odehrávalo v secesní budově Národního domu v Praze na Smíchově. Nejdříve byl kulturní program, pak večeře, a po ní oslavné projevy a řeči o frontovém kamarádství. To by bývalo ještě šlo. Zatím všichni v klidu jen popíjeli. Ale pak došlo na politiku a komunistické řeči. Přítomni byli i donští kozáci, kteří se při těch kecech dívali na nás a my na ně. Dali jsme si společně pár frťanů, a pak jsme to rozjeli. Loučení skončilo velkou bitkou s komunisty. Čeští komunisté nás fyzicky napadli, protože čekali, že jim rudoarmějci půjdou na pomoc. Jenomže se šeredně spletli. Rusové i kozáci už byli také pěkně v ráži, a přidali se na naši stranu. Během rvačky kozáci vyřvávali nadávky na Stalina a jeho politbyro. My jsme to takhle nebrali, ale nám stačilo nadšení, že naši komunisté dostávají na frak. Byli jsme tak rozjaření, že když tam po chvíli vtrhla vojenská policie, tak jsme i ty policisty v přízemí „nasměrovali“ ke dveřím. Celý ten večer byl poněkud divoký. Šli jsme pak přes Karlův most. Jenže odkudsi se objevil jakýsi policejní strážmistr a chtěl nás legitimovat. Julek Dragula,122 kterému jsme říkali Dragulák, k němu přistoupil a řekl: „Člověče, od které doby může nějaký esenbák kontrolovat důstojníka armády?“ Policista podotkl něco o ožralech. Měl pravdu, ale to právě neměl říkat. Dragulák byl neobyčejně silný chlap. Chytil strážmistra za nárameníky, vyzvedl do výšky a nechybělo mnoho, aby ho hodil do Vltavy. A to nebylo všechno. V té rozjařenosti jsme vstoupili do nějakého hotelu, kde ale měli komunisté zrovna oslavu. Někteří z nich byli také opilí a chtěli nás vyhodit. Tak jsme se do sebe pustili.123 122 Por. Julius Dragula, nar. 25. 10. 1918 v Pezinku. V květnu 1940 uprchl do SSSR, kde byl internován. V r. 1943 se stal příslušníkem 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Byl nositelem řady vyznamenání, včetně čs. medaile Za chrabrost. S P. Raichlem se seznámil v květnu 1945 v Olomouci, poté spolu sloužili v Bílině. V lednu 1946 demobilizoval a byl přidělen k dopravnímu oddílu UNRRA v Plzni. V lednu 1947, jako národní správce, převzal zemědělskou usedlost v Milžanech čp. 27 u Kadaně, kde ve stejné obci vedl zemědělskou usedlost kpt. Kriško. 123 Rozhovor autora s P. Raichlem v bytě Augustina Bubníka v Praze-Podolí 26. 11. 1999.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241980