Základní propedeutické postupy
4
se doporučuje provádět tzv. modifikovaný Allenův test spočívající ve stištění radiální i ulnární arterie prsty až do zblednutí ruky. Rychlé prokrvení všech prstů po uvolnění ulnární arterie ukazuje na její dostatečnou průchodnost a dobrou funkci arteriálního oblouku v ruce. Po tomto vyšetření je ruka fixována na dlaze s extendovanou dlaní, místo vpichu je dezinfikováno a zarouškováno. V současné době provádíme perkutánní arteriální kanylaci s použitím i. v. kanyl G 24 pro novorozence a malé kojence a G 22–20 pro větší děti takzvanou transfikční metodou. Kanyla je v místě pulzace arterie pod úhlem 30–45° zavedena skrze tepnu hluboko do tkáně. Poté je z ní odstraněn mandren a kanyla je velmi pomalu a plynule vytahována zpět. Ve chvíli, kdy je distální konec kanyly vtažen do lumen arterie, krev z konusu kanyly prudce vystříkne. Jemným tlakem je kanyla zavedena do lumen arterie, napojena na tenzometrické čidlo a fixována. Tato metoda je vysoce úspěšná a bezpečná. Po odstranění kanyly z arterie dochází k její úplné rekanalizaci. Infuzní linka směřující do arteriální kanyly musí být viditelně odlišena od ostatních setů. Nejčastější komplikace arteriální kanylace jsou technické – zalomení kanyly nebo rozpojení systému, které zejména u malých dětí může vést k dramatické krevní ztrátě. Další známou komplikací je infekce katétru a následná sepse. Trombóza katétru a em‑ bolie koagula do periferie zapříčiňující ischemii prstů je podstatně vzácnější. Popsanou technikou se kanylují i ostatní tepny vhodné pro zavedení arteriálního měření. Na dolní končetině se jedná o arteria dorsalis pedis a tibialis posterior. Obě mají dostatečnou kolaterální cirkulaci, avšak zejména u malých dětí jsou hůře hmatné. Pacientům, u nichž není možno kanylovat arterie na končetinách, lze měření zavést do arteria temporalis. Arterii femoralis lze kanylovat dětem všech věkových kategorií, avšak až poté, co selhaly pokusy o kanylaci na periferii končetin. Vzhledem k velkému průsvitu femorální arterie se používá Seldingerova metoda punkce. Vpich provedeme v místě nejsilnější pulzace asi 1–2 cm pod tříselným vazem.
Kanylace umbilikální arterie
Katetrizace umbilikální arterie je metoda, pomocí níž lze v prvních dnech života novo‑ rozence snadno zavést katétr do arteriálního řečiště. Je určen k odběru krve pro analýzu, k provedení arteriografie, a zejména pro výměnnou transfuzi. Používán je speciální materiál o síle 3,5–5 F, dvojice umbilikálních arterií leží v pupečníku pod žílou, jsou tenčí a tlustostěnné. Katétr prochází skrze arteria iliaca do břišní aorty. Doporučuje se zavádět jej buď na úroveň bifurkace aorty, nebo do výše bránice. I když jsou v současné době používány katétry s antitrombogenní úpravou, jsou trombotické komplikace popisovány poměrně často (10–30 %). Méně časté jsou kom‑ plikace infekční a krvácení z ruptury arterie nebo porušeného katétru.
4.6
Alternativní cesty pro podání léčiv
Technická náročnost zajištění přístupu do oběhu a současně snahy netraumatizovat dítě opakovanými neúspěšnými pokusy o kanylaci vedou zejména v PNP k využívání alternativních způsobů podání léčiv. V kritických stavech se využívá i. o. vstup (viz kap. Intraoseální kanylace), v méně naléhavých situacích méně traumatizující postupy. 61
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507091