Paní pohádka (Ukázka, strana 99)

pořadně nazuté. Takhle ani nevěděl jak, a ztratil je. Všimli si toho až hejuši u hřibu ucháče. „Pozor na něj! Nedutal je bez bot!“ Zastavili ho a vůbec ho mezi sebe nepustili. „Jdu ta prokletá botiska hledat. Počkejte na mě!“ žádal je o nemožné. Hejuši večerním tichem jako vždy rychle vyrostli a odletěli bez něho. A on jako s udělání ne a ne ztracené tichošlápky najít. Navíc nebyl zvyklý chodit naboso. Nohy měl jak kladívka, no, spíš kladívečka. Dělal tak trochu rámus při chůzi. Zavadil špičkou nohy o suchý mech, patou sklouzl v jehličí a málem přelomil větvičku… „Jen abych se nezmenšil a nebyl jako mravenec,“ měl obavy. Ale jak tak bez tichošlápek hlučněji chodil, tak byl pořád stejný, ani velký, ani malý… „Ale to jsem jako naše princeznička Zticha!“ napadlo ho.

Jenže o kom se mluvívá, na koho se myslívá, daleko nebývá.

Sotva kousek popošel, boty nenašel, ale přistihla ho tady princeznička Zticha. „Co tady děláš? Jak to, že nejsi s ostatními?“ kulila na něho oči. „Ale ztratil jsem boty tichošlápky a nemohu je najít,“ celý zahanbený vypověděl, co se mu stalo. „Ale neboj!

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513920