VELCÍ KAMARÁDI Byl jednou jeden hroch, neměl žádné kamarády a byl moc smutný. Tak šel do bažin, aby se utopil. Tak šel a šel, až dorazil k bažinám. Bylo tam spousta ptáků, ale hrocha zajímaly jen tři volavky, které se na něj koukaly. Byly krásné a povídaly si o tom, jak se jim ostatní ptáci vychloubají, že jsou hezčí. A hroch se jich zeptal “Nechcete být se mnou kamarádi?” a volavky odpověděly: ”A ty s námi chceš být kamarád?” ”Ano, chci,” odpověděl hroch. “Já bych chtěl mít kamaráda, protože mě nikdo nemá rád.” “Chudáčku!” řekla jedna z volavek… “Pojď si hrát.”
Protože byli ještě děti, tak si hrály na schovávanou, na babu a ještě další hry. Většinou vyhrávaly volavky, protože hroch se schovávat neumí. Hrocha najednou napadlo, že se ještě nepředstavil a řekl: “Já jsem Hubert.” To je hezké jméno, řekly volavky. “Já jsem Alisa, já Ema a já jsem Amálka.” A stali se z nich nerozluční přátelé.
BUNKR Ještě dlouho potom si hráli a hráli až byli tak unavení, že se rozhodli, že si postaví bunkr a budou v něm bydlit. Tak začli. Hubert nosil klacky, Ema nosila listy, a Amálka s Alisou stavěly. Práce jim šla pěkně od ruky. Když dostavěli, šli si lehnout a po pěti minutách všichni čtyři usnuli. Když se probudili byla černočerná noc a tak spali dál. Bylo ráno, probudili se, začli se protahovat a zívat, měli strašlivý hlad. Tak vyrazili něco najít. Našli kořínky a listy a Hubert se rozhodl, že bude polovegetarián. To znamená, že bude občas jíst maso. Šli na lov. Volavky chytily čtyři ryby, ale ostatní sežral nějaký dravec. Tak se rozhodli, že si dají kořínky a ryby nechají na potom.
KOUPALIŠTĚ Jednou jim bylo vedro a tak se rozhodli, že se půjdou vykoupat do toho jezírka, kde chytali ryby. Bylo totiž úplně čisté. Tak šli a šli, až tam dorazili. Opravdu bylo úplně čisté. Tak tam skočily nejdříve volavky a když tam skočil Hubert, polovina vody byla pryč. Dělali různé blbosti. Třeba se vozily na Hubertovi.
Pak zase Hubert na volavkách. A to dopadlo blbě. Volavky se málem utopily. Prostě dělali různé blbosti. No a pak si povídali do čeho se vlastně utřou. Nic si s sebou totiž nepřinesli. A tak blbli dál a dál.
TYGR Koupali se až do podvečera a koupali by se ještě dlouho, kdyby nepřišel tygr.
Utíkali a utíkali, až uviděli jámu, kterou tygr neviděl. Hubert jámu přeskočil a tygr do ní spadl. A tak šli domů do bunkru. Když přišli domů, už byli suchý, a protože už byl večer, šli spát. Usnuli okamžitě.
U á á á á á á á á á á á á á á á
Hubertovi se zdál strašlivý sen, že ten tygr v jámě na ně poslal dalších sto tygrů. Když se vzbudil, bylo už ráno a po chvíli si uvědomil, že to byl jen sen. Oddechnul si a všechno vyprávěl volavkám. Alisa navrhla, že by měli tygra zachránit. Chvíli se dohadovali, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec vyrazili.
Když přišli k jámě, koukali na tygra a zeptali se ho, jestli s nimi nechce být kamarád. “No, když mě vytáhnete…, tak jo,” řekl tygr.
Postavili vedle bunkru druhý a tygr se k nim nastěhoval. A tak se z nich stali přátelé.
PODZIM Když skončilo léto, začal podzim. Hubertovi a volavkám byla zima. Matyáš, tak se jmenoval tygr, navrhnul, že si musí nanosit nějaké zásoby na zimu, jinak umřou hlady. Tak šli a našli ryby, ořechy, kořínky a mrtvé myši a spoustu dalšího. Vyhrabali si díru a všechno jídlo uložili do ní. A jelikož už byl večer, šli spát. Nastalo ráno a před bunkrem někdo spal. Byl to křeček. Co myslíte? Bude křeček další kamarád do party? Pokračování příběhu už je na Vás :-)
Konec příběhu o Hubertovi a jeho kamarádech, tak jak si ho představuješ ty:
A takto Lilly příběh napsala v originále :-)