17 Apnoe Miroslav Kocík
Definice a klasifikace Definice Apnoe (apnoe, es, apnoea, ae, f.; ř. alfa – priv., pnoia – dech, dýchání) je zástava (zastavení) dýchání. Dolní hranice trvání zástavy dechu (apnoe/apnoická pauza) je udávána již po 10 sekundách.
Klasifikace Rozlišujeme termín apnoe jako zástavu dýchání bez jeho obnovy a apnoickou pauzu, kdy po určitém čase dochází k obnově dýchání. Apnoe lze klasifikovat následovně: 1. apnoe centrální: • při poruše funkce dechových center: – farmakologický útlum dechového centra (např. opiáty), – toxický útlum dechového centra (alkohol, jiné intoxikace), – anoxie dechového centra (zástava oběhu, asfyxie), – poškození dechového centra (úraz, krvácení, otok, zánět, ischemie, degenerativní změny), – vady dechového centra (např. nedostatečně vyvinutá axodendritická spojení respiračních neuronů – u nedonošených dětí, Ondinina kletba), – poškození proximální krční míchy (úraz, otok, zánět); • při poruše chemorecepce: – typicky u nemocných s globální respirační insuficiencí, – při neadekvátní oxygenoterapii a u těchto pacientů následně vzniklým odstraněním hypoxemického stimulu k ventilaci; • apnoe volní;
2. apnoe obstruktivní: • při obstrukci dýchacích cest – nejčastěji při ztrátě svalového tonu (bezvědomí z rozličných příčin, obstrukční spánková apnoe); 3. apnoe periferní: • při poškození nervových kořenů a periferních nervů – akutní zánětlivá demyelinizující polyneuropatie (syndrom Landryho‑Guillaina‑Barrého‑Strohla), • při poškození nervosvalového přenosu – farmakoterapie (relaxace), autoimunitní onemocnění (myasthenia gravis), • při poškození svalu (myopatie); 4. apnoe smíšené: • nejčastěji jako kombinace apnoe centrální a obstruktivní.
Patofyziologie Apnoe je přesněji zástavou proudu plynu (vzduchu) v dýchacích cestách. Pro potřeby diagnózy obstrukční spánkové apnoe je apnoe klinicky definována jako obstrukční dechová příhoda trvající alespoň 10 sekund s kompletní obstrukcí horních cest dýchacích (tj. reziduální průtok vzduchu pod 20 % předchozích normálních dechových cyklů). K tomu, aby byl zabezpečen proud plynu v dýchacích cestách (jak při nádechu, tak při výdechu), je nezbytné fungování všech regulačních a efektorových složek, které se na dechovém cyklu podílejí, a to včetně jejich správné koordinace. Jednotlivé základní složky, které se podílejí na zabezpečení proudu plynů v dýchacích cestách jsou: • mozková kůra – možnost volní regulace dechového cyklu, • mozkový kmen – prodloužená mícha, Varolův most: − dechová centra (inspirační a exspirační neurony), − centrální chemoreceptory, − retikulární formace (vědomí), 83 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510494