíve na své dodací pošt. Došlo-li ke ztrát zásilky, napište prosím na reklamace@epublishing.cz Další informace ohledn reklamací najdete na reklamace.epublishing.cz. Pedplatné SR písemn: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P.O.BOX 183,

830 00 Bratislava 3 tel.: 02/444 588 21, 444 427 73 a 444 588 16 a fax: 02/444 588 19 web: www.mediakapa.sk e-mail: predplatne@abompkapa.sk Pokud to není výslovn uvedeno, akní nabídky, dárky apod. se nevztahují na prodej pedplatného na Slovenku. Pro cenu i nabídku pedplatného se prosím informujte na výše uvedených kontaktech.

Tisk Merkurtisk, a. s., Náchod Vychází msín v Brn, ISSN 1803-3326, MK R E 18327. Autorská práva ke zveejnným materiálm vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Jakékoliv užití ásti nebo celku, zejména petisk a šíení jakýmkoliv zpsobem, vetn elektronického, je bez pedchozího souhlasu vydavatele zakázáno.

Vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Hrníská 23, 602 00 Brno Distribuce I 27 68 92 47, DI CZ 27 68 92 47 V eské republice Mediaprint & Kapa Pressegrosso, s. r. o., na Slovensku Media- Obchodní editel tisk Pavel Pospíšil print-Kapa Pressegrosso, a. s. a soukromí Obchodní editel internet Libor Kíž Finanní editel Ivan Pospíšil distributoi


POKLAD KAPITÁNA WILLIAMA KIDDA

Cesta za pokladem právě začíná... Píše se 23. kvten 1701, kapitán William Kidd je odsouzen za pirátství a popraven na behu Temže. Koní život jednoho z nejznámjších korzár všech dob, náš píbh ovšem práv zaíná. Ped popravou pedal Kidd svému bocmanovi Nedu Wardovi truhlu s mosaznou tabulkou a nápisem „Truhla kapitána Kidda“. Ned Ward se svým vnukem Jackem objeví ve dvojitém dn truhly mapu, která je má zavést k ukrytému Kiddovu pokladu. Oba stojí na poátku napínavého dobrodružství plného pirát, tajných zpráv, pirátských map a nebezpeí. Vydejte se spolu s hlavními hrdiny na dobrodružnou cestu, na které mžete aktivn pomáhat se všemi šiframi, úkoly a záhadami, které jim kapitán Kidd pipravil.

PRÁVĚ VYCHÁZÍ I VE SLOVENŠTINĚ

Kniha uložena v pirátské truhle se skrytým tajemstvím

KNIHA A ZÁROVEŇ HRA NAPĚTÍ A DOBRODRUŽSTVÍ AKTIVNÍ ZÁBAVA PRO DĚTSKÉ ČTENÁŘE

230 x 330 mm, 56 stran + přílohy + pirátská truhla cena 499 Kč | v našem internetovém knihkupectví 379 Kč – ušetříte 120 Kč !!!

Tajné zprávy a záhady

Pirátské mapy a historické dokumenty

šifry a skryté indicie

objednávejte na www.knihyprovas.cz


Fotky, o kterých ostatní jen sní Nová E-520 s vestavěnou stabilizací obrazu Výkonná: nový Live MOS snímač s rozlišením 10,0 megapixelů ■ Vyspělá: mechanická stabilizace obrazu na snímači stabilizuje všechny použité objektivy ■ Unikátní: živý náhled na LCD s automatickým zaostřováním ■ Inteligentní: výkonný antiprachový ultrazvukový 3D filtr ■ Ambiciózní: přímý nástupce nejlepšího spotřebitelského fotoaparátu Evropy 2007-2008 podle EISA Dívejte se na svět novýma očima:

www.olympus.cz

E NÁ AKC D Á Ř O MIM NUS

O STNÍ B výhody VĚRNO a d a lší

-2.000

tit.cz netefo c a .z a www Více n


Živá Historie 2008