98
dav i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
růž e
Chrisovi trvalo dlouho, než zareagoval, až si Eliot myslel, že se odpovědi nedočká. Úlevou vydechl, když Chris konečně promluvil. „Ne.“ „Víš, kde je?“ Chris zašeptal: „Ne.“ „Řeknu ti teď jednu větu a ty mi povíš, co znamená.“ Před čtyřmi dny byl z Atlanty odeslán telegram do Říma na Chrisovo krycí jméno a adresu v květinářství Mediterranean, což bylo sídlo tamní rezidentury Ústřední zpravodajské služby. Až do svého zmizení tam Chris působil jako zástupce rezidenta. Byl tam poslán na zkušební dobu, aby si Eliot mohl ověřit, zda na něm život v klášteře nezanechal nežádoucí stopy. Zpráva nebyla podepsána, ale to zase nebylo tak neobvyklé. Nicméně její odeslání se časově shodovalo se Saulovým zmizením. Eliot předpokládal, že Saul se pokusí Chrise kontaktovat, a proto ji prověřil. Na rozdíl od všech ostatních zpráv – a bylo jich mnoho, které Chrisovi došly – tato nebyla agenturou vůbec zaregistrována. „V košíku je vejce,“ řekl Eliot. „Zpráva od Saula,“ odpověděl Chris a zavřel oči vyčerpáním. „Pokračuj.“ „Je v průšvihu. Potřebuje mou pomoc.“ „Nic jiného to neznamená?“ „Bezpečnostní schránka.“ Eliot se naklonil těsně k němu. „Kde?“ „V bance.“ „Kde?“ „V Sante Fe. Oba máme klíče. Jsou dobře ukryté. Ve schránce budu mít další zprávu.“ „Zakódovanou?“ Eliotovy kostnaté prsty sevřely opěradlo zubařského křesla. Chris přikývl. „Dokážu ten kód rozluštit?“ „Náš soukromý.“ „Vysvětli mi ho.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245936